Slzy v písku
Nura Abdi
Somálka Nura Abdi vypráví svůj strhující příběh, v němž otevřeně a s hrdostí líčí, jak čelila nejen rituálu faraonské obřízky, který musela nevyhnutelně podstoupit, ale i všem dalším strázním. Během občanské války uprchla z rodného Somálska a přes Keňu se dostala do Německa. Teprve tam pochopila, že Evropanky jsou jiné než ona. Po dlouhém mlčení se rozhodla hovořit o tabuizovaných tématech své kultury. Otevřeně se postavila proti hrůznému mrzačení žen a od té doby odhodlaně bojuje za to, aby somálské ženy směly samy rozhodovat o vlastním životě. Přeložila Iva Daňková. NURA ABDI (*1974 Somálsko) prožila dětství v milovaném Mogadišu, bílém městě u Indického oceánu. Dnes žije a pracuje v německém Düsseldorfu.... celý text
Literatura světová , Literatura faktu
Vydáno: 2005 , Ikar (ČR)
Originální název:
Tränen im Sand , 2001
více info...
Přidat komentář
I pouhý fakt, že se jakákoliv forma ženské obřízky vůbec děje, je příliš strašný.. připadá mi, že dát hodnocení knize, je jako ocenit statečnost každé zmrzačené holčičky.. takové týrání hodnotit nelze (jedině odpad).. a přesto, za statečnost a sílu vybojovat si svoje zdraví i proti všem pravidlům, kterými ji rodina sešněrovala.. a za postoj, který vůči FGM zaujala
tato kniha mě nenadchla myslela jsem že bude lepší ani jsem ji pořádně nedočetla celou
Obdivuhodný příběh jedné statečné africké dívky,která musela překonat odlišnosti dvou naprosto rozdílných kultur.Kniha možná právě proto velmi zaujme,přečetla jsem ji takřka jedním dechem....
Příběh vyprávěný dost stroze, ale i přesto dost poutavý.Problematika somálského národa, životní cesty jedné dívky a pohled na úplně jiný svět. Chvílema jsem se musela nutit abych četla dál, ale u konce knihy jsem se přistihla, že si říkám... To už je konec?
Podobných knížek už jsem pár přečetla a tahle mi přišla taková nic moc. Nesedělo mi přeskakování mezi místy i časy děje. Nevím....
Jako obžaloba zrůdných, byť tradičních, praktik je to hodně slabé. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale jedna zmínka o tématu asi tak v jedné třetině, druhá na konci, je zcela nedostačující. Jako cestopis by to ušlo. Za mě tři.
Opravdu hodně emotivní příběh samotné autorky.... ani se nechce věřit, že se v dnešní době ještě něco takového děje. Při čtení mi chvílemi běhal mráz po zádech.
Osudy afrického děvčete, procházejícího tradičním obřadem zmrzačení, jsou krutou obžalobou všech nemyslících otroků tradic. Nemyslících, protože žádné náboženství něco tak odporného nepřikazuje ani nedoporučuje! Jen se mi nelíbil jazyk knihy, příliš strohý. Jenže můžu chtít košatý román, když jde o výpověď očité svědkyně na základě vlastních zážitků?
Myslela jsem si, že po přečtení Květu pouště, už se mě popis ženské obřízky tolik nedotkne, že jsem na to připravená, ale opak byl pravdou. Tyto části jsem musela číst na příděl, se zatajeným dechem a pocitem na zvracení... Citlivější proto varuji.
Vzhledem ke stejným tématům jsem knihu musela s Květem pouště porovnávat, ale v "Slzách" je lépe a obsáhleji popsaná kultura a zvyky somálského lidu. Zajímavý je i pohled Nury na naší kulturu, některé její myšlenky rozhodně stojí za zamyšlení.
Moc hezky napsaná kniha. Nejvíc se mi líbilo jak autorka vzpomíná s láskou na svou zemi a srovnává život v ní a v Evropě :
" Tolikrát jsem v Německu žasla, jak malou mají Němky kuráž ! Řada z nich si pěstuje pocit, že už jedno dítě znamená příliš velkou zátěž. U nás žije spousta žen, které téměř nechodily do školy, brzy byly provdány a pak pořád jen rodily další a další děti. Ničemu se nevyučily, jejich manželé kolikrát nemají zaměstnání, a přesto si v případě potřeby vědí rady. Vyběhnou ven a něco prodají, přijmou prostě nějakou práci a najdou způsob, jak uživit početnou rodinu. Německá žena získá dobré povolání, vydělává slušné peníze, žije v bezpečné zemi, ale leckdy se neodváží mít ani jedno dítě. Z toho vyplývá, že nemá žádnou sebedůvěru. V Somálsku vezme matka svých pět nebo sedm ratolestí pod křídla a vrhne se do boje o život. "
Tato knížka mě velmi zaujala jakým životním utrpením autorka prošla hlavně se jedná o obřízku, která komplikuje život v kterém trpí bolestmi. A chce to bojovat za nápravu. Líbí se mi také láska, kterou má ke své vlasti a rodině a že se dokázala prosadit přes všechna příkoří. Všem vřele knížku doporučuji.
Tak tato kniha mě zaujala hned od začátku, je neuvěřitelné jak válka zničila Somálsko a jak mohli malým dětem provádět takovou zrůdnost jako je faraonská obřízka.
Kniha, která zaujma a člověk se nepřestává dívit co všechno se kolem nás může dít :-/
moc hezká, místy šokující knížka o Somálsku, faraonské obřízce, válce a cestě jedné Afričanky do Evropy
Strhující příběh, autobiografické vyprávění Somálky o svém životě v islámu, v Evropě, o politice a nesmyslnosti ženské obřízky.
Slzy v pískuKniha Slzy v písku je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 170x |
| Čtenářské výzvě | 9x |
| Doporučených | 7x |
| Knihotéce | 109x |
| Chystám se číst | 37x |
| Chci si koupit | 3x |
| dalších seznamech | 3x |
"Pro všechny ženy na světě, ať už oběti FGM nebo ne. Podejme si navzájem ruce, abychom ochránily další generace, které jsou stále ještě vystavovány tomuto utrpení", začíná Somalka Nura svůj příběh.
Nura Abdi prožila hezké dětství v Mogadišu, v milující rodině, která kladla důraz na vzdělání. Poprvé byla ze svého světa vytržena v den, kdy ji byla provedena tzv. infibulace . Obřízka, očištění, dosažení vyššího stupně...... Můžete si tomu říkat, jak chcete, nešlo o nic víc, než surové zmrzačení pohlavních orgánů. Tento akt z predislamskeho období má mimochodem kořeny ve střední Africe a nemá s jakoukoli vírou nic společného.
O devět let později zasáhne i Mogadišu jedna z nejnicivejsich občanských válek v Africe a Nurina rodina je nucena začít nový život v sousední Keni. Postupně však dochází k názoru, že Afrika již nemá co nabídnout a Nura se rozhodne odjet do USA. Cestou je zadržena v Německu...
Mladá žena postupně požádá v Německu o azyl, poznává naprosto odlišnou kulturu, najde si práci a nakonec se stává i zarytou odpurkyni odporné tradice, díky níž i dnes denně dochází ke zmrzačení tisíců dívek nejen na africkém kontinentu.....
"Vždycky jsem si myslela, že všechny ženy na světě jsou obrezane. Dokonce jsem o tom ani nepřemýšlela, prostě mi to bylo jasné. Obřízka zkrátka patřila k vecem, které s sebou život každé ženy přináší. Vůbec jsem si neuměla představit, že s nějakou kenskou, čínskou nebo francouzskou dívkou by tohle neprovedli..... "
"Čistota je ideál, který by žádný Somalec jakziv nezpochybnil. Proto se tolik těšíme na obrizku a proto vlastně nic netušíme. Protože o pojmu " obřízka"se u nás nikdy nehovoří. Kdykoli o ní mluvíme, používáme arabské slovo halal, což znamená přibližně "čistý" nebo "podle předpisu. "
A koho obřízka čeká, ten se těší, že bude očištěný. Anebo říkáme gudd. To je somalsky "učinit pokrok" nebo "dosáhnout vyššího stupně". Žádné z těch slov v sobě neskrývá nic děsivého - nůž, žiletku - naopak. "