Slovník floskulí 2

Ovšem hlavní potíží s floskulemi je to, že se používají na zakrytí nevůle cokoli konkrétního říci. Proto jsou mistry v jejich využití politici, kteří je využívají na "dlouhé povídání o ničem", aby nemuseli říci něco konkrétního a nedejbože pravdivého. A redaktoři jim to baští jako pralinky. Nikdy se nepozastaví, když jim politik odpoví "že si to dovede představit" nebo "že se o tom budou bavit". A to přesto, že jim vlastně nic neřekl.

Osobně mě prodejnost této knihy překvapuje. I jejího prvního dílu.
Dost lidí totiž V.J. považuje mnohdy za kašpárka (viz "Hřmění" jako parodie na dřívější "Katovnu", kde V.J. hodně často vystupoval, a bylo to na hraně vážnosti a komedie, od Divadla Sklep).

29.09.2011

U prvního Slovníku mi nebylo úplně jasné, jestli Just chtěl napsat jazykovědný komentář, sbírku fejetonů nebo spíš pod rouškou jazykového purismu tepat společenské jevy. Tenhle problém u druhého dílu díky dlouhé předmluvě odpadá a Just otevřeně říká, že jeho „Floskule“ jsou subjektivním výběrem vyprázdněných klišé, která ho vytáčejí. Vady, kterou u prvního dílu považuji za tu opravdu zásadní, se ale Just ani tady nezbavil: pořád píše tak, jako by mu čtenář mohl vidět do hlavy a jako by bylo i bez vysvětlení samozřejmé, co mu na konkrétním vyjádření vadí a kam těmi početnými citacemi míří. Justovu práci „nicméně“ i přes mně nelibé směšování jazykové kritiky s osobními politickými názory i tak oceňuju, protože oba Slovníky „v drtivé většině“ „chytře“ „mapují“ tu jazykovou „scénu“, kde se to bezobsažnými pentličkami hemží tak, až z toho člověku jde „mráz po zádech“. A vy to dobře víte!