Sushi v dushi
Denisa Ogino , Eva Urbaníková
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/110824/sushi-v-dushi-110824.jpg
4
407
126
Skutočný príbeh Slovenky v krajine gejší, ryže a sakury. Niekedy sa musíte stať Japonkou, aby vás konečne muž miloval... Jedinečná knižka o Slovenke, ktorá prežila desať rokov v malom japonskom meste s manželom, ktorého ľúbila. S manželom, ktorý ľúbil ju. Ale spôsoby ich lásky boli také rozdielne, že sa aj s malým synom musela vrátiť domov... Čítajte neuveriteľne ľudskú sondu do japonskej kultúry vzťahov, čítajte o tom, že mentalita národov je silnejšia ako láska dvoch ľudí. Čítajte a spoznajte krajinu vychádzajúceho slnka očami Slovenky, ktorá pracovala a žila ako oni. Ako Japonci. V duchu ich tradícií, ich zvykov, ich spôsobu života. Spojenie skutočne prežitého príbehu a šikovného pera Evity Urbaníkovej sľubuje skvelý zážitok všetkým, ktorí vedia, že najlepšie knihy píše život sám...... celý text
Přidat komentář
Kniha mě nenadchali. Je to klasický paperback. Žila jsem s Japoncem v zahraničí. Některé věci mi teď dávají větší smysl, ale zase až tolik bych je neodsuzovala - hostesky, placená zábavy, zvyšování ega, nezájem o sex. To mi přijde opravdu přehnané. Spíš bych řekla, že narazila ne japonského mača... Já jsem zažila opak, i když řada postřehů z oblasti jejich kultury a vůbec života platí.
Svému stínu neutečeš. Neschováš se , ani když utečeš tak daleko, jak můžeš.
Neutekla ani Denisa.
Hledala lásku , výchovu, city, něco co jí chybělo v dětství. Možná i to. že jí nikdo neřekl aby už šla spát a vyčistila si zuby a jedla mrkev a uklidila si pokojíček. Myslela si, že to našla v Japonsku. Našla a zase ztratila.
Suši se nejí s haluškama.
Denisa Ogino je statečná ženská. Měla hodně náročné dětství, přesto na rodinu nezanevřela. V cizině se také jen tak snadno nevzdávala. Myslím, že ji to všechno nakonec přetavilo do člověka s nadhledem.
Je pravda, že tak kolem půlky knihy jsem se trochu ztrácela a moc mě to nebavilo. Vadilo mi občasné fňukání a stížnosti, kdo se nechoval tak, jak měl. Ale potom, kdy popisuje život s Japoncem a svoji heroickou snahu být tak dobrá jako domorodá manželka, to je opět rozjeté a čtivé až do konce.
Zajímavá kniha, velice dobře čtivá, vtipná, dozvěděla jsem se nové věci o Japonsku a podle mne je to zatím nejlepší knížka od paní Urbaníkové. Příjemné čtení.
Co se týče samotného příběhu hrdinky a poznávání Japonska-super,akorát mi přišel tento příběh zbytečně roztahaný a konec měl více informací v rychlejším sledu.
Vynikajici popis socialni reality v Japonsku. Nenajdete ho v zadnem cestopisu ani prirucce. Cele zabalene do pribehu slovenske blondynky s tezkym detstvim, ktera hleda nekoho, kdo by ji mel rad a najde japonskeho despotu a misogyna.
Skutečný příběh slovenské dívky, která objevila kouzlo Japonska. Vypráví o svém životě v zemi vycházejícího slunce, o jejích obyvatelích, zvycích a kultuře. Dozvěděla jsem se díky knize spoustu zajímavých věcí o odlišné kultuře Japonců. Moc pěkná knížka, dobře se četla.
Mám ráda knihy s japonskou tématikou a tahle byla hodně poutavá. Styl vyprávění jako když vám kamarádka vypráví jak se měla na cestách. Trochu mi vadilo to přeskakování v čase dopředu a zase zpět.
Mám ráda skutečné příběhy. Ráda poznávám život v jiné kultuře. Mám ráda knihy o vztazích. To vše jsem našla v této knize. Určitě doporučuji. Příjemné čtení.
Japonsko - země, která jistě láká k návštěvě a k poznání tamnější kultury a života lidí. Je jiná, je pro nás exotická, je lákavá. Denisa odjela do Japonska pracovat a jak už to tak někdy bývá, potkala tam svého vyvoleného a zamilovala se... Obdivovala jsem její odvahu a snahu přizpůsobit se životu v Japonsku. Problémy ve vztahu Denisy a jejího japonského manžela, které vznikaly z rozdílnosti evropské a japonské kultury, však na sebe nenechaly dlouho čekat... Je to zajímavé, čtivé, je to ze života. A závěr? Jak to dopadlo? Přečtěte si to a posuďte sami.
Japonsko miluju. Japonce miluju. Jenže nic není černobílé, jak píše velmi hezky (spolu)autorka hned v úvodu: "Na věci je třeba nahlížet jako na kostku. Z každé strany." A těch stran je hned šest, samozřejmě. Skutečné příběhy mě obvykle baví víc, než ty smyšlené. Obvykle totiž hlavní postava není žádný supehrdina a chybuje jako běžní smrtelníci. Pak se do něj i mnohem lépe vcítím. A u Denisy to šlo poměrně snadno. Ne snad, že bych měla podobné zkušenosti, ale byla to mladá holka, která se snaží žít v zemi, která je mi blízká. Navíc znám ženu s téměř totožným osudem, až mě to při čtení občas překvapovalo. Mnohokrát jsem také oscilovala mezi přáním být součástí té kultury a radostí, že žiju někde úplně jinde, uprostřed Evropy a po dovolené v Japonsku se mám kam vracet. A to vždy oceňuji. Reálnost, plastičnost příběhu.
Kniha jako taková se četla dobře. Jistě, není napsaná dokonale, to přeskakování děje také nebylo úplně zvládnuté, ačkoliv Evita Urbaníková je na Slovensku spisovatelskou celebritou, její knihy do zlatého fondu dozajista patřit nikdy nebudou.
Dávám slabší 4 hvězdy, nicméně jsem si jistá, že si ji ještě jednou, někdy, přečtu. Jako knihu na dovolenou doporučuji.
Příběh je zajímavý, zpracování již méně. Styl psaní mi přijde, jako slohovka sepsaná na koleni. Některé pocity autorka popisuje hodně podobrobna, jiné zmíní jednou větou. A také mám pocit, že paní Ogino vše svádí na své dětství. Ale takových žen, které by pro svého muže udělaly vše vlastně "jen" proto, že ho milují je určitě hodně.
Neskutečně čtivé a pro mě jako animemilce také klasická ťafka o tom, jak ve skutečnosti vypadá země rodící nejkrásnější seriály na světě. Navíc Urbaníková vše zpracovává čtivě, takže oči po řádcích jen létají. Až jsem se z toho znovu začala učit japonsky. :-D Doufám že mi to chvíli vydrží. Co se týče některých komentářů zde ohledně objektivity a pravdivosti...myslím, že to hodně závisí na místě, kde člověk žije i na formu, jakou japonce potká. Japonci utíkající do Evropy jsou právě ti volnomyšlenkáři, zatímco zaryté japončíky na languageexchange asi nepotkáte. Sama jsem měla několik nepříjemných zkušeností s japonci (tradičně stopka v komunikaci bez udání důvodu, naoko vše dobré ve skutečnosti jiné...) a právě ti světoběžníci ukázali jinou přátelštější tvář. Tak jak to potom je...
Skvělá sonda do japonského života. Kniha je velmi čtivá. Jen mě občas rozčilovalo, jak autorka zmínila, co se bude dít dál, ale potom to "omlouvala" tím, že se o tom ještě později zmíní.
Pecka, ani jsem nečekala že mě to bude takhle bavit a jsem moc ráda za pohled, jak se žije v Japonsku - já bych to nedala, hlavně tu pokoru, chlapi versus ženy, ale hlavně studenej odchov děti. Musím říct, že toto je už třetí kniha, která mě od ní vážně nadchla (Nakresli mi vítr je perfektní a Příliš osobní známost) Ale jsou od ní i takové, které mi prostě nesedly.
Oddechová knížka. I´o smutných věcech se dá psát vtipně a pohodově. Díky za nahlédnutí do japonské kultury.
Povedená oddechovka. Ideální čtení např. na dovolenou. Nic náročného, dobře se čte. Určitě zajímavý pohled na životy běžných japonských rodin. Spousta věcí pro mě naprosto nepochopitelná a rozhodně by mě tato země svými zvyky nijak neuchvátila.
Štítky knihy
Japonsko tradice životopisy, biografie Slovensko, Slovenská republika slovenská literatura manželství autobiografické prvky osudy žen manželství s cizincem
Kniha Sushi v dushi je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 610x |
| Čtenářské výzvě | 81x |
| Doporučených | 36x |
| Knihotéce | 146x |
| Chystám se číst | 224x |
| Chci si koupit | 35x |
| dalších seznamech | 1x |
Tato kniha je zajímavá. Mám ráda pravdivé příběhy, čili námět pro mě stav ideál. Japonskou kulturu jsem v podstatě neznala, a ani mě nezajímala kultura této země. Ale přečtení této knihy ve mě vzbudilo zvědavost. Samozřejmě, že prolínání kultur a citové zápletky, jsou zvláště pro nás ženy zajímavé. Knihu bych neřadila mezi top nicméně je čtivá a snad každý si najde to své, jako oddechovka dobrá.