Sloni mají paměť

Přečetla jsem to tak rychle, že jsem to ani nestačila dát do právě čtených :-) Tohle bylo fakt skvělé. Zajímalo by mne, jestli to má někdo s knihami Christie o Poirotových případech podobně jako já - miluju filmy/seriál s Davidem Suchetem. Když jsem četla pár knih někdy v devadesátkách a začátkem milénia, bylo to fajn, ale říkala jsem si - hm, takové plytké, rychlé, hrc frc a vlastně ten konec je takový jiný, rychleji ukončený bez "Poirotova představení" a za chvíli se ptám, jakže to vlastně skončilo? Ale páni, když prostě čtu, tak to hltám a hledám přesně ty stejné chvilky z filmového zpracování a strašně mě to vtáhne a nepustí.
Myslím, že duo Poirot-Oliverová je prostě komická dvojice a ty jejich rozhovory, zvlášť tady o těch slonech (úplně mi vytanula na mysl asociace - Asad a jeho velbloudi v oddělení Q od Adlera-Olsena) :-)
Je to takový typ poklidných detektivek před spaním. Dýchá na mne takový klid, harmonie a pohodlí - něco jako ušák, deka, oheň v krbu a venku slota (nebo nějaký mord).
Inu, jdu na další knihy ze série.

Když někdo někumu řekne, že má sloní paměť, je to pochvalné. Agatha se v této detektivce zaměřila na dva případy, které spolu v minulosti souvisely. Navíc trochu všechno zamotala dvojčata. Spisovatelka Oliverová a detektiv Hercule Poirot jsou odkázáni na vzpomínky svědků s co možná nejpřesnějšími detaily, odtud sloní paměť.
Nejen oni, jako obvykle, přicházejí všemu na kloub, ale i mně se daří odhadnout vraha a pravda vychází najevo.

V této knize je velice zajímavá zápletka, dva na první pohled nezávislé případy, které spolu souvisejí. A kde se nakonec protnou, to je práce stvořená pro Hercula Poirota a Ariadnu Oliverovou.

Spisovateľka Ariadna Oliverová sa ocitá uprostred zvláštnej záhady, keď ju počas literárneho obeda osloví pani Burtonová-Coxová. Jej syn sa chystá oženiť s krstnou dcérou spisovateľky, no v minulosti sa odohrala tragédia, ktorá sa stále nevyjasnila. Pred dvanástimi rokmi bol nájdený manželský pár mŕtvy pri útese s prestrelenými hlavami. Oficiálne vyšetrovanie uzavrelo prípad, no stále sa vedú debaty, či šlo o vzájomnú samovraždu, alebo jeden z manželov zabil toho druhého. Spisovateľka sa rozhodne vyhľadať Hercula Poirota, aby sa pokúsil objasniť túto záhadu. Obaja sa musia ponoriť hlbšie do minulosti, aby odhalili pravdu.

„... staré hriechy vrhajú dlhé tiene.“

Kniha je písaná z pohľadu Ariadny Oliverovej, ktorá sa snaží viesť rozhovory s rôznymi „slonmi“, ľuďmi, ktorí manželov poznali a na tragédiu si spomínajú, a aj samotného Poirota, ktorý spoľahlivým, nezabudnuteľným a systematickým spôsobom analyzuje jednotlivé indície a spája všetky kúsky mozaiky do jedného celku.

Príbeh sa zameriava skôr na analýzu minulosti a rekonštrukciu udalostí, ktoré dávno vybledli v pamäti svedkov. Ukazuje, ako sa časom pravda vytráca v spleti klamstiev, poloprávd a zamlčovaných faktov a ako sa minulosť môže zmeniť na mýty a klebety. Aj počas samotného vyšetrovania sa ukazuje, že ľudská pamäť je často neúplná, nespoľahlivá a skreslená.

„Keď si ľudia niečo pamätajú a porozprávajú vám o tom, nie vždy je to presne to, čo sa stalo, ale čo si oni mysleli, že sa deje.“

Aj keď sa zápletka miestami zdá predvídateľná a niektoré pasáže sú roztiahnuté s opakujúcimi sa motívmi, Slony nezabúdajú sú príjemným, hoci pomalším príbehom, ktorý ponúka pohľad na to, ako sa dá starší detektívny prípad poskladať z rozhovorov a analýz. Páčilo sa mi aj prirovnanie k slonom.

Ak však od kráľovnej anglickej detektívky ešte nemáte veľa načítané, odporúčam začať jej skoršími dielami. Tento román totiž možno nemá toľko prekvapení a šarmu, ako jej iné diela. Je ale pravda, že aj vo vyššom veku, mala autorka stále čo ponúknuť.

Spisovateľka Ariadna Oliverová sa ocitá uprostred zvláštnej záhady, keď ju osloví pani Burtonová-Coxová ohľadom tragédie, ktorá sa odohrala pred dvanástimi rokmi – manželský pár bol nájdený mŕtvy pri útese s prestrelenými hlavami. Oficiálne vyšetrovanie uzavrelo prípad, no stále pretrváva otázka, či išlo o samovraždu alebo vraždu. Oliverová vyhľadá Hercula Poirota, aby spoločne prenikli do minulosti a odhalili pravdu.

Kniha sa sústreďuje na rozhovory so svedkami, rekonštrukciu udalostí, pričom ukazuje, ako sa ľudská pamäť mení a často skresľuje realitu. Aj keď je zápletka miestami predvídateľná a niektoré pasáže pôsobia roztiahnuto, Slony nezabúdajú ponúkajú príjemný, hoci pomalší pohľad na starší detektívny prípad a analytickú prácu Hercula Poirota. Román ukazuje, že minulosť sa môže zmeniť v mýty a klebety a že pamäť ľudí nie je vždy spoľahlivá.

Ak však ešte nemáte od autorky veľa načítaného, odporúčam začať skoršími knihami, keďže tento konkrétny možno nemá toľko prekvapení a šarmu, ako jej iné diela.

Opět dokonalost. I když tentokrát jsem uhádla víceméně konec. Nevadilo to, i tak je to skvělé počtení.

Přidávám se - odfláknutá příprava knihy ubírá už tak méně povedenému textu. Asi jsem od A. Ch. už moc daleko, nedokázal jsem se začíst, jak to asi bylo, jsem tušil. Navíc mi to přišlo takové bez nápadu.

Jak píše Mi-šu-le, někdo pořádně odfláknul překlad - těch překlepů bylo na jednu útlou knihu až příliš. Velice mě to rušilo. Samotný příběh byl tragický ,však skvělý. Poirota mám nejraději, ten mě nikdy nezklamal.

Výborný Hercule Poirot.
Velmi uspokojivé.

Kniha je oproti filmu dost slabá, jedná dějová linka, která se snaží rozuzlit tragédii z minulosti. Film mě bavil víc, měl náboj a více zápletek. Kniha se četla celkem dobře, ovšem překlad odpovídá opravdu roku 1994, doslovný překlad, někdy špatný a navíc v tomto vydání ještě spousty chyb a překlepů. Nejlepší mi na tom přišla Ariadna Oliverová, tu mám moc ráda a líbí se mi její myšlenkové, roztěkané pochody.

Odkazy na předchozí případy tkvící v minulosti a nadměrně patosu. A stále je radost číst ACh. I když se to chýlí ke konci.

Knihu by som skôr odporučil skalným priaznivcom legendárnej autorky, ako niekomu kto s ňou iba chce začať. Zápletka jednoduchá a pomerne ľahko odhadnuteĺná. Nápad so slonmi sa mi však celkovo páčil. Príde mi to akoby pani Agatha v tomto románe tak trošku bilancovala svoj spisovateľský a súkromný život.

Toto bolo tak priehľadné ako voda v pohári, akoby som bol prvák a učiteľka mi ukazovala jednotlivé dieliky, ktoré do seba zapadali, skrátka nuda. Nič, žiadne prekvapenie, čitateľ márne čaká na nejaké dačo, čo by v závere (našťastie krátkej) knihy bolo tým, že no páni, toto som nečakal/a. Na pani spisovateľku, ktorá napísala niekoľko desiatok detektívok podpriemerné dielo, na osemdesiatjeden ročnú pani je kniha dôkazom, že to mala v hlave stále v poriadku. S ohľadom na tieto dve skutočnosti hodnotím tromi hviezdičkami. Čo mi ďalej vadí, je to, že síce sa vek Hercula nikde nespomína, ale už v roku 1920 bol na dôchodku, tak v "Slonoch" musel mať okolo stodesať rokov. Takisto sa zhodujem s názorom, že k Poirotovi patrí retro atmosféra, taká medzivojnová a povojnová, ale roky sedemdesiate pre mňa tento pôvab strácajú - hoci sú už tiež retro.

Takhle knížka mě tedy neokouzlila. Nemohla jsem se začíst a to se mi u Poirota opravdu nestává.

Kniha nebyla špatná, dobře se četla. I zápletka byla zajímavá. Ale prostě mi tam něco chybělo. Možná to, že celé to vyšetřování okolo mi přišlo takové chvílemi nepodstatné. Anebo je prostě možné, že jsem ovlivněná filmem, který mi přišel lepší.

Velmi zajímavé téma vraždy. Opět zamotané, kdy 2 případy se spojí v jeden. Pozor, tentokrát jsem vraha odhadla správně, tentokrát to bylo trošku průhledné.

Anotace je velmi výstižná, nemám co dodat.
Přečetla jsem. Protože když čtu nějaký příběh, kde je oblíbená postava ohrožena na životě, což se mi opět stalo, musím od toho utéct, dát pauzu a číst něco jiného... Tak se stalo i tentokrát...
A tím pádem... Kdo může být spolehlivější, než Hercule Poirot? Přes pár mrtvol a neobyčejných propletenců příběh, který řeší až vyřeší, nestresuje a pobaví... A pokud je přítomna jeho přítelkyně paní Oliverová... Nemá to chybu!

Viděla jsem už dříve filmové zpracování, bohužel, a bylo mi všechno jasné. Škoda, protože je to geniálně vymyšlená zápletka, další pecka paní Christie. Takže jsem jí prominula, jak nechala ty přestárlé slony žvanit a vykecávat se zeširoka a zvysoka, ale holt, to už do příběhu patřilo...

Opět výborná detektivka, která nezklamala i když závěr jsem předpokládala.

Úzká detektivní kniha s dobrým námětem pro šetření spisovatelky paní Oliverové a detektiva Hercula Poirota. Název knihy Sloni mají paměť je přesný pro tuto knihu, neboť právě vzpomínky mají rozluštit dávno již vyřešené. Děj se pěkně na začátku rozjel, pěkný to byl sjezd, pak přišla nuda dlouhá "mělčina", ke konci to vzalo správný švih a rozjezd ke konečnému rozluštění.