Slepota

05.08.2013

něco do sebe tahle kniha má :) jsem ráda, že jsem si ji přečetla, protože to, že jsme všichni slepí, je opravdu pravda...,. každopádně na mě trochu moc informací ohledně vyměšování, ale asi to byla potřeba.... Ale opravdu se nedivím, že za tuto knihu dostal autor Nobelovu cenu :)

06.04.2013

Uf, znepokojivé až k uzoufání, ač jsem znal filmovou podobu a s knížkou zpočátku bojoval - to, než jsem si zvyknul na tok děje, urychlení absencí uvození přímých řečí , stejně se mi hrůza dostala hluboko do žaludku, ovinula mě jako anakonda a začala mě požírat, dokud mě úplně nepozřela. Saramango mi dovolil být jedním z těch, co nevidí, projít tím šílenstvím a vyjít jako někdo jiný. Absence jmen hrdinů mi jen dodala na pocitu opuštěnosti a izolace, ta s černými brýlemi, šilhavý chlapec, první muž, lékař a jeho žena, ti všichni mne na pár večerů vzali mezi sebe tam - do pekla zvaného Slepota!

24.10.2012

Autorův styl jsem zpočátku přisuzovala tomu, že to psal románový hrdina spisovatel, který v románu oslepnul, a na text nevidí. Jaké bylo zklamání, když jsem se dozvěděla, že autor takto píše běžně...
Knížka používá epidemii slepoty jenom jako podložku, na které se rozvíjejí jednotlivé lidské charaktery jako vůně sýrečků na kuchyňském stole.
Mám jedinou výtku, na kterou už upozorňují jiní - autor trošku zapomněl, že se lidé potřebují oslovovat (slepí obzvláště), a tak všechny protagonisty zbavil jmen, aby román vypadal umělečtější. Vysvětlení neberu.

19.09.2012

Hodně zajímavá kniha, dala by se přirovnat k jiným postkatastrofickým románům, jako je Cesta , Pán much nebo Den Trifidů, ale oproti nim trochu pokulhává. Zajímavý a nezvyklý je i styl psaní autora (žádná postava nemá jméno, chybí uvozovky, občas nejde poznat, kdo kterou repliku řekl, jindy autor do textu vkládá repliky neexistujícího pozorvatele). V ději jsou také mezery a nelogičnosti, ale ani to neubírá knize na síle a emotivnosti - rozhodně knihu nedoporučuji číst večer v posteli před spaním - četl jsem už ledaco, ale první půlka je opravdu hodně depresivní.

Závěr, ten mě zklamal, ale nebudu nic prozrazovat.

Zklamání! Divný styl psaní, bezobsažné dialogy, nepochopitelné a nelogické jednání postav, mimořádně nudné pasáže..., navíc jen jiná (špatná) varianta téhož (Den trifidů).
Dokonalý a výstižný komentář od uživatele paulhunter - není k němu co dodat - snad jen, že si myslím, že paulhunter by dal ještě výrazně méně hvězdiček, kdyby nebyl pod tlakem obecně tak "dobře přijímané knihy"....
Hodnocení: nemohu jinak, kniha hrající si na víc než je, s bídou 10%....

14.02.2012

Po překousnutí stylu psaní, který je jak plynoucí potok, se dostaví odměna v podobě atmosfericky dobře vystiženého apokalyptického románu s morální nadstavbou. Po přečtení mnoha románů s podobně fatálními dopady, můžu říct, že tento je pro mě pocitově nejvypjatější. Samozřejmě, že nemá tak rychlý spád jako jiné (už kvůli své formě), ale malá předznamenání v podobě komentáře autora k právě dějícím se událostem to posouvají dál - i když někdy do slepých uliček (jinak, než si čtenář původně představoval - viz pistole v rukou druhého zlého slepého).

29.12.2011

(SPOILER) Jednoznačně zklamání. Vysoké hodnocení, autorova Nobelova cena, téma slepoty a vydání s Braillovým písmem na obálce mě nalákaly na pěkný zážitek, který se bohužel nekonal.

Hned z počátku zaujme (či odradí) styl psaní - téměř žádné odstavce, nevlastní přímá řeč, absence otazníků, jednotlivé rozhovory oddělené pouze čárkou. Opravdu chvilku trvá, než se do něj čtenář dostane a ve výsledku navíc ani nemůžu říct, že by nějak ohromil.
Co mi osobně dost vadilo, byly autorovy vstupy do děje v průběhu celé knihy. I přesto, že se objevily i zajímavé poznatky, většinou to byly spíš rušivé, nadbytečné a zcela nepochopitelné vsuvky:

"Vzhledem k tomu, že nejsou lidé, kteří by to dosvědčili, a kdyby byli, tak to ještě neznamená, že by je zavolali k těmto událostem, aby nám mohli popsat, co se stalo, někdo se pochopitelně může zeptat, jak je možné vědět, že to proběhlo právě takhle a ne jinak, a na to lze odpovědět, je to stejné jako se stvořením světa, nikdo tam nebyl, nikdo to neviděl, ale všichni vědí, jak to bylo."

"Ale teď tou potřebou trpěli všichni a nejvíc chudák chlapec, který to už nedokázal vydržet, a ať se nám to příčí sebevíc, je třeba zahrnout do zprávy i tuhle zapáchající životní realitu, když jsou střeva v klidu, je snadné hýřit nápady a přemítat, jestli existuje přímý vztah mezi očima a pocity, nebo jestli pocit odpovědnosti je přirozeným důsledkem správného vidění, jenže když to na člověka přijde, když mu tělo začne diktovat hlasem bolesti a křeče, hned se ukáže, co jsme to za zvířátka."

Podobným konstatováním autor nešetří, a když si po několikáté přečtete větu typu ´Jistě si dokážete představit, jak to vypadalo´, začnete uvažovat, pro jakou věkovou skupinu je kniha vlastně určena. A k čemu je vůbec dobré komentování zjevných věcí? Opravdu nemám rád, když mě autor vede za ruku v případech, kdy to není třeba. To pak zakopáváme oba.
Co se týče samotného příběhu, záleží, co od něj očekáváte. Téma šířící epidemie naláká na vědecký prvek, alespoň okrajově. Saramago však tuto stránku neřeší, takže na otázku Proč a Jak odpověď nedostanete. Slepota je totiž o ničem jiném – o zkoumání lidské povahy v extrémní situaci. Vím, že by se dalo použít spojení „sonda do lidského nitra“, ale Slepota tak hluboko opravdu nejde, na to se postavy chovají příliš iracionálně. Celkově mě překvapila plochost postav - už jen z toho důvodu, že v knize není jediné jméno. Saramago to ospravedlňuje tím, že slepí lidé ztrácí část své osobnosti a jména jsou tím pádem pro ně nepodstatná. Ale je tomu opravdu tak? Mě to nepřesvědčilo.

"Mně je líto tvých rodičů, i tebe, jestli se setkáte, se slepýma očima i slepými city, protože city, s nimiž jsme žili a díky nimž jsme to byli my, souvisely s tím, že jsme se narodili s očima, bez očí se změní i city, nevím jak ani kdy, sama říkáš, že jako slepci jsme vlastně mrtví, o to jde, Miluješ svého muže, Ano, jako sebe, ale kdybych oslepla a přestala bych být taková jako dřív, jak ho mohla dál milovat a s jakou láskou."

Stejně tak mě iritovaly bezcharakterní rozhovory a nelogické chování postav. Nedokážu si představit situaci, ve které policista dovede muže, který přišel o zrak, k manželce domů a prohlásí: "Tenhle pán je slepý, postarejte se o něj."
ZAČÁTEK SPOILERU Dalším momentem, který mě opravdu dostal v negativním smyslu, je soulož lékaře s dívkou v tmavých brýlích (ano, taková pojmenování nesou postavy), které přihlíží vidoucí lékařova žena. A víte co? Lékařově ženě to nevadí, cítí vůči nim lítost a svým způsobem to i schvaluje. Co mě ale naštvalo nejvíc v celém příběhu, je znásilnění žen „zlými slepci“, kteří je požadují od „dobrých slepců“ jako výkupné za stravu. Buď tedy Saramago nemá rád ženy, nebo dělá z mužů neschopné blbce, kteří bez boje nechávají znásilňovat své ženy. KONEC SPOILERU

Vím, že můj komentář vyznívá hodně negativně. Většinou ani nemám potřebu nějak zevrubně rozebírat či pitvat špatnou či horší knihu, ale v případě všeobecně dobře uznávaných knih, které si svou slávu nezaslouží, mi to nedá. Netvrdím, že mě Slepota nebavila nebo nudila, ale měl jsem celkově problém s uvěřitelností a s mnoha rušivými prvky. Taktéž závěr knihy mě zklamal, neboť byl příliš jednoduchý.
Marně se snažím vytáhnout nějaké pozitivum, které by zastínilo výše uvedené zápory, ale nemůžu přijít ani na pádný důvod, proč bych ji někomu doporučil. Vím, že je Slepota převážně o podobenství, ale na můj vkus je příliš strojená a podbízivá.

26.12.2011

Vynikající dílo autora a nositele Nobelovy ceny za literaturu. Po 5 stranách jsem si zvykl na zvláštní styl psaní bez uvozovek přímé řeči, interpunknce, autor si vystačil pouze s čárkami a tečkami. V díle není ani jedno vlastní jméno, v době slepoty vlastní jména ztrácejí význam. Skvělý námět a ukázka toho, jak by to "mohlo" vypadat v případě toho, kdyby lidé ztratili zrak. Zůstal by jen boj o přežití o potravu, klasický svět by zmizel. Výborný je i doslov překladatelky, který ozřejmuje i věci, které Vám jasněji dojdou po přečtení téhle knihy, určitě doporučuji, velmi kvalitní a zajímavé dílo.

25.10.2011

Desivé.. Až tak, že som sa občas potrebovala nadýchať čerstvého vzduchu a zbaviť sa podvedomého zápachu, ktorý človek do seba vstrebáva každou ďalšou stránkou..
Súhlasím s väčšinou názorov čo tu boli povedané - je naozaj potrebné si zvyknúť na to, že autorov štýl je prinajmenšom zvláštny -maximálne zhustený dej dosiahnutý oddeľovaním dialógov výlučne čiarkami, čo môže vyvolávať pocit zmätočnosti. Zo začiatku mi to naozaj silne prekážalo, ale neskôr sa človek akosi prirodzene na túto frekvenciu naladí tak, že príbeh sa číta sám. Hlavná téma diela- epidémia slepoty šíriaca sa ako lavína celým mestom evokuje thriller z lekárskeho prostredia, v ktorom je hádankou, odkiaľ sa epidémia šíri a ako sa vyrieši. Opak je pravdou. Ide skôr o psychologický román, kde epidémia slepoty je skúškou charakterov ľudí, ktorí sú vystavení takejto situácii.. A nie všetci obstoja..
Doteraz vo mne rezonuje skľučujúci pocit z celého príbehu a často pred sebou vidím psa, ktorý rád líže ľudské slzy.. Myslím, že už asi nebudem mať chuť sa ku knihe niekedy vrátiť, ale rozhodne som rada, že som sa k nej dostala a 5* si nesporne zaslúži. Rovnako ako Nobelovku.

25.10.2011

Tato kniha je plná hrůzy ze slepoty, zoufalství, boje o přežití, při němž je většina lidí schopna nejhoršího, a to i za cenu ztráty vlastní důstojnosti. A to je jedna ze zásadních věcí, o které v tomto díle jde. Kam až je člověk schopen zajít, když ho nikdo nevidí, nikdo ho nemůže stíhat, nikdo na něj dokonce nemůže ani ukázat. Má pak lidská důstojnost vlastně ještě nějaký smysl?
Všechny city a pocity jsou zpřevraceny, nenávist i láska nabývají jiných, někdy až obludných podob. Které lidské potřeby (kromě nutnosti utišit hlad a skrýt se před deštěm a zimou) přetrvají? V tomto směru vytvořil autor fikci opravdu přesvědčivou a důvěryhodnou.

Spojení drsné a napínavé četby s kvalitou zpracování není pravidlem, v tomto žánru je to určitě jedna z nejkvalitnějších knih, které jsem četla. Od této knihy se těžko odchází, dokud není dočtená do posledního slova. A jazyk, plynulý, ale i strohý, celkový dojem ještě zesiluje.
K dokonalosti této knize chybí hlavně to, že některá témata autor opouští příliš brzy, takže zůstávají jaksi nedopovězená až nedopracovaná. Ale možná i to byl záměr a možná to i vysvětluje tento úryvek:
"... odpovědi se neobjevují pokaždé, když bychom je potřebovali, a často se stane, že samo čekání na ně je jedinou možnou odpovědí."

16.01.2011

Saramago vytvořil ve svém románu perfektní mix Dne trifidů a Pána much, což okořenil svým báječným jazykem a vytvořil tak jedno z nejzajímavějších děl, co jsem v poslední době četl. Právě jazyk je na první pohled asi nejmarkantnějším prvkem, který knihu na první pohled odlišuje od ostatních. Ale mnohem zásadnější rozdíl, než v Saramagových neskutečně dlouhých souvětích, které plynou jako řeka a čtenář vážně nikdy neví, kam ho zavedou, tkví v námětu, o kterém kniha pojednává. Protože tohle není klasická post-apokalyptická vize zhroucené společnosti, ale spíš zachycení tohoto rozkladu, a kritika našeho společenství. Se Dnem trifidů má kniha společnou slepotu, ale Pánovi much je asi ve výsledku bližší - seberte dětem dohled a projeví se divošství člověka. Seberte dospělým zrak a projeví se lidská odpornost. 90%

30.11.2010

Nejhorší postapokalyptická kniha, co jsem četl. Možná proto, že tu nejde tolik o samotnou událost, či její dopady, jako o zkoumání nitra člověka, či co. Děj je totiž bohužel triviálně hloupej, jednání lidí silně nelogický a možná i naschvál dost tupý, aby si Saramago mohl zaexibovat před čtenáři - ale proč by ne, spisovatel má nárok si vymýšlet, co chce. Hloupý potom je, když mi ty výmysly kazej uvěřitelnost, celkovej dojem. Zbavení se jmen poté, co všichni oslepnou, může být asi nejvíc do očí bijícím příkladem. Taky mě dost štvaly, abych tak řekl, spisovatelovy poznámky uprostřed textu. Rádoby moudra, sarkasmy... silně rušivý, když najednou oslovuje čtenáře. Půl roku jsem odkládal shlédnutí filmu, čekal jsem na knížku. Teď je mi jasný, že to nebude nic moc, ale rozhodně to nebude horší, než knížka. Ta měla v námětu silnej potenciál, ale zpracování je naprosto odlišný od toho, co jsem čekal a co bych chtěl.

30.11.-0001

Velmi dobrý námět. Trošku mi neseděl ze začátku neobvyklý jazyk knihy cit.: "Samaragovský jazyk, formální strukturou připomínající volně plynoucí tok, bez výrazných překážek/orientačních bodů interpunkce." Ale brzy jsem si "navykla". Dobrá kniha, ta, na kterou se nezapomíná.