Slepá mapa
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/363903/bmid_slepa-mapa-7BH-363903.jpg
5
6051
1441
Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství. Příběh začíná před první světovou válkou, kdy Anna, vypravěččina babička, odjíždí přes odpor svých rodičů s vyvoleným Antonínem do pohraničního městečka na severu Čech. Jako by počáteční písmeno jejich jmen vyjadřovalo naději, že právě tady spolu mohou začít nový život. Jméno však současně symbolizuje i to, co si vybrat nemůžeme, co je nám dáno jako rodinné dědictví, které si přese všechno odhodlání ke změně vždy neseme s sebou. Anebo také osud, na jehož zkoušky máme jen pramalý vliv. Nový začátek se tak záhy mění v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později pak čeká jiný nový začátek i jejich dceru Alžbětu, která musí prchat před německou armádou zabírající pohraničí, a po dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu — tentokrát v podobě důstojníka StB — i život vypravěčky příběhu Anežky. V roce 2018 dotisk.... celý text
Přidat komentář
Asi jsem měla přehnaná očekávání; kniha mě zklamala a dočetla jsem jen se sebezapřením. Celkem zajímavá mi přišla jen část z období 1. války a mezi válkami a druhá část ze socialismu byla naopak jako natahovaný románek pro ženy. A závěr ve stylu Deus ex machina je už na mě prostě moc. Dala bych jednu a půl hvězdy, ale nejde to.
Moc hezky vykreslene rodinne vazby. Knizka se cetla sama. Jen me trochu zklamal zaver.
První knihu od této autorky jsem četla Hanu. Kniha byla vynikající, tak jsem si řekla, že si přečtu i další knihy. Znovu mě kniha pohltila a ven jsem se dostala až na konci příběhu. Je to velmi čtivý. Až neuvěřitelně popsaný skutečnosti, které autorka sama jen nastudovala, ale neprožila.(Narozená 1963). Myšleno válka a koncentráky. Vlnu komunismu už si prožila. Zatím je to pro mne PANÍ SPISOVATELKA. Jen tak dál.
Třetí setkání s Mornštajnovou a třetí zásah do černého, i když se přiznám, že Hana i Hotýlek se mi líbily o kousek víc. Stejně jsem si ale čtení moc užila. Nechci se opakovat, ale stále trvá mé nadšení z toho, jak se mi autorka trefila do vkusu, co týče slohu a způsobu psaní. Její knihy mě hrozně baví číst a užívám si každou stránku. Už se mi mnohokrát stalo, že že jsem si před koncem knížky říkala, že ještě nechci, aby skončila, že těch pár stran do konce je zoufale málo. U téhle jsem si to říkala už v polovině a byla jsem smutná, že mě čeká posledních 200 stran s Mornštajnovou a jejími skvělými příběhy. Musím si holt počkat na další knihu.
Jinak oceňuji, že stejně jako Hana má i tato kniha, a to i přes často velmi tragický osud svých postav, poslední stránky prodchnuté nadějí. To mi u Hotýlku chybělo...u něj zůstal jen smutek.
Když jsem začala knížku číst, moc mě nezaujala a ze začátku nebavila. Zhruba v polovině se to ale změnilo a naopak jsem se nemohla odtrhnout. I když jsem jí četla před více než rokem, pořád si příběh pamatuji a vybavím si i atmosféru, kterou má. A to se mi hned tak u každé knížky nestává.
Krásná, moc hezky se četla , bavila mě od začátku až do konce. Mám koupené všechny tři knížky, už se těším na Hotýlek a Hanu.
Jednoduše a jasně řečeno - Slepá mapa je skvělá! Autorka prostě umí, píše čtivě, příběhy mají spád a má to hlavu a patu. Za sebe musím říct, že Alena Mornštajnová je naše současná nejlepší spisovatelka.
Druhá kniha od autorky. Moc a moc líbilo. Není to veselé čtení, to ani omylem, nutí k zamýšlení nad vlastním osudem, nad osudy a historií vlastní rodiny. Pravá literatura.
Po dlouhé době výborně napsaná kniha, za kterou moc děkuji. Vyprávění osudu jedné rodiny má spád a je velmi uvěřitelné. Možná že závěr by nemusel být tolik optimistický, ale vlastně i ten byl velmi milý. Vřele doporučuju
Paní Mornštajnová je prostě PANÍ spisovatelka....její knížky jsou tak čtivé, že mě vždycky úplně pohltí. Její knížka Hana - je naprostý skvost, ale Slepá mapa je taky velice kvalitní čtení...příběh všech postav v knížce se mi líbil....líbily se mi časové linie, ve kterých se nacházíme...nahlédnutí do první světové války, potom druhá světová válka, okupace...pád komunistického režimu....naprosto mě dostal konec, na ten budu ještě dlouho myslet a za nějaký čas si knihu určitě přečtu znovu! :-) PS: Ještě bych chtěla bych chtěla podotknout - nevím, jak Vám, ale strašně pěkně se mi čte písmo, které je v knize použito.....stejné jako u Hany....
Kniha je opravdu velice čtivá. Děj jsem doslova hltala a u čtení nevnímala čas. Odkládala jsem ji jen tehdy, kdy jsem to považovala za hodně důležité. Třem ženám, které tvoří celý děj, jsem při každém životním neštěstí moc fandila, a doufala, že se z toho dostanou a snad se pro ně ukáže konečně kousek štěstí. Opravdu děj Vás úplně pohltí. Od spisovatelky je to po Haně druhá kniha, co jsem přečetla a nemůžu se dočkat až do ruky dostanu knihu Hotýlek, na kterou se chystám.
Čtivý román, jehož děj se nese téměř celým 20. stoletím, jsem zkousla jako jednohubku. Zabydlují jej uvěřitelné ženské postavy, příběhy jednotlivých hrdinů vtáhnou do děje, který příjemně plyne. A to je dle mého největší problém. Tak nějak samozřejmě přejdeme s autorkou první světovou válku, druhou i normalizaci. Děj klouže po povrchu, což je s ohledem na vypravěče pochopitelné, i tak bych si ale dokázala představit více emocí právě v těch vypjatých dějinných pasážích. Hvězdičku ubírám kvůli konci, kde si to dle mého autorka zjednodušila a poslednímu a zcela zásadnímu konfliktu a zvratu se vyhnula. Na debut je to však více než vyzrálý román...
Paní Mornstajnova je opravdu skvělá spisovatelka. Příběh jsem hltala a knížku odkladala dost nerada.
Wow, musím říct, že mě knížka naprosto dostala. Mornštajnová umí napsat knížku o válce,bývalém režimu,... tak, aby to pochopil i člověk, který to vůbec nezažil (díkybohu). Během čtení jsem si často dolovala z hlavy, co jsme se učili v hodinách dějepisu. Líbí se mi, že postavy nejsou ničím přikrášlené, ale i tak jsem si je všechny oblíbila. Doporučuji všem, co mají rádi historii
Život vám proteče mezi prsty/řádky .. ano na stránkách této knihy čas letí tak rychle, až vám to je líto. Kdo byl dítě, je najednou babi...nebo zemřel.
ALE
i tak čtenář dostane hodně. Hodně moc. Nahlédne do života 3 generací jedné rodiny. Zažije nevěru, soužití s alkoholikem, s násilníkem, setká se s krutostí války, zradou, nespravedlností, pocitem "nepatřím nikam..." , dostane se k výslechu STB .... A mohla bych pokračovat - seznam by byl hoooodně dlouhý.
AM má ohromný smysl pro detail, stačí jen málo řádků, a člověk si tu situaci nebo rozhovor hned představí naprosto dokonale díky těm mikrodetailům a pomlčkám... Taky nám autorka jasně sděluje, že chléb se jí o dvou kůrkách a co jednomu příjde jako nesmyslné jednání, je pro druhého nadějí. Cestou...
Velmi milé čtení i když plné tragédií, osobního selhání, ale i velmi krásných okamžiků plných malých i větších vítězstvích a rodinné pospolnosti.
Moc se mi v knížkách líbí jak přijde nějaká "rána" jako blesk z čistého nebe, a až za pár stránek je téma rozvedeno do široka. Člověk tak ví, že se zase může těšit na další zápletku a má to za následek to, že knihu po dočtené kapitole opět nepoloží na stolek a nezhasne lampičku, ale řekne si: "Tak ještě jednu, teda no" .
Určitě doporučuji. Není to žádné těžké čtení...
Autorce se podaril zachytit kazdodenni zivot ve 20.stoleti. Osudy zen nejsou nijak kriklave, prestoze jsou zasazeny dejinnymi udalostmi. Kniha neni nijak kruta ci drasticka, jak je v soucasne dobe celkem moderni, dobre se cte, zajima vas, jak to cele dopadne.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Státní bezpečnost (StB) první republika, 1918-1938 Sudety komunistický režim historické romány rodinná historie, dějiny rodu
Kniha Slepá mapa je v
| Právě čtených | 119x |
| Přečtených | 9 253x |
| Čtenářské výzvě | 2 398x |
| Doporučených | 626x |
| Knihotéce | 1 386x |
| Chystám se číst | 1 525x |
| Chci si koupit | 356x |
| dalších seznamech | 31x |
Na knížku jsem byla hodně zvědavá. Jedná se o mou třetí knihu od autorky (na kterou jsem čekala v knihovně rok) a musím říct, že v konečné fázi u mě převládají vesměs kladné pocity. Oceňuji její čtivost a příjemnou češtinu, kterou je kniha napsána (což jsem po Haně tak trochu očekávala), líbily se mi tři nevšední hlavní ženské postavy, které sice z knihy dělají tak trošku román pro ženy, ale jejich osudy i osudy ostatních postav byly někdy tak smutné, že mi to ani nevadilo. Rovněž se mi líbilo dlouhé časové období, které knížka zpracovává; člověk se dozví řadu zajímavých reálií, někdy i z úplně opačného úhlu (např. u většiny knih z období 2. sv. v. jsou hlavními hrdiny Židé, kteří musí opustit svoje domovy, zde jsme naopak svědky toho, jak se do jednoho z vystěhovaných bytů stěhuje hlavní hrdinka).
Co se týče závěru, vlastně docela oceňuji, že jsme nakonec jako čtenáři mohli být součástí happy endu, protože u podobných knih je v kurzu spíše opak. Potud tedy bylo vše v pořádku. Kdybych ale měla vypíchnout něco negativního, byla by to zvláštní (slova jsem dlouho hledala) unylost či monotónnost vyprávění. Běžně jsem zvyklá, že příběh jede po určité sinusoidě. Klidné a oddychové vyprávění (byť někdy velmi krátké) se střídají s akčním plným napětí. U této knihy jsem ale měla pocit, že vyprávění si jede pořád po stejné přímce.
I tak je ale Slepá mapa rozhodně zajímavou knihou a já si určitě doplním mezeru a přečtu si i Hotýlek, poslední knihu A. Mornštajnové, která mi ještě zbývá.