Slepá mapa

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství. Příběh začíná před první světovou válkou, kdy Anna, vypravěččina babička, odjíždí přes odpor svých rodičů s vyvoleným Antonínem do pohraničního městečka na severu Čech. Jako by počáteční písmeno jejich jmen vyjadřovalo naději, že právě tady spolu mohou začít nový život. Jméno však současně symbolizuje i to, co si vybrat nemůžeme, co je nám dáno jako rodinné dědictví, které si přese všechno odhodlání ke změně vždy neseme s sebou. Anebo také osud, na jehož zkoušky máme jen pramalý vliv. Nový začátek se tak záhy mění v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později pak čeká jiný nový začátek i jejich dceru Alžbětu, která musí prchat před německou armádou zabírající pohraničí, a po dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu — tentokrát v podobě důstojníka StB — i život vypravěčky příběhu Anežky....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/36_/363903/slepa-mapa-7BH-363903.jpg 4.61690
Žánr:
Romány, Literatura česká
Vydáno:, Host
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (517)

Kniha Slepá mapa

Přidat komentář
Rosana
včera

Opět skvělá Alena Mornštajnová.

Petrasim
včera

Moc hezká kniha. Hodně podobná Haně.

Mili115
včera

Opět příjemné čtení.

Verumila12
20. února

Já jsem opět nadšená! Nemůžu se dočkat další knihy od paní Mornštajnové. Vše jen napsané s takovou lehkostí a samozřejmostí, nádherný příběh i jazyk.

lussyrei
20. února

Začátek trochu chaos v postavách, ale pak jsem se chytla a příběh pěkný, ale nejsem si jistá, jestli si ho třeba za půl roku budu pamatovat.

Vikk
19. února

Ve srovnání s Hanou o něco slabší, pořád ale dostatečně dobré. Více pro ženy. Paní Mornštajnová psát opravdu umí!

Leniii
18. února

První část se mi četla jako zvláštně, ta druhá byla lepší a víc mě bavila, lépe se četla :)
Ale prostě pro přečtení "Hany" jsem čekala víc...

Charlie
16. února

Příliš hodně postav, často jsem se ztrácela v rodinných vztazích. Četla jsem ji dlouho a četla se mi špatně, nicméně jsem ráda, že jsem vydržela do konce.

IvcaIvet
15. února

Kniha se četla sama. Jen mě překvapil konec..

Pisquosus
15. února

První kniha, kterou jsem o Morštajnové přečetla, byla Hana. Protože se mi styl psaní líbil, sáhla jsem také po tomto titulu.

Kniha se četla dobře, příběh byl zajímavý, ale v podstatě bych řekla, že byl na jedno brdo s Hanou (3 generace, 3 linie).

Určitě řadím mezi lepší knihy, co jsem četla, obzvlášť jsem ráda, že byla napsána českou autorkou.

Hotýlek na mě ještě čeká :)

stepi08
14. února

Obyčejný příběh obyčejných lidí v neobyčejných dobách.

Morštajnová mne nezklamala. Ba naopak. Sice v mých očích pořád hraje prim Hana, ale i tento příběh je velice čtivý a člověka až do konce nepustí.

Kamili
13. února

Z meho pohledu Hanu neprekona, i presto jsem se do knihy jednou tak zacetla, ze jsem prejela vlakem zastavku a musela cekat na vlak zpet. A to hovori za vse :-)

TheSarcasm
12. února

Krásná knížka, stejně jako "Hana", ale třeba i "Žítkovské bohyně" nebo "Vyhnání Gerty Schnirch" Kateřiny Tučkové. Všechny tyto knihy se nejenom krásně čtou, ale hlavně podávají svědectví o naší historii, době nepříliš vzdálené, o obyčejných lidech, kterými jsme mohli být klidně i my. Moc doporučuji.

jitrnic
12. února

Klíčový okamžik celého vyprávění nedává smysl (jakým způsobem chtěla hrdinka svého milého oním osudným udáním "neztratit"?), vývoj vztahů a vliv historických událostí na ně je dost předvídatelný. Ale to vám dojde patrně až po dočtení knihy nebo nad tím mávnete rukou a budete chtít číst rychle dál. Čte se to samo, aniž by se to čtenářovi podbízelo.

efka.saf
11. února

Na knížku jsem byla hodně zvědavá. Jedná se o mou třetí knihu od autorky (na kterou jsem čekala v knihovně rok) a musím říct, že v konečné fázi u mě převládají vesměs kladné pocity. Oceňuji její čtivost a příjemnou češtinu, kterou je kniha napsána (což jsem po Haně tak trochu očekávala), líbily se mi tři nevšední hlavní ženské postavy, které sice z knihy dělají tak trošku román pro ženy, ale jejich osudy i osudy ostatních postav byly někdy tak smutné, že mi to ani nevadilo. Rovněž se mi líbilo dlouhé časové období, které knížka zpracovává; člověk se dozví řadu zajímavých reálií, někdy i z úplně opačného úhlu (např. u většiny knih z období 2. sv. v. jsou hlavními hrdiny Židé, kteří musí opustit svoje domovy, zde jsme naopak svědky toho, jak se do jednoho z vystěhovaných bytů stěhuje hlavní hrdinka).
Co se týče závěru, vlastně docela oceňuji, že jsme nakonec jako čtenáři mohli být součástí happy endu, protože u podobných knih je v kurzu spíše opak. Potud tedy bylo vše v pořádku. Kdybych ale měla vypíchnout něco negativního, byla by to zvláštní (slova jsem dlouho hledala) unylost či monotónnost vyprávění. Běžně jsem zvyklá, že příběh jede po určité sinusoidě. Klidné a oddychové vyprávění (byť někdy velmi krátké) se střídají s akčním plným napětí. U této knihy jsem ale měla pocit, že vyprávění si jede pořád po stejné přímce.

I tak je ale Slepá mapa rozhodně zajímavou knihou a já si určitě doplním mezeru a přečtu si i Hotýlek, poslední knihu A. Mornštajnové, která mi ještě zbývá.

Alma-Nacida
10. února

Asi jsem měla přehnaná očekávání; kniha mě zklamala a dočetla jsem jen se sebezapřením. Celkem zajímavá mi přišla jen část z období 1. války a mezi válkami a druhá část ze socialismu byla naopak jako natahovaný románek pro ženy. A závěr ve stylu Deus ex machina je už na mě prostě moc. Dala bych jednu a půl hvězdy, ale nejde to.

Stani95
10. února

Moc hezky vykreslene rodinne vazby. Knizka se cetla sama. Jen me trochu zklamal zaver.

EvikU.
07. února

První knihu od této autorky jsem četla Hanu. Kniha byla vynikající, tak jsem si řekla, že si přečtu i další knihy. Znovu mě kniha pohltila a ven jsem se dostala až na konci příběhu. Je to velmi čtivý. Až neuvěřitelně popsaný skutečnosti, které autorka sama jen nastudovala, ale neprožila.(Narozená 1963). Myšleno válka a koncentráky. Vlnu komunismu už si prožila. Zatím je to pro mne PANÍ SPISOVATELKA. Jen tak dál.

Jakira
07. února

Třetí setkání s Mornštajnovou a třetí zásah do černého, i když se přiznám, že Hana i Hotýlek se mi líbily o kousek víc. Stejně jsem si ale čtení moc užila. Nechci se opakovat, ale stále trvá mé nadšení z toho, jak se mi autorka trefila do vkusu, co týče slohu a způsobu psaní. Její knihy mě hrozně baví číst a užívám si každou stránku. Už se mi mnohokrát stalo, že že jsem si před koncem knížky říkala, že ještě nechci, aby skončila, že těch pár stran do konce je zoufale málo. U téhle jsem si to říkala už v polovině a byla jsem smutná, že mě čeká posledních 200 stran s Mornštajnovou a jejími skvělými příběhy. Musím si holt počkat na další knihu.
Jinak oceňuji, že stejně jako Hana má i tato kniha, a to i přes často velmi tragický osud svých postav, poslední stránky prodchnuté nadějí. To mi u Hotýlku chybělo...u něj zůstal jen smutek.

Ellen16
04. února

Po přečtení Hany jsem se na knížku těšila. První polovina knihy mě bohužel nebavila, nepřišlo mi to ničím extra výjimečné a nemohla jsem přijít na to, co chce autorka
knihou vlastně sdělit. Přibližně v půlce se to zlomilo a konečně jsem se začetla, líbila se mi propletenost příběhů a rodin. Takže nemůžu říct, že by se mi knížka nelíbila, ale nejsem ani nějak nadšená.

wosch
03. února

Lepší slohovka...k nedočtení.

Kate72
03. února

Krásná, moc hezky se četla , bavila mě od začátku až do konce. Mám koupené všechny tři knížky, už se těším na Hotýlek a Hanu.

Tatrman
01. února

Jednoduše a jasně řečeno - Slepá mapa je skvělá! Autorka prostě umí, píše čtivě, příběhy mají spád a má to hlavu a patu. Za sebe musím říct, že Alena Mornštajnová je naše současná nejlepší spisovatelka.

astroweb
01. února

Druhá kniha od autorky. Moc a moc líbilo. Není to veselé čtení, to ani omylem, nutí k zamýšlení nad vlastním osudem, nad osudy a historií vlastní rodiny. Pravá literatura.

maryska09
01. února

Po dlouhé době výborně napsaná kniha, za kterou moc děkuji. Vyprávění osudu jedné rodiny má spád a je velmi uvěřitelné. Možná že závěr by nemusel být tolik optimistický, ale vlastně i ten byl velmi milý. Vřele doporučuju

Ouninka
31. ledna

Paní Mornštajnová je prostě PANÍ spisovatelka....její knížky jsou tak čtivé, že mě vždycky úplně pohltí. Její knížka Hana - je naprostý skvost, ale Slepá mapa je taky velice kvalitní čtení...příběh všech postav v knížce se mi líbil....líbily se mi časové linie, ve kterých se nacházíme...nahlédnutí do první světové války, potom druhá světová válka, okupace...pád komunistického režimu....naprosto mě dostal konec, na ten budu ještě dlouho myslet a za nějaký čas si knihu určitě přečtu znovu! :-) PS: Ještě bych chtěla bych chtěla podotknout - nevím, jak Vám, ale strašně pěkně se mi čte písmo, které je v knize použito.....stejné jako u Hany....

Mindy
29. ledna

Moc pěkná knížka, všechno ostatní už tady bylo řečeno.

BigPrs
29. ledna

Kniha je opravdu velice čtivá. Děj jsem doslova hltala a u čtení nevnímala čas. Odkládala jsem ji jen tehdy, kdy jsem to považovala za hodně důležité. Třem ženám, které tvoří celý děj, jsem při každém životním neštěstí moc fandila, a doufala, že se z toho dostanou a snad se pro ně ukáže konečně kousek štěstí. Opravdu děj Vás úplně pohltí. Od spisovatelky je to po Haně druhá kniha, co jsem přečetla a nemůžu se dočkat až do ruky dostanu knihu Hotýlek, na kterou se chystám.

bukyna84
28. ledna

Čtivý román, jehož děj se nese téměř celým 20. stoletím, jsem zkousla jako jednohubku. Zabydlují jej uvěřitelné ženské postavy, příběhy jednotlivých hrdinů vtáhnou do děje, který příjemně plyne. A to je dle mého největší problém. Tak nějak samozřejmě přejdeme s autorkou první světovou válku, druhou i normalizaci. Děj klouže po povrchu, což je s ohledem na vypravěče pochopitelné, i tak bych si ale dokázala představit více emocí právě v těch vypjatých dějinných pasážích. Hvězdičku ubírám kvůli konci, kde si to dle mého autorka zjednodušila a poslednímu a zcela zásadnímu konfliktu a zvratu se vyhnula. Na debut je to však více než vyzrálý román...

wiolca
27. ledna

Paní Mornstajnova je opravdu skvělá spisovatelka. Příběh jsem hltala a knížku odkladala dost nerada.