Slepá mapa
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/165867/bmid_slepa-mapa-fdv-165867.jpg
5
6046
1441
Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství Nestává se často, že by do redakční e-mailové schránky přišel rukopis, u nějž by už od prvního odstavce bylo zřejmé, že jde o knihu, která musí být vydána. Románová sága dosud neznámé Aleny Mornštajnové je právě takovým ojedinělým případem. Příběh začíná před první světovou válkou, kdy Anna, vypravěččina babička, odjíždí přes odpor svých rodičů s vyvoleným Antonínem do pohraničního městečka na severu Čech. Jako by počáteční písmeno jejich jmen vyjadřovalo naději, že právě tady spolu mohou začít nový život. Jméno však současně symbolizuje i to, co si vybrat nemůžeme, co je nám dáno jako rodinné dědictví, které si přese všechno odhodlání ke změně vždy neseme s sebou. Anebo také osud, na jehož zkoušky máme jen pramalý vliv. Nový začátek se tak záhy proměňuje v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později pak čeká jiný nový začátek i na jejich dceru Alžbětu, která musí prchat před německou armádou zabírající pohraničí, a po dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu tentokrát v podobě důstojníka StB i život vypravěčky příběhu, Anežky. Drama života tří žen napnuté mezi vůlí po novém začátku a bezmocí vůči dějinám, vlastnímu „genetickému kódu“ i osudu líčí vypravěčka s porozuměním, ale současně též s provokativním nadhledem a sebeironií. I tak lze koneckonců chápat poslední větu románu: „Teď už je to jen na mně“ Aleně Mornštajnové se nade všechnu pochybnost podařilo napsat strhující a mnohovrstevnatý románový příběh, v němž sleduje nejen životy tří hlavních hrdinek, ale i řadu dalších postav, a zdá se, že její kniha bude podobným zjevením, jako byla kdysi Paměť mojí babičce Petry Hůlové. (dotisk v r. 2017)... celý text
Přidat komentář
Tuto knihu jsem si nechala na konec, abych prvotinu autorky mohla hodnotit zpáteční optikou.
Kniha sleduje jednu rodinu, tři ženy a jejich příběhy během 20. století. První Anna zažívá první světovou válku, její dcera Alžběta následně prožije jak druhou světovou válku, tak komunisty. A její dcera Anežka má osud skutečně nejhorší.
Knihu jsem přečetla za tři dny. Nečetla se mi tak lehce jako novější knihy autorky ale i tak se jedná opět k velmi silný příběh. Plný tajemství.
SPOILER
Nedovedu si představit situaci, v jaké se ocitla Anežka. Nejprve udá svého prvního manžela, aby záhy zjistila, že je těhotná. To už ale manžela zastřelili na schodech jejich domu. Na druhého manžela musí donášet, protože komunisté na ni mají páku vzhledem k tomu, co kdysi udělala a ona se hrozí, aby to nevyplulo na povrch.
Tato kniha se určitě ,,zadře", každému kdo si jí přečte. Příjemně plynoucí příběh napříč generacemi určitě stojí za pozornost.
Třetí kniha této autorky, postavy a osudy mně trochu splývají s předcházejícími. Ale zcela jistě všechny stojí za přečtení.
Moje druhá kniha od autorky a znovu nadšení! Kniha si právem zaslouží pět hvězdiček. Na začátku jsem se trochu ztrácela především ve jménech, ale to se změnilo během několika málo stránek. Kniha je velmi dojemná, popisuje silné příběhy, které mají hned několik zápletek a ne vždy končí dobře. Proto mě překvapilo, že zakončení knihy je pozitivní a šťastné, během čtení jsem tomu moc nevěřila, že by autorka zvolila takový konec :). Každopádně knihu doporučuji, je těžké se od ní odtrhnout.
Kniha je velmi zajímavá a podoba audioknihy byla uchvacující. Jsem ráda, že máme i v dnešní době kvalitní autory.
Moje oblíbená autorka. Po přečtení Hany mám vysokou latku. Kniha se mi dobre četla, ale něco mi tam chybělo. Hane jsem dala hvězdiček 5. Patri mezi moje top. Slepá mapa určitě stoji za přečtení, ale u mě nevyvolala tolik emocí jako prave zmiňovana Hana. Už asi budu pořad srovnávat.
Kniha byla zajímavá, měla spád, krásně napsaná vytříbeným mornštajnovským jazykem, osudy lidí braly za srdce, zvlášť Anežčin, ale přesto mi tu něco chybělo. Jakoby kniha vedla odnikud nikam. Možná je to tím, že jde o prvotinu, možná proto mi připadá tak trefný název Slepá mapa. Každopádně za přečtení to stojí.
Nejsem na českou literaturu. Nejsem na knihy pro ženy. Nejsem na historické romány. Tak proč jsem se do té knížky pouštěla? Zvědavost mi nedala! Chtěla jsem si rozšířit obzory a mít zkušenost s literaturou, kterou jsem byla doposud nepolíbená. Plus jsem chtěla, aby moje máma měla možnost o přečtené knížce s někým popovídat...
Nemohu tvrdit, že by ve mně tři příběhy mapující 20. století zanechaly něco hlubokého. Bylo to takové rodinné povídaní o obyčejných lidech. Vyprávění žen jsou sice smutná, ale koho ze čtenářek osud ušetřil bolesti, rozvodů, předčasných ztrát, slepých uliček, zamotaných hlav, falešných představ o partnerském soužití, životních křižovatek? Spíš zde lze hledat inspiraci a sílu jak jít dál, přežít. Že když je zle, může být i hůř...
Vyhovoval mi styl, jakým autorka píše - jednoduše, neroztahaně, jasně. Hezky vypracovala hlavní postavy, tak akorát po povrchu - ne zbytečně do hloubky; množství vedlejších akterů mi kolikrát pěkně zamotalo hlavu. Furt jsem byla napnutá, jak Mornštajnová vyřeší závěr, jak tu ságu utne... a byla jsem spokojená. Moc spokojená.
Myslela jsem, že jsem ji už četla a tak Četba na pokračování bude jen opakování. Ale nevybavila jsem si z ní vůbec nic. Jen jsem zjistila, že mi asi audiokniha nevyhovuje. Poslechla jsem ji během týdne, při každé volné chvilce, ale nenadchlo mě to. Spousta postav, které přicházely a odcházely, mi splývaly a nikdo (ani žádná ze tří hlavních ženských postav) mi k srdci nepřirostl.
(SPOILER)
Tvorbu Aleny Mornštajnové jsem si velmi oblíbila a zařekla jsem s, že než ke mně dojde štafeta na její novou knihu Les v domě, přečtu si všechny její dosavadní knihy. Už mi chybí jen Listopad a přesto je mojí nejoblíbenější knihou od autorky Hana, ta mě naprosto uchvátila.
Slepá mapa vypráví o třech generací žen jedné rodiny, každá je úplně jiná a všechny se jmenují od písmene A Anna, Alžběta a Anežka, každá z nich udělala ve svém životě něco, co by ostatní odsoudili.
Celý příběh je vyprávěn z pohledu nejmladší Anežky a i její příběh je ve finále nejpoutavější. Annin příběh začíná po první světové válce, kdy se seznamuje s Antonínem, do kterého se zamiluje, on je však starší a má jí za hloupou a zbytečně upovídanou, nakonec si jeho srdce ale získá. Jejich dcera Alžběta je charakterově psí čumák, není zlá, jen není empatická a nemá absolutně smysl pro humor. Vše bere smrtelně vážně a dost často s lidmi nevychází. Její velká láska jí zklame a už to vypadá, že zůstane sama, nakonec se vdá, ale její manželství není šťastné a končí tragicky. Alžbětina dcera Anna zažívá ve svém životě doslova pocit marnosti, jestli je někdo, kdo opravdu neví, co si se svým životem počít, je to Anna. Řekla bych, že takových lidí jako je Anna, je mnoho, jen já jsem z jejího života dostala depresi
Přečteno podruhé v životě - tentokrát ušima jako Četba na pokračování na ČRo. Popravdě jsem si děj této knihy vůbec nevybavovala a pokud ano, pletlo se mi to s Hotýlkem. Proto jsem moc ráda, že jsem si knihu znovu oživila a zvyšuju své hodnocení zpřed pár lety ze čtyř hvězdiček na pět.
Mně se kniha líbila ale přišla mi taková emočně plochá.. Nedokázala jsem se s hrdinami zžít a prožívat jejich osudy.. Dělo se tam toho hodně ale moc rychle. Každopádně je to fajn čtení, avšak Haně se nemůže rovnat.
Moc hezky napsaná kniha, ze začátku mě chvilku trvalo se orientovat v postavách, ale pak to stálo za to. Určitě doporučuji.
Poslouchám už podruhé. Líbí se mi i to, že je to o obyčejných lidech. Po čtení několika biografií známých osobností se zas ráda vracím na (někdy i tvrdou) zem k běžným lidem žijícím v náročné době.
Další knížku od paní A. Mornštajnové, co jsem si vyposlechla jako audio na ČRo. Knížka se mi moc líbila. S citem popsané osudy rodin a jednotlivých postav. I jejich charaktery a důvody, proč se jejich životy tak odvinuly. Zajímavé i napínavé, ale smutné čtení.
Audio ČRo: První seznámení s Mornštajnovou v celku dobrá. Opět retrospektiva na minulé časy, ale v audiu se to dá hezky spolknout už. Ten um tam je. Jasně, ne vždy záživné, ale v závěru docela silné.
První kniha, kterou jsem od Mornštajnové četla, byla Hana a nalákala mě i na další knihy. Když jsem začala číst Slepou mapu, měla jsem trochu obavy z toho, že příběh bude příliš podobný Haně a případné další knížky už budou stále to samé, pouze jiná jména. Když jsem ale pokračovala dál ve čtění, přesvědčila jsem se o tom, že jsem se mýlila. Samozřejmě byly v knize jisté podobnosti, ale nepůsobily špatně a neoriginálně. V dalším čtení knihy, dalším poznáváním postav a zaplétáním se do příběhu jsem zjistila, že se mi tato kniha líbí snad víc než Hana.
Slepá mapa nabízí několik životních příběhů, kdy jeden ovlivňuje druhý. Na pozadí se dějí historické události, které ovlivňují postavy a jejich osud bez toho, abychom si to třeba uvědomily. Je tam plno postav, které jsou propojené, ale i přes to jsem nikdy neměla pocit, že bych se v nich ztácela.
Kniha je tu vychválena již mnohokrát, takže vlastně ani nemám moc co dodat :-) Snad jen že s chválou souhlasím :-) Velmi mi vyhovuje autorčin styl vyprávění.. Několik generací "obyčejných" žen, kde každá žije svůj život v době, kdy se celý svět rychle měnil.. válkou.. změnou politické situace.. důsledky..
také jsem si teď knihu užila znovu při čtení na pokračování v rádiu a za mě se to velmi hezky poslouchalo :-) dokonce dvakrát dokola :-D
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Státní bezpečnost (StB) první republika, 1918-1938 Sudety komunistický režim historické romány rodinná historie, dějiny rodu
Kniha Slepá mapa je v
| Právě čtených | 116x |
| Přečtených | 9 246x |
| Čtenářské výzvě | 2 399x |
| Doporučených | 626x |
| Knihotéce | 1 385x |
| Chystám se číst | 1 525x |
| Chci si koupit | 357x |
| dalších seznamech | 31x |
Teď se mi asi budete smát, ale je to strašně náročná literatura. Prokousával jsem se tím přes měsíc. Děje se toho tam strašně moc a je to strašně zhuštěné. Rodinná sága pokrývající tři generace a 80 let by jiným autorům stačila na pětidílnou sérii, Mornštajnová to zvládne za 300 stran. Někdo se s někým seznámí, na další straně je svatba, na další se narodí dítě, na další straně jde dítě do školy.... a tak to jde celou dobu. Kdyby to byla moje první kniha autorky, další bych už asi nečetl. U ostatních, i když jsou ve stejném stylu, mi to tak hrozné nepřišlo (Hana a Listopád jsou o několik levelů jinde). A ten násilný happy end na posledních pár stranách bylo jako co?