Slavná Vantochova legenda
Bohumil Hrabal
https://www.databazeknih.cz/img/books/84_/84979/bmid_slavna-vantochova-legenda-84979.jpg
4
7
1
Makabrozní legenda s typicky hrabalovským slovníkem a obrazností. Kromě dřevorytů J. Váchala je kniha doplněna koláží z dopisů, které během let zaslali čtenáři.
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 2000 |  Ostře sledované vlaky |
| 2009 | Postřižiny |
| 2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
| 1978 |  Slavnosti sněženek |
| 1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
Kniha Slavná Vantochova legenda je v
| Přečtených | 11x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Knihotéce | 7x |
| Chystám se číst | 2x |
Skutečně makabrozní pábitelské vyprávění o kostlivcích a mrtvolách. Krátký text doplňují dřevoryty Josefa Váchala, které navozují strašidelnou atmosféru.
Bohumil Hrabal zaujme už úvodní větou: "Nechoďte ještě spát. Nemá to cenu. To rači si zajděte na krchov a jen tak pro legraci si probuďte několik mrtvol." (s. 6)
Součástí je i Morytát, který napsali čtenáři (střídavé pochvalné a negativní ohlasy na Hrabalovu tvorbu).
Osobně bych se podepsal pro ty liché. "To se duše skutečně napila průzračně nezkalené vody. Jásal jsem při čtení. Již dávno mi nebylo u srdce tak dobře. Viďte, člověk je přeci v jádru dobrý a takové dílko jako Pábitelé právě rozezvučí ty nejlepší struny, z nichž je utkán nejideálnější hudební nástroj - lidská duše."
(s. 42-43)
Za glosou Miroslava Petříčka (datovaná r. 1969) je závěrečný text Bohumila Hrabala o legendě.
"Legendu o každém člověku je možno zaslechnouti nejen v rodině a blízkém i vzdáleném příbuzenstvu, ale legendu si vytváří každý člověk sám o sobě. Tak každý člověk může vyprávěti celou sadu legend, aby šťávou imaginace a milostné lži dotáhl a vnitřně zaokrouhlil a scelil jistý příběh, který překračuje svou existenci a směřuje k transcendenci. Svatební a pohřební hostiny jsou vhodným místem k ústní tradici rodinných legend. Avšak hlavním místem, kde se legendy vyrábějí a vnitřně zaokrouhlují a scelují, jsou hospody se štamgasty, kteří během několika let a desetiletí dovedou vyprávět legendy o přítomných a nepřítomných, nebo dokonce i o neexistujících lidech, ve smyslu stupňování a přehodnocování, jak se děje ve ferblu a mariáši, kdy vždy ten, kdo vypráví, musí být přetrumfnut tím, kdo vyprávět se chystá. Tak při pivě se lze dovědět neslýchané legendy nejen po stránce obsahu, ale i formy a jejího narůstání, obzvláště když jako účastníci máme možnost být svědky prvních záchytných bodů skutečnosti, na které pracuje pak kolektivní imaginace tak dlouho, až vznikne legenda, k níž se už nedá nic přidat, nic ubrat, útvar, který je zaokrouhlen a vnitřně scelen jak artefakt, jak anekdota, jak portrét. Lze se domnívati, že na světě je minimálně tolik legend, kolik je lidí." (s. 59)
............................................................................................
ČV 2019 - Kniha, která má lichý počet stran