Mlha
Ragnar Jónasson
Skrytý Island série
< 3. díl
Těsně před Vánoci roku 1987 zavítá k manželům žijícím na odlehlém statku na východě Islandu neznámý muž a prosí o útočiště před vánicí. Tvrdí, že se v oslepujícím chumelení ztratil svým přátelům, ale hospodářce na jeho příběhu něco nehraje. Postupem času atmosféra v domě houstne, a to nejen kvůli výpadku proudu a telefonního spojení. Ženino neblahé tušení se potvrzuje a ne všichni přežijí nečekanou návštěvu ve zdraví. Na vyšetřování složitého případu je nasazena kriminální inspektorka Hulda Hermannsdóttir, a to jen několik měsíců poté, co ji samotnou potkala příšerná rodinná tragédie, jejíž následky si s sebou ponese až do konce života.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2022 , VendetaOriginální název:
Mistur, 2017
více info...
Přidat komentář
správně chronologicky jdou díly po sobě takto: Mlha - Příšeří - Temnota, čili toto je 1. díl;
doporučuji číst ve správném pořadí, leccos pak získá smysl a řád (než když se začne posledním dílem, Temnotou);
(Snad ne spoiler)
Prosím, má někdo ze čtenářů série Temnota-Příšeří-Mlha nějaký názor na to, proč díly vyšly v tomto pořadí? Umístěním v čase by to mělo být obráceně, Mlha se odehrává v r. 1987, Příšeří až poté a Temnota až jako poslední.
Připadá mi, jako když to vyšlo v obráceném pořadí.
Na druhou stranu je to zajímavé - v 1. díle (Temnota) se dozvíme, jak to s Huldiným osobním životem dopadlo a ve druhém díle, co tomu předcházelo a ve třetím díle se dozvídáme o životních trablích mladé Huldy - ale přitom už dávno víme, jak vše skončí, z těch předchozích dílů.
Vrtá mi to hlavou - omyl nebo geniální úmysl?
Jednoduchý jazyk, krátké kapitoly se dvěma paralelními případy, které vás stále nutí číst dál, mrazivá atmosféra. Podobně jako u ostatních autorových knih se mi líbí, že postavy nejsou černobílé. Bavil mě i Huldin příběh, ačkoliv bylo z předchozích dílů jasné, o co půjde, a moc překvapení tam nebylo. Autorův nápad seřadit díly série v opačném chronologickém pořadí je sice docela zajímavý, ale přemýšlím, jestli by to vlastně nefungovalo naopak (i když by vyústění bylo ještě tragičtější).
Překlad ok, ale vadily mi zdrobněliny islandských jmen, je to v překladové literatuře hodně neobvyklé řešení.
Knihy Ragnara Jonassona si v zahranici ziskaly velkou oblibu a autor prodal celosvetove uz pres 4.5 milionu vytisku. V anglicky mluvicich zemich se autor tesi velke prizni ctenaru, je o nem znamo, ze do islandstiny prekladal dilo Agathy Christie.
Knihy z teto serie jsou ve stylu detektivek Agathy Christie a sbiraji vysoka hodnoceni. Mlha je kniha s vybornou atmosferou a skvele odvypravenym pribehem. Pocitite kazdou emoci a chlad kazdeho krystalku zmrzleho snehu. Odlehly statek, snehova boure, malo postav, skryta tajemstvi. Gradace napeti az do konce. Mistrny a neodlozitelny isolation thriller z Islandu.
MLHA je výborným zakončením celé série. Zasazení děje na odlehlou farmu, na kterou v předvánočním čase zavítá neznámý host, byla dobrá volba. Sníh, bouře, tma a ze všeho šel na každé stránce opravdu hmatatelný chlad a deprese. Opravdu jsem se bavil a to i přesto, že Hulda mi k srdci zrovna nepřirostla.
Kniha byla čtivá, ale některé pasáže textu (paradoxně hlavně v první části) jí na napětí ubíraly. Druhá část knihy ok, jen mi vadilo, že závěrem nebylo řečeno, co se tedy dělo v rámci vedlejší linie příběhu, konkrétně soukromém životě vyšetřovatelky (asi jsem pochopila mezi řádky, ale SPOILER možná jsem pochopila špatně - byla chyba manžela vyšetřovatelky v tom, že nereagoval lépe nebo se tam jednalo o násilí z jeho strany - těžko říct KONEC SPOILERU). Jinak kniha byla napínavá a čtivá (obojí většinou), ale bylo by jí ku prospěchu, kdyby byla rozsahově ještě kratší, aby napětí postupně gradovalo více intenzivně (ovšem kdo ví, třeba byl
na autora vyvíjen tlak, aby kniha měla určitý minimální rozsah).
(drobné spoilery)
Jsem docela smutná, že se jedná o poslední díl této (pro mne) naprosto skvělé série. Zajímavé bylo, že se autor s každou další knihou stále více vracel do minulosti Huldy Hermannsdóttir. Proto jsem nyní už dopředu věděla, jak tragicky skončí její dcera Dimma, a také, jakou roli v tom všem sehraje její manžel... Tentokrát se děj odehrává těsně před vánočními svátky a během nich - a musím přiznat, že atmosféra je jedním slovem dokonalá! Hlavně, pokud se vám kniha dostane do rukou v tomto ročním období jako mně. Užila jsem si ji totiž definitivně ještě víc. Opět jsem ji poslouchala jako audio v němčině a tentokrát mi malou chviličku trvalo, než jsem se dokázala zorientovat v postavách. Ale potom už nebylo úniku a já jsem ji naopak nedokázala odložit. Protože to, co se dělo na jednom odlehlém statku, kde se u postarších manželů objeví muž, hledající útočiště před sněhovou vánicí, mne prostě nutilo dozvědět se, co bude dál a jak všechno dopadne... A konec, kdy dojde k odhalení pozadí oněch událostí, mne opravdu překvapil. No a Huldě jsem přála už jen to, aby našla klid a byla ve svém životě spokojená... I této závěrečné knize tedy dávám plný počet a celou sérii doporučuji.
Skvělá atmosféra - mráz, sněhová bouře, osamělý statek daleko od civilizace.
Za mě povedený příběh.
Kdo četl knihy postupně, ví, co Huldu čeká a přesně z tohoto důvodu se mi do knihy moc nechtělo. Jí ten pomyslný krajíc spadl vždy namazanou stranou dolů...
Samotný příběh stejně jako celá série mě moc bavil. Doporučuji.
I když jde už o poslední závěrečný díl trilogie,tak se to četlo úplně v pohodě.
Mrazivý, čtivý příběh z venkovské pustiny na Islandu.
Předešlé díly určitě přečtu
Poměrně jednoduchý, ale mrazivý a čtivý příběh.
I když mám ráda složitější zápletky, stojí za přečtení.
* dolů za Huldičku, Dummičku, Erličku a Einárka! :-(
prvá časť knihy je dobrá, má napätie. Druhá časť (prebiehajúce vyšetrovanie) je podstatne slabšia a kazí dojem z celej knihy.
Mlhavá atmosféra islandského ostrova - padající sníh - a vánoce ....
Ale nejsou to vánoce jako svátky míru a klidu - zde se rozvíjí příběh smrti a pomsty ....
Některé postavy klamou - a někdy i samy sebe..... a v tom se točí postava inspektorky Huldy, která se sama vypořádává s rodinnou tragedií ....
Dobré to bylo - pomalu houstnoucí napětí vás nenechá v klidu ....
Napínavé psycho-krimi zasazené na islandský venkov do chmurné zimní atmosféry. Dvě linie příběhů, které v závěru splynou - pro čtenáře vše objasněno, ale ne všechny postavy, které přežijí mají jasno v hlavě, co bude dál. Zajímavý děj mne podnítil k úvahám.
Temná, dusivá atmosféra domu na samotě v pustině, zavátém sněhem. Bylo to napínavé a nakonec nic nebylo tak, jak se zdálo. Takže za mě dobré.
Detektivky od Jónassona miluju. Atmosféra zasněženého Islandu a tři vraždy k tomu. Bydlení na samotě, zajímavé osudy, pomalé tempo. To můžu.
Tak tohle bylo něco. Opravdu mrazivé. Stále vás to nutí číst a závěr překvapivý.
(5. 12. 24 - 27 896 - 69)