Mlha

(SPOILER) Ty tři nesouvisející linky příběhu mě od začátku docela iritovaly, autor sice dvě z nich na konci spojil dohromady, ale ta třetí mi přišla navzdory závažnosti jen lehce nastíněná. Atmosféra byla hutná - do morku kostí pronikající chlad, samota a zoufalství. Vlastně jsem všechny ty zločiny (až na jeden ne přesně vyslovený a nepotrestaný) po lidské stránce docela chápala. Nikdo nebyl vysloveně padouch.

Surová, mrazivá, temná detektivka. Bola to prijemna zmena oproti jinym dejovo a postavovo slozitym detektivkam. Taka jednohubka, s napinavym koncom.

Nedivím se,že tato detektivka byla v roce 2020 ve Velké Británii zvolena,jako nejlepší detektivka roku.
Děj s mrazivou atmosférou se odehrává na odlehlém statku na východě Islandu těsně před Vánocemi. I tady se manželé Erla a Einar,kteří na statku žijí, věnují přípravami na oslavu vánoc,když u nich náhle zaklepá muž a požádá o přístřeší před bouří a tím se rozpoutá až hororový příběh -kde jde každému o život.
Děj je od začátku až do konce napínavý-nemohla jsem se od knihy odtrhnout.
Tento složitý případ dostane k rozluštění inspektorka Hulda Hermannsdattir,tu také potkala nedávno podobná rodinná tragédie.
Knihu jsem si vybrala do čtenářské výzvy, ráda si přečtu i další dostupné knihy tohoto autora.
Knihu doporučuji.

Slušná detektivka, kde se několik zdánlivě nesouvisejících příběhů na konci seběhne v zajímavé pointě. Děj je celkem svižný a napínavý, věnuje se velmi závažným tématům. Atmosféru dotváří nehostinné počasí, tma a sníh. Neznalost předchozích dílů ničemu nevadila. Poslední kapitola byla trochu znepokojivá :)

Knihu jsem si na čtení vybrala v rámci čtenářské výzvy. A volba to byla dobrá. Sice jsem se občas trápila se jmény, ale čtení bylo příjemné s gradací na závěr. Oceňuji také části psané kurzívou, které vysvětlují, co se stalo.

Poslouchala jsem to jako audioknihu a nebylo to špatné, jen jsem se občas ztratila v některých jménech.. celkově hodnotím ano a tím, že to mám v obráceném pořadí díky jednomu z komentářů níže, tak jsem zvědavá na ty ostatní a co z toho vyjde..

Islandská krimi, kterou jsem přečetla za odpoledne. Skvěle napsaná knížka nedá vydechnout nervové soustavě, atmosféra "něčeho zlého" ve vzduchu vzbuzuje napětí a strach. Knihou probíhají tři dějové linky, jedna ze soukromí vyšetřovatelky Huldy a dalšími jsou dva případy které vyšetřuje. Knížka je až třetím dílem, předchozí jsem nečetla, ale určitě se k nim vrátím. Kdo se chce bát, doporučuji.

Tak tohle bylo něco. Opravdu mrazivé. Stále vás to nutí číst a závěr překvapivý.
(5. 12. 24 - 27 896 - 69)

správně chronologicky jdou díly po sobě takto: Mlha - Příšeří - Temnota, čili toto je 1. díl;
doporučuji číst ve správném pořadí, leccos pak získá smysl a řád (než když se začne posledním dílem, Temnotou);

(Snad ne spoiler)
Prosím, má někdo ze čtenářů série Temnota-Příšeří-Mlha nějaký názor na to, proč díly vyšly v tomto pořadí? Umístěním v čase by to mělo být obráceně, Mlha se odehrává v r. 1987, Příšeří až poté a Temnota až jako poslední.
Připadá mi, jako když to vyšlo v obráceném pořadí.
Na druhou stranu je to zajímavé - v 1. díle (Temnota) se dozvíme, jak to s Huldiným osobním životem dopadlo a ve druhém díle, co tomu předcházelo a ve třetím díle se dozvídáme o životních trablích mladé Huldy - ale přitom už dávno víme, jak vše skončí, z těch předchozích dílů.
Vrtá mi to hlavou - omyl nebo geniální úmysl?

Jednoduchý jazyk, krátké kapitoly se dvěma paralelními případy, které vás stále nutí číst dál, mrazivá atmosféra. Podobně jako u ostatních autorových knih se mi líbí, že postavy nejsou černobílé. Bavil mě i Huldin příběh, ačkoliv bylo z předchozích dílů jasné, o co půjde, a moc překvapení tam nebylo. Autorův nápad seřadit díly série v opačném chronologickém pořadí je sice docela zajímavý, ale přemýšlím, jestli by to vlastně nefungovalo naopak (i když by vyústění bylo ještě tragičtější).
Překlad ok, ale vadily mi zdrobněliny islandských jmen, je to v překladové literatuře hodně neobvyklé řešení.

Knihy Ragnara Jonassona si v zahranici ziskaly velkou oblibu a autor prodal celosvetove uz pres 4.5 milionu vytisku. V anglicky mluvicich zemich se autor tesi velke prizni ctenaru, je o nem znamo, ze do islandstiny prekladal dilo Agathy Christie.
Knihy z teto serie jsou ve stylu detektivek Agathy Christie a sbiraji vysoka hodnoceni. Mlha je kniha s vybornou atmosferou a skvele odvypravenym pribehem. Pocitite kazdou emoci a chlad kazdeho krystalku zmrzleho snehu. Odlehly statek, snehova boure, malo postav, skryta tajemstvi. Gradace napeti az do konce. Mistrny a neodlozitelny isolation thriller z Islandu.

MLHA je výborným zakončením celé série. Zasazení děje na odlehlou farmu, na kterou v předvánočním čase zavítá neznámý host, byla dobrá volba. Sníh, bouře, tma a ze všeho šel na každé stránce opravdu hmatatelný chlad a deprese. Opravdu jsem se bavil a to i přesto, že Hulda mi k srdci zrovna nepřirostla.

Kniha byla čtivá, ale některé pasáže textu (paradoxně hlavně v první části) jí na napětí ubíraly. Druhá část knihy ok, jen mi vadilo, že závěrem nebylo řečeno, co se tedy dělo v rámci vedlejší linie příběhu, konkrétně soukromém životě vyšetřovatelky (asi jsem pochopila mezi řádky, ale SPOILER možná jsem pochopila špatně - byla chyba manžela vyšetřovatelky v tom, že nereagoval lépe nebo se tam jednalo o násilí z jeho strany - těžko říct KONEC SPOILERU). Jinak kniha byla napínavá a čtivá (obojí většinou), ale bylo by jí ku prospěchu, kdyby byla rozsahově ještě kratší, aby napětí postupně gradovalo více intenzivně (ovšem kdo ví, třeba byl
na autora vyvíjen tlak, aby kniha měla určitý minimální rozsah).

Kniha se mi líbila!

(drobné spoilery)
Jsem docela smutná, že se jedná o poslední díl této (pro mne) naprosto skvělé série. Zajímavé bylo, že se autor s každou další knihou stále více vracel do minulosti Huldy Hermannsdóttir. Proto jsem nyní už dopředu věděla, jak tragicky skončí její dcera Dimma, a také, jakou roli v tom všem sehraje její manžel... Tentokrát se děj odehrává těsně před vánočními svátky a během nich - a musím přiznat, že atmosféra je jedním slovem dokonalá! Hlavně, pokud se vám kniha dostane do rukou v tomto ročním období jako mně. Užila jsem si ji totiž definitivně ještě víc. Opět jsem ji poslouchala jako audio v němčině a tentokrát mi malou chviličku trvalo, než jsem se dokázala zorientovat v postavách. Ale potom už nebylo úniku a já jsem ji naopak nedokázala odložit. Protože to, co se dělo na jednom odlehlém statku, kde se u postarších manželů objeví muž, hledající útočiště před sněhovou vánicí, mne prostě nutilo dozvědět se, co bude dál a jak všechno dopadne... A konec, kdy dojde k odhalení pozadí oněch událostí, mne opravdu překvapil. No a Huldě jsem přála už jen to, aby našla klid a byla ve svém životě spokojená... I této závěrečné knize tedy dávám plný počet a celou sérii doporučuji.

Skvělá atmosféra - mráz, sněhová bouře, osamělý statek daleko od civilizace.
Za mě povedený příběh.

Kdo četl knihy postupně, ví, co Huldu čeká a přesně z tohoto důvodu se mi do knihy moc nechtělo. Jí ten pomyslný krajíc spadl vždy namazanou stranou dolů...
Samotný příběh stejně jako celá série mě moc bavil. Doporučuji.

I když jde už o poslední závěrečný díl trilogie,tak se to četlo úplně v pohodě.
Mrazivý, čtivý příběh z venkovské pustiny na Islandu.
Předešlé díly určitě přečtu