Skrytá perspektiva

Skrytá perspektiva není běžný redakční tématický výběr, naopak. Sedět kolem společného stolu a vyprávět (v tomto případě nahlas číst) bylo připomínkou zapomenutých zvyků z doby předmoderní.

Na konci práce na knize se z náhodných kolemjdoucích stal skutečný autorský tým, dělící se o nápady i o jídlo.

Výsledek je pozoruhodně pestrý z hlediska úhlů pohledu a způsobů uchopování reality. Geniální grafik Petr Vronský oblékl tento mišmaš do elegantního minimalistického kabátku a přidal punc luxusu.

Autoři se společným námětem - obrazy ze sbírky NG přelomu 19. a 20. století - bojovali udatně. Někdy zvítězil obraz, někdy text.

Často je uchopení tématu poněkud překvapivé, jako Utopie Anny Fibingerové, která hladce propojila obraz Křišťálový zámek z roku 1914 s námětem transformerů.

Mě osobně se moc líbila povídka Kůže Lucie Kotkové, bavila jsem se u Večeře Staňky Karlové i u Vesnice Míly Moravcové.

Zajímavá je povídka Ztracený čas od skandálně kontroverzní Mirky Adamcové z Heřmánku. Příběh je mixem detektivky a mystery s nádechem chaosu, který možná přiblíží osobnost autorky možná lépe, než osobní kontakt.

Bludička Lukáše Dlouhého je drama pro silnější povahy, zatímco Konec od Antonína Kaplana je lyrickou výpovědí surrealistického nihilismu.

Skrytá perspektiva je čtení pro dlouhé zimní večery a připomínkou, že každý z nás nese příběh. Napíšete ten váš?

charitativním projektem zaštítěná, zasponzorovaná, na kvalitním papíru tištěná sbírka amatérských slohových prací zadaných na téma "vymyslete příběh k vybranému obrazu z fondu Národní galerie Praha", diletantský projekt s dobrým úmyslem, literárně na úrovni tvůrčího psaní, z 38 textů stojí za přečtení tak čtyři pět (třeba povídky Paštika nebo Pierot)

“Vítej v naší příběhové galerii! Přesně takhle zní první věta téhle skvělé antologie. První recenzi jsem si přečetla u Lenky a hodně mě zaujala. O to větší mi udělalo radost, když mě oslovila Marcela, zda bych si chtěla knihu přečíst. Ano, jasně že chtěla!

A co vás v téhle knize čeká? Velmi netradiční spojení povídek a obrazů umístěných v Národní galerii Praha.

Při prohlížení obrazů záleží na úhlu pohledu. Mnohdy při pozorování jednoho obrazu vidí každý něco jiného. A právě jeden z mnoha pohledů můžete najít v této knize. Můžete si přečíst celkem 38 povídek a prozkoumat stejný počet obrazů, třeba od Klimta, Mánesa, Schikanedera, Schieleho a mnohých dalších.

Jsem mile překvapena, že i povídka o pár stránkách ve mě dokáže vyvolat tolik emocí. Tentokrát neumím vybrat pár nejlepších, protože mě bavily a oslovily takřka všechny. Nechala jsem se inspirovat u Lenky a povídky jsem se dávkovala postupně - v kombinaci s obrazy je to ideální.

Tenhle projekt se mi opravdu líbí. Je netradiční, originální a navede vás k zamyšlení, co v kterém obrazu vidíte vy oproti autorům povídek. A navíc - zakoupením knihy podpoříte Ateliér radostné tvorby.

Obrazy z Národní galerie ožívají v povídkách českých autorů sebraných do knihy s názvem Skrytá perspektiva. Potěší všechny milovníky výtvarných děl i dobré literatury.

Zajímalo vás někdy, jaké příběhy se skrývají za slavnými obrazy, které visí po obrazárnách světa? Přes dvacet českých autorů se nechalo inspirovat obrazy z naší Národní galerie a stvořilo 38 povídek, které jsou stejně rozmanité jako malby. Ani o ty čtenář nebude ochuzen, neboť příběhy vždy doprovází. Povídky do sbírky věnovali například Lenka Slámová, Stanislava Karlová, Anna Fibingerová či Lukáš Dlouhý. Všichni autoři pracovali bez nároku na honorář a výtěžek z prodeje sbírky poputuje do Ateliéru radostné tvorby na podporu znevýhodněných umělců.

Čtenáře už na první pohled zaujme, jak je sbírka povídek Skrytá perspektiva nádherně vypravená. Majestátní obrazy ze sbírek Národní galerie si nic jiného ani nezaslouží. Stejnou měrou jsou toho hodny ovšem i povídky, které v knize najdeme. Některé jsou pouhé črty o pár odstavcích, jinde k danému obrazu čteme řadu stránek, ovšem každá z nich si jistě najde svého čtenáře. Mě nejvíce zaujaly povídky Vzpomínky na Prahu, Vražda v domě či Ta dlouhá divná kočka. Opravdu je těžké vybrat jich jen pár.

Z každého obrazu spatříme nejprve malé výřezy. Teprve po přečtení povídky vidíme obraz, který jí inspiroval, v celé jeho kráse. A v některých případech čtenáři teprve tehdy dojdou některé detaily z příběhu. Jedná se zkrátka o dokonalou symbiózu obrazu a písma.

Za zmínku stojí i konec knihy, který tvoří medailonky jednotlivých autorů. Jejich fotky tu nenajdeme, pouze prázdné bílé rámečky a pod nimi text, kde každý ze spisovatelů popisuje, jak by vypadal jeho autoportrét. Rozhodně nápadu tleskám. Knihu Skrytá perspektiva doporučuji, nejlépe jako průvodce prostory Národní galerie, kde se u jednotlivých pláten můžete zastavit a jejich povídky si u nich přečíst. Určitě to bude zajímavý a netradiční zážitek.

Děkuji projektu Hakuna Matata za zaslání knihy k recenzi.

Čtenáře už na první pohled zaujme, jak je sbírka povídek Skrytá perspektiva nádherně vypravená. Majestátní obrazy ze sbírek Národní galerie si nic jiného ani nezaslouží. Stejnou měrou jsou toho hodny ovšem i povídky, které v knize najdeme. Některé jsou pouhé črty o pár odstavcích, jinde k danému obrazu čteme řadu stránek, ovšem každá z nich si jistě najde svého čtenáře. Mě nejvíce zaujaly povídky Vzpomínky na Prahu, Vražda v domě či Ta dlouhá divná kočka. Opravdu je těžké vybrat jich jen pár.

Celé v recenzích.

Více jak dvě desítky autorů si položili otázku, co se asi odehrává za obrazem, nebo lépe řečeno, co stojí za tím, že ho autor namaloval tak, jak ho namaloval. Popustili uzdu své fantazii a přináší nám třicet osm originálních povídek.

Tohle byl vážně skvělý nápad! Propojit výtvarné umění se spisovateli. Originální, zajímavý a skvělý počin. Navíc takový, který pomáhá. Koupí knihy totiž přispějete na Ateliér radostné tvorby, kde svůj talent rozvíjí umělci jinde přehlížení.

Co se povídek týká, byla jsem také nadšená. Téměř všechny si mě získaly a zaujaly a já knížku v podstatě nemohla odložit. I výběr obrazů je skvělý, čekal tu na mě Egon Schiele, jehož obrazy i životní příběh mám moc ráda a překvapil mě i Antonín Hudeček, malíř, který nějaký čas žil i v našem městysi.

Kniha je skvěle graficky zpracovaná a propracovaná. Najdete tu všechny obrazy a můžete se tak vždy zamyslet nad tím, jak asi autor povídky došel k příběhu, který sepsal.

Při čtení jsem se nechala zlákat a nutně potřebuji navštívit Národní galerii a podívat se na obrazy přímo tam.

Kniha je nádherně graficky zpracovaná, takže už jen to, držet ji v ruce, je potěšením. Je to pořádná bichlička, protože má 645 stran a je i poměrně těžká. Uvnitř najdete poklad. Přenádherné fotografie obrazů v kombinaci s povídkami je opravdovou radostí pro čtenářské srdce.

Já jsem si čtení dávkovala, abych měla z každé povídky potěšení a sem bych vám ráda vypsala dvě, pro mě nejpovedenější.

Na prvním místě je to bezkonkurenčně povídka s názvem Mladý maso. Název velice zavádějící, ale autorka Lenka Rottová dokázala neuvěřitelnou věc. Je to vylíčení telefonního hovoru tety Heleny s Jitkou. Řeknete si, dobře a co má být? Ale vše je jen ze strany tety a je to jeden dlouhý monolog, kdy teta skáče z tématu na téma. Naprosto chaoticky, ale mě tahle povídka sebrala vítr z plachet. Měla jsem pocit, že mám tetu na telefonu já a že mi volá a já jen poslouchám, protože se téměř nedostanu ke slovu. Opravdu, bravurně zpracované.

Druhá pro mě top povídka se jmenuje Rozkrojený meloun od Kristíny Tomíčkové. V povídce se seznamujeme s mužem, který je ve finančních problémech, a aby měl z čeho vše zaplatit, rozhodne se, že namaluje obraz. Dokonalý obraz, který mu vydělá hodně peněz. Nakoupil ovoce a byl rozhodnutý vytvořit zátiší. Jenže postupně líčené komplikace, které vám nechci prozradit, způsobily to, že se mužův záměr úplně nepovedl. A jak jeho tvorba nakonec dopadla si určitě přečtěte.

Knihu vám doporučuji všemi deseti. Je to překrásná publikace. Navíc po dočtení každé povídky jsem v daných obrazech ty povídky viděla. Neskutečné a zábavné.