Skromný návrh

28.04.2022

Swiftovu kanibalskému pamfletu jsem se vyhýbala dlouho. Bylo mi totiž jasné, že jeho satira mi moc satirická připadat nebude; a taky že nepřipadala. Moje rozpaky vlastně shrnuje výrok profesora Stanislava Komárka (parafrázuji po paměti z univerzitní přednášky):
„Kdo dokáže sníst pečené sele, stěží může vyčítat starým Mayům, že oni jedli pečená batolata. Evolučně vzato je rozdíl mezi batoletem a seletem menší než mezi seletem a kuřetem.“

Jinak je pamflet, který žertem spatřuje v jedení chudých kojenců/batolat východisko z irského hladomoru, rozhodně zajímavý. Na pouhých 9 stránkách se dotýká vztahů mezi Irskem a Anglií, problému masívního vystěhovalectví, nesouladu mezi irskými katolíky a anglikány, vykořisťování nájemných sil statkáři, domácího násilí nebo třeba dětské žebroty či krádeží (dozvíme se, že zlodějů pod 6 let je opravdu pořídku).

Bylo také obohacující číst ho v kontextu ekonomických teorií 18. století (protekcionismus, populacionismus, malthusiánství). Škoda, že jsem ho neznala v době, kdy jsme tyhle věci probírali na hospodářských dějinách. Možná bych měla tu drzost napsat si ho na seznam četby ke zkoušce a pak s hlubokou vážností vykládat o Swiftově využití statistiky... a „kanibalismu jakožto depopulačním mechanismu“. xD Vlastně mi připomněl Bastiatovu „Petici výrobců svíček“ (za zrušení slunce), to je ekonomický text stejně rozmarného humoru.

Takže z hlediska ekonomicko-historického super. Z hlediska etického, jak už jsem řekla, s ním mám problém. Respektive mám problém s pokrytectvím, které z lidojedství dělá tabu i v jinak karnivorní společnosti, jako je naše. U nás i našich lidoopích příbuzných jsou infanticida a kanibalismus přirozené; nejíst lidi patří k výsadám pouhých několika kultur a staletí. Ergo absurdnost, která stojí v jádře Swiftova humoru, nakonec vůbec absurdní není.

Kromě toho nejde o první dílko, v kterém jsem se setkala s návrhem na lidská jatka, takže jsem nezažila ani moment překvapení. U pasáže, kde autor mluví o člověčině jakožto doplňku hovězího a vepřového, jsem si vzpomněla na slavného filosofa Petera Singera. Ten říká, že zabít roční dítě (jak Swift radí) je morálně přijatelnější než zabít dospělé prase, jelikož čuník je vnímavější a inteligentnější než (post)kojenec. Souhlasím se Singerem, byť upřednostňuji nezabít nikoho. A tak docházím k závěru, že pamflet je docela zajímavý, ale spíš hořký než vtipný: ukazuje totiž moc iracionálních tabu a licoměrnost těch, kterým přijde v pořádku jíst všechny kromě dvounohých, lysých, mluvících opic. Ale proč vlastně?

17.04.2021

Mám Swifta moc ráda, Gulliverovy cesty se mi líbily jak na základce tak na střední a na tenhle jeho kontroverzní pamflet už jsem si brousila zuby nějakou dobu. Předně bych ráda řekla, že to rozhodně není četba pro každého a rozhodně se tedy neztotožňuji s některými komentáři, kteří doporučují všem. (Kupříkladu bych pamflet rozhodně nedoporučovala čerstvým matkám... a asi ani otcům. Případně lidem, kteří v sobě nemají kapku smyslu pro černý humor.) Osobně se mi to ale líbilo, Swift má takový řízný styl, který mi sedí a promyšlené to měl do detailů. Místy to na mě ale bylo trochu moc (řekněme, že mám velmi obraznou představivost a pokud jste někdy připravovali k pečení celého králíka a zdálo se vám, že tak trochu vypadá jako malé dítě, pak asi chápete....). Celkově je to jak zajímavé svědectví o Swiftově době, tak povedený literární počin. Doporučuji, ale jak jsem řekla, není to čtení pro každého...

24.02.2021

No teda :D do detailov premyslené.

Jenom velice krátce. Čistou náhodou jsem na tento traktátek narazil a kromobyčejně jsem se posmál. Argumenty a výhody zmíněného řešení v textu použité, jsou naprosto bravurní. Člověk nemůže neocenit skvělou satiru když ji vidí a tato je opravdu vynikající. Nejen, že je text velice příjemně strukturovaný, krátký a výstižný, ale on se ještě k tomu krásně čte. No prostě nádhera.

Při čtení jsem si vybavil jednu rozmluvu se dvěmi slečnami kterou jsme vedli asi před děva lety. Ony slečny navrhly – a byla to právě taková satira jako je užita v tomto krásném dílku -, že právě kanibalismus je řešením mnoha dnešních problémů. Konec konců s přelidněním se potýkáme více, než kdy dříve a hladomor na mnoha místech světa je taktéž třeba řešit.

Dovolte mi přidat k tomu z mé vlastní iniciativy plán, který jsem toho času měl možnost diskutovat v samotném paláci Smiřických. Tehdy jsme tam hovořili o výhodnosti návrhu eutanázie pro všechny osoby starší pětašedesáti let. No pomyslete, kolik by na tom nejen stát jako takový, ale hlavně každý jeden z nás mohl ušetřit! Jak by padla cena nemovitostí, snížilo se sociální pojištění a tak dále a tak dále. Myslím, že když tyto dva návrhy spojíme, budeme schopni zhojit veškeré rány z pandemie coronaviru vzešlé!

A budete se tomu divit, ale tohle byla také satira.

16.02.2021

Kdyby se takhle dnes psalo v novinách... Argumentačně důsledný, s čísly pracující článek, literárně na výši, a přitom aktualní společenská kritika a satira par excellence, u které se, kdo chce, může vzteknout, ale nikoho jmenovitě neostouzí.

07.05.2019

Čekal jsem seriózní úvahu o řešení nějakého závažného společenského problému, který tehdy autorovu domovinu (Irsko) trápil, rozhodně ne něco takového. Přijít dneska veřejně někdo s takovým návrhem, tak ho okamžitě zavřou, i přesto, že je jasné, že to nemohl myslet vážně. Historie je ovšem mnohem tolerantnější – jinak by se tohle dílko nemohlo dostat do výčtu hlavních Swiftových děl (a například též do Boxallova seznamu 1001 knih, které musíte přečíst, než zemřete). Pokud člověk pomine šílenost a pro některé možná až nechutnost textu, musí uznat, že tenhle textík je mistrovskou ukázkou uplatnění autorových typických spisovatelských zbraní – ironie, absurdity, nadsázky, humoru, prostě všeho, co k dobré satiře patří.

22.02.2019

Pár stránek, které rozhodně stojí za to dočíst – nedoporučuji přestávat po prvním náznaku autorova návrhu a znechuceně odcházet. K pochopení je sice třeba znát alespoň trošku historii Irska na pozadí útlaku Anglií, ale neznalým postačí minutka na Wikipedii. (spoiler – neměli se rádi). Rozhodně doporučuji přečíst, stojí to za to (za pravdu mi dá každý, kdo dočte až k poslední teskně výmluvné větě autora této vskutku ekonimocké úvahy, osvobozující ho od údělu, který přidělil zbytku národa).

(Čteno v originále).