Skoncovat s Eddym B.
Édouard Louis (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/358985/bmid_skoncovat-s-eddym-b-Upy-358985.jpg
4
606
140
Románová senzace z Francie popisuje s mimořádnou otevřeností a syrovostí autorovo strastiplné dětství, poznamenané sociálně a kulturně omezeným prostředím chudého severofrancouzského venkova, ale také jeho postupně odhalovanou homosexualitou. Louisův výjimečný debut zaznamenal od svého vydání neuvěřitelný ohlas: knihy tehdy dvaadvacetiletého studenta se jen ve Francii prodalo přes 300 000 výtisků a byla již přeložena do více než dvaceti jazyků. Na francouzské i mezinárodní scéně vyvolala bouřlivou debatu coby literární experiment stojící na pomezí uměleckého textu a dokumentu, ale také díky otázkám, které klade: Jak se vymanit z pasti sociálního prostředí? Jak se vypořádat se svou sexuální orientací? Jak se dobrat svobody? Stejně jako samotné téma knihy zaujme i bravurní způsob jeho podání.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2017 , Paseka
Originální název:
En finir avec Eddy Bellegueule , 2014
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Tato kniha asi také nebude úplně pro každého.. Autobiografie Eddyho od jeho dětství do dospívání je opravdu plná emocí, u kterých jsem ani nevěděla, co vlastně převažuje.. strašná bezmoc, lítost, bolest.. podmínky doma naprosto příšerné :-( Celou dobu jsem chtěla Eddyho jen objímat a utvrzovat v tom, že je výjimečný, není se za co stydět a že vše bude v pořádku.. ale když dítě vyrůstá v takovém prostředí, zažívá taková muka ve škole, psychika se už nikdy úplně nezahojí.. Daniel Krejčík mi úplně vyrážel dech, jak se dokázal do všeho vcítit a tak bravurně knihu "podat".
Velmi silné biografické vyprávění kluka, který to v životě nemá vůbec lehké. Hned první větou mě zlomil. Vyrůstá v chudé rodině s několika sourozenci, s obyčejnou chladnou mámou a agresivním otcem, který se dme pýchou, že nikdy neuhodí své děti, ale ono násilí nemusí být jen fyzické. Ve škole ho šikanují a posmívají se mu jaký je, jak mluví, jak vypadá, prostě zkrátka proto, že vůbec je.
Kniha vzbuzuje hodně emocí, hlavně soucit, bezmoc, hněv a zuřivost. Celou dobu mi ho bylo líto a přála jsem mu někoho, kdo by ho měl aspoň trochu rád takový jaký je.
bylo mi ho líto, hlavně v dětství, když byl šikanovaný a odstrkovaný všemi aniž by vlastně věděli proč. Taky jeho "domácí" prostředí bylo absolutně šílené a podmínky a zázemí v nichž tenhle kluk vyrůstal byly pro mě šokující. A že se něco takového děje ve Francii na přelomu 21 století jsem nějak nedokázal pochopit - ta bída a chudoba ve které Eddy vyrůstal byla pro mě nepředstavitelná - asi jsem z jiné "sociální bubliny". Ale od scény v kůlně už jsem měl s knihou docela problém a do konce jsem se musel prokousat.
V téhle obsahem pro mě dost zoufalé knize vidím dvě roviny.
Jednu psychologickou, Eddyho problémy s rodiči, sourozenci, okolím, šikanu ve škole. Problém jeho sexuální orientace, a nejen té; Eddy měl potíže i se svým zařazením slušňáka, neagresivního týpka, někoho, kdo podvědomě tíhne k úplně jinému způsobu života, než který mu nabízí rodina, okolí.
No, a to už je druhá rovina, která mě uzemnila mnohem víc, ta sociologická. Úplně mě vzalo, jak se také žilo v devadesátých letech v dělnických vesnicích na severu Francie. Nejen chudoba, ale absence jiných hodnot než alkohol, televize, rvačky, násilí. Chlap musí být neurvalý, vztekloun a musí chlastat. Homofobie, nesnášenlivost k jakékoli odlišnosti. Škola, vzdělání, to je něco, co člověk nepotřebuje, stejně se po základní škole jde do továrny. Knihy, divadlo, k smíchu. Osobní hygiena, luxus.
A přesto se Eddy dovedl z tohoto děsivého prostředí vymanit, klobouk dolů.
Odvahu vyžadovalo také až masochistické vylíčení prvních sexuálních zážitků, velká otevřenost...
Silné čtení, hvězdičky neuděluji jako ohodnocení literárního díla, autobiografické knihy většinou nehodnotím, ale jako ocenění odvahy k sepsání takové osobní zpovědi a přínosu takové věci zveřejňovat.
*
„Až budu po letech číst biografii Marie Antoinetty od Stefana Zweiga, budu si představovat lidi z vesnice, kde jsem strávil dětství, a zejména svou matku tam, kde Zweig popisuje rozzuřené ženy ztrápené hladem a bídou, jež se v roce 1789 vypravily protestovat do Versailles, ale při pohledu na krále začaly spontánně provolávat ,Ať žije král!' Jejich těla - jež bezděčně promluvila - byla totiž rozpolcena mezi naprostou podřízeností moci a neustálou vzpourou.“
hoci nie som fanúšik autobiografií, toto bolo dosť dobré. Ľudí z nejakého dôvodu fascinuje, že tie príbehy sú skutočné, i keď je otázka, ako veľmi sú skutočné? Nie preto, že by chcel autor klamať, ale sú videné jeho očami a v rukách niekoho iného by boli aj ony iné. Je zaujímavé, aký vie byť život na vidieku všade rovnaký. Mohol by to napísať ktokoľvek, bolo by to celkom aktuálne. Ja som mal výhodu, že som nevedel, o akú senzáciu ide. Viem si predstaviť, že vtedy by som bol o čosi kritickejší.
„Mimo domov jsem byl v naší vesnici na severu Francie, o necelém tisíci obyvatel, jako dítě celkem oblíbený. K tomu je třeba připočíst i vše, co se vypráví o dětství na venkově a co jsem měl rád: dlouhé procházky po lese a stavění chýší, oheň v krbu, ještě teplé mléko právě donesené z farmy, hry na schovávanou v kukuřičném poli, konejšivé ticho uliček, stařenka, co rozdává bonbony, jabloně, švestky, hrušně v každé zahradě, živá paleta barev na podzim, chodníky tak pokryté listím, až do těch hromad zapadáte po kotníky...“
Tenhle úryvek jsem objevila náhodně, když jsem po dočtení knížkou znova listovala. Napoprvé jsem ho ale prakticky nezaregistrovala, protože jeho poetika se ztratila ve výčtu vzpomínek, které zdaleka tak mírumilovné nebyly.
Eddy, tedy Éduard Louis, převyprávěl svůj příběh s přímočarostí dětí ze stanice zoo anebo prostě jen každodenních obětí, které po tom, co se směly nadechnout, mají konečně možnost promluvit.
Nemyslím si, že by chtěl šokovat. Zdá se dokonce, že nikomu nic nezazlívá. Ani prvoplánovým trýznitelům ve škole, ani letargickým rodičům poznamenaným všudypřítomnou bídou, rutinou televizních stanic a špínou zdí i historek, které mají o to radši, čím jsou morbidnější, protože pak se aspoň něco děje.
Že se skoro dítěti podaří z takového prostředí odejít, je malý zázrak. A to, že kromě otevřených možností získá i uplatnění a úspěch, by zasloužilo i jiné než literární ocenění.
Moje první kniha tohoto autora a musím říct, že mě příjemně překvapila. Stylem psaní je to spíše takový průměr, ale jedná se o zajímavou sondu do autorova drsného dětství a dospívání a života na francouzském venkově. Určitě si přečtu i jeho další díla.
Kniha čtenáři nabízí nejen pohled do Eddyho života, do dětství a dospívání, ale také především do francouzské společnosti nižších tříd. Při čtení jsem si říkala, že to snad ani nemůže být z doby, v jaké jsem i já vyrůstala a dospívala, přišlo mi to, jak z dob dávno minulých. Tak citlivý, empatický a inteligentní člověk jako Eddy to ve svém okolí i ve své rodině ani nemohl mít jednoduché, byl diametrálně odlišný (a tím nemyslím jeho homosexualitu). Jeho rodiče byli na facku, ale zase vzhledem k prostředí ve kterém asi sami vyrůstali a žili, to nebylo nic nenormálního a svým způsobem Eddyho měli rádi (ač tomu jejich chování a řeči mnohdy nenasvědčovaly). No, těším se na další Eddyho knihy.
Oslovil mě nejen autorův styl, ale také prostředí, ve kterém se Eddyho mládí odehrává. Život na francouzské vesnici se totiž téměř vůbec neliší od života na vesnici u nás. Bylo pro mě až zarážející, v kolik věcech jsem se dokázala s Eddym ztotožnit. Autor poukazuje na skutečnost, že byl od dětství jiný chlapec, než na jaké byli u nich na vesnici zvyklí, ale podával vše tak, že jsem si uvědomila, že je úplně jedno o jakou jinakost se jedná. Prošla jsem si totiž něčím podobným jako Eddy a to jen kvůli tomu, že mě bavilo učit se a číst.
Četla jsem na doporučení knihovnika. Je to syrové, dost depka. "Stesti" ze to působí jako kratka kniha, mela jsem to za 2 dny prectene. Ale na druhou stranu je to tak těžké tema, ze by si to možná zaslouzilo vic. Ale nebylo by to zas úderne... Každopadne by se to mohlo jmenovat "jak je schopen člověk cloveku ublížit, včetně vlastní rodiny". Hnus
Skoncovat s Eddym B je zpovědí mladého Francouze vyrůstající na přelomu milénia, který dospívá na francouzském venkově a postupně odhaluje svou homosexualitu.
Člověk by místy ani nevěřil, že čte knihu z přelomu tisíciletí. To, čím si musel Eddy projít bylo víc než děsivé a nastavila to velmi nepříjemný odraz francouzské společnosti. Kromě špatných rodinných vztahů a absence rodičovské lásky se Eddy potýká i se šikanou od spolužáků a posměšků okolí.
První dvě třetiny knihy mě moc nebavily. Čekala jsem, že kniha bude víc příběhová a on je to spíš takový deník/ sbírka myšlenek a vzpomínek. V poslední třetině se to ale zlomilo a mě bylo místy fyzicky špatně, strašně jsem chtěla Edyho obejmout a říct mu, že to bude.
Knížka je syrová, upřímná a drsná, rozhodně stojí za přečtení i když asi úplně každému nesedne do noty.
Příběh není ani tak šokující tím, že se zabývá otevřeně sexem a lidskou bídou, ale tím, jakou úroveň lidství a ekonomiky ukazuje ve Francii. Takhle uboze snad u nás lidé nežijí. No ale někdo tu tvrdí opak já to alespoň nikdy nezažil. Nejvíc mi chyběl popis vnitřního přerodu Eddyho. Ten je sotva naznačen. Ve srovnání s desítky stran popisu vnitřního světa hrdiny knihy Polský jezdec, to je slabota.
Po přečtení Jak se stát jiným, což bylo mé první setkání s E. Louisem, jsem nemohl jinak, než šáhnout po jeho prvotině. Je to zajímá perspektiva, po přečtení poslední knihy číst tu první. Něco už víte, něco se opakuje, přesto tato první promlouvá ke čtenáři trochu jinak. Každopádně velmi užitečné čtení, v mnohých rysech se potkává s tím, jak na mě působila v devadesátkách moje široká rodina, kde se nešlo mezi bratránky pro ránu daleko, kde byly role můžu a žen jasně rozděleny, kde u některých spolužáků byla domácnost nasměrovaná k televizi stejně tak jako u Bellegueulů a kde se velmi těžce vystupovalo komukoliv jen trošku odlišnému ze zaběhnutých kolejí. Podobně jako na francouzském venkově...
Síla Luisova psaní je v mnohovrstevnatosti. Nejde jen o příběh Eddyho B, ale prostřednictvím jeho příběhu můžeme nahlédnout, jak to chodí ve slabých sociálních vrstvách, kde vládnou tak trochu pravidla džungle.
Luis zde sice píše o svém životě na francouzské periferii, ale během čtení jsem z knihy citovala manželovi, který vyrůstal ve stejné době a podobných podmínkách v českém pohraničí, a v zásadě prostředí z knihy poznává (dřina v továrně, pití důraz na chlapáctví, rasismus a sexismus). Řekla bych, že tu máme univerzální společenskou sondu.
Luis to neměl lehké, ale nebabrá se ve svých bolístkách, naopak nabízí velmi empatický pohled zúčastněného člověka, který dokáže pochopit, kde jsou kořeny oněch ismů a proč chudá společnost funguje tak, jak funguje.
Není to jen misery porn, kdy si během čtení říkáme: ,,Fuj, ještě, že jsem jiný. Je to naopak připomínka, že takhle mohl dopadnou každý z nás, kdo by se narodil do chudoby.
Proto si myslím, že Luisovy knihy jsou tak populární a nachází si čtenáře napříč věkovými a společenskými vrstvami.
Promiňte, ale "bravurní způsob podání"? Být to knížka o šikaně na základní škole, tak dostane tak 50% a i to bude hodně. Naprosto chápu jak těžké měl ten člověk dětství na bigotním francouzském venkově, ale to neznamená, že se kvůli tomu budu rozplývat jak je tato knížka úchvatná. Není. Určitě stojí za přečtení, ale o žádný zázrak tedy rozhodně nejde.
Souhlas s některými předchozími komentáři. Autor je teď v módě, stejně jako téma, ale styl je hrozný, a kniha vlastně docela nudná. Jasně, kluk to měl hodně těžký, ale to může překvapit jen neznalé hetero čtenáře. Takových případů jsou stovky i u nás. Nezaujalo. 3 hvězdy.
Surovost života v civilizované Evropě na přelomu dvacátého a jednadvacátého století. Životní stereotyp daný prostředím, ve kterém vyrůstáme. Jaká je cesta ven? Vzdělání? Příběh je přenosný na kterékoliv místo v chudých částech Evropy, samozřejmě i k nám do řady míst. A druhá linka - vyrovnávání se dospívajícího chlapce se svou sexuální orientací. V příběhu velice drsně vykreslené. Nemáme představu, čím si tito lidé procházejí, jak těžké je sám sebe přijmout a další boj s okolím, přijetí v rodině a další. Buďme tolerantní. Doporučuji k přečtení, i když to není lehké čtení.
Tak tahle kniha mě dostala. Syrová, drsná a neučesaná forma plně koresponduje s těžkým obsahem knihy. Výpověď kluka, jehož intelekt, citlivost a odlišná sexuální orientace vůbec nezapadala do prostředí, do kterého se narodil. Dělnická chudá rodina, žádné vzdělání, žádné ambice, omezenost malé vesnice s podobnými sousedy a jejich dětmi, krutost, násilí, rvačky, alkoholismus, homofobie a xenofobie jako běžná součást života. Protože jsem tam poznával určitou podobnost s pocity a někdy i zážitky ze svého dětství kvůli své jinakosti, o to víc mě autor oslovil. Moc dobře rozumím tomu, že autor zvolil zdánlivě bezemoční přístup k líčení děsivé reality svého dětství - odstup od těchto věcí je nezbytný k přežití.
Obávám se, že autor je módně přeceňovaný, hlavně když člověk čte i jeho další knihy.
Štítky knihy
homosexualita francouzská literatura venkov dospívání sociální problémy autobiografie Pikardie LGBT, queer, LGBT+ homofobie, transfobie, queerfobie
Autorovy další knížky
| 2017 |  Skoncovat s Eddym B. |
| 2019 |  Dějiny násilí |
| 2023 | Jak se stát jiným |
| 2021 | Kdo zabil mého otce |
| 2022 | Boje a proměny jedné ženy |
Kniha Skoncovat s Eddym B. je v
| Právě čtených | 7x |
| Přečtených | 759x |
| Čtenářské výzvě | 77x |
| Doporučených | 30x |
| Knihotéce | 222x |
| Chystám se číst | 428x |
| Chci si koupit | 95x |
| dalších seznamech | 5x |
Skoncovat s Eddym B. bylo přesně takové, jak jsem očekávala. Možná ještě lepší.
Autor v knize přímočaře hovoří o svém dětství a dospívání ve francouzské nižší vrstvě v 90. letech. Neměl to vzhledem ke svému rodinnému zázemí, orientaci a inteligenci vůbec jednoduché, proto jsem ohromena tím, jak detailní a empatický pohled nám zprostředkoval.
Jak se dostat ven ze životního stereotypu, ve kterém vyrůstáme? Přesně na tohle hledá odpovědi a já si toto bolavé čtení moc užila.
Doporučuju k přečtení, i když to není zrovna lehká četba.