Královna stínů

od:


KoupitKoupit eknihu

Ztratila všechny, které milovala. Celaena Sardothien se vrací zpátky do říše a jediné, po čem touží, je pomsta. Brzy si ovšem uvědomí, že ve hře je mnohem víc – musí osvobodit prince Doriana, kterého pomocí magie ovládá král ze skleněného hradu. Musí zjistit příčinu královy moci! Ale hlavně nesmí zklamat svůj lid, který do ní vložil veškeré naděje....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/28_/289317/kralovna-stinu-EZi-289317.jpg 4.71278
Série:

Skleněný trůn (4.)

Orig. název:

Queen of Shadows (2015)

Žánr:
Fantasy, Pro děti a mládež, Dívčí romány
Vydáno:, CooBoo
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (256)

Přidat komentář
ReniHan
28. listopadu

I když jsem se obávala, že mě kniha zklame tak se stal pravý opak. Po Dědičce ohně fantastický díl. Ale i přes to, že jsem si knihu užila ráda bych vzkázala autorce aby nepsala zbytečné situace. Na začátku jsem přeskakovala celé odstavce. Knihu doporučuji, ale měli byste si přečíst Krvavé ostří, protože se autorka často odvolává na události z té knihy

TerryDee
26. listopadu

Další díl pokračuje v tempu, které bylo nastaveno v předchozím díle. Jen se opět ocitáme v Adarlanu, kam se vrací Celaena Sardothien neboli Aelin Ashryver Galathynius.
Hned na začátku se mi tak trochu zprotivil Chaol a mohlo za to především jeho chování a tak dále. Možná to byl od Maasové záměr, abychom se více těšili na Jeřába. Na kterého jsem čekala s každou otočnou stránkou. A pak se objevil a moje dušička měla klid. Protože špičkování a provokování mezi ním a Aelin mě hodně bavil. Působilo to jako velmi mile spestření v tom všem, co se tam dělo.
Dějová linka s Manon se začala více rozvíjet. A bylo to jen dobře. Nejspíš tomu napomohlo i objevení nové postavy, a to Elide.
Velmi se mi líbilo propojení všech dějových linek našich postav do jedné. Jako hodně zajímavý.
Možná se budu opakovat, ale klobouk dolů před Sarah J. Maas. Já ty její knížky a příběhy miluju. "Tvoje vlasy! Všechny sis ostříhal!... Když se teď proměníš, bude tvá jestřábí podoba oškubaná?"

Kaytria
09. listopadu

Ovšem toto byla jízda! Ano, hlavní hrdinka je často osina v zadku, ano, je to namyšlenej spratek, ano, nějak podezřele jim všem všechno vychází.. Ovšem ta jízda! Všechno se to odehrálo tak rychle! Užívala jsem si části s Manon, který vždycky prořízly tu Aelininu jednotvárnost a narušily pozlátko, jinak ale kniha byla super. Jedeme dál =)

Emičkazknihy
22. října

Knihu jsem si musela přečíst, kvůli dojmu z ostatních knih autorky. Rozhodně jsem nelitovala. Pokud láska překročí hranice obětování, je to ta pravá? Nejen že se spisovatelka naučila skloubit romanci a drama dohromady. Dokonce dokázala vytvořit nové švěty, meze a hranice, které se pod její rukou obrací v prah.

kristynkal
15. října

Dojem celé knížky kazí překlepy v textu. Jinak mezi nejlepší u mě zatím pořád patří jednička, ale tato je přesto na vrcholu s těmi lepšími. Občas mi přišlo, že jim plno věcí vyšlo až moc jednoduše. Co mě mrzelo bylo celkem dost kapitol ke konci, kdy už to vypadalo, že každá kapitola ukončuje knížku a pořád tam byly další a další... co byla trochu škoda.

tomasek5287
09. října

Bohužel až u páté přečtené knihy jsem si uvědomil, že kniha je z větší části adresovaná hlavně dospívajícím dívkám. No co naplat. Ze začátku vezmeme Celeanu Sardothien a hodíme ji do koše a místo ní je tu něco jako královna, která ovšem štve i toho největšího sympatizanta za otravné, majetnické a vyloženě příjemné dívky. Knize hodně prospěli občasné pohledy do Dorianovi mysli a rozdělení na 2 dějové linky. Jsem za ně fakt rád, upřímně. Nejsem sice fanda zbytečného násilí, ale tyhle čarodějnice mají prostě něco do sebe. Hodně věcí dojde svému zdárnému konci a tyhle události posouvají Aelin zase o pořádný kus dál. Nutno také dodat, že je tu pár hodně promyšlených zápletek a mid-blowing plot-twistů. Inu, co dodat, kniha prostě baví a až na těch prvních asi 260 stran opravdu povedená.

ladaol
30. září

Tedy, nečekala jsem, že tu bichli zhltnu tak rychle. Naprosto skvěle napsáno, jen škoda těch častých překlepů. Prostě úžasná fantasy, kterou vřele doporučuji!

girdi
25. září

Nevýhodou zpětného hodnocení, když přečtete všechny vydané knihy v sérii naráz je, že vám jednotlivé díly dost splývají. Takže já mohu s čistým svědomím konstatovat, že jsem rozhodně byla spokojená. Knihu jsem přečetla velmi rychle, štval me Chaol a občas to bylo trochu únavné, ale stále musím obdivovat, jak to má autorka vše promyšlené a že umí psat i lehce a s vtipem. Těšila jsem se na pětku, co vám budu povídat...

any333
16. srpna

Tato série mě opět nenechala v noci spát, protože jsem ji musela co nejrychleji dočíst. Přiznávám, že mě Aelin štvala se svým povětšinou nabubřelým postojem víc než Celaena, ale ani tu jsem předtím moc nemusela, takže jsem se vždycky - když se tedy zrovna nic moc důležitého nedělo a nebo tam nevystupoval její bratranec - těšila na další pohled, hlavně ten Dorianův. U něj jsem v několika okamžicích trnula strachy, zvlášť když se setkal s Aelin.
Mou další oblíbenou postavou je Manon, takže jsem s radostí odkrývala i její otrávenost a záhadu s prsteny, zatímco napomáhala Elide. A hlavně mě zarazil nositel toho prstenu, protože do sebe alespoň zapadly okolnosti známé už z prvního dílu.
Z překvapivých scén vybírám třeba to, co udělala Lysandra, protože podle povídky jsem ji měla zařazenou někde úplně jinde, vtipných bylo nepočítaně, takže alespoň že to popichování oživovalo mnohdy vleklé scény - i když jsem vážně nechápala, proč se Aelin naštvala tak hrozivě na Aediona, když s ním zase za krátkou dobu byla v pohodě? Jasně, v životě se to stává, ale tady to bylo důležité tak k tomu, že jsem posmutněla nad tím, že tam není víc popsáno to vulgární gesto, abych ho mohla na někoho ukázat. A za trochu nelogickou bych označila tu ke konci s Manon, když se tak zapsala do paměti. Ale tohle mi ani tak nevadí, protože ráda uvítám Doriana alespoň trochu při smyslech.
Na další díl se samozřejmě těším, protože mi to alespoň déle vydrží než ostatní knížky a jelikož je to autorčin styl psaní, bude se mi to dobře číst a všechno tedy bude postupovat rychle. A navíc jsem zvědavá, jestli už třeba konečně vypukne nějaká velká bitva nebo tak něco.

KnihomolkD
16. srpna

Že tohle je skvost?
Ano první dva díly a povídkový díl ty ano.Massová se v tom dobře vyžívá.A Aelin byla skvělá,narozdíl od tohohle dílu.
Aelin mi pila krev už od začátku knížky.Mám radši vražedkyni než královnu.
Co musím uznat,naprosto jsem si zamilovala kapitoly Manon,Elide a Chaola.Ty postavy naprosto žeru.
Jinak děj utíkal rychle,jsem hodně zvědavá na pětku.
Hodnocení: 3,5/5*

ivič
08. srpna

Úžasné, miluju tuhle sérii. Víc k tomu říct nemůžu.

Natali692000
06. srpna

Do této série jsem se naprosto zabouchla. Po delší době jsem narazila na skvělé fantasy. Nemůžu se dočkat dalších dílů. Postavy jsou výborně propracované. Baví mě, jak se různá tajemství dostávají napovrch pomalu a postupně. Udržuje mě to v napětí. Líbí se mi častá akce, promyšlené plány.. Detaily.. Zkrátka velmi zábavné a napínavé čtení.

Ilirea25
02. srpna

Naprosto miluju. Naprosto jsem se zamilovala do Jeřáda. ♥

Fantasmagorka
27. července

Zatím nejlepší díl série, spousta akce, plánů. Aelin konečně ukazuje, co v ní vlastně je a tím nemyslím jen oheň! :-)

Hermiona8703
24. července

A to jsem si myslela, že už to nemůže být lepší než dědička ohně a přece jen ano! Přečteno asi za pět dní ( je to fakt celkem bichle) a to jsem si ji hodně šetřila. Jediné, co polkulhávalo byly kapitoly s Elide, které podle mě byly absolutně nudné a zbytečné, ale všechno ostatní prostě bomba!

maja11231
22. července

Super kniha ikdyž bylo trochu míň akce. Kniha se četla dobře a hodně jsem se u ní zasmála. Aelin jako vždy byla úžasná (protože je jedna z mých nejoblíbenější hlavních postava, mám ji prostě ráda :-) )
Určitě doporučuji ❤

Percabethka
05. července

Jsem vážně ráda, že jsem s tímhle dílem počkala a nejdřív jsem si přečetla Krvavé ostří, jinak by mi asi spousta věcí nedávala smysl.
Maasová je prostě vypravěčská bohyně. V Královně stínu byla spousta chyb (To, že byla tekoucí TEPLÁ voda v Tvrzi vrahů bych ještě možná nějak překousla, ale v bytě nad skladištěm? Ve středověku? Vážně? A to zdaleka není jediný nesmysl :D), ale autorka čtenáře svým vypravěčským stylem dokáže čtenáře donutit, aby si jich nevšímali a nadšeně hltali každou další kapitolu.
Co mi ještě přišlo trochu zvláštní byl vztah Aelin a Rowana. V jednu chvíli mezi nimi nic nebylo a najedou se tváří jako stáří manželé...
No a nakonec bylo prostě divný, jak rychle dokázaly potavy měnit strany. Chvíli byly popisované jako největší padouši a najednou se ukázalo, že všechno dělaly z ušlechtilých důvodů, které jen ostatní neviděli - a nebo se z nich naopak vyklubali záporáci. Lysandra, král, Aedion, Maeve, ...
I tak se mi ale knížka hrozně líbila :D

simi28
03. července

Tak tohle byla jízda. Je pravda, že se tato kniha setkala s velmi rozporuplnými názory. Někdo ji miluje, někoho nesmírně zklamala. Já tedy rozhodně patřím do té první skupiny. I když mám určité výhrady, pozitiva je vždy přebijí.
Tento díl je totiž neuvěřitelně pestrý. Na scéně se objevují nové postavy jako jsou například Lysandra, Elide či Nesryn. Celým příběhem se posupně dávkují akční pasáže spolu s překvapivými zvraty. Nechybí tu ani romantika, která tu byla z mého pohledu poněkud zbytečná, ale pro milovníky romantiky jako dělaná.
Co mě ale vadilo byl samotný Chaol. V Půlnoční koruně byl (alespoň pro mě) naprosto skvělá postava. Tady se ale ze začátku choval hrozně a mě to rvalo srdce. Ale zhruba v půlce jsem ho začala mít znovu ráda, což jsem nutně potřebovala.
Jinak mě ale tento díl velmi bavil a já si užívala každou stránku. Začátek se mi nejevil tak roztahaně jako v Dědičce ohně, což mě mile potěšilo.
Styl psaní byl opět skvělý, k tomu ovšem nemám co dodat. Je to zkrátka věc, kterou beru od této autorky jako samozřejmost.
Za mě rozhodně doporučuji a těším se na další díl.

Lethania
02. července

Asi nejlepší díl z celé série, u kterého jsem četla s otevřenou pusou. Neuvěřitelná čtivost, spousta akce, i romantických a smutných pasáží - to všechno kniha obsahuje. A mnohem, mnohem víc.

Veronika95
27. června

Jako první musím říct, že jsem od tohoto dílu čekala mnohem víc. Jsem toho názoru, že kdyby kniha neměla tolik stran, byla by mnohem, mnohem lepší! Tím, že autorka všechno tak strašně natahovala, mě nudila. A scény, které byly akčnější a zasloužily by si více stran, shrnula do dvou. Zbytek byl jen okecávání pocitů hlavních hrdinů. Je určitě super dozvědět se, jak se určití lidé v daných momentech cítí a jak je prožívají, ale přestává to být zajímavé, když to čtete skoro v každé kapitole. Vážně mě hodně mrzí, že takto musím psát o knize od Sarah J. Maas, ale tento díl se mi prostě nelíbil. Ano, chvílemi tam byly pasáže, které byly celkem čtivé a člověk chvíli knihu nemohl odložit, ale vždy to bylo jen pár stránek a zase jsme se dostali do koloběhu pocitů, myšlenek apod.

A zase mi přijde, že se autorka do konce knihy snažila vecpat super akci, abychom se těšili na další díl. Ale já se ptám, proč ta akce nemohla být i na začátku nebo vprostřed? Proč až na konci na pár stránkách? Vždyť je to taková bichle, určitě by se dala udělat mnohem zajímavější.

Co na knize vyzvednu, i když to asi ani nebyl nějak extra velký záměr,tak že byla místy velmi vtipná. U některých pasáží jsem doslova vyprskla smíchy. Kdyby autorka tak precizně, jako to udělala u těchto vtipných momentů, vystihla i ostatní události v příběhu, byla by kniha opravdu skvělá.

n.ezn.amy
18. června

Tak tato série zůstane nedočtena, protože čím další díl knihy, tím prakticky horší. První tři díly přečteny horko těžko, vždy jsem doufal, že už konečně ten další bude lepší, ale bohužel. Nevím zda je to překladem anebo v originále je to podobné, ale už mě začalo totálně nebavit broukání, vrčení (Aelin a Jeřáb prakticky nic jinýho ani nedělali), zacvrlikání, protáčení očí, ukázování obzvláště neslušných gest či obzvláště neslušné urážky. Prakticky celý děj naprosto o ničem, až ke konci začne být nějaká akce, ale jinak do té doby jen děj plný řečí. Další věc co nechápu, kde se v téhle době vzala lednička či elektřina, to král Adarlanu měl u Zlomuvalu vybudovanou elektrárnu? Tohle fantasy už opravdu nikdy.

VincentPodmore
13. červnaodpad!

Upřímně...nevím, co k tomu mám napsat. Skleněný trůn (první díl) jsem překousal během dvou dnů, a i když mě to ze začátku nebavilo, ke konci jsem se do toho dostal. Půlnoční koruna byla o chlup lepší hlavně kvůli Nehemii. Co se týče Dědičky ohně, zájem u mě zase poklesl. A s Královnou stínů jsem ztratil zájem úplně.

Tenhle díl jsem četl pomalu dva měsíce a jediné, co mě donutilo to dočíst, byl fakt, že nesnáším rozečtené knihy. Z Aelin se stala naprostá pipina, která jen přemýšlí o sexu s Jeřábem a o tom, jak je chudák celý život ublížená. Jediný zajímavý příběh v knize je ten Manonin...

Zkrátka to tu nebudu omýlat, má to být fantasy se vším všudy a jediné, co se z celé série dozvídáme je to, že Aelin je jen namachrovaná princeznička s temnou minulostí, za kterou můžou všichni...

HYPNOS88
08. června

Nečekal bych, že při čtení jedné knihu zažiju tolik různých emocí, možná všechy, které existují. Neskutečná kniha. Série se vyvíjí, roste, mění, putuje, stejně jako všichni hrdinové, noví i staří. Posledních asi sto stran patřilo k nejlepším fantasy příběhům, které jsem kdy četl. Ani vlastně nedokážu vyjádřit jak moc se mi to líbilo. Najednou, po lehce rozvleklém středu knihy, všeho nechat a jen se slepě začíst a prožívat a naprosto nic z reálného okolí nevnímat a permanentně cítit husí kůži a milion pocitů, jak mi putují po celém těle. S hrůzou a obrovským nadšeným očekáváním si říkám, co přinesou další dvě knihy. Pokud jsem naivně první knihu řadil k "teen holčičí fantasy literatuře", děkuji na výsost spisovatelce, kam celý příběh směřovala. Tak a jde se na další ...

zluk
07. června

Hodně slaboduchoučké psaní i na oddechovku pro děti.

Liz1993
27. května

Toto je díl ve kterém už jde doopravdy o dost pro naše hlavní postavy, rozhodně je to snad nejlépe napsaný díl série.
Čte se to skoro samo a vy si ani nepřejete, aby to skončilo.
Ještě, že když to pak skončí, tak máte k přečtení další díl :)

wildXchos
22. května

Kapitoly s Aelin mě sice bavily o trošku míň než v předchozím díle, ale ostatní postavy to dokonale nahrazují. Tím, že se Aelin přesune do Zlomuvalu, začne to tam být zajímavé u Doriana a Chaola. Dokonce mě bavily i kapitoly s Manon, které mě v minulém díle nudily. Postavy jsou dokonale propracované, vyvíjí se nové zajímavé vztahy mezi nimi a mají jedinečné charaktery. Opravdu moc se těším na další díl.

Eponka
10. května

Nejlepší díl s celé série prostě pokud jste nečetli první díl tak tahle série vážně stojí za to úžasně napsané hrozně čtivé prostě za mě top :)

Tofinka
08. května

Zatím nejlepší díl z celé série. Spousta nových sympatických postav, hodně jsem si oblíbila Lysandru a celkem i Manon...

Rozhodla jsem se, že nebudu číst pátý díl dokud nevydají ten šestý (Věž úsvitu)... A i přesto, že díl vychází celkem brzy, k sobě musím být upřímná a přiznat si, že ZA ŽÁDNOU CENU čekat prostě a jednoduše NEZVLÁDNU! ❤

UKÁZKA Z KNIHY:

"Tvoje vlasy! Všechny sis ostříhal!... Když se teď proměníš, bude tvá jestřábí podoba oškubaná?"

"Nevím, jestli tě mám zaškrtit, nebo tě poplácat po zádech." "Mám dojem, že tuhle otázku řeší velká řada lidí."

"Jestli kvůli tobě umřu, vymlátím z tebe v pekle duši."

Sarah je opravdu skvělá autorka a touto knížkou mi opět dokázala, že si zamiluji snad vše, co napíše :D.

Marry123
02. května

Tak musím říct, že tento díl mi přišel zatím nejlepší. A jsem zvědavá co bude dál. :)

Kačkaknihomol
02. května

Musím říct, že mě Královna stínů bavila mnohem více, než předešlý díl. Nepokládala bych to za nějaké zlepšení autorky, četla jsem ji nemocná, takže na ni bylo mnohem víc času a energie.
Jedná se o ten díl, kde malá skupinka lidí (většinou s mega-ultra-skvělými schopnostmi) bojuje proti celému světu a jejich plány vždycky vyjdou bez nějaké větší úhony. Což mě v celé knize iritovalo a já často koulela očima. Moment, kdy se něco zesere, je když jde Chaol milosrdně zabít Doriana (samo sebou naprosto nelogicky) a do cesty se našim povstalcům postaví čarodějnice, takže se tyhle dvě linie trochu propletou. Jen bohužel nuceně a nelogicky.
Slovo "nucenost" na celou knihu tak nějak hrdě pasuje, včetně vztahů, která je napsána jen pro publikum, protože celému příběhu to spíše ubírá než přidává. Tak například, Aelin a Jeřáb, kteří na sebe ve trojce skoro nepohlédli, ale po krevní přísaze, by na to hned chtěli skočit. Nejvíc mě ale dostal začínající vztah Mannon a Doriana, protože sakra, princ viděl naši čarodějnici jednou v životě, a hned by se navenek drala jeho lidská stránka. Jakože halo, větší klišé typu "zachránila jsem tě pomocí své lásky" by nebylo?
Celkově jsem si postavy oblíbila, přišly mi charismatické, ale tady jsem si říkala, že mají společného asi jen jméno. Téměř všichni jsou tu tuctoví hlupáci, kteří obdivují a klaní se Aelin. Třeba Jeřábův temperament je úplně zameten pod koberec, a z Aedona se stal děsný žárlivec, přestože mi ve trojce připadal celkem inteligentní. Jediný, kdo z povstalců netrpí chorobným opěvováním Aelin, je Chaol. Z něho se zase stal nadutý pitomec. Takže se mými favority staly Lysandra, která v tomhle opěvování nebyla zas tak otravná, Mannon a Dorian, jehož démonická linka byla fakt výborná.
Na tloušťce knihy a při čtení je znát, že Sarah J. Maas je už nějaké to jméno. Myslím si totiž, že kniha prošla jen korekturou pravopisu, ne kurekturou textu a děje. V knize je totiž spoustu nezajímavých pasáží, které jsem si celkem užívala, ale pro zrovna ne-milovníky jejího stylu to muselo být čiré utrpení. Přece jen je poznat, že autorka sází spíš na popisování nedůležitých věcí, než na popis věcí důležitých a nějaké té akce.
Kniha končí šťastně. Jakože tak, kdy se sice něco posere, ale hlavní hrdinka to všechno hezky napraví. Hlavní zloduch byl dopaden, v ten moment pro mě kniha skončila, protože mě upřímně moc nezajímá, co bylo dál. Takže nevím, jestli se mám pouštět do Říše bouří, eliminace těch menších nepřátel mě moc nebaví, a tady má jít právě o to. A nejspíš tam půjde i o ty vytoužené vztahy, které mě tolik štvaly. Ale tohle jsem přečetla za chvilku, tak se pokusím během čtení Říše bouří taky onemocnět, abych se do toho dostatečně ponořila.