Dědička ohně

Královna, nebo zrádce? Jen ona sama rozhodne. Celaena Sardothien přežila smrtící soutěž a zlomené srdce, ale za jakou cenu. Nyní se musí vydat na cestu do nové země, aby se poprala s temnou pravdou... pravdou o jejím dědictví, které jí může navždy změnit život a budoucnost. Mezitím se shromažďují temné síly s cílem zotročit si celý svět. K tomu, aby je Celaena porazila, musí najít sílu jak k boji s vlastními vnitřními démony, tak také sílu k boji se zlem, které bude brzy vypuštěno....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/28_/281807/dedicka-ohne-6vT-281807.JPG 4.71385
Série:

Skleněný trůn (3.)

Originální název:

Heir of Fire (2014)

Žánr:
Fantasy, Pro děti a mládež, Dívčí romány
Vydáno:, CooBoo
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (252)

Přidat komentář
girdi
dnes

Na tohle jsem čekala! Nadšení střídá naděje, že na téhle super vlně teď už pojedeme pořád dál...bylo to boží! Jsem ráda, že zajímavé postavy přibývají a ty původní se vyvíjí a děj se dále zaplétá i rozplétá a fiktivní svět je stále pestřejší a komplexnější. Fakt prima jízda!

krausmary
07. září

Skvělé pokračování! Každým dílem se člověk noří hlouběji do děje a prozkoumává tenhle úžasný svět, což mě děsně baví. Přichází na scénu hodně nových postav i zcela nové neprozkoumané prostředí. Líbilo se mi, že se ve třetím díle začalo rozvíjet více dějových linek, linky Manon a Aelin mě bavily, ale u linky ze Zlomuvalu jsem se občas nudila, nejvíce u Doriana. Rowan/Jeřáb byl ze začátku jako osina v zadku, ale postupně jsem si ho oblíbila, podobně jako Aediona. Flashback do minulosti zase odkrývá kousek z Aelinina života a já doufám, že v dalších dílech jich ještě pár uvidíme.

Francesca14
05. září

Velké zlepšení oproti předchozím dvěma dílům (hlavně oproti dvojce), ale pořád to není úplně ono... nevím, co "Dvory" měly a "Skleněný trůn" ne, ale kniha mě pořád místy nebavila a četla jsem ji dost dlouho na to, že není až tak tlustá. Každopádně jsem ráda za Jeřába, který celkem ujde, Aelin mám taky ráda a obzvlášť jsem si oblíbila Manon. Oceňuji, že Maas celkem zvládá postupný vývoj postav. Některé části skvělé napsané, konec dobrý, sem tam mi ale zkrátka přišlo, že se to vleče nebo mě to nenapínalo tak, jak by mělo. Obzvlášť zajímavý byl ale pohled do minulosti Aelin, naopak kapitoly ze Zlomuvalu mě skoro nebavily. Autorka má skvělý styl psaní a krásně vykreslený příběh, jen tomu ještě něco trochu chybí, doufám, že další díly už to mít budou a já se konečně do série opravdu zamiluju.

Gi-Gi
30. srpna

tak super, už máme i elfího prince a král je mi fakt nesympatický, a to říkám velmi jemně, já chci další díl

tomasek5287
28. srpna

Ve třetím dílu se najednou rozvíjí spousta dějových linek a o žádné se nedá říct, že není povedená. Rozvíjí se nám tu spousta fantasy prvků, které jsem od začátku tak hladově vyhlížel, objevují se tu nové postavy, dozvídáme se více a více z příběhu Eriley a Cealeny a několikrát jsem měl za dobu četby ten známý hlad po dalších a dalších stránkách a to se o předchozích dílech upřímně moc říct nedalo. Až na plitký, přehnaný... dobře, šokující konec jsem byl velice spokojený navzdory, ne moc kladným pocitům z předchozích dílů, tenhle byl skvělý.

asodomkova
14. srpna

Kniha opravdu zajímavá, ovšem mě nezaujala tak, jako předešlé díly. Nevím co se stalo, ale kniha mě snad tak prvních 200 stránek nebavila, pak se to konečně rozjelo a začalo mě to bavit o trochu více, avšak i přes to jsem se musela přemáhat, abych knihu četla dál dál a dál.

heliiinka
13. srpna

Všechny dějové linky se mi líbily, ale žádná z nich nebyla úplně bomba. Knížka je čtivá, zajímavá a nečekaná. A každá linka má veliký potenciál. Ale jak řekl Bilbo Pytlík: "Jako kousek másla namazaný na příliš velký krajíc."
Zkrátka bylo to rozvleklé. A to dost.

ladaol
13. srpna

Skvělá volba na dovolenou, ani trochu jsem se u ní nenudila a v tom parnu jsem v pohodě vydržela ve stínu u vody :).

ivič
08. srpna

Úžasná kniha, bohužel neskutečně podobná dvorům. Mám pocit, že autorka
vykrádá nápady, které už se jí osvědčily v jiné knize. Pokud pomineme tuhle
skutečnost, tak je to výborná kniha (překlad není chyba autora).

Atekram
03. srpna

Co dodat, autorka příběh "konečně" vmanévrovala mezi víly, kde je ve svém živlu. A bohužel si nejde nevšimnout spousty podobností a paralel s Dvory. Docela mě mrzí, jak jsou ty postavy šablonovité. Skoro ke každému charakteru z Dvorů tady (popř. v dalším díle) najdete podobný.
Hned jak se na scéně objeví potetovaný samec Rowan, je jasné, jak to celé dopadne. Aelin musí projít duševním uzdravením a spárovat se s původně nenáviděným mužem, který už bude ten doživotní. Celá ta její změna z Celaeny na Aelin, mě zpočátku dost mátla, celé to bylo takové WTF, ale zvyknete si.
Na konci se z Aelin, ale stane taková Molly Sue a tohoto pocitu jsem se bohužel už nezbavila ani v dalších dílech.
Ze začátku je hlavní linka nudná a tak je celkem osvěžující, že se tu střídají pohledy několika postav. Příběhy s Chaolem a Dorianem mě příliš nezaujaly, Manon už je zajímavější - celý ten svět čarodějek se mi líbí, je neokoukaný a odsýpá. Ke konci se opět dočkáme i několika zvratů.
Mohlo by se zdát, že jen remcám, přesto knihu řadím mezi ty lepší z celé série :)

Fantasmagorka
27. července

Skvělé. Tento díl považuji za jeden z těch lepších z této série. Konečně se na scéně objevuje Jeřáb. Bohužel nechápu, jak ho mohli takhle blbě přeložit!!

maja11231
21. července

Úžasná kniha a úžasná série. Víc k tomu už říct nejde.
Doporučuji ❤

vandalindakova
05. července

Já tuhle sérii prostě miluju. To jak Sarah umí skvělé popisovat, aniž by čtenář ztrácel pozornost! Řadím mezi nejoblíbenější série. Po dlouhé době série, u které letím do knihkupectví hned po dočtení pro další díl.

simi28
03. července

Nebudu vám lhát, byla jsem ze začátku poměrně skeptická, jak se mi tento díl bude líbit. Přišlo mi, že prvních zhruba sto stran slouží čistě jen jako jeden rozsáhlý úvod do celého děje. Navíc, Půlnoční koruna nasadila opravdu vysokou laťku, a proto jsem se bála, zda autorka dokáže tento díl posunout ještě o level výš.
Kniha je vyprávěna z pohledů Aelin, Chaola a prince Doriana. Dále se tu objevují i kapitoly čarodějnice Mannon, které mě nejdříve neskutečně nudily a chtěla jsem je dokonce i přeskočit. Nakonec jsem si je ale zamilovala a do celého příběhu mi krásně zapadaly.
Po pár ne moc záživných kapitolách se konečně odehrála určitá akce a já jsem si Dědičku ohně začala nesmírně užívat. Styl psaní je opět skvělý, a tak vám mizí stránky pod rukama a vy se nestačíte divit, kolik jste toho za jeden den přečetli. Závěr byl jako vždy skvělý, ale ne tak moc překvapivý jako u předchozího dílu. Přesto se mi Dědička ohně moc líbila a už se nemůžu dočkat, až se pustím do Královny stínů.
Určitě doporučuji.

Lethania
02. července

Pokračování předchozích dvou dílů se opět povedlo. Sarah J. Maas se kazdou napsanou stránkou zlepšuje a vždy mě dokáže něčím překvapit. A taky píše i skvělé smutné scény, u kterých mám slzy na krajíčku. Prostě paráda.

Percabethka
24. června

Maasová přišla na nový způsob, jak svoje čtenáře potrápit :D Vždycky se Celaeně dělo něco zajímavého nebo napínavého, jenže když člověk otočil stránku na novou kapitolu... Upřímně mně ty části s Manon ani Sorschou vůbec nebavily :D Často jsem je přeskakovala, abych mohla číst dál o Celaeně a pak jsem je dočítala až zpětně.
Jinak Rowaelin by byli totálně božííííííí, kdyby to nezkazila ta trapná scéna na začátku u těch mohyl...

Veronika95
23. června

Když jsem knihu začala číst, bylo mi hned jasné, že tentokrát z knihy budu nadšená. Už od začátku se totiž příběh někam posouval, nějak se vyvíjel a nebylo to jak v prvním a druhém díle, kde jsme půlku příběhu strávili přešlapováním na stejném místě.
U Dědičky ohně jsem se opět přesvědčila, že Sarah J. Maas prostě umí psát tak, aby čtenář jen nerad odkládal knihu. Konečně jsem se dočkala jejího strhujícího vyprávění, které jsem tak zoufale postrádala u předchozích dvou dílů.
V knize nastalo mnoho zvratů, také jsme se dozvěděli více o Celaeně a její minulosti, což bylo podle mě nutné k tomu, abychom chování hlavní hrdinky chápali (nebo alespoň ho chápali o něco víc).
Celá kniha se mi četla opravdu hodně dobře, až na nějaké tři nebo čtyři kapitoly zhruba ve tři čtvrtě knihy, kdy jsem měla pocit, že se příběh opět zastavil a my se nijak neposouváme a popravdě jsem se dost bála, že tak bude vypadat i zbytek knihy. Ale naštěstí se vše znovu dalo do pohybu a mě příběh naprosto strhl.
Jediné, co bych knize vytkla, tak samotný závěr knihy. Přišlo mi to, jakoby se autorka za každou cenu snažila z konce knihy udělat trhák a nacpat tam co nejvíce zvratů, abychom se neuvěřitelně těšili na další pokračování. To se jí tedy, v mém případě, skutečně povedlo, ale stejně se pořád nemůžu zbavit toho názoru, že konec byl až moc přehlcený akcí a zvratů.

ame
14. června

čím více knih, tím více rozumím a chápu hlavní hrdinku, je jako nespoutaný oheň, plná vášně a nadšení, taková jaká by hlavní hrdinka měla být, jistě pár chybek by tu bylo, ale kde ne? Myslím že knihu i sérii by si měl přečíst každý pořádný knihomol, ve věku od 14 do 20 až 25 let. Dříve jsem Saru Janem Mass přehlížela čistě z odporu pro jaké si to DAVOVÉ ŠÍLENSTVÍ, potom jsem si přečetla první, druhou a teď i třetí knihu a hned jsem pochopila co na spisovatelce všichni vidí, abych se vrátila znova do určité knihy, tak se v hlavní hrdince poznáme všichni i kdyby jen šílenstvím do knih a láskou vůči dobrodružství, nebo tím že si ráda sedne do křesla a v klidu si začte, myslím že je smyslné najít si postavu které člověk odpovídá, dalo by se říct psychickým chování a čím více knih čtu tím více vidím zrcadlo které nabízí pro každého kdo knihu čte, jak pro knihomoly, sportovce nebo rváče...

Ema26
04. června

Jednoslovně: Jeřáb, miluji ho!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Liz1993
27. května

V této knize se nám představuje pár nových hráčů ve hře. Jednoho si oblíbíte pravděpodobně hned a druhého možná ani ne, nebo Vám to chvíli potrvá.

Jediná věc, kterou jsem doopravdy nesnesla a nesnesu do teď i když jsem četla již všechny knihy (až na 6 a budoucí 7) je překlad jednoho jména, který mi drásá oči pokaždé co ho vidím.
A to je Jeřáb, v originále Rowan. Ještě bych přežila to, že mu přeložili příjmení, ale i jeho křesní jméno mě psychicky ničilo po celou dobu četby, takže můžu za sebe říci, že jsem si knihu díky tomu ani tolik neužila (četla jsem v angličtině a po několika letech i v češtině).
Každopádně doporučuji k přečtení stejně jako ostatní díly této série.

Clarrisa
25. května

Kniha byla, jak je už u autorky zvykem, plná akce a napětí. Ze začáku se naše hlavní hrdinka ocitá jako zlomená troska u vílí královny, u níž se snaží hledat odpovědi na své otázky. No a královna není úplně štědrá, proto přiděluje Caleaně (aka. Aelin, aka. Adarlandskému zabijákovi, aka. Králově bojovnici, aka. Ohnivému srdci, dědičce Terrasenu- kolik ona tě přezdívek proboha má?!) chladného cvičitele Jeřába.

Kniha se mi moc líbila, jen části s Manon mi nepřišly nijak zvlášť zajímavé..

A abych nezapomněla, hrozně mě iritoval český překlad Rowana! Bohové, to nemohli nechat jeho klasické jméno- Rowan Whitethorn, museli ho změnit na JEŘÁB BĚLOTRN! (Za to samozřejmě autorka nemůže, ale nejraději bych na ty překladatele poslala krále Adarlanu, spolu s celou jeho armádou z jiného světa!)

Monisek.B
21. května

Uff. Přečteno skoro jedním dechem.. nebo aspoň co se tak s dvouleťákem doma dá nazvat. Kapitoly se Celaenou mě vyloženě hrozně bavily, kapitoly odehrávající ve Zlomuvalu byly taky docela zajívamé a kapitoly s Manon se daly přežít.. Jsem zvědavá, jaké to bude mít nakonec propojení :-D Na další díl se rozhodně těším, jsem zvědavá, kdy si na čtení zas udělám čas :)

moncaruze
21. května

Tato série, se mi líbí čím dál tím víc. Nemůžu se dočkat až se dostanu k dalšímu dílu. Jediná výtka, kterou bych k tomu měla je nadměrné používání slova "bohové". Mám pocit, že na jedné stránce to bylo snad 5x

Terry.89
17. května

Tentokrát jsem se nějak nemohla začíst, ale to trvalo jen z počátku, už se mi to u S.J. stalo, takže mě to nijak nepřekvapilo. Třetí díl dále rozvíjí úžasně propracovaný a spletitý svět, který pro nás autorka stvořila. Přibylo množství nových postav a nečekaných a nápaditých zvratů. Teké se nám odhalí Celaininu nebo už bych měla spíše říkat Aelinina minulost. Chaol, kterého jsem si během prvního dílu tolik oblíbila, se sice chová jako čím dál tím větší pitomec, autorka mi to však bohatě vynahradila úžasným "vílím parchantem" Jeřábem, kterého jsem si jednoduše zamilovala! :D No zkrátka číst tuhle knihu je opět úžasný zážitek. A já opět smekám a s nadšením hltám stránky Královny stínů :) .

SarusHrdus
02. května

Jako všechny díly i tento mě naprosto uchvátil!! Je to naprostá pecka

Eponka
02. května

Tak za mě ten to díl zatím nejvíce napínavý :) konečně se to pořádně rozjíždí a hlavní hrdinka jde konečně do sebe a ne že se furt tomu vyhýbá :) líbí se mi že i když si myslíte že hlavní nebo důležité postavy by měli vydržet na živu tak to tady není :D furt mě to překvapuje :)

Tofinka
29. dubna

Tento díl mi připadal oproti prvním dvou slabší, také už si více všímám podobností s Dvorem... Což nemohu říct, že by mi to vadilo :D. Doufám, že v dalším díle se ten děj pořádně rozjede...

n.ezn.amy
23. dubna

Doufal jsem, že další díl série bude lepší než předchozí. Ano určitý posun zde je, Celaena je podrobena výcviku mezi vílami a učí se zvládat své magické schopnosti. Bohužel pro mě ani v tomto díle neztrácí nic ze své nesympatické povahy rozmazleného děcka. Co je pro mě naprosto nepochopitelné, proč musí spisovatelka dávat do románu homosexualitu.

zinon
18. dubna

Tento díl byl lepší, jak předchozí. Hlavně dějová linka Aelin byla skvělá. Konečně jsem si tam kromě Doriana oblíbila i jiné postavy a to hodně. Hlavně Aediona a Sokola. I Chaol už mi tolik nevadí. Jen se musím usmívat, jak jsou některé skutečnosti hodně podobné jako v sérii Dvorů...ty stejné nápady v trošku odlišném provedení.)

Mufurufus
12. dubna

(Obsahuje SPOILERY)
Musím říci, že tato kniha a vlastně i obě předešlé byli pro mě docela zklamáním a aniž bych pídil po tom odkud autorka pochází, tipoval jsem že se jedná o autorku americkou. Celý styl jejího psaní je totiž velmi podobný americkým filmům z 80 let - velký neohrožený hrdina ze kterého jde strach a kterého se všichni bojí, se protlouká celým dějem až k závěrečnému souboji a v tomto finálovém souboji, jak už to bývá u těchto brakových amerických filmů, hlavní hrdina dostává strašné kapky a doslova až s posledním dechem, jako bájný Fénix povstane z popela a svého soupeře teprve poté rozdrtí. Teď mám na mysli hlavně první díl z této série a jeho finálový souboj.
Co mi však u této autorky a této série vadí nejvíce není její "brakovost", ale skutečnost, že dost často zapomíná co nám vlastně v minulých kapitolách sdělila a často si protiřečí, jako například v případě čarodějek. Tuším že ve druhém díle se dozvíme, že čarodějky jsou nesmrtelné a nelze je zabít jinak, než že jim setnete hlavu, ale zde ve třetím díle v jedné z kapitol, když se Mannon stane vůdkyní letky a společně se svými spolubojovnicemi oslavuje své vítězství, její zástupkyně jí uzme pohár a ochutná jej se slovy, že by jí mohly soupeřky chtít otrávit!!! WTF? Tak jsou čarodějky nesmrtelné a lze je zabít jen odtětím hlavy a nebo nejsou nesmrtelné? A to upozorňuji že takovýchto rozporů je v sérii více. Osobně si myslím že autorce to prostě v té chvíli přišlo Cool a tak to tam sekla bez ohledu na to co nám již dříve sdělila. Podobný případ je i v prvním díle a to sice když Cealenu před finálovým soubojem nechá vévoda Perrington přiotrávit. Z logiky věci nemohu pochopit, jak napadlo vévodu Perringtona nechat podat Cealeně právě tento jed, když byl osobně přítomen zkoušce, kde Cealena pouhým čichem a zrakem tento jed poznala. Ano, leckdo může namítnou že Cealena jej nepoznala a že jí napověděl jeden ze soupeřů, ale to vévoda Perrington nemohl vědět. Logicky by přeci nenechal Cealeně podat jed, který předtím podle jeho zjištění při zkoušce bezpečně poznala . Co musím ještě podotknout že mi na autorce vadí, je její předvídatelnost. Velmi často se stává, že budoucí děj lze velmi snadno předvídat, jako třeba v závěru tohoto dílu, kdy Chaol příliš okatě sděluje, že chce dostat Doriana a Sorchu z hradu a odvézt je klidně i násilím do Anielle. V tu chvíli je vám jasné že nikdo nikam nepojede a vše dopadne velmi nedobře. Odhalení plánovaného odjezdu je už snad fraškou úplnou, kdy nám král oznámí, že plánovaný odjezd odhalil tak, že Sorcha coby letitý povstalecký špeh na hradě, prostě jednu zprávu neodeslala svému kontaktu, ale hodila ji do koše a tam ji našla její "nadřízená" a aktivně ji donesla králi. WTF? Musím říci že mě tato série hodně nebaví, ale jelikož nerad utíkám od rozdělané práce, celou sérii nakonec dočtu.