Skleněný pokoj

14.04.2023

Hodně povedené. Většinou mi chvilku trvá než se začtu, ale tady to krásně odsýpalo. Navíc jsem se koukala i na opravdovou historii. Moc se mi to líbilo.

11.04.2023

K četbě knihy jsem se chystala už delší dobu (letos mě k ní konečně dovedla Čtenářská výzva) a tak jsem už naštěstí věděla, že jsou románové postavy fiktivní. Takže jsem nebyla zklamaná z toho, že se nedočtu o skutečných obyvatelích vily. Mohla jsem se tedy naplno ponořit do prvorepublikové atmosféry. Celou knihou se prolíná určitá noblesa a to i ve chvílích, kdy se protagonisté úplně noblesně nechovají. Postupně poznáme několik různých hrdinů, na které až magicky pusobí atmosféra skleněného pokoje a jejichž osudy se v jistých momentech protnou. Napětí 30. let, česko-německo-židovský propletenec, který toto napětí nepřežil. Křehkost a nadšení první republiky, nového moderního století a mezilidských vztahů. Pro mě jako Brňačku tam byly mnohé příjemné momenty jistého "deja vu" (ať už se jednalo o známá místa nebo střípky z historie). Jak moc bylo Brno německé nebo provázané s Vídní mě nepřekvapilo, spíše mě fascinovalo, jak to cizí autor výborně, jen popisem běžného života vystihl. K 5 hvězdičkám mi chyběla alespoň krátká kapitola o situaci těsně po válce. A přebývaly nepravděpodobné lesbické sklony skoro každé ženské hrdinky.

07.04.2023

Příběh stavby domu, který jako by nepatřil do doby svého vzniku.
Příběh lidí, kteří v něm žili, navštívili ho, byli svědky jeho proměn.
Příběh vztahu minulosti a budoucnosti.
Fiktivní jednotlivci na pozadí skutečných událostí. Tělesné i duševní spojení skrze prostor a čas.
Jak kruci vyjádřit, že jsem při čtení měla dojem, že "takhle se to prostě stalo."

No prostě zaboha jsem nevěřila, že mě to zaujme. A mýlila jsem se.

Film je ztráta času, navíc v mnoha ohledech nepřesný.

04.04.2023

Pro mě, jako pro člověka, který vilu Tugendhat navštívil, to bylo zajímavé čtení, protože při každém popisu interiéru i exteriéru, jsem měla před očima i ty nejmenší detaily domu.
I když k příběhu bych nějaké výhrady měla, celkově Skleněný pokoj považuji za dobré čtení.

10.03.2023

Knihu mám půjčenou od kamarádky z Brna, která bydlí kousek od vily a těším se až se na místa v knize podívám.
Příběh, na pozadí světových dějin, je poutavý a četl se svižně. Mnohé erotické scény se povedly.
Jediný zádrhel je, že autor až moc tlačil jakože na náhodná setkání a shledaní po letech k vytvoření dojemných okamžiku. Toto mi připomnělo knihu Lovci draků.

06.03.2023

Kniha mě tak zaujala, že jsem ztrácela pojem o čase. Hezký styl psaní, který mě dokázal vtáhnout do doby třicátých let. Příběh je sice smyšlený, ale dozvěděla jsem se i informace, která jsou skutečná.
Kdo chce také mít takový zážitek, musí si knihu přečíst a posoudit.

25.02.2023

Na knihu jsem se chystala už delší dobu, ale díky čtenářské výzvě jsem se k ní konečně dostala. Kniha je skvělá, chytla mě hned od začátku. 5/5⭐️

17.02.2023

Jen díky čtenářské výzvě jsem si knihu přečetla a rozhodně nelituji.

10.02.2023

„Budova prostě je. Bouřlivé politické přílivy a odlivy těch let omývaly úpatí zahrady pod ní, ale Vila Landauer stála na břehu, nad čarou přílivu, jako relikt lepších časů, zlatého věku.“
Středobodem příběhu je dům, který neměnně stojí na kopci a okolo něho se v divokém víru odehrávají dějiny. Prosklenými stěnami se díváme z prostoru domu ven a sledujeme vichřice, které pohazují lidmi jako peříčky. Postavy příběhu přichází, odchází anebo jsou unášeny těmi děsivými válečnými událostmi do neznáma.
Smekám před autorem hlavně za to, jak (přestože není Čech) vystihl atmosféru první republiky – její zrod, rozmach, naděje i vzrůstající nervozitu a děs Mnichovské dohody a Protektorátu.
„Ve střízlivém prostoru Skleněného pokoje jsou rozebíráni lidé i politika a venku se zatím schyluje k bouři.“
Není v mých silách přečíst 600 komentářů, které napsali ti přede mnou, takže se určitě opakuji. Skleněný pokoj je geniální.
A ještě mě zaujalo: „Je to problém vlád, ne jednotlivců. Jak můžeme pomoct my?“ "Je na jednotlivcích, aby přiměli své vlády k činům."

28.01.2023

U prvních pár vět jsem si říkala, že tuhle knížku nedám. Ale pak mě pohltila. V románu najdete lásku, vášeň, naději, zradu. Zároveň nenásilné poučuje o vile Tugendhat. Děkuji čtenářské výzvě, protože bez ní bych tuto knihu do ruky nevzala.

18.01.2023

Před čtením této knihy doporučuji zapomenout všechny nasbírané informace o vile Tugendhat.

Já osobně o vile třeba nic nevím, nezjišťovala jsem informace (dnes přečtu) a ani jsem zde nebyla (ale dlouho to plánuji!) A přišlo mi to lepší, než vědět vše.

I když jsem od knihy nic nečekala, tak jsem od ní vlastně ani nic nedostala. Já vím, je to zmatené, ale mohlo to být přeci lepší!? Proč autor, který není Čech, píše o vile o které toho vlastně ani moc nenapsal? Zmatené, vím!

Příběh mě prostě nezaujal. O vile toho moc napsáno nebylo. Proč prostě tento autor nenapsal něco z opravdové historie toho domu, té rodiny? Pak bych asi měla nutkání si i knihu ponechat, ale takhle jsem opravdu zklamaná.

Ale! Musím podotknout, že situaci v Československu vystihl dobře. To teda jo. :)

16.01.2023

Trochu jsem čekal, že mě to zasáhne a skolí. Ale je to obyčejný příběh, který jenom využívá atraktivního prostředí. Jinak je poctivě vysezený v archivu, nastudovaný a vysoustruhovaný na kurzech tvůrčího psaní. Nemá v sobě nic osobitého. Doufal jsem, že se ta architektura promítne i do stavby díla, to by bylo něco hodného tématu. Takhle je to jen dobrá žánrovka: lidé a lidské vztahy na pozadí velkých dějin.

11.01.2023

Přiznám se, že neznám úplně dopodrobna osudy vily Tugendhad a jejích původních majitelů, ale tato kniha i když vím, že je fikcí a jejich osudy byla pouze inspirována se mi moc líbila. Uvěřila jsem Simonu Mawerovi všechno a to krásné kouzlo Skleněného pokoje, kde došlo k tolika setkáním mi ještě dlouho bude doznívat v duši. Za mě velice zdařilé a jsem ráda, že jsem si knihu přečetla.

10.01.2023

Nejlepší kniha autora. I když ani zde se nevyhnul takových laciných a předvídatelných scén a osudů některých postav a trochu kostrbatému splétání skutečných postav s těmi románovými. Bavila mě atmosféra knihy, postupně narůstající tempo děje, i idée fixe. Je to skvělá pozvánka pro návštěvu tohoto objektu jakož úvod k funkcionalismu. I když z Corbusierova muzea v Paříži jsme byl trochu zklamaný.

08.01.2023

Skvělá kniha, překvapila.

30.12.2022

Od tohoto autora čtu již druhu knihu a opět jsem tomu nemohla přijít na chuť. Sice mě to nějakým způsobem mrzí, ale nelze se zalíbit všem příběhům, knihám a spisovatelům.

15.12.2022

Kdo někdy navštívil a stál ve skleněném pokoji vily Tugendhat, tak jistě pocítí při čtení jisté mrazení, které prostupuje celou knihu. Ač je autor cizinec, je prostředí tehdejšího Československa, politické situace a hlavně samotné vily, vykresleno bravurně a decentně. Drobné odkazy jsou při čtení potěšující (herečka Hedy Lamarrová), jakož i nenásilné propojování a odhalování osudů nejen hlavních hrdinů. Příběh si svižně žije vlastním životem, převážně v druhé části, kdy se odpoutáme na okamžik od majitelů vily v emigraci, a sledujeme dění i z jiných perspektiv. Právě jednoduchá náznakovost prolínání časů a režimů skvěle funguje, anžto je třeba si domýšlet některé sledy událostí, na které autor s ubýváním stránek knihy odpovídá. I za tento přístup velké plus. Ačkoliv je příběh majitelů z velké části fiktivní a některé části jsou opomenuty (například události okolo makassarského ebenu), Skleněný pokoj je umně a živě napsaný příběh o jednom neobyčejně neživém brněnském skvostu.

14.12.2022

Možná kdyby byla poloviční... pro mě bez děje a bez nápadu.

08.11.2022

Aj keď príbeh bol fiktívny, mňa dej chytil. Vilu sa mi zatiaľ nepodarilo navštíviť, videla som ju len zvonku a záhradu, ale o to lepšie som sa do deja vedela vcítiť. Vilu považujem za skvost architektúry, nejaké tie dejiny som si už dávno preštudovala, aj o majiteľoch, ale aj tento fiktívny príbeh bol pre mňa na čítanie fajn.