Skleněný pokoj

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Román inspirovaný skutečným osudem vily Tugendhat, který zaujme od první věty. Na pozadí příběhu majitelů vily zrcadlí tragédii celého českého národa.

https://www.databazeknih.cz/images_books/28_/285387/skleneny-pokoj-Ii7-285387.JPG 4.31511
Orig. název:

The Glass Room (2009)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Kniha Zlín
Počet stran:464
Překlad:Lukáš Novák
Vazba knihy:měkká / brožovaná
ISBN:978-80-7473-091-7
Nahrávám...

Komentáře (346)

Kniha Skleněný pokoj

Přidat komentář
vojteska70
předevčírem

Jsem hodně zklamaná. Příběh nepravděpodobný a pro mně dost neuvěřitelný. Zaujalo mně to až v části, kdy vilu převzali Němci k provádění svých hruzností.

luciuska7
23. března

Četla jsem po návštěvě vily a člověka trochu mrazí z té doby.

Lienilda
22. března

Četlo se to nádherně, napínavé to bylo... Držela jsem pěsti ať už proboha nasednou do toho vlaku/letadla a odjedou... Ve vile Tugendhat jsem se byla podívat zatímco jsem studovala na blízké vysoké škole a při čtení a vzpomínání postav z knihy se prolínaly i mé vzpomínky na to místo, ktere uz v té době procházelo rekonstrukcí. Na onyxovou stěnu se opravdu nedá zapomenout. Přidávám hvězdičku navíc za to, že si Brit dá práci se psaním o českých dějinách.

Vercutka
22. března

Pěkně napsané. Kniha mě pohltila. Nejvíc příběh Hany, z toho je mi úzko ještě teď. Když se mnou takhle kniha zamává, dávám pět hvězd. Teď si jdu přečíst něco veselejšího.

Martiiiik
21. března

Literátní skvost :-) více netřeba dodávat :-) jen mi moc nevyhovují ta rychlá přeskakování, autor vždy něco vypravuje a pak najednou cvak a je úplně někde jinde, jindy, s jinými postavami.. ale samozřejmě kniha stojí za to přečíst.. :-) poznámka pod čarou - film ne :-D

ritz
20. března

zajímavé, velmi zvláštní knížka

Veruci
19. března

S klidným svědomím mohu doporučit. Kniha je čtivá, přesto mě příběh nechával poměrně dlouhou dobu v klidu. Pak přišlo období okupace. Shodou okolností jsem kapitoly o okupaci četla 15.března, o to více mě to asi dostalo. Autor, ač cizinec výborně vystihuje reálie doby i místa. Chtěla jsem si to přečíst, než půjdu na film, ale po přečtení knihy jsem o filmové zpracování, zčásti i díky recenzím a komentářům k filmu, ztratila zájem. Zato jsem si vyhledala spoustu informací o vile a o původních majitelích. Škoda, že to mám do Brna docela z ruky a že vstupenky na prohlídku vily jsou dlouho dopředu vyprodané.

Prync
18. března

Za mě velké zklamání! Příběh slabý, postavy jako kdyby nebyly z masa a kostí, ale pouhé figurky, jejichž chování je předem dané. Na průběh událostí mělo vliv tolik nepravděpodobných náhod, že není uvěřitelný. Myslím, že kdyby se to celé netýkalo vily Tugendhat, kniha by u nás úplně zapadla.
Jeden velký klad ale kniha má. Donutí vyhledat si o vile a jejích skutečných majitelích informace a těšit se na návštěvu architektonického skvostu.

Vendula2508
18. března

Silný příběh zasazen do námi známého prostředí a přesto tolik vzdáleného, především časem. V dobách, často ne příliš ideálních, byla přítomna láska, která neznala hranic, ale byla možná dost formovaná strachem a okolím.

lampernaqui
18. března

Už mám za sebou jednu knížku tohoto autora, takže jsem byl zvědav, jestli onen Skleněný pokoj má být lepší než Trpaslík. Obojí je stejně čtivé, ale historie funkcionalistického skvostu mě bavila o něco více než křížení hrachu. Rozhodně nechápu ten boom, který se kolem románu vytvořil (asi jako u každé knihy, kterou hlavně její vydavatelství nazývá bestsellerem). Se smyšleným příběhem bych problém neměl, jen ohledně poslední kapitoly.. no ... i na ní by byl Cimrman krátký. Díky konci šla pro mě celá knížka do kytek.

jaroiva
17. března

Co mě bavilo, bylo umístění do Brna. Jinak mě příběh moc nezaujal. Nestihla jsem přečíst do minulé výzvy k Brnu, tak letos k Man Booker Prize, s tím, že pak bych se podívala na film. Ale knížka mě ani k filmu nenavnadila.

intelektuálka
16. března

Samozřejmě nemohu jinak- než chválit - velmi čtivě sepsaný vznik a osud této unikátní stavby - kterou dobře znám...

A také osud rodiny Landauerových - jejich odraz slunečních paprsků na onyxové desce přeruší nástup nacismu ...

Zajímavá mi připadla otázka antropologického výzkumu čisté rasy - a umístění do vily ... a stejně vyčnívající postava Hany - přítelkyně Liesel ...

Závěr je dojemný - je tu cítit budoucnost ...

" Skleněný pokoj, místo zasvěcené rozumu a rovnováze, věčný prostor zarámovaný přímkami, v němž se světlo mění v hmotu a prostor v hmatatelnou substanci, prostor, který popírá samu existenci času ...."

Krásně vyjádřené, pane Mawer - doporučím.

Ywonek
13. března

Naprosto úžasná kniha, které bych dal i deset hvězdiček. Velmi mě zajímá osud vily Tugendhat a i když byl příběh z části smyšlený člověk si o osudu udělal obrázek.

Missm
12. března

Čtivý a krásný příběh, těším se na zfilmování.

Stani95
12. března

Knizka se cetla krasne, libily se mi prehledne kapitoly. Jen me mrzelo, ze autor se hodne odklonil od skutecnosti a pribeh v knizce je jen vymysleny a jen nektere informace jsou podle pravdy. Nicmene, autor to na zacatku uvadi a knizka jako takova se mi libila.

Hankie
12. března

Kniha, díky níž mám zas o kus větší chuť zajít do kina a kdyby to šlo, rozjedu se do Brna, abych ji viděla naživo :-)
Nejprve se ke mně kniha dostala jako audiokniha a nebylo to úplně ono. Některé myšlenky mi přišly nedotažené, nedávaly smysl, i když příběh jako celek byl zajímavý. Až když jsem vzala do ruky knihu tištěnou, pochopila jsem proč. V audioknize není všechno, sem tam chybí dva řádky, půlka odstavce, a tak jsem se do knihy pustila znovu, tentokrát v papírové podobě. Najednou jakoby se jednotlivé dílky puzzle hezky spojily, všechno do sebe hezky začalo zapadat a zážitek ze čtení byl úplně jiný. Takže hvězdičky za knihu, nikoliv za audio!

jfialova
05. března

Kniha se mi líbila. Chápu na jednu stranu postoj rodiny, která si to bere tak nějak osobně, nicméně hned na začátku knihy je zmíněno, že postavy jsou fiktivní a kdyby se to bralo do důsledku, nemohl by napsat nikdo noc, protože pokaždé se to může někoho dotknout. Ať už jde o místa či o osoby či historické události. Oceňuji především fakt, že autor, byť cizinec, se velmi dobře popasoval s historickými reáliemi a též prostředí a postavy se mu podařilo vystihnout. Styl je takový jakoby strohý, náznakový, mně osobně vyhovoval a k celkovému pojetí tématu se dle mého názoru hodil.

1alena1
04. března

Moc se mi líbilo přiblížení těžkého období našich dějin, kdy na pozadí osudů jedné krásné stavby a osudů majitelů této stavby a jejich blízkých si toto tragické období připomeneme.
Kniha se mi četla moc dobře, moc se mi líbilo jak je tam popsáno barbarství při zacházení s tak úžasnou a jedinečnou stavbou v různých etapách minulého století. Osudy postav jsou místy jen tak náznakové.... Je mi líto, že skutečná rodina z vily je tolik naštvaná či pobouřená nepravdivostí osudů svých rodičů popisovaných v knize, snad měl autor předem konzultovat s rodinou to, že nebude psát úplně dle pravdy .....
Těším se na film a moc bych si přála, aby rodina přijala skutečnost, že je to spíše oslava stavby a ukázka těžkosti doby, než "pomluva" jejich předků.

knihovna1
02. března

Tak knihu jsem dnes dočetla. Byla čtivá, přečetla jsem ji vcelku. Ale jsem z ní dost smutná. Špatně na mě působí podvody, lhaní mezi lidmi, rasismus, pokřivené charaktery. Autor výborně vystihl atmosféru první republiky, války, totality. Výborně vykreslil postavy a jejich osudy, příběhy. Těším se na film.

gaaabi
02. března

Pro mne krásné čtení... obohacující...

tatjana1737
27. února

!!! POZOR SPOILERY !!!

Až při čtení zdejších komentářů a diskuse jsem pochopila motiv skleněného pokoje a Viktorovu řeč při "kolaudaci", kdy transparentnost pokoje nekoresponduje s tajemstvími, která se uvnitř domu odehrávají. Nu, trochu mi to trvalo, ale některé scény mi díky tomu zpětně daly smysl :-).

Knížku mi půjčila kamarádka v návaznosti na trailer k filmu, který jsme viděly v kině, a jelikož o předloze mluvila v superlativech, byla moje laťka nastavená hodně vysoko. Zprvu jsem měla trochu problém s autorových slohem, ale pak jsem se začetla do příběhu postav a dala za půl dne v nemocnici 3/4 knihy, přičemž zbylou 1/4 jsem přelouskala den poté. Přestože jsem se nakonec dala příběhem pohltit, nadšení, které vyzařovalo z kamarádky, se u mne nekonalo a příběh jako takový mne až tak moc nepoznamenal, kromě obligátní potřeby vygooglit si fotky vily Tugendhat a zopakovat si, co jsme se o ní v dějinách umění učili. V recenzích mne pak zaujala zmínka o tom, že skutečná rodina je proti knize, ale konkrétnější výhrady jsem nenašla, takže ještě musím bádat.

Co se týče samotného příběhu... Oceňuji, nakolik autor coby cizinec vystihl atmosféru doby a jejích politických proměn. To je hodně patrné v předválečné a válečné části románu, kdy např. Viktor coby žid a průmyslník cítí blížící se zlověstné ovzduší, zatímco Liesel argumentuje tím, že "to se děje jinde, u nás k tomu přece nedojde". Trochu mne mrzí, že nebyla víc vypíchnutá i komunistická linie, ale z historie vily jsem pochopila, že zas až tak o čem psát asi nebylo.

Opakující se motiv sexu mezi jednotlivými postavami v pokoji beru jako autorův záměr pro vyzdvižení kontrastu mezi otevřeností a transparentností pokoje a skrytými motivy a pohnutkami obyvatel domu (viz první odstavec). V tomto ohledu se mi líbí diskusní příspěvek uživatelky kní, který mi to více přiblížil. Co se sexu jako takového týče, nedá se říct, že by mne autorovy popisy nějak extra rajcovaly, ale vyloženě mne to nepobuřovalo a ani mi to nepřišlo tak samoúčelné. S výjimkou análního zážitku Hany, to si autor odpustit mohl, nemluvě o tom, že orálního sexu s touto ženskou postavou tam na můj vkus bylo ažaž - byť ten lesbický byl v podstatě jen v náznacích a chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, že mezi ní a Liesel k něčemu opravdu došlo. Obecně musím říct, že ten lesbický motiv mi trochu unikal, na rozdíl od explicitně vyjádřeného poměru Viktory a Katy jsem nepobírala smysl toho, že Hana tam souloží s kdekým (a Liesel nakonec měla něco i s Katou??). A v tomhle kontextu mi vadilo i to, že Viktor byl v podstatě líčen jako bídák, zatímco to, co Liesel prováděla s Hanou (jak se zpětně čtenář dozvídá) je líčeno jako něco posvátného až poetického, přestože v konečném důsledku taky jde o nevěru.

Náhody v ději, které svádí osudy postav dohromady, mi až tak nevadily (Hartl je v tomhle mnohem "drsnější" a překombinovanější :-)), spíše mne coby zvědavého čtenáře mrzelo, že některé z dějových linek nebyly pořádně vysvětleny či dotaženy a ztratily se v příběhu. Zajímalo by mne třeba, co se stalo s Katou a její dcerou ve Francii, jak Stahl prožíval to, že s ním Hana čekala dítě, co se se Světlanou v koncentráku stalo, jestli přežila nebo ne... Ale jak jsem četla v jedné z recenzí, takhle to funguje i v životě, že se člověk nedozví vše a stopa některých lidí, které mu projdou životem, prostě skončí a na přetrženou nit už se nenaváže.

Kromě Hany, smysl jejíhož chování mi poněkud unikal a přišel mi takový vypočítavý a manipulativní i vůči těm, kterým tvrdila, že je miluje, mi žádná z postav nějak extra nevadila. V jednom komentáři zde je Liesel líčena jako rozmazlená panička, ale na mne takto nepůsobila. Je nutné si uvědomit, že Landauerovi patřili k horní třídě, kde bylo postavení ženy jiné než jaké je dnes, a její náplň dne i postoje tomu naprosto odpovídaly. Z ženských postav pro mne byla nejzajímavější Kata, a proto lituji, že nevím, jak její osudy skončily či zda její dcera byla či nebyla Viktorova. S ohledem na začátek knihy jsem čekala i větší prostor pro Rainera v pozdějších letech, k čemuž nedošlo, ale opět je to asi dané historickou realitou, která sloužila za předlohu.

Kniha nebyla vůbec zlá, kdybych byla navštívila budovu, sloužící autorovi za inspiraci, před jejím čtením, asi by na mne opisy interiéru či průběhu stavby působily podstatně víc, takto jsem vnímala hlavně děj. A v rámci něj pozoruji jistou nevyváženost jednotlivých částí knihy, kdy nejpůsobivější (zejména díky politickému podtextu) jsou první části. U poválečného období si autor mohl více vyhrát s postavou Láníka, který je takový nedotažený, byť v sobě skrývá jistý archetyp malého člověka, který se díky vyčůranosti dostane daleko. Vztah lékaře a fyzioterapeutky, který byl do knihy zakomponován asi hlavně proto, že v budově byla tělocvična - "rehabilitační středisko", na mne působil jako výkřik do ticha - kromě opakujícího se motivu jednání postav ve Skleněném pokoji (ten tanec byl moc hezký) zůstal opět neuzavřený a bez nějaké větší návaznosti na předchozí či další děj.

Taky mne mrzí má nulová znalost němčiny, protože podtext některých slov či vět mi tak zůstal skryt.

Z hlediska reflexe doby se mi kniha líbila moc. Pokud bych hodnotila jen příběhy postav, jejich provázanost apod., tak s tím si autor za mne mohl vyhrát trochu lépe.

Sten35
27. února

Nádherná kniha

LooneyCZ
27. února

Skvělý román, díky kterému jsem i já propadla kouzlu Vily Tugendhat, a jsem rozhodnutá se tam jet podívat (i přes to vysoké vstupné a dlouhé čekací lhůty). Nepamatuju se, že by se mě někdy dřív osud budovy tak dotknul a natolik jsem ho prožívala, občas snad i víc než osudy lidí z románu, jako u téhle neobyčejné vily.
První cca polovina knihy je skvělá, pak se to ale autorovi trochu vymklo z rukou a závěr už opravdu přestřelil. (Nebudu konkrétní, ať někomu nezkazím čtení.)
I přes to všechno dávám pět hvězd a doporučuji. Ono je to totiž jako celek vážně dobré. A že si v druhé půlce knihy autor poněkud zapřeháněl, to jsem mu prominula.

Liscichloupek
25. února

Racionalni.

luckyluke001
24. února

Kniha se čte sama, má spád, pěknou dějovou linku založenou na skutečnosti, byť je částečně smyšlený. Není to dokument, ale věřím, že ve spoustě lidí (včetně mě) podnítí zájem o tenhle architektonický skvost, kterou bezesporu vila Tugendhat je. Pro mě příjemné překvapení.

Susan94
24. února

Celkové uchopení tématu autorem, mě nezaujalo , tak jak jsem doufala. Nicméně tato krásná vila, která rozhodně stojí za navstiveni, třeba jen na její zahradu, mě opravdu nadchla. Má tak zajímavý příběh, který stojí za to znát....

Kataz
22. února

Nádherně čtivá kniha. Ve vile jsem byla ještě před opravou a se smutnou myšlenkou na olupující se nátěry a popraskané schodiště mě o to víc vtáhla kniha do dějě. Vím, že paní Hammer-Tugendhat knihu odsuzuje, přesto je to kniha a příběh obohacující a už za rozšíření spektra lidí, kteří se o vile dozví dávám pět hvězd.

JakubiRa
21. února

Těžké hodnotit knihu, když trochu znáte skutečný osud rodiny, která ve skleněném pokoji prožila několik let života, než byla nucena svůj domov nedobrovolně opustit... Jako fabulovanému příběhu, odehrávajícímu se ve skutečné vile, není moc co vytknout. Napsaný je dobře, lehce se čte. Román však způsobil hořkost skutečné rodině. Rozporuplné pocity.

Barča21
20. února

Krásně napsaná kniha, která něco zanechá k přemýšlení. Každý si musí přebrat a dohledat co je skutečnost a co je fikce. Sám autor v úvodu píše, že kniha je fikce, ale dům i místo skutečně existují. Moc se těším na březen, kdy v kinech bude film podle této knihy. A ještě víc se těším na prohlídku vily Tugendhat.

Amneris
11. února

Napsat knihu o jedné z nejznámějších funkcionalistických vil u nás mi přišel jako velmi odvážný nápad. Autor vilu Tugendhat popsal tak precizně, že měl člověk pocit, že je sám majitelem. Jen je škoda, že kniha nepojednává o skutečných majitelích, ale i tak příběh člověka vtáhne do děje. Autorův styl psaní pro mě byl neobvyklý, ale po pár stránkách si člověk zvykne. Rozhodně doporučuji si knihu přečíst.