Skleněný pokoj
Simon Mawer
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/25479/bmid_skleneny-pokoj-1s7-25479.png
4
2782
651
Román inspirovaný skutečným osudem vily Tugendhat, který zaujme od první věty. Na pozadí příběhu jejích majitelů zrcadlí tragédii celého českého národa. Vysoko na kopci nad Brnem ční zázračný dům. Postaven na míru židovsko-křesťanskému novomanželskému páru vyzařuje bohatství, sebevědomí, krásu a majestátnost. Avšak jen do chvíle, než do země vstoupí nacistické vojsko a manželé musí vilu i zemi opustit. Život vily se s odchodem jejích majitelů ale nezastaví. Přechází z jedněch rukou do druhých, z českých do nacistických, pak do sovětských až se opět vrátí do majetku československého státu. Krystalická dokonalost skleněného pokoje přitom zasahuje nesmírnou gravitací každého, kdo se dostane do jeho blízkosti. Jenom málo knih z poslední doby dokázalo očima cizince (podobně jako Gottland Poláka Maria Szczygiela) postřehnout československou realitu druhé poloviny 20. století tak brilantně jako Skleněný pokoj Simona Mawera. Román je o to cennější, že byl v létě 2009 nominován na nejprestižnější knižní cenu anglicky mluvícího světa The Man Booker Prize.... celý text
Literatura světová , Romány , Historické romány
Vydáno: 2009 , Kniha Zlín
Originální název:
The Glass Room , 2009
více info...
Přidat komentář
Pro mě, jako pro člověka, který vilu Tugendhat navštívil, to bylo zajímavé čtení, protože při každém popisu interiéru i exteriéru, jsem měla před očima i ty nejmenší detaily domu.
I když k příběhu bych nějaké výhrady měla, celkově Skleněný pokoj považuji za dobré čtení.
Knihu mám půjčenou od kamarádky z Brna, která bydlí kousek od vily a těším se až se na místa v knize podívám.
Příběh, na pozadí světových dějin, je poutavý a četl se svižně. Mnohé erotické scény se povedly.
Jediný zádrhel je, že autor až moc tlačil jakože na náhodná setkání a shledaní po letech k vytvoření dojemných okamžiku. Toto mi připomnělo knihu Lovci draků.
Kniha mě tak zaujala, že jsem ztrácela pojem o čase. Hezký styl psaní, který mě dokázal vtáhnout do doby třicátých let. Příběh je sice smyšlený, ale dozvěděla jsem se i informace, která jsou skutečná.
Kdo chce také mít takový zážitek, musí si knihu přečíst a posoudit.
Na knihu jsem se chystala už delší dobu, ale díky čtenářské výzvě jsem se k ní konečně dostala. Kniha je skvělá, chytla mě hned od začátku. 5/5⭐️
„Budova prostě je. Bouřlivé politické přílivy a odlivy těch let omývaly úpatí zahrady pod ní, ale Vila Landauer stála na břehu, nad čarou přílivu, jako relikt lepších časů, zlatého věku.“
Středobodem příběhu je dům, který neměnně stojí na kopci a okolo něho se v divokém víru odehrávají dějiny. Prosklenými stěnami se díváme z prostoru domu ven a sledujeme vichřice, které pohazují lidmi jako peříčky. Postavy příběhu přichází, odchází anebo jsou unášeny těmi děsivými válečnými událostmi do neznáma.
Smekám před autorem hlavně za to, jak (přestože není Čech) vystihl atmosféru první republiky – její zrod, rozmach, naděje i vzrůstající nervozitu a děs Mnichovské dohody a Protektorátu.
„Ve střízlivém prostoru Skleněného pokoje jsou rozebíráni lidé i politika a venku se zatím schyluje k bouři.“
Není v mých silách přečíst 600 komentářů, které napsali ti přede mnou, takže se určitě opakuji. Skleněný pokoj je geniální.
A ještě mě zaujalo: „Je to problém vlád, ne jednotlivců. Jak můžeme pomoct my?“ "Je na jednotlivcích, aby přiměli své vlády k činům."
U prvních pár vět jsem si říkala, že tuhle knížku nedám. Ale pak mě pohltila. V románu najdete lásku, vášeň, naději, zradu. Zároveň nenásilné poučuje o vile Tugendhat. Děkuji čtenářské výzvě, protože bez ní bych tuto knihu do ruky nevzala.
Před čtením této knihy doporučuji zapomenout všechny nasbírané informace o vile Tugendhat.
Já osobně o vile třeba nic nevím, nezjišťovala jsem informace (dnes přečtu) a ani jsem zde nebyla (ale dlouho to plánuji!) A přišlo mi to lepší, než vědět vše.
I když jsem od knihy nic nečekala, tak jsem od ní vlastně ani nic nedostala. Já vím, je to zmatené, ale mohlo to být přeci lepší!? Proč autor, který není Čech, píše o vile o které toho vlastně ani moc nenapsal? Zmatené, vím!
Příběh mě prostě nezaujal. O vile toho moc napsáno nebylo. Proč prostě tento autor nenapsal něco z opravdové historie toho domu, té rodiny? Pak bych asi měla nutkání si i knihu ponechat, ale takhle jsem opravdu zklamaná.
Ale! Musím podotknout, že situaci v Československu vystihl dobře. To teda jo. :)
Trochu jsem čekal, že mě to zasáhne a skolí. Ale je to obyčejný příběh, který jenom využívá atraktivního prostředí. Jinak je poctivě vysezený v archivu, nastudovaný a vysoustruhovaný na kurzech tvůrčího psaní. Nemá v sobě nic osobitého. Doufal jsem, že se ta architektura promítne i do stavby díla, to by bylo něco hodného tématu. Takhle je to jen dobrá žánrovka: lidé a lidské vztahy na pozadí velkých dějin.
Přiznám se, že neznám úplně dopodrobna osudy vily Tugendhad a jejích původních majitelů, ale tato kniha i když vím, že je fikcí a jejich osudy byla pouze inspirována se mi moc líbila. Uvěřila jsem Simonu Mawerovi všechno a to krásné kouzlo Skleněného pokoje, kde došlo k tolika setkáním mi ještě dlouho bude doznívat v duši. Za mě velice zdařilé a jsem ráda, že jsem si knihu přečetla.
Nejlepší kniha autora. I když ani zde se nevyhnul takových laciných a předvídatelných scén a osudů některých postav a trochu kostrbatému splétání skutečných postav s těmi románovými. Bavila mě atmosféra knihy, postupně narůstající tempo děje, i idée fixe. Je to skvělá pozvánka pro návštěvu tohoto objektu jakož úvod k funkcionalismu. I když z Corbusierova muzea v Paříži jsme byl trochu zklamaný.
Od tohoto autora čtu již druhu knihu a opět jsem tomu nemohla přijít na chuť. Sice mě to nějakým způsobem mrzí, ale nelze se zalíbit všem příběhům, knihám a spisovatelům.
Kdo někdy navštívil a stál ve skleněném pokoji vily Tugendhat, tak jistě pocítí při čtení jisté mrazení, které prostupuje celou knihu. Ač je autor cizinec, je prostředí tehdejšího Československa, politické situace a hlavně samotné vily, vykresleno bravurně a decentně. Drobné odkazy jsou při čtení potěšující (herečka Hedy Lamarrová), jakož i nenásilné propojování a odhalování osudů nejen hlavních hrdinů. Příběh si svižně žije vlastním životem, převážně v druhé části, kdy se odpoutáme na okamžik od majitelů vily v emigraci, a sledujeme dění i z jiných perspektiv. Právě jednoduchá náznakovost prolínání časů a režimů skvěle funguje, anžto je třeba si domýšlet některé sledy událostí, na které autor s ubýváním stránek knihy odpovídá. I za tento přístup velké plus. Ačkoliv je příběh majitelů z velké části fiktivní a některé části jsou opomenuty (například události okolo makassarského ebenu), Skleněný pokoj je umně a živě napsaný příběh o jednom neobyčejně neživém brněnském skvostu.
Aj keď príbeh bol fiktívny, mňa dej chytil. Vilu sa mi zatiaľ nepodarilo navštíviť, videla som ju len zvonku a záhradu, ale o to lepšie som sa do deja vedela vcítiť. Vilu považujem za skvost architektúry, nejaké tie dejiny som si už dávno preštudovala, aj o majiteľoch, ale aj tento fiktívny príbeh bol pre mňa na čítanie fajn.
Nádherně napsaný příběh. Děj je přímo "ze života", se všemi starostmi i radostmi, které (nejen) ta doba přinášela. Moc se mi líbilo vykreslení jednotlivých vztahů - jak je řečeno ke konci knihy, láska má mnoho podob, a to je v této knížce krásně vystihnuto.
Mně se kniha líbila! Vtáhla mne do děje.. Silný příběh! A dle knihy byl natočen i film. Samozřejmě kniha je vždy lepší než filmové zpracování; můžete použít více vlastní představivosti.
Tak nějak mi to přišlo až moc na efekt. Zajímal mě příběh o architektuře a historii, ale bylo to jak čtení červené knihovny. Za mě spíš ne.
Štítky knihy
Brno architektura zfilmováno první republika, 1918-1938 vila Tugendhat Protektorát Čechy a Morava podle skutečných událostí
Autorovy další knížky
| 2013 |  Skleněný pokoj |
| 2010 |  Mendelův trpaslík |
| 2012 | Dívka, která spadla z nebe |
| 2018 | Pražské jaro |
| 2013 | Pád |
Kniha Skleněný pokoj je v
| Právě čtených | 43x |
| Přečtených | 4 200x |
| Čtenářské výzvě | 1 378x |
| Doporučených | 313x |
| Knihotéce | 703x |
| Chystám se číst | 1 192x |
| Chci si koupit | 200x |
| dalších seznamech | 18x |
Příběh stavby domu, který jako by nepatřil do doby svého vzniku.
Příběh lidí, kteří v něm žili, navštívili ho, byli svědky jeho proměn.
Příběh vztahu minulosti a budoucnosti.
Fiktivní jednotlivci na pozadí skutečných událostí. Tělesné i duševní spojení skrze prostor a čas.
Jak kruci vyjádřit, že jsem při čtení měla dojem, že "takhle se to prostě stalo."
No prostě zaboha jsem nevěřila, že mě to zaujme. A mýlila jsem se.
Film je ztráta času, navíc v mnoha ohledech nepřesný.