Skleněný pokoj
Simon Mawer
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/139575/bmid_skleneny-pokoj-pEo-139575.png
4
2785
653
Nevšedním způsobem vyprávěný příběh vzniku světoznámé vily Tugendhat. Na pozadí dvacátého století vypráví britský autor příběh mladého manželského páru, který se nechá v 30. letech okouzlit moderní architekturou a zcela propadne touze po "vznášejícím" se domu. Román však postihuje nejen životní historii hlavních hrdinů, ale i politické změny v nově vzniklém Československu, později příchod nacistů, aby nakonec příběh ukončil počátkem 90. let 20. století. Osudy lidí spojených s vilou se napříč léty proplétají, někteří se nenávratně ztrácejí, vila však neochvějně zůstává. Autor velmi dobře vystihl předválečné Brno i prvorepublikovou atmosféru.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2012 , Kniha ZlínOriginální název:
The Glass Room , 2009
více info...
Přidat komentář
Audiokniha
Tohle byla opravdu paráda. Užila jsem si každou minutu. Kniha popisuje osudy známé vily Tugendhat, ale tady je přejmenovaná a příběh je vymyšlený, jak už na začátku autor uvádí. Líbily se mi postavy, trnula jsem, co se s nimi stane. Začíná to ještě před stavbou vily, seznámením mladého páru na líbánkách a architekta Reinera. První republika. Mladí bohatí manželé, kteří začínají svůj společný život a postaví nádhernou stavbu. Krásná doba. Ale víte, že to skončí, že ty šťastné postavy čeká válka, pak revoluce, komunismus.... A že to asi nebude moc dobré. Zvlášť když je jeden z páru žid. Mně se to moc dobře poslouchalo a užila jsem si to. Skvěle namluvené paní Milenou Steinmasslovou.
V případě této knihy mi yaoiyuri mluví naprosto z duše, a proto netřeba vše opalovat. Nicméně trochu toho povzdechnutí si neodpustím.
Na toto dílko jsem měla zálusk už celkem dlouho a díky čtenářské výzvě jsem po knize konečně sáhla a přečetla ji. A ve výsledku jsem opravdu zklamaná.
Vilu Tugendhat obdivuji už spousty let a měla jsem to štěstí do ní několikrát nakouknout. Je to skutečný funkcionalistický skvost a pokud bych někdy s neomezeným rozpočtem stavěla dům, inspirovala bych se v této úchvatné stavbě (takže nic).
Co se týče knihy samotné, čekala jsem víc. Větší spád, větší přehlednost, lépe propracované postavy, méně nevěry... Příběhem prošla řada postav, ale některé prostě zmizely. Asi bych si představovala vědět o jejich osudu víc. Konec působil ve finále děsně cukerínově a přesto useknutě. Ani styl vyprávění mě neuchvátil.
Nicméně vyloženě hanit knihu také nechci. Člověk si o vile udělá aspoň nějaký přehled a chápe, že osud její ani jejích obyvatel nebyl zrovna zalitý sluncem. Zajímavé jsou historické kulisy.
Jsem ráda, že jsem knihu konečně přečetla a hlavně, že jsem ji ve finále dočetla. K přečtení ji doporučuji, ale také doporučuji prohlédnout si Vilu Tugendhat osobně, to je pak teprve zážitek.
(SPOILER)
Taková pohádka pro dospělé, která se později překlopí takřka v telenovelu a ve které si autor vyzobával historická fakta a události dle libosti a nakládá s nimi všelijak. Popis domu, jeho stavby a využití v jednotlivých dobách je vskutku zajímavý, ale říkat, že právě der Glasraum je hrdinou knihy, podle mě není přesné. Je to klíčová část knihy, středobod, ze kterého se jednotlivé linky paprskovitě rozbíhají, občas protínají a občas beze stopy mizí, ale zároveň je to jen prázdná i když fascinující kulisa.
Autor místy dokázal skvěle vystihnout atmosféru doby (i když poúnorová a normalizační doba už se mu tolik nepovedla), myšlení a některé pohnutky postav. Na druhou stranu takřka všechny ženské postavy prostě musely být při nejmenším bisexuální a dialozích řeší jen své vztahy a děti či vztahy a děti jiných. Mužské postavy jsou buď nevýrazné či jedno velké zklamání. Všude samá nevěra. Nedivím se, že rodina Tugendhat se proti knize ostře ohrazovala.
Úplně mi nevyhovoval ani styl vyprávění, ačkoliv kniha není vyloženě krátká, některé postavy a jejich linky prostě a jednoduše vyšumí - a ačkoliv asi tušíme, co se stalo, z knihy se to přímo nedozvíme. A k tomu ten kýčovitý cukrkandlový konec.
Dle ohlasů v době vydání jsem čekala něco, z čeho si sednu na zadek, ale nestalo se. Přečteno (a hlavně dočteno) vlastně jen do čtenářské výzvy.
Příběh byl svým způsobem zajímavý, hlavně mě moc bavily ty reálné části popisující stavbu, použité technologie a materiály, všechny ty vizionářským architektem navržené a na svou dobu velmi pokrokové technické a designové vychytávky a jak to uvnitř vypadalo, jaké to mohlo být, když byla vila užívána na bydleni majitelů.
Naopak mě moc nebavily ty tzv. "romantické linky" a hlavně ty milostné vztahy mezi ženami mi přišly jako něco úplně mimo a do daně doby se totálně nehodící - skoro to vypadá, jako by už v dnešním světě nebylo možné vydat knihu bez toho aniž by tam byla jasně deklarovaná podpora LGBT komunitě. A ten konec už byl příliš marmeládový, naivní a maximálně nepravděpodobný.
Túto knihu som počúval vo forme audioknihy. Zo začiatku som z nej bol úplne unesený. Neskutočne ma bavila atmosféra, ktorá sa knihou niesla a zaujímalo ma ako sa celý príbeh vyvinie. Bol som si istý, že kniha dostane plné hodnotenie. Nakoniec sa tak ale nestalo. Kniha mi od určitého bodu prišla zdĺhavá. Viem, že hlavnou témou knihy je samotná sklenená izba, ale predsa len sa jedná o milostnú drámu odohrávajúcu sa počas druhej svetovej vojny. Jednoducho to chcelo pridať do deja trochu viac zvratov alebo niektoré pasáže skrátiť. Hlavne časť po vojne bola dosť suchá. Dĺžka knihy je však jediná výčitka, ktorú voči Sklenenej izbe mám. Je obdivuhodné ako sa autorovi podarilo zachytiť históriu vily. Je trošku smutné, že tento príbeh musel napísať zahraničný autor a nedokázal to nikto z českých alebo slovenských. Jedná sa síce o fikciu, ale inšpirovanú príbehom, ktorý sa odohral pod našimi oknami. Hoci sa to na prvý pohľad nemusí zdať, jedná sa o dosť únavnú knihu a preto si od autora chcem dať na istú dobu pauzu. V budúcnosti by som však určite chcel siahnuť po jeho ďalších knihách.
O vile Tugendhat toho až tak moc nevím - asi jako všichni, mám matně povědomí, viděla jsem pár videí - a Skleněný pokoj, který má být inspirovaný osudem majitelů vily i vily samotné, mě lákal dlouho. Teď na dovolené přišel jeho čas, ale upřímně... Až tak moc mě to nebavilo. Nakonec jsem těch 400 stran asi za týden přelouskala, ale ke konci jsem byla za to pohádkový shledání vyloženě nasraná.
Zajímavý příběh odehrávající se v realném domě z první republiky. Kniha líčí historii skutečné vily Tugendhat. Po přečtení této knihy se do Brna určitě vypravím a chtěla bych si vilu prohlédnout na vlastní oči.
Pusobive. Clovek ty udalosti i mista zna a stejne se necha vtahnout do deje. Moc se mi libil styl psani, jemne budovani napeti treba pomoci kontrastu a podobnosti mezi postavami... Cast po valce mi prisla hodne na silu, proto davam o hvezdu min, ale cekovy dojem o dost silnejsi nez jsem cekala.
Doplnuji: diky tehle knize jsem si vic vsimala a PROZIVALA spolu s postavami, jak odlisna byla dana doba od te nasi. Kolik veci, dnes samozrejmych (spolecenske styky, moznosti a vnimani hudby a vytv. umeni, rychlost a zpusob sireni informaci, komunikace, technologie, ideje..., byly uplne jine. Kdyz se dnes nekdo podiva na stavbu nebo umelecke dilo, nemusi se mu zdat vubec vyjimecne. Ale kdyz si predstavime soudobou situaci, co vse (pouze) bylo bezne, co predchazelo... a co naopak pote mohlo nasledovat... Pak se kvality muzou jevit v novem svetle...
Příjemné čtení na to v jaké šílené době se to odehrává. Chápu, že je to především o tom pokoji, ale já bych ocenila více detailů děje jednotlivých postav.
Brno mi je blízké, ve vile Tugendhat jsem byla a je skvělé do těch interiérů, které si pamatuji dosadit živoucí příběh. Mně se kniha líbila. Celá ta tragikomedie dějin, které se pojí s naší vlastí, se prolíná s osobními tragediemi jednotlivých postav. Místo, které je nosným prvkem celé knihy, je symbolem přímočarosti, čistoty, upřímnosti. Postupně se ale ukazuje, že všechno je jinak, než se celou dobu zdálo, že jednotlivé vztahy jsou poznamenané řadou trhlin tak jako dům v ulici Černopolní, že jsou plné paralel, stejně jako okna Skleněného pokoje, která nabízejí pohled do zahrady a zároveň odraz vás samotných. Záleží na vás, které realitě v daný okamžik propadnete. Knížka se mi navíc dobře četla.
Kniha se mi líbila, jen jsem čtení musela proložit jinými, abych si od ponurého (i když krásného) děje odpočinula.
První dvě třetiny knihy se mi líbily. Část odehrávající se po válce byla pro mě nezajímavá a navíc.
Když čtu ta zveřejněná hodnocení, tak si připadám jako naprostý barbar.
Po knize jsem sáhla v rámci čtenářské výzvy, s tím, že si trochu rozšířím obzory. Ale prostě nejsem schopná ki dočíst. Kniha mě vůbec nebaví a musela jsem ji odložit.
Je to sice psané jako fikce, ale pohled kastovani a vyzkumu dle rasy a genů. Ufff genetika netvoří přece 100%. Fanatismus nikdy ničemu neprospel.
Dále se ukazuje soudržnost Ruského národa a vlastenectví a zde se sakra máme dost, co přiučit. I ženy se zapojují a nejsou menecenne, jak třeba se nám snaží vtlouct do hlav. I ženská síla něco zmůže.
Upřímně asi bych tu knihu nečetla nebýt výzvy v databázi. Přesto jsem vděčná, že ji mám přečteno. Je to opět jiný úhel pohledu na dějiny i věci.
"A kolem nich je Skleněný pokoj, místo zasvěcené rozumu a rovnováze, věčný prostor zarámovaný přímkami, v němž se světlo mění v hmotu a prostor v hmatatelnou substancí, prostor, který popírá samu existenci času."
Příběh o brněnské vile a její minulosti se od první stránky hodně příjemně četl. Ačkoli ,dle autora, postavy nejsou skutečné, máte dojem, že takhle nějak to bylo. Stylizace textu vás snadno přenese do děje, nejednou jsem měla pocit, že stojím u onyxové stěny. Líbilo se mi zakomponování skutečných známých osobností do děje. Mám ráda Brno, zatím jsem ale neměla možnost vilu si prohlédnout. Po přečtení nebudu váhat ani vteřinu.
Kniha je pro mě druhé setkání s autorem (první byla Divka, která spadla z nebe). I zde využívá historické události, do kterých zasazuje postavy, které jsou (dle mého názoru) ploše popsané, nesympatické, a řeší často jen sex. Vzhledem k tomu, jakým způsobem píše, by mě zajímal nějaký psychologický profil autora. :D
První část knihy (o budování vily) mě vyloženě nudila, pak mě velmi bavila druhá část o životě rodiny ve vile a hlavně jejich vztazích, což mělo podle mě velký potenciál na rozpracování dál, ale ve třetí části autor přepnul na úplně jiné postavy a konec mi přišel takový nedotažený.
Ke knize jsem se dostala díky čtenářské výzvě a nelituji. Nedalo se od ní odtrhnout. Nadchla mě atmosféra první republiky, vilu Tugendhat považuji za klenot architektury. Jen mi vadila ta série šťastných náhodných shledání na konci. Ale to je úhel pohledu. Já jsem nešla po příběhu postav a nečekala rozuzlení,na knize jsem obdivovala pasáže popisující vilu, její vznik, devastaci, snahu o záchranu. Udivilo mne jak autor, ač brit, věrně zachytil podstatnou část minulého století v naší zemi. Při čtení mi naskakovaly vzpomínky na drobnosti, vůně každodenního života až mně kolikrát zamrazilo.
Štítky knihy
Brno architektura zfilmováno první republika, 1918-1938 vila Tugendhat Protektorát Čechy a Morava podle skutečných událostí
Autorovy další knížky
| 2013 |  Skleněný pokoj |
| 2010 |  Mendelův trpaslík |
| 2012 | Dívka, která spadla z nebe |
| 2018 | Pražské jaro |
| 2013 | Pád |
Kniha Skleněný pokoj je v
| Právě čtených | 45x |
| Přečtených | 4 202x |
| Čtenářské výzvě | 1 378x |
| Doporučených | 313x |
| Knihotéce | 703x |
| Chystám se číst | 1 193x |
| Chci si koupit | 200x |
| dalších seznamech | 19x |
Stavby mně moc neberou, ale ten skvělý příběh mnoha lidí, co se tam vystřídali a co všechno zažili, mně uchvátil. Nejlepší je jak se tam během pár let vystřídá bohatá Brněnská rodina, německý nacistický doktor a sovětští ,,osvoboditelé."