Škaredá vojvodkyňa : Margaréta Gambaňa

od:

Škaredá vojvodkyňa : Margaréta Gambaňa

Historický román, dej sa odohráva v stredovekom Rakúsku, kde sa prelínajú mocenské záujmy kráľovských rodov. Vojvodkyňa Margaréta ako dcéra českého kráľa Henricha a dedička Tirolska chce povzniesť krajinu, no jej záujmy stroskotávajú na jej zjave...

https://www.databazeknih.cz/images_books/31_/31726/skareda-vojvodkyna-C5b-31726.jpg 4.1172
Originální název:

Die Schrekliche Herzogin (1957)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Historie
Vydáno:, Slovenský spisovateľ
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (16)

Přidat komentář
Denny45
16. září

A celý ten čas som čakal, že ma tá kniha vtiahne... A nič sa nestalo...
Takmer žiadna priama reč je v historickom románe celkom ťažký oriešok na prilákanie čitateľa. Zástupy šlachticov, ktorý sa v celej knihe objavia raz a vy sa ich snažíte pre istotu všetkých zapamätať nie je veľké plus. Neviete kto vlastne s kým ťahá za jeden koniec, kto je pánom situácie, ...
V opise sa hovorí, že Margaréta je sebavedomá, múdra a tak ďalej. Ak by bola naozaj tak osvietená, dokázala by sa preniesť cez tie intrigy, urážky na jej vzhľad atď. Samozrejme, že človek nemôže vzdorovať večne ale takto rýchlo sa vzdať svojich ideálov... Nejde to dokopy.
Hlavná dejová línia a pointa sú jasné. Ale mnohé udalosti (prvá vzbura napríklad), omáčka okolo, vedľajšie postavy, to všetko je aj s pár svetlými chvíľkami stále zmätené. Koniec bol vytúženou úľavou.

Inka063
08. ledna

Dobře se to četlo. Zase se přesvědčuji, jak nebylo dobře šmahem odmítat doporučenou školní literaturu. Nebo že by člověk dozrával a stárnul? Asi je pravda, že v sedmnácti letech by mě to moc neoslovilo.
Historie podaná čtivě a se spádem, ač s chybami v různých údajích. Ale však nejde o dokument a není to učebnice dějepisu! Odnáším si poznatek, že už ve 14.století přesvědčila spíš krása těla než krása ducha. Bohužel je tomu tak do dnešních dní.

otesánek
03.08.2017

Tento autor mě nemůže snad nudit. Kniha se mi četla dobře a ani jsem se neztrácela v titulech a postavách a majetcích..... zajímavé čtení.Člověk má po dočtení pocit, že je o nějaké vědomosti obohacen a přece není umučen datumy a rodovými liniemi

kejty91
25.09.2016

Kdo ví, jak to bylo doopravdy. Velmi subjektivní popis vynikajícího spisovatele je zavádějící. Ano, měla to stížené a jestliže vedle ní žila taková krasavice, z jejíž krásy se nohy podlamovaly, tak to je opravdu velká rána. Život je pes, někomu přeje jinému nedopřává.

Dalším tématem v knize byl judaismus. Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. A historie má tendenci se opakovat, protože malomyslní lidé si nedají říct.

Autor se k židovské otázce obracet musí jelikož je mu blízká. Sám zažil i uvěznění v koncentračním táboře, o kterém pojednává v jiné své knize.

Kniha je směsicí faktů a fikcí, které jsou do sebe velmi příjemně sladěny a celý román se tedy čte velmi rychle, s určitou nedočkavostí pro ty, kteří tento osud neznají.

Janet11
23.05.2016

V knize je znát Feuchtwangerův rukopis, nicméně i přesto jsem se jaksi nemohla začíst. Chvílemi jsem se ztrácela v neustávajících výčtech hrabství a titulů a pořád jsem postrádala nějakou jiskru, která by mě vtáhla do děje. To se bohužel nestalo a knihu jsem dočetla takřka z posledních sil. Ale určitě mě to neodradí od dalších děl tohoto autora.

Koňadra
01.11.2015

Čítalo sa to dobre, ale na Feuchtwangera to bolo mdlé, bezzubé. Skôr ako historický, trošku nepresný a dokreslený članok do nejakého history-bulváru, ktorým sa dnes tak darí.

Paulika
27.05.2015

Kniha se mi docela libila jako historicke ctivo. Zajimave je, jak autor hlavni hrdinku stale dokola shazuje a popisuje jeji ohavnost a prirovnava ji k ropuse, jako on sam by ji opovrhoval. Styl psani mi hodne pripomina Parfem - pribeh vraha od Suskinda.

Leskodka
04.11.2014

Tak trochu zklamáním...čekala jsem zajímavější knihu.

Alizon
12.10.2014

Zatím nejslabší kniha od mého oblíbeného spisovatele
Přečteno a téměř zapomenuto.

p.stranska
04.09.2014

Jsem trošku na rozpacích, jak knihu hodnotit. Příběh se četl dobře, stručnost mi nevadila, ale...kdyby autor na každé stránce pořád dokola a stejnými přirovnáními nepopisoval údajnou šerednost hlavní hrdinky, byl by počet stran poloviční. Také není možné, aby všichni lidé kolem Markéty souhlasili s její ošklivostí, i kdyby doopravdy byla šeredná...Všichni víme, že krása je pojem relativní a někdo může odpuzovat jedny a oslňovat druhé. A ještě co se týče vykreslení postav...proč jsou všechny ,,černobílé,,? Znáte někdo někoho, kdy by byl jen dobrý anebo jen špatný?

Erica
29.05.2014

Tuto knihu jsem začala číst kvůli českým souvislostem. Mám ráda historické knihy, ale tahle mi nějak nesedla, už jsem od autora četla lepší.

kamibe
26.03.2014

Možná by bylo dobré, kdyby nám přibyla ještě "skříňka" s knihami nedočtenými. Tam bych odložila Markétu Pyskatou.
Sem tam se mi tam něco líbilo, ale spíš jako filmová scenérie koloritu tehdejší doby.
Zaujalo mě třeba tohle:
"Svíce planuly, v krbu hořel malý oheň s navoněným dřívím."
Vskutku jsem netušila, že dřevo do krbu se muselo předem navonět! Čímpak asi?

Skip
22.03.2014

Historický román o zajímavé postavě první poloviny 14. století, dceři Jindřicha Korutanského, který byl na krátký čas českým králem. Byla to žena velmi vzdělaná, ale nade vše vynikala její ošklivost, kterou tedy autor s gustem popisuje, až bych řekl, že přehání. Román je zajímavý také tím, že mezi Markétou a Lucemburky došlo k několika diplomatickým i vojenským střetům, možná spíš jen šarvátkám. Mimoto jejím prvním manželem byl Jan Jindřich, mladší bratr Karla IV. Román to není špatně napsaný, ale nějak mi vadila jakási stručnost. Jako by ho Feuchtwanger napsal jen tak mimochodem, bez nějakého hlubšího ponoření se do historických pramenů a na to u něj nejsem zvyklý. A na závěr taková “perlička”: Markéta používala červené líčidlo z brazilského dřeva, a to je v první polovině 14. století docela síla, jak jistě uznáte.

zany
03.04.2013

Doporučil bych Hrefně i ostatním všem brát lekce z dějepisu a zeměpisu z učebnic a ne z historické beletrie. Ta se totiž dost často mýlí, autoři si vymýšlí nebo komolí děje, reálie, postavy. Mám za sebou pár stránek a už jsem narazil na závažné nepřesnosti. Jen namátkou:
Těžko mohl při svatbě Markéty a Jana Jindřicha asistovat olomoucký arcibiskup, když arcibiskupství je v Olomouci až od roku 1777, do té doby zde bylo pouze biskupství.
Těžko mohli v Tyrolech v polovině 14. století mít brazilské dřevo.
Těžko mohla Karlu IV. dát jeho matka náležitější vychování než Janu Jindřichovi, když Karel svou matku viděl naposledy ve svých třech letech.
Těžko mohli mít čeští a tyrolští páni problém s komunikací, když česká šlechta ve středověku běžně ovládala němčinu a na Janově dvoře se běžně německy hovořilo a Jan stejně tak němčinu ovládal, což je samozřejmé, když jeho Lucembursko leželo na pomezí Francie a Německa.
Eliška Přemyslovna nejspíš opravdu neměla ráda vdovu po králi Rudolfovi, to ale nebyla štýrská královna ale Eliška Rejčka ta taky neměla poměr s králem Janem, takže nemohla Čechy uvrhnout do občanské války. Autor si zřejmě krále Jana spletl s Jindřichem z Lipé, který s Rejčkou skutečně poměr měl.
Janu Jindřichovi nebylo při svatbě s Markétou 10 let ale pouhých 8 a je dost velký rozdíl jestli mezi nimi byly jen dva nebo čtyři roky rozdílu, když teto rozdíl hrál zásadní roli v krachu jejich svazku. A neviděli se poprvé na svatbě, Jan Jindřich v té tobě už tři roky v Tyrolech žil.
A především byla prý Markéta podle historických pramenů docela hezká a ne taková ohyzda, jak ji líčí autor zřejmě jen aby měl protiklad k její krásné sokyni.
Dost mi taky leze krkem počešťování německých zeměpisných názvů či jmen (Inšpruk, Vitelsbach)
Suma sumarum - vydržel jsem do strany 38, ale dál to číst nehodlám, bohužel další příspěvek do mého seznamu nedočtených knih.

hortenzie
17.01.2013

Souhlasím s Hrefnou - její komentář je naprosto výstižný a nemám, co bych k němu dodala. Snad jen to, že Markétou se zabývá také román L.Vaňkové Dvojí trůn (tedy pokud jsem si nespletla díl) - je o Karlovi IV. a jeho bratrovi Janu Jindřichovi (1.manžel Markéty). L.F. čtu ráda, ale příběh Markéty se mi víc líbil od Vaňkové.

Hrefna
01.01.2012

Mám pro knihy p. Feuchtwangera neskutečnou slabost, líbí se mi témata která zpracovává a styl kterým píše. Stejně jako jeho ostatní knihy se mi i tato četla sama, píše tak nevtíravě, přirozeně...jsem moc ráda, že jsem se mohla díky této knize dozvědět více o Markétě Pyskaté, protože jsem o ní doteď moc věcí nevěděla. Všechny postavy jsou skvěle vykresleny, jak po fyzické stránce, tak jejich charekter. Neuvěřitelně mě rozčiloval pohled lidí na dvě hlavní rivalky knihy, jak bezmyšlenkovitě upředňostňovali krásu před vlastním rozumem, myslím že si z toho vezmu poučení a měli by i ostatní...Krásná kniha, která mi opět dala i lekci z dějěpisu a zeměpisu...Doporučuji všem co mají rádi historickou prózu.