Širá, masožravá obloha a další nestvůrné geografie
John Langan
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/516472/bmid_sira-masozrava-obloha-a-dalsi-nestv-Qfx-516472.jpg
4
24
9
John Langan si v posledních několika letech právem vydobyl pozici jednoho z nejvýraznějších hlasů současné hororové literatury, jehož povídka nemůže chybět v žádné žánrové antologii. Do povědomí českých čtenářů se zapsal především románem Rybář, za nějž získal v roce 2008 Cenu Brama Stokera. Kratší prostor povídek a novel však dává ještě lépe vyniknout různým polohám jeho bizarní představivosti, schopné několika větami navodit mrazivou hrůzu a temnou atmosféru, nebo šokovat nečekaným zvratem a množstvím krve. Langan v nich vzdává poctu klasikům hororu, jako jsou Edgar Alan Poe se svou slavnou Maskou červené smrti (povídka „Technicolor“) nebo H. P. Lovecraft a jeho kult Cthulhu („Mělčiny“). Servíruje i originální zápletku kombinující traumatické zážitky válečných veteránů z amerického angažmá v Iráku s věčným a téměř ve všech kulturách přítomným obrazem upíra. Dělá to s mistrovstvím zkušeného autora, který miluje horor a vyprávění, z něhož bude čtenáře či posluchače ještě dlouho mrazit v zádech.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Horory
Vydáno: 2023 , FobosOriginální název:
The Wide, Carnivorous Sky and Other Monstrous Geographies , 2013
více info...
Přidat komentář
Většina povídek a novel je skvělá, zvl. titulní a Matka z kamene. U Matky z kamene mě ale zarazilo překladatelovo rozhodnutí použít pro vyprávění v druhé osobě plurál - některé pasáže jsem v duchu převáděl do jednotného čísla, aby mi dávaly dobrý smysl.
Autor má spoustu nápadů, ale trochu v rámci vyprávěcí formy experimentuje a tak to mnohdy není úplně snadné pochytit jeho myšlenky. Některé pasáže jsem docenil až po přečtení doslovu, kde autor pojednává o každé povídce. Kniha tak působí poměrně nevyrovnaně, a to nejen při srovnání jednotlivých povídek, ale občas i v rámci jedné povídky. Vyprávění je v jednu chvíli celkem rychlé, akční, aby se za pár stránek tempo hodně zpomalilo a stávalo se až nudným.
Určitě to stojí za přečtení, ale radost z dobrého příběhu se u mne střídala s pocitem, že mne to čtení moc nebaví.
1,5* John Langan trpí průjmem. Slovním průjmem. Jeho nutkavá potřeba popisovat všechno, vždy a všude vycucává i ty nejmenší kapky atmosféry, kterou by tyhle utahané povídky mohly mít. A když hororové povídky postrádají atmosféru, je to prostě špatně. Nudil jsem se. Naprosto brutálně. Doslova u každé povídky jsem kontroloval, jak je dlouhá a modlil se za krátký text. Navíc mě ještě dokázalo vytočit, když povídka nešla pochopit. A to ne proto, že by měla nějaký přesah a čtenář se má zamyslet, ale proto, že autor ji psal pro jakýsi monotématický sborník. To je třeba případ Mělčin, ty prostě bez uvedení do kontextu nepochopíte. A tohle má být kvalitní čtení? Když mi musí autor vysvětlit, jak to vlastně myslel? Ech. Kdysi jsem se chystal i na Rybáře, Langanovu známější knihu, ale asi si nechám, pro moje psychické zdraví, zajít chuť.
Od Johna Langana jsem četl Rybáře, ale i povídku Rozkvět, která mě hodně bavila. Tuto povídkovou knihu jsem si tedy musel pořídit. Bohužel jsem docela zklamán.
Ve výsledku mě nějak extra neuchvátila ani jedna povídka. Jediné, které se mi relativně líbily byla Masožravá obloha, Psí město a Matka z kamene. Ostatní mě nějak vypadly z paměti. Ne, že by bylo vyloženě špatné, ale nesedly mi.
Celkově hodnotím tuto sbírku na 50 %.
Tenhle spisovatel asi nebude můj oblíbený, první příběh byl ještě dobrý, druhý byl rozvláčnější, ale stále dával smysl. Třetí bylo utrpení číst, skákání z jedné věci na druhou a strašně dlouhé a čtvrtý jsem přečetla asi do půlky. Knihu odkladám, přijde mi jako ztráta času. Mám ráda jiné napětí a u knihy se chci bavit a aby mi něco přinesla, tady to bohužel necítím.
Langham je pro mě, třeba s Nevillem, jedním z těch nové vlny autorů hororu, který stojí za pozornost a rozhodně to dokazuje i touto sbírkou. Nejde vlastně ani tak o témata,která jsou vesměs klasická, jako spíš o přístup a stylizaci, jakou autor v jednotlivých povídkách používá.. Za mě zasloužený plný počet, bavilo!
Není to lehké čtení. I když jsou to povídky a kniha je útlá. Přesto je to ale čtení poutavé a skvělé. Širá, masožravá obloha a další nestvůrné geografie nabízí přesně to, co si slibujete od sbírky příběhů nadaného hororového autora, jehož jméno je skloňováno mezi nejlepšími. Velice rozmanité čtení, které až na počáteční kratičkou výjimku nikam nespěchá a v pozvolném tempu se předestírají hrůzy a nejistoty, jež vás mnohdy pohltí až na samotném závěru. Právě to, jak se zde pomalu spěje k pointě, u níž se často musíte i zamyslet, co tím vším vlastně onen „hororový básník“ chtěl říci, bude pro leckoho kámen úrazu. Mně naopak upoutala a nadchla nápaditost a rozmanitý záběr autora, jenž očividně naprosto dokonale zná bohatý hororový žánr a umí s ním skvěle pracovat.
Vypráví tu postavy, prostředí, ale i náznaky a jednotlivé obrazy, jež jako by ožívaly před vaším vnitřním zrakem (což je někdy zatraceně děsivé). To, jak John Langan pracuje s perspektivou vyprávění, je úctyhodné. A já pro tak široký záběr nemohu než smeknout. Co mě trochu mrzí je, že, ne vždy jsem rozuzlení zcela pochopil, a místy jsem se nebyl úplně schopen naladit na spisovatelovu notu. Ale tam může být problém spíše na mé straně. Navíc poznámky v závěru leccos osvětlují. Jako celek zůstává výborný hororový sborník, který by neměl chybět u nikoho, kdo má horor jako takový rád.
Štítky knihy
Část díla
- Červen 1987. Autostop. Pan Norris 2013
- Děti 2008
- Matka z kamene 2013
- Mělčiny 2010
- Psí město
Kniha Širá, masožravá obloha a další nestvůrné geografie je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 28x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 53x |
| Chystám se číst | 42x |
| Chci si koupit | 14x |
| dalších seznamech | 4x |
Rybář bol skvelý hororový román, takže keď v češtine vyšla Langanova staršia zbierka s geniálnym názvom Širá, masožravá obloha a další nestvůrné geografie, musel som ju mať, keďže po Rybářovi som si Johna okamžite zaradil do osobného rebríčka najtalentovanejších súčasných žánrových autorov (ďalej napr. Fracassi, Neville, či Barron). Tešil som sa na vysokú školu poviedkárstva a namiesto toho som dostal posedenie v parku skupinky jemne pripitých umelcov, ktorí sa tvária, že sú niečo viac a pritom remeselníci, ktorí sa na nič nehrajú, píšu v porovnaní s nimi oveľa záživnejšie, proste lepšie texty. Napriek tomu začnem tým lepším. Je to krásna kniha. Kuriózny názov púta pozornosť rovnako ako neprehliadnuteľná obálka. Kniha disponuje pevnou väzbou, lacetkou, prebalom s autorovým medailónikom, úvodným slovom od Jeffreyho Forda (viacero poviedok mu vyšlo aj v češtine), záverečným slovom od nikoho menšieho, než samotného pána Barrona a na konci nájdete dodatky, z ktorých sa dozviete, za akých okolností tá-ktorá poviedka vznikala. Dokonca i jej originálny názov a kde a v akom roku bola prvý raz publikovaná. No a teraz to horšie. Na Rybářovi je vidno, že vznikol neskôr, kedy bol autor vypísaný, vedel čo chce a ako to dosiahnuť. Jeho literárna reč bola zaujímavá. V tejto zbierke vidieť, že ešte len hľadal polohu, aká by mu vyhovovala najviac. Niektoré poviedky sú zbytočne dlhé, čo absurdne podtrhuje jeden z textov, v ktorom postava ironizuje vášeň Stephena Kinga pre „osemsto“ stranové príbehy. Langan si vypomáha vykrádaním iných, čo najviac udrie do očí u titulnej poviedky Širá, masožravá obloha, ktorá má skvelý námet (mimozemský upír žijúci na oblohe živiaci sa krvou obetí uprostred krvavých vojen, kde si jeho drastické vyčíňanie nikto nevšimne), ale inak trpí tak ako väčšina Langanových poviedok priemernými postavami, mdlými dialógmi a klišé scénami. V jednej pasáži dokonca postava berie rady na nepriateľovu likvidáciu z hádate správne, z Draculu. V tejto poviedke okrem toho Langan stihne vykradnúť ešte Predátora, Kingovho Nočného letca a samozrejme Carpenterovu Vec. A to je ešte jedna z lepších poviedok. Z dodatkov vyplýva, že mnohé z prítomných textov písal na objednávku a osobne si myslím, že toto zvykne zlomiť vo všeobecnosti väz množstvu poviedkárov. Ak „musia“ napísať poviedku na objednávku, ja to z takých textov skoro vždy vycítim. Sú silené a nevznikli preto, že by autorov k ich napísaniu niečo nakoplo, inšpirovalo, že by chceli na danú tému niečo povedať, ale proste preto, lebo im bolo ľúto neocitnúť sa v antológii, zborníku. Za mňa je ideálny prípad mať v zálohe (pokojne aj X rokov) dokončené poviedky na rôzne témy, ktoré autora zaujímajú, postupne ich rok za rokom vylepšovať a jemne prepracovávať a skôr alebo neskôr sa vždy objaví niekto, kto sa vás spýta, či nemáte poviedku napr. na tému upíri. No nič, už kecám, končím. Za mňa proste obrovské sklamanie a záverečné slovo Laird Barron poňal natoľko zvláštne, až je to kontraproduktívne a radšej to tu nemalo byť (som v tomto staromódny, proste ak niekomu dáte napísať úvodné alebo záverečné slovo do svojej knihy, mal by vás chváliť, síce to nesmie byť lacné a úbohé, ale proste mal by vás chváliť a hovoriť, čo sa mu na vašom štýle páči).