Simplicius Simplicissimus : kronika třicetileté války
Hans Jakob Christoffel von Grimmelshausen
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/117289/simplicius-simplicis-117289.jpg
4
45
16
Dobrodružný Simplicius Simplicissimus (1668, rozšířeno 1669, přepracováno 1671, Der abenteuerliche Simplicissimus Teutsch) je pikareskní román německého spisovatele Hanse Jakoba Christoffela von Grimmelshausena, považovaný za nejvýznamnější prozaické dílo období baroka. Román byl vydán pseudonymem German Schleifheim von Sulsfort, Grimmelshausenovo autorství zjistil Hermann Kurz až roku 1837. Román o hrůzách třicetileté války s pronikavou kritikou tehdejší společnosti. Autor použil vlastních zkušeností chlapce uneseného rabující soldateskou a popsal vývoj naivního prosťáčka, který se stane vojákem, pozná svět vznešených lidí a nakonec se uzavře v poustevně. Dílo, jehož plný název zní Dobrodružný Simplicius Simplicissimus, to jest Podrobný životopis podivného vaganta jménem Melchior Sternfels von Fuchshaim, totiž jak, kde, kdy a jakým způsobem přišel na svět, co v něm pozoruhodného a pamětihodného viděl, poznal, zkusil a zažil, jakož i to, proč jej zase dobrovolně opustil (Der Abentheuerliche Simplicissimus Teusch — Das ist: Die Beschreibung des Lebens eines seltsamen Vaganten — genannt Melchior Sternfels von Fuchshaim — wo und welcher gestalt Er nemlich in diese Welt kommen — was er darinn gesehen — gelernt — erfahren und außgestaden — auch warumb er solche wider frywillig quittirt) tvoří prvních šest knih Grimmelshausenových tzv. Simpliciánských spisů (Simplicianische Schriften), k jejichž dalším čtyřem svazkům patří: Vzdorosimplex aneb Sepsání života arcipodvodnice a poběhlice Kuráže Courasche (1669, Trutz Simplex oder Lebensbeschreibung der Erzbetrügerin und Landstörzerin), česky též jako Vojanda Libuška, Divous Skočdopole (1670, Der selt same Springinsfeld), česky též jako Soldát Skočdopole, Kouzelné ptačí hnízdo (první díl 1672, druhý díl 1675, Das wunderbarliche Vogelnest). Děj románu je velmi bohatý s mnoha postavami a vedlejšími epizodami. Příběh je vyprávěn v první osobě s humorem, ironií a smyslem pro realismus, přičemž čtenáři se vypravěč jeví jako taškář i moralista, křesťan i cynik, poustevník i záletník, prosťáček i chlapík všemi mastmi mazaný. Překlad Jaroslava Zaorálka upravil a doplnil, vysvětlivky i doslov napsal Bohumil Novák.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1959 , Naše vojskoOriginální název:
Der abenteuerliche Simplicissimus Teutsch , 1669
více info...
Přidat komentář
Velmi čtivé a poučné. V prvém bodě popisuji detailnější poznámku k dobové literatuře obecně. Ve druhém bodu rozvádím závěr, který autor sice popsal, ale neměl tušení, jak je smutný.
1. Celá kniha je složena z krátkých příběhů, které i když na sebe navazují, je možno číst samostatně. Je to dáno dobou - barokní literatura je takto psána velmi často. Neexistovalo elektrické světlo, svíčky byly drahé, takže při loučích (které brzo vyhořely) bylo večer žádoucí, aby dílčí příběh byl co nejkratší. (Denního světla se využívalo spíše k práci než ke čtení.)
2. Kapitán lodi, která zakotví u ostrova, kde Simplicius v závěru románu žije, nám sděluje, že náš protagonista je na ostrově spokojen a ostrov mu dává vše, co potřebuje. Bohužel v budoucnu to tak nebylo, jelikož lidé z dotyčné lodi mu na ten ostrov vypustili králíky, jestli se tam rozmnoží. V 17. století ještě nikdo netušil k jaké katastrofě to následně vedlo. Můžeme našemu hrdinovi jen zpětně přát, aby se tohoto zoufalého stavu zpustošení jeho malého ráje nedožil.
Výborný román o jednom klukovi, kterého válka dostala z jeho "dnes by se řeklo komfortní zóny". Je zavlečen do armády a začíná prožívat všechny útrapy tehdejšího vojenského života. Kromě toho potkává spoustu zajímavých lidí a zažívá celou řadu úsměvných i drsných příhod, které jsou dnes pro většinu lidí zcela nepředstavitelná. Krutý příběh a vyprávění o tažení pluků krajem celé Evropy doplňují legrační příhody a celá kniha je velmi autentickým svědectvím vojenského písaře Grimmelshausena. Opravdu velmi čtivé a podařené.
Neuveriteľne košatý, rozvetvený, zábavný a neuveriteľný príbeh prosťáčika Simplicia. Podľa jeho slov pochádzal z pomerne bohatej rodiny, no rozumu veľa nepobral. Životné udalosti a najmä vojna z neho urobili človeka tisícich tvári, pustovníka, vojaka umelca a kadečo iné. Odvoláva sa na Bibliu a antiku.
Prišiel mi to omnoho menej uveritelne ako Uhorský simplicissimus, dokonca až neuveriteľné, no je to jeden z najznámejších pikareskných románov, ktoré majú nezastupiteľné miesto v dejinách nemeckej literatúry.
Parádní a rozkošatělé, i když tu a tam nevyrovnané vyprávění; milión historek spojených postavou Simplicia Simplicissima, muže tisícera tváří, deseti tisíce řemesel a sta tisíce životních zvratů. Šest knih zachycujících putování třicetiletou válkou k míru a mnoha zeměmi sedmnáctého století od Německa po pustý ostrov, od hrůzy a nevinnosti zmařeného dětství, přes hledání osobní cesty, studium všeho, co knihy i život obsahují, a vychutnávání, co hmotný svět nabízí, po koketování s mystikou, ponor do ráje zbožného srdce a vědomí "mementa mori". V tom množství příběhů a slov člověk tu a tam ztratí směr a ne vždy si to užívá, neboť některé pasáže se opakují a některé nudí - ale těším se na návraty: ať tuto knihu otevřete kdekoli, najdete různorodá, přesto smysluplná sdělení v relativně zajímavém, na pár stranách odvyprávěném a vždy ostře pointovaném příběhu; jen si vybrat, který je ten váš.
Grimmelshausen: Dobrodružný Simplicius Simplicissimus. Další z knížek, na kterou jsem se roky těšil. Teď ,když jsem ji konečně vytáhl ze své knihovny a otevřel, s překvapením jsem zjistil podle jeho podpisu na předsádce, že vlastním exemplář (vydání Vyšehrad 1951) z pozůstalosti Otto Stritzka, malíře a umělce spjatého s rodem Florianů ze Staré Říše (jeho manželkou byla Marie Florianová a jeho dcerou Juliána, manželka Ivana Martina Jirouse). V knížce byla jako bonus vložena bonus brněnská tramvajenka z dávných let - díky za výmluvný pozdrav z časů, které byly. - Kniha samotná je výběrem z kompletního Simplicia, podstatně rozsáhlejšího; pikareskní román-svět. Čteme o osudech záhadného chlapce Simplicia od jeho dětských let po hrůzný a syrově vylíčený kontakt s třicetiletou válkou přes život u poustevníka až po léta Simpliciova floutkovství, "frejířství", a pak prozření a závěr života v podobě jeho dobrovolné robinsonády. Líčení třicetileté války zaujímá v románové kronice největší část, někde až méně záživnou, když se situace začínají podobat. Vždy ale zaujme líčení dobových mravů bez příkras, chorob a jejich léčení ale i běžného konání landsknechtů - žoldnéřů podobných stvůrám, vysávajícím a dál trhajícím jako kroužící krkavci zuboženou zemi. - Co mě zaujalo nejvíc: dnes bizarně působící kontrasty vysokého (antické mudrosloví) a fekálního (doslova), Simpliciova líčení setkání s duchy nebo s čarodějnicemi, jeho pobyt v podvodní říši a úchvatný a poněkud překvapivý příběh, kdy list papíru (použitý následně jako toaletní) - začne hovořit k Simpliciovi a líčí mu svůj vznik, cestu existencí zániku a nového zrodu až k jeho - zadnici. - Krásným závěrem je vyprávění o Simpliciově pokání na pustém ostrově po ztroskotání lodi - nikde jsem to nedohledával, ale předpokládám, že jde o zřejmý předobraz o něco pozdějšího Defoeova Robinsona Crusoe (roky vydání 1671 versus 1719). - Je pro mě s podivem, že v Čechách roku 1951 ještě mohl Vyšehrad tuto místy hluboce duchovní knihu vydat. - Doprovozena reprinty dobových maleb a skvostnými překresleními původních ilustrací Vojtěchem Kubaštou. Velký čtenářský i vizuální zážitek, děkuji Vám, nebesa...
Na to, že je to kniha z roku 1669, tak je až děsivé, jak se lidé vůbec nemění...ale na druhou stranu z evolučního hlediska to vlastně není tak dávno..;-)
Nejpřitažlivější se mně jeví fakt, že autor byl současníkem dějů, o nichž vypráví. Popisované reálie běžného života jsou proto pro mě o to cennější. Avšak na několika místech autor na můj vkus až příliš popustil uzdu své fantazii, což mi k naprosté většině reálně vyhlížejících příběhů moc nepasuje. I mnohá moralizující zamyšlení o křesťanské lásce a hodnotách jsem bral spíš jako nutné zlo, mající za úkol burcovat dobového čtenáře. Celkově se však jedná o velice zajímavé životní osudy z neméně zajímavé doby.
Je to Švejk 30 leté války. Člověk se seznámí s atmodférou a charakterem tehdejší doby z pera přímého účastníka. Autor se 30 leté války totiž sám zúčastnil. Kniha je sebraným dílem napsaným v průběhu několika let, ke konci již trochu vadne, ale je to úžasné čtení.
Vracím se k Simpliovi. :) Trochu hutné čtení, ale vtipné, a perfektní dobový obraz.
Doporučuji těm, kdo se chtějí procvičit v němčině - příběh vás tak pohltí, že zapomenete na jazyk.
Klasika se prakticky nedá hodnotit, protože u ní převažuje víc hledisek, než jen líbilo-nelíbilo. Takže, klasika z období 30.leté války. Dobré mít přečteno.
Projít celý svět a prošlapat si přitom boty - tak by se dalo shrnout krédo barokního kavalíra-mizery, hlavního hrdiny tohoto neobyčejného románu. Každá kapitola vás zanese do zcela jiného prostředí: připadáte si jako na scéně barokního iluzorního divadla s nekonečnými průhledy do namalované krajiny: Francie, Rusko, Turecko, Čechy, kramář, ranhojič, voják, poklad, ďáblové, královny, poustevníci...
Štítky knihy
třicetiletá válka (1618-1648) 17. století německá literatura Německo pikareskní romány náboženské války
Autorovy další knížky
| 1976 |  Dobrodružný Simplicius Simplicissimus |
| 1968 |  Poběhlice Kuráž / Divous Skočdopole |
Kniha Simplicius Simplicissimus : kronika třicetileté války je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 54x |
| Čtenářské výzvě | 4x |
| Doporučených | 5x |
| Knihotéce | 54x |
| Chystám se číst | 65x |
| Chci si koupit | 16x |
| dalších seznamech | 5x |
Autor nás uvádí do mnoharozměrného textu. Vedle poznání světa 17. století, Německa třicetileté války, pronikáme především do nitra člověka - křesťana, který je zajat jednou jedinou otázkou: Jak vyváznout z nástrah hříchu a dojít pokoje? Příběh románu ukazují neodolatelné puzení k hříchu (pýcha, marnivost, zahálka, lež, lakota, chtivost, smilstvo...) Jediným světlým bodem jsou pro něj novokřtěnci, které však pokládá za kacíře, i když jejich komunitní život obdivuje. Ideálem tak zůstává poustevnictví, i když hrdina ví, že všechny neřesti zůstávají stále při něm. Závěr na ostrově tak působí poněkud uměle - ale jak to měl vlastně jinak ukončit? Inspirace k promýšlení vlastního života a vlastní duchovní cesty.