Šikmý kostel

Pro mě silné čtení čtení, protože i naše rodinná historie je s hornictvím spjata. Vyrůstala jsem v Havířově a tehdy fungovalo ještě mnoho dolů. Rodiče i prarodiče na nich pracovali. Dědečka z máminy strany zavalilo na dole Dukla r.1962, jmenoval se Ladislav Lánský, babička pak zůstala sama s dvěma dcerami. Prababička jí měla s ženatým sedlákem a tak babička od mala zažívala spoustu ústrků a nenávisti, protože sedlák se k ní nikdy nepřiznal.(paralela s Ludwikem). Samozřejmě to pak ovlivnilo chování k dcerám atd atd....I ten nešťastný Těšín, tam jsem jako dítě zažila zážitky blízké smrti spojené s ohromným davem valícím se na polskou burzu. Vím, s knížkou to až tak nesouvisí, ale nacházela jsem tam paralely s naší rodinou a tak to se mnou hodně cloumalo a zasáhlo mě to. Je to drsný kraj a lidé v něm jsou drsní...nebo byli, hodně chlastání, alkoholismus v rodině, všude ty horníci s černými linkami kolem očí. Lidé tam byli drsní, protože ani s jejich předky se tam nikdo nemazlil. Takže paní Karin Lednická, velké díky.

Knihu jsem poslouchala jako audioknihu, kterou namluvila Vilma Cibulková. Mám moc ráda příběhy, které jsou inspirované skutečnými událostmi a to, so čeho se pustila Karin Lednická mi přijde důležité. Ve škole, a to jsem byla na gymplu, jsme se o událostech v česko-polském pohraničí vůbec neučili a přitom je to součást našich dějin. Muselo být těžké po skončení světové války řešit další občanskou válku a bát se o své nejbližší. Dějiny jsou ukazovány na jednotlivých postavách žijících v tomto kraji a na jejich nelehkých osudech. Těším se, až si pustím další díl.

Skvělá kniha, další komentáře nejsou potřeba. Prostě si ji kupte, my už máme doma 2. díl. :-)

Spolu s Tučkovou se stává paní Lednická jednou z mých nejoblíbenějších autorek historických románů současnosti.

Knihu jsem přečetla opravdu rychle a rozčlenění dle let a postav mi zprvu sice dělalo trochu obtíže, ale pak jsem si rychle uvykla a na konci jsem to kvitovala. Jazykově je vyprávění hodně pestré a dobové a některé výrazy jsem dokonce už převzala, protože jsou i docela úsměvné a trefné. :D

Jednotlivé postavy byly moc hezky propracované a v doslovu jsem se dočetla, že se některé příběhy zakládaly na pravdivé předloze pamětníků z daného kraje. To je velké plus, když vím, že část románu není úplná fikce. :)

Určitě si přečtu zbývající dva díly. Historii na Karvinsku jsem neznala příliš dobře, a o to víc mě vyprávění chytlo za srdce a nepustilo až do konce. Rozhodně knihu doporučuji všemi deseti! :)

Skvělá kniha, která se čte úplně sama. Od samého začátku, hned na první stránce vás vtáhne mezi hlavní postavy, přímo do děje. "Koukala" jsem na film celou dobu. Nejvíc mi vadilo, že jsou kapitoly hrozně dlouhé, ale prostě jsem "zapla" tlačítko pauza a druhý den opět play a hned navázala a nemusela se vracet a něco si připomínat. Kniha se mi četla velmi dobře, vše mi je blízké, rodný kraj i rodná řeč. Vzala jsem si kluka z Havířova, který taky 2 roky fáral. Pochází z havířské rodiny, takže i po letech se na havírňu stále vzpomíná. A i já prošla šachtou, jen ale okrajově, moje máma byla ograbčora, než zavřeli šachtu. Vzpomínala jsem a nechci zapomenout na své kořeny, i když jak přijíždíme do rodného Bohumína, někdy mi je cizí a je mi z toho smutno. Trochu se podobám Žofce, která se provdá na Moravu do Hustopečí, ale já jsem v Pohořelicích.
Knihu doporučuji všemi deseti a ještě víc. Další díly si určitě přečtu. Dvojku už mám doma.

Po celé řadě doporučení jsem se konečně rozhodla sáhnout po knize a rozhodně jsem nelitovala. Příběh je psán nádhernou češtinou, místy obohacený o nářečí z okolí Karvinska, což knihu oživuje a přibližuje k postavám. Příběh je zajímavý, pokaždé vás něčím překvapí, a i přes délku knihy vás dokáže po celou dobu udržet v napětí bez toho, aniž by vás nudil. Líbilo se mi i autorčino polemizování s vírou, kdy Barbora svůj osud vnímá jako boží úděl a trpně jej snáší, zatímco Julka se zase snaží žít mnohem víc světsky, což je zajímavé zamyšlení v průběhu příběhu.

Největší síla téhle knížky je v postavách. Barbora, Julka nebo Barka nepůsobí jako literární figurky, ale jako skutečné ženy z masa a kostí, které se musí poprat s chudobou, ztrátami i tlakem společnosti. Zvlášť kontrast mezi pokornou a časem zahořklou Barborou a odvážnější Julkou dobře ukazuje střet tradice a touhy po změně.
Jako historička oceňuji i přesně vykreslené historické pozadí – důlní neštěstí, první světovou válku i národnostní napětí. Dějiny tu nejsou jen kulisou, ale silou, která lidem zasahuje do života. O to působivější je, jak se obyčejní lidé snaží zachovat si důstojnost a udržet rodinu pohromadě.

Velmi syrové vyprávění. Těžko si ty časy představit, když žijeme v této době, kdy máme vše doslova na dosah. "Četla jsem" jako audioknihu a teda p. Cibulková naprosto výborná!

Hodnotím 3 hvězdičkami, kdyby se ale jednalo o čistě fiktivní dílo, šla bych o stupeň dolů. Každopádně musím ocenit práci, kterou si autorka dala se sbíráním materiálů pro knihu.
Celkově ale jsem se do příběhu nedokázala začíst, postavy mi přišly ploché a to samé bych řekla o textu jako takovém - nepředával mi žádné emoce, i když se o to asi snažil. V knize se objevují tragické události a těžké životní situace, bohužel ale bez kontrastu k něčemu veselému a pozitivnímu (“smutné” události jsou rozebírány poměrně dopodrobna, kdežto ty “veselé” se odpálkují jednou větou).
Na druhou stranu ale chápu, že se knížka může líbit :)

Drsné, ale velmi čtivé a skvěle zpracované. Tleskám.

Trochu je mi lito, ze jsem se ke knize dostala az ted, kdyz vim, jaky obrovsky boom to byl a velice kladne hodnoceni to jen potvrzuje. I kdyz nejsem typ ctenare, ktery by si vybiral romanove kroniky, tak musim pripustit, ze me pribeh bavil. Dej byl poutave napsany a i kapitoly se cetly dobre. Jedine malinke minus pro me bylo, ze jsem si zadnou postavu nejak neoblibila. A ze tech postav tam bylo celkem dost. Uvidim, jestli budu mit cas a pustim se dalsiho dilu.

Velmi autenticky a poutavě napsaná kniha.

Ač jsou osudy obyvatel slezského pohraničí drsné, kniha se čte dobře, odtrhla jsem se až po sto stranách, občas Vás dojme k slzám.
Chudé obyvatelstvo nečeká nic než dřina a boj o přežití. Jejich život nelze srovnávat s pohodlím v jakém si dnes žije naše generace.
Poděkování autorce za popsání situace ve Slezsku na přelomu století, vzhledem k tomu, že mí předkové pocházeli z Frýdku, vybavily se mi vzpomínky na dialekt a zapomenutou říkanku z dětství:
Sedí mucha na stěně, sedí a spí.
Potvora malinká, sedí a hajinká.
Sedí mucha na stěně, sedí a spí.

Nemohu hodnotit hvězdičkami, bylo by to příliš ovlivněno subjektivním dojmem z knihy v aktuálním rozpoložení, ačkoliv na příběhu a jeho zpracování vlastně není objektivně nic špatného... Obrovský kus práce, nepředstavitelné množství nastudovaných materiálů, rozhodně výborná místní znalost, překvapivé a hezky promyšlené a propletené rodinné a přátelské vztahy. Jenže mně se to vůbec nečetlo dobře. Začátek mě nedokázal vtáhnout do děje a pak jsem zjistila, že číst v době rekonvalescence něco, kde není ani špetka pozitivního, jediný radostný okamžik a ani troška naděje pro usoužené postavy, rozhodně není to pravé. Neubránila jsem se srovnávání s Tučkovou, která také zpracovává těžká témata, ale její hrdinky dokáží prožívat i něco hezkého a z příběhů nečpí bohapustá beznaděj. Zvažovala jsem, zda se vůbec pouštět do druhého dílu, ale poslední třetina nabrala na obrátkách a snad i díky Ludwikovi a Barce, které jsem si oblíbila, jsem se do něj pustila...

P. S. Komentáře ostatních čtu až dodatečně - perfektně mé pocity vystihli laepus a Knihosvet1 níže! Souhlas i s komentáři meluzena, martiline a amejzlík.

Hezky zpracovaný námět. Člověk se pořád učí a o téhle části českopolské historie moc neví.

Nádherná kniha. Paní Lednická je první dáma české beletrie.

Kolikrát se musí historie opakovat než se lidstvo poučí? Smutný příběh historie, který by neměl být zapomenut.

Úžasná kniha, kterou jsem nemohla odložit. Popisy postav a dokonalé vykreslení doby a ve které žily mi daly spoustu impulzů k zamyšlení a k tomu, abych si dohledala mnoho informací k této oblasti. Těžký život v hornické oblasti, snaha uživit rodinu, těžká dřina, válka, hlad, bezmoc a utrpení, to v člověku zanechá spoustu hlubokých myšlenek. Precizní práce autorky, aby mohla román zasadit do skutečných reálií spolu s lehkostí, s jakou píše, nemám dost slov chvály… Děkuji, děkuji, děkuji.

Paní Lednická je strašně fajn. Téma je strašně fajn. A i kniha sama se docela fajn čte. To jsou tři fajn, takže tři hvězdy. A teď ke dvěma důvodům, proč tam chybí ty zbylé dvě hvězdy:
1. Možná je to jen moje chyba, ale kniha mi přišla neuvěřitelně předvídavá. Ano, jako učitel dějepisu z tohoto regionu asi tuším víc dopředu historicky, co se v knize stane, ale o tom nemluvím. Spíš mi občas vadilo, že je zřejmé i to, jak se zapletou jednotlivé osudy těch obyčejných lidí. Tušíte, kdy kdo umře, kdo koho a kdy podvede apod.
2. Tematicky je to neuvěřitelné monotónní - šachta chlast šachta chlast smrt domácí násilí šachta chlast smrt chlast domácí násilí šachta nevěra chlast chlast... potom pozor, změna - přijde válka... ale za chvíli už to zas jede stejně chlast chlast nevěra šachta smrt chlast šachta smrt. Sorry, ale to je pro mě strašně málo. Kniha je dojemná, smutná, napínavá, k některým postavám se dá vytvořit nějaký vztah (k některým!), ale co je to za knihu, u které se na 400 stránkách ani jednou neusmějete? Copak ti lidi neznali humor? Ti lidi se ničemu nedokázali zasmát? Nějak si svůj zkurvený život odlehčit? Opravdu ani jeden jediný úsměv za 400 stran. Neuvěřitelné.
Co napsat závěrem... Nejsem typická cílová čtenářka (důraz na tu čtenářku), to vím. A bude to asi možná znít jako pochvala, ale nemyslím to primárně jako pochvalu, spíš jen konstatování - kniha působí, jako byste vzali Zolu, štrejchli ho trochu Preissovou nebo Glazarovou a celé to šoupli do Karviné. Pro didaktické účely je to čistočistý naturalismus. Pokud jej máte rádi (Zolu mám rád!), běžte i přes veškeré mé naříkání do toho.