Šikmý kostel
Karin Lednická
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533197/bmid_sikmy-kostel-65e02ad0ebdde.png
5
7859
7859
Šikmý kostel série
1. díl >
Románová kronika ztraceného města, léta 1894–1921. Podtitul knihy lapidárně shrnuje příběh někdejší pastevecké vesnice, která vystavěla svůj rozkvět na těžbě uhlí, aby o století později zašla na úbytě – také kvůli těžbě uhlí. Dnes už z výstavních budov a vznosné katedrály nezbylo nic. Jen šikmý kostel, který strmě a varovně ční do pusté krajiny. Kniha začíná obrovským důlním neštěstím roku 1894, které drsně zasáhlo do života obyvatel celého kraje. Patří mezi ně i hrdinové této knihy, jejichž pohnuté osudy můžeme po následující čtvrtstoletí sledovat. Barbora, Julka a Ludwik jsou představiteli tří naprosto odlišných dějových linií, které se však na mnoha místech proplétají a vytvářejí plastický obraz polozapomenutých časů. 2x CD MP3... celý text
Literatura česká Historické romány
Vydáno:
2020
,
OneHotBook
Interpreti: Vilma Cibulková
více info...
Přidat komentář
Krásná čtivá kniha. Ze které se dozvíme zajímavou historii a připomeneme si život ze starých časů. Knihu doporučuji
Asi sem jiná, ale ačkoliv jakási recenze slibovala, že kniha uchvátí od první stránky, tak mně se nelíbí ani námět, ani způsob, jakým je kniha psaná. Takže ne, zázrak se nekoná a další českou autorku škrtám ze seznamu toho, co chci číst.
Šikmý kostel má obří výhodu v tom, že většině Čechů odhaluje část historie naší malé země, kterou znal málokdo. Proto kniha tak funguje, protože popis solných poutí, které by člověk čekal někdy v osmnáctém století a následně pak občanské války mezi Čechy, Němci a Poláky je nesmírně zajímavý a odhaluje skulinky v naší minulosti, o kterých moc netušíme. Navíc se vše odehrává na v podstatě nehostinném kraji, kde jsou jen doly a svérázní lidé, kteří jsou nuceni spokojit se s málem. Jelikož je kniha psaná čtivě, má velký spád a je psána srozumitelným jazykem obohaceným o místní nářečí. Atraktivní je pochopitelně střídání časových rovin a vypravěčů, z nichž každý prožívá něco trochu jiného, sympatické ale je, že Karin Lednická k nim není úplně vstřícná a nechává je opravdu procházet útrapami, které by slabší povahy mnohdy nezvládly. Je pravda, že někdy jim chybí motivace a dělají rozhodnutí, která jsou trochu zvláštní, nic z toho ale kvality knihy, které jsou znát od prvních stránek, nikterak nesnižuje. Dokonce i to, že občas se autorka uchyluje k prvkům červené knihovny, je naprosto v pořádku, protože podobných momentů není moc a dají se přejít. Je sice pravděpodobné, že většina čtenářů si k žádné postavě nevytvoří extrémně blízký vztah (protože styl psaní pořád udržuje dojem, že čteme kroniku z dávnějších časů a hrdinové jsou jen "figury") a chybí tu i nějaké emočně silnější scény, v nichž by byl čtenář zainteresován, což ale nic nemění na tom, že Šikmý kostel (minimálně první část tedy) je výborná kniha, za kterou jsou znát roky rešerší a pečlivé a poctivé práce, navíc donutí k přemýšlení o tom, jak diametrálně rozdílné mohou být osobní dějiny i v tak malé zemi, jako je ta naše. 80 %
Děj se mi moc líbil, těšila jsem se až zase večer ke knížce usednu. Je fajn vidět pohled na dřívější dobu, kdy opravdu malé děti už pomáhali doma, slečny v 16 letech se starali o veškeré nelehké domáci práce, atd. Ten kontrast s dnešní dobou je neskutečný, člověka to donutí se zamyslet jak jsou některé věci dnes mnohem snazší. Kniha je napsaná čtivě, autorka si dala hodně práce zjistit veškeré informace. Moje další cesta na Ostravsko bude mít určitě jiný pohled. Těším se na druhý díl :)
Nemám zkušenosti s četbou kronik, měla jsem obavy, že děj bude rozvleklý, plný historických i dopodrobna popisujících událostí, ale byla jsem příjemně překvapena. Obdivuji spisovatelku za čtivý, pochopitelný jazyk a objasnění událostí, o kterých většina z nás nikdy nic neslyšela. Osudy rodin jsou tíživé, životní podmínky nepředstavitelné, vyhlídky na změny žádné. Až opadnou emoce asi vyhledám i další díly.
Kniha není úplně špatná, ale příliš mě nezaujala.
Dějově se mi líbila první polovina knihy. Nesedí mi kronikový záznam knihy, zajímavé postavy takhle nutně ustupují do pozadí a přichází stále nové, což mi vadilo v druhé půlce knihy. Styl autorky mi připadal zbytečně emotivní, často opakovala stejné myšlenky. Kniha se snaží tvářit seriózně ale přitom má blíž k dívčím románům. Nejspíš nejsem cílovka.
Omlouvám se ale pro mě děsná nuda. Dal jsem tomu 75% knihy ale opravdu jsem jí nedočetl chtěl jsem ale nedal jsem to. Asi to je opravdu spíš pro ženy.... Sorry Karin
Z nějakého podivného důvodu jsem četla nejdříve druhý díl a pak až tento. I tak jsem si celou sérii velmi užila, je napsaná čtivě, zajímavě, postavy jsou jasně rozeznatelné a celkově si myslím, že toto je jedna ze serií, která je vysoko nad tím, abych ji hodnotila.
Je podle mě prostě skvělá a stojí za přečtení.
Po dočtení jsem si udělali výlet k šikmému kostelu, což doporučuji i vám, jestli ho máte v rozumné vzdálenosti.
No a musím říct, že po přečtení se mi otevřely oči, co se týká regionu, ve kterém sama žiji.
První kniha se mi asi líbila ze všeho nejvíc, ale všechny jsou úžasné.
Naprosto strhující, obzvlášť pro nás, co jsme se narodili a žijeme v tomto regionu. Strhující nejen dějem, ale i stylem, kterým je to napsáno, kdy každá kapitola začíná nějakou událostí, přeskakujíc časem - většinou setkáním s někým, kdy je použita přímá řeč a pochvíli je předchozí děj shrnut v myšlenkách některého z hrdinů či hrdinek knihy. Ono to je člověka ke knize schopno neskutečným způsobem ukotvit a je to styl vskutku literárně ojedinělý. Jo a schválně, kdo si všimnul, že v knize jsou lehce rozmístěny úryvky Nohavicovy písně Těšínské nebe;)? Ostatně, v doslovu mu autorka věnuje poděkování. Bomba, rozhodně si to zaslouží veškeré chvalozpěvy a ocenění!
Silný a poutavý román, který vtáhne čtenáře hned od první stránky. Vypráví o těžkém, ale zároveň hluboce lidském životě hornických rodin v někdejší Karviné – městě, které prakticky zmizelo z mapy a po kterém zůstal jen Šikmý kostel.
Autorka citlivě zachycuje každodenní dřinu, vztahy mezi Čechy a Poláky, i méně známé historické události, o kterých jsem věděla jen nepatrně a například o solných poutí jsem doposud nevěděla. V jejím podání se historie nečte jako fakta, ale jako život sám plný bolesti, lásky, hrdosti i naděje.
Šikmý kostel není jen román – je to pomník, vytesaný slovy, věnovaný všem, jejichž životy byly dávno překryty uhlím a mlčením.
Četl jsem už podruhé. Pořád to byla síla, i dkyž ten wau efekt na podruhé trochu pominul. Ale jsem rád, že jsem to četl podruhé (i když původní záměr připomenout si děj a postavy před třetím dílem).
Kniha si mě našla tak nějak sama. Registrovala jsem její existenci už dlouho, ale nesáhla po ní, podivně mě míjela. Naprosto nepřipravená na její téma, region a autorku jsem se pustila po půlroční rezervaci v knihovně do čtení. A najednou o ní mluvila kolegyně z práce, město zná známý z Ostravy, zhlédla jsem podcast s Karin Lednickou. Na rozdíl od Slepé mapy, kdy mi postavy nepřehledně splývaly, tady udržely mou pozornost dlouho do noci a po přečtení mi stále živě rezonují v hlavě. Kniha nenásilně propojuje dobové události s každodenními starostmi místních a odhalila mi tak třeba občanskou válku a solné poutě. Z hlediska čtenářského zážitku je pro mě srovnatelná s Bílou Vodou.
"Člověk nikdy neví, co ho čeká. Ale měl by na to být připraven." s. 73
Velmi emotivní smutný příběh, který se mi četl dobře. Dozvěděla jsem se plno nových skutečností z této oblasti.
Poslouchal jsem toto až po díle druhém. Stejně dokonalé a vůbec nevadilo, že jsem to takhle zaměnil. Nakonec jsem právě mohl "dohlédnout" do dvojky a pospojovat si životy lidí, jak se prolínají časem. Jeden z nejlepších románů. Ale nedoporučuji lidem, co snadno zklouznou k depresím. Není to veselé čtení, jako nebyla ani ta doba. Nakonec, která je, že. Poslouchal jsem Vilmu Cibulkovou, která byla dokonalá. Neskutečně se těším na třetí díl. Nic míň než pět hvězd si to nezaslouží - i šest bych dal. A kdo pochází z té oblasti - o to více poutavější čtení. Včetně doslovu.
Tak mám za sebou konečně dlouho odkládaný první díl Šikmého kostela - já bych to hodnotila jako takový průměr, kritikami značně přeceňovaný; špatné to nebylo, ale žádný zázrak taky ne.
Půjčil jsem si knihu od sousedčiny dcery, abych zjistil, co na tom všichni mají!
No a nakonec jsem tu trilogii dočetl dřív než ona!
Karin Lednická v Šikmém kostele rozehrává poutavý příběh založený na kronikářském zpracování, což knize dodává autentickou a téměř dokumentární atmosféru. Díky tomu se čtenář dostává blíže k minulosti a může na vlastní kůži pocítit drsnost a každodenní realitu života na přelomu 19. a 20. století.
Autorka skvěle vykresluje prostředí i postavy, z nichž některé si okamžitě získají sympatie, jiné zase vzbuzují silné emoce. Například Barbora mě vyloženě štvala svou nepříjemností, ale musím uznat, že jako literární postava byla napsána bravurně – přesně taková osobnost dává příběhu hloubku a realističnost. Macecha Ludvíka mi pila krev, měla jsem chuť na ni skočit a jednu ji vrazit : D
Některé dialogy se vlekly a díky tomu bylo pro mě těžké udržet pozornost. Každopádně jsem určitě zvědavá i na další díly a stojí za to. Jen já osobně si dám trochu pauzu než se znovu začtu.
Krásně napsané, ohromně čtivé, a ještě jsem se přitom toho spoustu dozvěděla o místech a historických událostech, o nichž jsme se ani po revoluci neučili. Děkuju!
Sebral jsem tuhle knihu až dlouho poté, co humbuk kolem ní opadl a musím říct, že je to velmi příjemné čtení. Řekl bych o sobě, že jsem docela náročný, většina těchto "rodových eposů" posledních dekád mi připadala jako balast pro tetičky (což asi stále je), nicméně paní Lednická je o krok dále před konkurencí. Smekám za pečlivost a především za vkus.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) česko-polské vztahy hospodářská krize podle skutečných událostí horníci, havíři Karviná vznik ČSR (1918) důlní nehody Orlová Těšínsko, Těšínské SlezskoAutorovy další knížky
| 2020 |  Šikmý kostel |
| 2021 | Šikmý kostel 2 |
| 2022 | Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie |
| 2024 | Šikmý kostel 3 |
„ Teď je nejdůležitější obrnit se trpělivostí a statečně nést všechno, co přišlo, co teprve přijde. Nepoddávat se, být silná.
A hlavně se přestat trápit kvůli tomu, co bude za měsíc nebo za rok. Lépe udělá, když se soustředí na dnešní den, na nejbližší budoucnost.“
Úžasný román mapující část naší historie, o které, kdyby nebylo paní Lednické, bychom asi stěží tolik věděli. Zároveň nám knížka předkládá osudy lidí, kteří ačkoliv žili v drsném kraji a život jim do cesty kladl různé překážky, nikdy neztratili odhodlání nevzdávat se a radovat se z maličkostí.