Šikmý kostel
Karin Lednická
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/434224/bmid_sikmy-kostel-7BI-434224.png
5
6728
1605
Šikmý kostel série
1. díl >
Románová kronika ztraceného města. Podtitul knihy lapidárně shrnuje příběh o někdejší pastevecké vesnici, která vystavěla svůj rozkvět na těžbě uhlí, aby o století později zašla na úbytě – také kvůli těžbě uhlí. Dnes už z výstavných budov a vznosné katedrály nezbylo nic. Jen šikmý kostel, který strmě a varovně ční do pusté krajiny. Kniha začíná obrovským důlním neštěstím roku 1894, které drsně zasáhlo do života obyvatel celého kraje. Patří mezi ně i hrdinové této knihy, jejichž pohnuté osudy můžeme po následující čtvrtstoletí sledovat. Barbora, Julka a Ludwik jsou představiteli tří naprosto odlišných dějových linií, které se však na mnoha místech proplétají a vytvářejí plastický obraz polozapomenutých časů, jejichž drsnost je pro dnešního čtenáře v mnoha ohledech téměř nepředstavitelná. Každý z hrdinů čelí životním výzvám po svém: někdo se jim trpně poddává, jiný se snaží uchopit šance, které mu kvasící doba nabízí. Do všech osudů však opakovaně a nemilosrdně zasahují velké dějiny, které úsilí obyčejného člověka mohou snadno proměnit na prach. Anebo ne. Příběh je vystavěn na skutečných událostech, z nichž mnohé doposud nebyly v české románově tvorbě zpracovány. Vyprávění ubíhá v dramatickém tempu a natolik autenticky, že se děj před očima čtenáře mnohdy mění na film zaznamenávající i to, co donedávna zůstávalo skryto ve třinácté komnatě české historie.... celý text
Přidat komentář
Velmi čtivá a napínavá kniha. V několika pasážích mě dokonce rozplakala, což se mi u knížek příliš často nestává. Je to opravdu krásné dílo, kterému přidává na hodnotě, že je napsané podle skutečných událostí.
Těšínsko znám jen z písní Jarka Nohavici, pro mě je tahle oblast naší republiky dost neznámá a nepoznaná, tak jsem se po přečtení za tuto svou neznalost trochu zastyděla. Hodně zajímavé čtení, představa zmizelého hornického městečka, po kterém dnes zbyly jen holé pláně a jeden do země zanořený kostel, mě dost chytla. Taktéž polsko-český konflikt, který znám jen z roku 1938, ale vůbec jsem nevěděla, že jde o pokračování konfliktu z doby po první světové válce. I solná pouť do Wieliczky byla zajímavá, koukla jsem na mapu – pěkná dálka, nedovedu si to představit ještě s plnou nůší soli na zádech! Výstižná atmosféra uhelným prachem zaprášeného kraje s těžními věžemi a těžkým životem lidí závislých na práci v „ďuře“.
Těžištěm románu je život několika žen, jejich lásek, manželství, trampot v běhu času od devadesátých let 19. století až po dvacátá léta minulého století. V opakovaném popisu osudů hlavních hrdinek i hrdinů mi ale do pěti hvězdiček přece jen něco chybělo.
Odkazy na Nohavicův text „Těšínské“ mě přinutily opakovaně si poslechnout jedno z mých nej nej CD Divné století…
„Kdybych se narodil před sto lety
v jinačí době
u Larischů na zahradě trhal bych květy
má lásko tobě…“
„…Tramvaj by jezdila přes řeku nahoru
slunce by zvedalo hraniční závoru“…
Krásně zpracovaná knížka, co se týče provedení, vypráví osudy několika rodin z přelomu minulého století z hornického kraje na severu Moravy. Silně mě příběh připomněl Pád titánů od Folleta, jen v komornějším provedení.
Úvod byl fantastický, jenže dál už šlo spíše o pro mě ne úplně zábavné vyprávění rodinných příběhů. Mnohem atmosféričtější je třeba Hana, nebo Žítkovské bohyně. Tady mě to z větší části přišlo jako červená knihovna. Škoda. Čekal jsem trošku víc dle recenzí.
Nemůžu dát 5 hvězdiček.... rozhodně dobrá kniha, ale mám takový pocit, že proplula okolo mě, aniž by ve mě cokoliv dlouhodobě zanechala.
Region, kam autorka zasadila děj, má kouzlo sám o sobě a v mých očích knihu dost nese. O příběh vlastně ani nejde, postavy tu slouží jen k ukázání toho, jak se tam a tehdy žilo.
A ukazují to neskutečně poutavě. Uvědomuji si, že dílo je beletrie a nikoliv literatura faktu, nicméně dokáže výborně čtenáři otevřít obzor na region a část historie, na které se zapomíná. (Knihu jsem četla prakticky s mapou v ruce, abych si to lépe prostorově uspořádala.) Těším se na pokračování, ve kterém mě autorka opět nechá nakouknout pod pokličku svého rodného kraje.
O knize se hodně mluvilo, ale očekávání neodpovídá skutečnosti. Kniha je psaná čtivým jazykem, ale jinak je úplně plochá, popisuje život lidí, v jejichž životě se nic neděje. Protože všechno to, co PR knihy slibuje, všechny ty důležité události a historické milníky, které tak mistrovsky umí zaplést do života lidí třeba Ken Follet, se tady o příběh jen tak lehce otřou.
Knihu jsem zaznamenala díky televizním reportážím, kde se o ní hovořilo, poté jsem narazila na hodnocení zde a rozhodla se tedy knihu koupit.
Pro mě největší čtenářské zklamání posledních let.
Příběh plný klišé, kde autorka nechává umírat spoustu svých hrdinů, vždy tam, kde by bylo třeba psát záživně i o věcech běžných, obyčejných. Jakoby se toho autorka bála, nebo jí to nešlo a tak raději pohřbí další postavu "hlavně ať je o čem psát". Postavy jsou šablonovité, jedna od druhé se skoro neliší. Příběh, který by se mohl odehrávat kdekoli, kde lidem při práci hrozilo nebezpečí. Moc jsem se těšila na popis tehdejšího karvinského kraje, ale toho tam bylo pomálu, respektive se nevelká část informací opakovala dokola. Díky tomu podtitul - románová kronika ztraceného města - prostě nesedí. Leda by to mělo být jakékoli město, téměř kdekoli v Evropě v dané době. A když už konečně autorka nenechává umírat další a další postavy, tak se dostáváme k informaci opět z ranku "ať je o čem psát", že blízcí příbuzní netuší, že jsou příbuzní i přesto, že se mnoho let vídají, mluví spolu ...
Chování postav se často děje směrem "ode zdi ke zdi" - buď nešťastně lkají, nebo jsou herojové, málokdy narazíte na pár vět, kde tomu tak není. Při čtení jsem si vybavila dobu před cca 25 lety, kdy televize okupovaly telenovely a kde se vždy muselo odehrát drama, aby bylo chvíli o čem mluvit a tak stále dokola. Jak u postav v takovém seriálu, tak u postav z této knihy, jsem postrádala vnitřní vývoj, hloubku, nebo jakýkoli přesah.
Přemýšlela jsem nad plusy této knihy. Polovičním plusem budiž to, že má autorka bohatou slovní zásobu, byť je někdy do textu neumně "našroubovaná", ale to mi v samotném čtení moc nevadilo.
Jako jediné bezvýhradné plus je pro mě výtvarné zpracování knihy - vazba, plánek, druh písma, určitý minimalismus.
Zřejmě jsem zmlsaná autory jako je pan Hajíček, nebo paní Tučková ...
Poslední dobou mě velmi baví tento druh knížek a vyprávění. Na tomto příběhu oceňuji, že se věnuje regionu, o kterém toho člověk ví pořád tak málo a přitom se tu odehrávaly dějiny často barvitější než jinde. Autorka nám představila každou postavu, a to opravdu do hloubky přes myšlenky, pocity i hořekování co by-kdyby. Doufám, že bude nějaké další pokračování (možná několik), kde by se osudy stejných postav a jejich potomků vyvíjely přes další dějinné události, kdo ví, třeba až do současnosti. :)
Kde začít? Nemohla jsem knihu odložit, jak byla čtivá a líbezně napsaná. Mnohokrát jsem sama sobě řekla, jak jsem šťastná za dobu, ve které žiju. Z historie všichni známe, jaká byla za války bída, jak těžké byly počátky těžby. Ale když se vše spojí v tak krásně vyprávěném příběhu, člověka to zasáhne. Miluju mluvu knihy, která je mi velmi blízká a s nářečím jsem neměla problém (srdce mi zaplesalo nad oblíbeným výrazem "ščuřit se"). Doporučuji navštívit i web Karin Lednické, kde autorka nabízí podobu Karwinné z doby knihy, v porovnáním s tím, jak Ztracené město (ne)vypadá dnes. Jsem jí vděčná za doplnění si znalosti o česko polském konfliktu. Co chci závěrem říct, je, že se nemůžu se dočkat pokračování knihy a kudy chodím, tudy chválím.
Jsem ohromená a okouzlená!
Po dlouhé době kniha, kterou jsem nemohla odložit. Těším se na pokračování.
I když sama pocházím z tohoto kraje, byly pro mě některé události neznámé. Možná proto, že žiju v okolí Jablunkova a to je na druhém konci Zaolší než Karviná. Nebo je to spíš tím, že spory o Těšínsko jsou pro spoustu zdejších lidí stále tabu. Ona ta nevraživost ještě občas probublává. Ślónsko je holt kraj rázovitý.
DOPORUČUJI!
Ohromně zajímavé! Bohužel v době covidové toto téma nerozveselí. Měli těžký život a teď už vím, proč je tento kraj razovitý. Četlo se mi to dobře, osvěžující bylo prokládání nářečím, ale úplně mě děj nestrhl, aby se ze mě stal čtecí maniak... Ale doslov mě dostal, až jsem pořádně vzala mapu a zjistila, že kostel stále stojí! Kdy bude pokračování?
Historie našeho kraje, známá jména a místa, horníci, tragédie, lásky, spousta dětí, těžký život, složité osudy. Asi jsem teď zrovna takovou knihu potřebovala, abych si uvědomala, že se pořád máme dobře. Doporučuji přečíst v této zvláštní době.
Bylo to příjemné čtení. Sledovala jsem osudy jedné rodiny a jejich přátel po desítky let, prožívala jsem s nimi situace příjemné i tragické. Jen jsem občas měla strach, na které stránce na mě vybafne karvinská Anna proletářka, ale naštěstí se tak nestalo.
Dozvíte se o historii co jste se ve škole neučili a o čem se dodnes nemluví. Už aby vyšel další díl.
Na knihu jsem se těšila z mnoha důvodů, jeden je že můj muž je Lednický a pochází z toho kraje (Frýdek-Místek) a dodnes po "plzeňsku" nemluví, ale stále se mu motají slova z dětství, takže pro mne také některé výrazy nebyli neznámé. Dokonce jsem se jela přes celou republiku podívat na "šikmý kostel" i přesto, že nyní je uzavřen.
Kniha měla spád, těžký život na přelomu minulého století by dnes nikdo z nás nezvládl takže i tak smekám.
Těším se na další pokračování.
Sto roků v šachtě žil, mlčel jsem, sto roků kopal jsem uhlí....
Petr Bezruč se vynořil kdesi z šera hlubin mé mysli při čtení prvních kapitol Šikmého kostela. Karin Lednická je bystrá, nadaná, sečtělá a především má dar jazyka a nesmírné představivosti. Kronika doby temna, spíš než ztraceného města. Tolik strádání, bolesti a odpírání, co lidé museli snášet na konci 19. století a počátku 20. Jeden trne, co všechno může lidská bytost snést. Ani když dojde na nejhorší, není čas plakat ani truchlit. Je potřeba myslet na jídlo na příští den. Na to, jak nakrmit děti. Na to, jak přežít.
Román o ženách. Barbora, Julka, Fanka Barka... Každá jiná, každá jiný osud, každá pozoruhodná silou, s jakou čelí životním útrapám. A to ne ledajakým útrapám. Přelom 19. a 20. století, vč. 1. sv. války, nemá v literatuře významného pokrytí. Téma je proto vysoce zajímavé samo o sobě, vyzdviženo vysokou literární kvalitou románu a prostředím Moravskoslezského kraje z doby černouhelného boomu. Závěr knihy je přímo strhující. Československo - polský územní spor je válka, o které se moc neví. Jen suchá fakta. Země se po 1. sv. válce v Těšínsku, vč. Těšína, rozdělila na český a polský. Ale jaké lidské osudy tuto operaci provázely člověk nedohlídne. Lednická přitom - chvályhodně - nestraní žádné straně, ani polské ani československé. Vynikající!
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) česko-polské vztahy hospodářská krize podle skutečných událostí horníci, havíři Karviná vznik ČSR (1918) důlní nehody Orlová Těšínsko, Těšínské Slezsko
Autorovy další knížky
| 2020 |  Šikmý kostel |
| 2021 | Šikmý kostel 2 |
| 2022 | Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie |
| 2024 | Šikmý kostel 3 |
Kniha Šikmý kostel je v
| Právě čtených | 253x |
| Přečtených | 9 529x |
| Čtenářské výzvě | 3 131x |
| Doporučených | 862x |
| Knihotéce | 1 431x |
| Chystám se číst | 1 993x |
| Chci si koupit | 562x |
| dalších seznamech | 30x |
Kniha s tísnivou atmosférou, kde i dobré věci příliš nezahřejí u srdce, jakoby na nich vždy seděl všudypřítomný uhelný prach. Tvrdý život v českém i polském Slezsku s radostmi a tragédiemi propojenými důlními štolami.
Příběhy obyčejných havířských i nehavířských rodin z dob, kdy lidé dobře chápali, že v životě není nic zadarmo a že na prvním místě není zábava.