Šikmý kostel 2
Karin Lednická
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/460110/bmid_sikmy-kostel-2-wiw-460110.jpg
5
3722
792
Šikmý kostel série
< 2. díl >
Románová kronika ztraceného města, léta 1921–1945. S Barkou, Ludwikem, Julkou a dalšími hrdiny trilogie Šikmý kostel se setkáváme vzápětí poté, co jsme je v závěru prvního dílu opustili. Zatímco ve zbytku nově vzniklého Československa nastávají zlaté časy, v Karvinné – jak se nyní město jmenuje – se stále významně projevují důsledky předešlého dramatického dění a prosakují do všech oblastí života. Ne vždy v dobrém. I přesto lze říct, že dvacátá léta jsou pro obyvatele města relativní selankou, dobou významných společenských změn a ekonomického rozmachu. Nastupující generace se může těšit výsadám, které byly v nedávné minulosti nedosažitelné, a začínají se před ní rozprostírat dříve netušené možnosti. Klíčící naděje však rázně ukončí hospodářská krize a vzápětí opětovný vzestup nacionalistických nálad. Napětí ve společnosti stoupá a rodiny našich hrdinů rozštěpují rozdílné názory: zatímco jedni se nadcházející hrozby obávají nebo mezi prvními nesou její ničivé důsledky, jiní probíhající změny vítají jako šanci k odčinění utrpěných křivd. Smršť událostí po nástupu německé okupace však nakonec smete všechny, protože v tomto regionu i druhá světová válka probíhala dosti jinak než ledaskde jinde. Příběh je i tentokrát vystavěn na skutečných událostech a čtenář s překvapením zjišťuje, že mnohé z toho, co se ve druhém díle Šikmého kostela odehrává, zůstávalo po dlouhá desetiletí skryto ve třinácté komnatě dějin.... celý text
Přidat komentář
Druhý díl začíná přesně tam, kde jsme hrdiny v prvním díle zanechaly. Jsou knihy, které vás zasáhnou, rozdrtí, poznamenají, takovou sérií je přesně Šikmý kostel.Kniha ukazuje prostý život lidí z dob meziválečných a zasažených Druhou světovou válkou. A i když v době mezi válkami byl mír, mezi lidmi se stále zbrojilo. Lidé vedli v podstatě občanské války před První světovou válkou ale i po ní. Jen chvíli byli nepřátelé Češi, pak zase Němci nebo Poláci. Tohle jsou zkrátka historicky pravdivé informace, o kterých se nikde nemluví. Dodnes si ale lidé nesou na bedrech těžké časy minulosti a stále to není. Karin umí psát naprosto návykově, její stylizace je čtivá a bohatá.
Každý díl vypráví o trošku jiné době. Doba v první knize byla o dost jinačí, než v té druhé. Lidé měli o dost větší předsudky a řídily se většími pravidly. I přesto jsou ty postavy stejné, prosté a lidské. Karin totiž píše reálné postavy, které sice nejsou inspirovány skutečnými životy, ale za to se v nich mnoho postav skutečně najde.
Nááádhera, ve stoje tleskám paní Lednické za tento počin. Bála jsem se, zda i druhý díl mě strhne stejně, jako ten první...a po pár řádcích bylo jasné, že už se “zase vezu”. Okamžitě jsem vplula do příběhu a nechala se unášet, i slzu jsem párkrát zamáčkla. S blížícím se závěrem jsem se pak dostala do situace, kdy jsem dychtivě chtěla vědět, jak to s hrdiny dopadne, zároveň jsem ale číst nechtěla, protože se s každou stranou blížila chvíle, kdy se s příběhem rozloučím. Za mě je i pět hvězdiček málo, ještě dlouho ve mě kniha rezonovala a doznívala.
Jsem nesmírně ráda, že jsem mohla prožít týden s Ženkou, Julkou, Barkou, Anuškou a jejich rodinami. Týden, ale v knize 24 let...
Karin Lednická opět napsala neuvěřitelně čtivou knihu. Máte opravdu pocit, že s rodinami sedíte u stolu a debatujete, že prožíváte jejich radost, smutek, bolest, strach....vidíte je stárnout, umírat...prostě, příběh vás zasáhne. Znáte je některé vlastně od malička a prožíváte s nimi vše. A vše tak barvitě, tak opravdicky, jako kdyby vám před očima běžel film...
Měla jsem trochu strach, po všech těch superlativech tady, se do knihy pustit. I když první díl se mi líbil velice. Zbytečně!
Nevím, které slovo by knihu nejlépe vystihlo. Strhující? Fenomenální? Nebo snad (odpusťte mi ten výraz) kulervoucí? Autorce se tímto dílem povedl opravdu majstrštyk. Ač 600 stran, člověk se vůbec neměl šanci začít nudit a klidně by četl i dvojnásobek. Byť čtení to není ani trochu veselé. Každá doba i každý člen rodiny dostali dostatek prostoru. Jakožto "tutajší" znám tuto nelehkou historii z vyprávění předků, ale v knize je to vše krásně ucelené, posloupné a na příbězích postav naprosto reálně vykreslené, včetně citlivě a trefně použitých výrazů "po našymu". Závěr láká na třetí díl a snad by to mohlo nabrat i lehce pozitivní směr? :-)
Jak je zmíněno v doslovu: "Je dobře, že autorka toto téma otevřela."
Jsem moc ráda, že se o tomto úseku dějin mohou dozvědět lidé i z jiných koutů naši země. A v neposlední řadě si snad každý uvědomí, jak se máme stále dobře.
Když jsem šahala po této knize, měla jsem předsudky a bála jsem zklamání z knihy. Přeci jen, člověk má tendenci srovnávat, zároveň jsem měla obavy, aby kniha nebyla moc "táhlá" a neobsahovala zbytečné pasáže, které by mě nudily. Ale opak byl pravdou a byla jsem příjemně překvapená! Kniha se četla dobře po celou dobu, ač události knihy byly pro mě velmi zdrcující a jak se píše v recenzích níže, i já se se o některých událostech doprovázející válku dozvídala poprvé až v této knize. Proto děkuji autorce za rozšíření obzoru :-) Těším se na další tvorbu autorky.
Bála jsem se zklamání, takže jsem chvíli četbu odkládala, ale mé obavy byly zhola zbytečné; opět máme tu čest se skvělou knihou.
Larischovo panství mě přivedlo k poslechu Nohavicovy písně Těšínská, velmi doporučuju. Autorce děkuju za další úžasný příběh naší (rozuměj českopolskožidovskoněmecké) historie a nemám slov. Tentokrát ani nepročítám komentáře, chci si v sobě uchovat právě ten svůj pocit, který se dostavil po dočtení téhle knihy. Na jeho vyjádření by mi tentokrát nestačilo jedno slovo. Anebo jinak: zvládnete stupňování přídavného jména špatná ( samozřejmě doba, ne kniha)?
"Jako by je neznal.
Tvrdohlaví jako mezci, drsní jako šmirglpapír, prchliví jako dravá řeka.
A zároveň srdeční, bohabojní, pracovití.
Mieszanka wybuchowa.
Čtyřicet let mezi nimi Waclaw Olszak žije, čtyřicet let jim dělá revírního lékaře, organizuje zdravotní osvětu, letní tábory pro nemocné děti, zajišťuje podporu pro nemajetné studenty, dělá toho tolik. Zvolili si ho za starostu, respektují ho, ale ani to nestačí, aby jeho slovo bylo něco platné, když se Karvinnští chtějí hádat."
Je dost smutné, když si člověk uvědomí kolik hrůz, bolesti a utrpení si dokáží lidé způsobit sami sobě a především vzájemně. Vlastně nemoci a přírodní katastrofy jsou to nejmenší co nám v životě ubližuje. Je moc důležité si toto stále uvědomovat a snažit se tomu vyvarovat - vyvarovat se jakýmkoliv rychlým soudům, černobílému myšlení a vidění světa atd.
Při čtení této knihy jsem si daleko více než u prvního dílu uvědomovala tu nepřetržitou hrůzu, strach. Měla jsem tendenci listovat v knize dopředu a hledat nějaký světlý bod, na který se můžu těšit a on nepřicházel.
Při jejím čtení si člověk uvědomí jak si dnes stěžujeme na malichernosti a tito lidé žili své životy v neustále těžkě dřině a strachu o svůj život, bez vyhlídek. A to co pak postupně přicházelo bylo snad stále horší a horší ...
Úžasná, úžasná kniha, která nutí k přemýšlení.
Kniha se mi líbila stejně jako první díl, i když se nejedná o můj oblíbený žánr. Velice přínosná kniha, především pro ty, kteří nemají o Česko Polském konfliktu ani zdání :).
Právě dočteno a četla bych dál... :) Krásná knížka, která se jen těžko odkládá. Musím říct, že jsem děj hltala a autorce moc děkuji za rozšíření vědomostí z této doby a tohoto kraje. Člověk si hned víc váží toho, co momentálně má.
Stejně jako první díl i druhý je velmi poutavě napsán. Autorka posunula děj do meziválečného období a samozřejmě i do období 2. světové války (velmi mě překvapila existence "Polenlager", o nichž jsem se více dověděla v knize, děkuji!). Pokud po knize sáhnete, opět se posunete po ženské lince (osudy tří sester a jejich dětí) dál v příběhu. Kniha končí rokem 1945 a popravdě se už nemůžu dočkat posledního dílu. Na závěr nesmím opomenout použití regionálního nářečí, které děj úžasně doplňuje a i pro čtenáře z jiného kraje je text srozumitelný.
Kniha mě opět pohltila, jak jinak. U prvního dílu bylo pro mě gró příběhu těžký život havířských rodin a hlavně zcela neznámé dějiny tohoto kraje, ostudná fakta o tak opěvované demokracii první republiky. Nyní jsem tuhla. Uvažovala jsem, jak bych se rozhodla já a příběh mi ukázal , že běh dějin člověku vrátí každé rozhodnutí, kdo se měl dobře za Poláků, odnesl to za Němců, kdo za Němců, zaplatil po válce....bylo mi z toho úzko a obdivuji spisovatelku, že kousla do tak kyselého jablka, které může zesládnout jen přijetím pravdy a zodpovědnosti za národní minulost, nemůžu se dočkat třetího dílu.
Stejné hodnocení jako u prvního dílu. Na pokračování Šikmého kostela jsem se těšil, byl jsem zvědavý, jak autorka pojme období první republiky a 2. sv. války. Trošku se ve mě ale probouzely obavy, že kniha bude "jen" dalším příběhem zasazeným do tohoto období ve stylu Mornšťajnové, Katalpy apod. Ano i ne. Jisté náznaky tam byly, ale pojetí Lednické je odlišné. Je odlišné především místem, kde se příběh odehrává. Karvinsko (a tamní život) je alfou a omegou celého příběhu. Kniha se odlišuje pohledem, pohledem "ze severu".
Bohužel (a nevím, jestli to bylo knihou, nebo obdobím, kdy jsem ji četl) mě při čtení přistihla "krize", asi v půli příběhu jsem měl chuť knihu odložit, příběh mě přestal bavit. Naštěstí jsem tak neudělal, závěr však není nijak zdrcující, ale čtenář jistě najde uspokojení.
Těším na závěrečný díl!
Krásna kniha. Človek tak nejak dúfa, že to pre všetkých dopadne dobre, ale to sa v podstate nedeje ani v živote. Je neuveriteľné, koľko človek dokáže vydržať. A ako sa nevieme poučiť z histórie a z vlastných chýb. Všetky postavy mi prirástli k srdcu. Aj tým, aké boli obyčajné, ako si niektorí chceli "žiť svoju priamku".. ale okolnosti nedovolili. Neviem sa dočkať tretej časti.. české autorky to v poslednej dobe poriadne rozbehli. Neviem sa nabažiť :)
Osudy karvinské rodiny, četla jsem oba díly za sebou, což doporučuji, nemohu říct, který je lepší, každý vypovídá o své době a to tak, že prožíváte příběhy rodiny s jejími hrdiny naplno. Je to vážné a čtení k zamyšlení, v paralele s dnešní dobou je to poučné. V náročných dobách se projevuje lidský charakter lidí, nakonec se stejně zjistí, že chyby se mezigeneračně opakují a lidé se nepoučili.
Po dlouhé době jsem četla knihu českého autora, která mne opravdu chytla za srdce. Hodnotím kladně první i druhý díl. Pokud by byl třetí, s radostí jej zase koupím. Bude to pro mne kniha, ke které se budu i po letech vracet.
Štítky knihy
koncentrační tábory druhá světová válka (1939–1945) česko-polské vztahy první republika, 1918-1938 Mnichovská dohoda hornictví zajatecký tábor podle skutečných událostí Karviná důlní nehody
Autorovy další knížky
| 2020 |  Šikmý kostel |
| 2021 | Šikmý kostel 2 |
| 2022 | Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie |
| 2024 | Šikmý kostel 3 |
Kniha Šikmý kostel 2 je v
| Právě čtených | 155x |
| Přečtených | 5 370x |
| Čtenářské výzvě | 1 871x |
| Doporučených | 421x |
| Knihotéce | 1 003x |
| Chystám se číst | 870x |
| Chci si koupit | 220x |
| dalších seznamech | 25x |
Skvělé pokračování příběhů Karviné a okolí. Já bych ale potřebovala vědět co s nimi se všemi bylo dál.....