Šikmý kostel

Hezky zpracovaný námět. Člověk se pořád učí a o téhle části českopolské historie moc neví.

Nádherná kniha. Paní Lednická je první dáma české beletrie.

Kolikrát se musí historie opakovat než se lidstvo poučí? Smutný příběh historie, který by neměl být zapomenut.

Úžasná kniha, kterou jsem nemohla odložit. Popisy postav a dokonalé vykreslení doby a ve které žily mi daly spoustu impulzů k zamyšlení a k tomu, abych si dohledala mnoho informací k této oblasti. Těžký život v hornické oblasti, snaha uživit rodinu, těžká dřina, válka, hlad, bezmoc a utrpení, to v člověku zanechá spoustu hlubokých myšlenek. Precizní práce autorky, aby mohla román zasadit do skutečných reálií spolu s lehkostí, s jakou píše, nemám dost slov chvály… Děkuji, děkuji, děkuji.

Paní Lednická je strašně fajn. Téma je strašně fajn. A i kniha sama se docela fajn čte. To jsou tři fajn, takže tři hvězdy. A teď ke dvěma důvodům, proč tam chybí ty zbylé dvě hvězdy:
1. Možná je to jen moje chyba, ale kniha mi přišla neuvěřitelně předvídavá. Ano, jako učitel dějepisu z tohoto regionu asi tuším víc dopředu historicky, co se v knize stane, ale o tom nemluvím. Spíš mi občas vadilo, že je zřejmé i to, jak se zapletou jednotlivé osudy těch obyčejných lidí. Tušíte, kdy kdo umře, kdo koho a kdy podvede apod.
2. Tematicky je to neuvěřitelné monotónní - šachta chlast šachta chlast smrt domácí násilí šachta chlast smrt chlast domácí násilí šachta nevěra chlast chlast... potom pozor, změna - přijde válka... ale za chvíli už to zas jede stejně chlast chlast nevěra šachta smrt chlast šachta smrt. Sorry, ale to je pro mě strašně málo. Kniha je dojemná, smutná, napínavá, k některým postavám se dá vytvořit nějaký vztah (k některým!), ale co je to za knihu, u které se na 400 stránkách ani jednou neusmějete? Copak ti lidi neznali humor? Ti lidi se ničemu nedokázali zasmát? Nějak si svůj zkurvený život odlehčit? Opravdu ani jeden jediný úsměv za 400 stran. Neuvěřitelné.
Co napsat závěrem... Nejsem typická cílová čtenářka (důraz na tu čtenářku), to vím. A bude to asi možná znít jako pochvala, ale nemyslím to primárně jako pochvalu, spíš jen konstatování - kniha působí, jako byste vzali Zolu, štrejchli ho trochu Preissovou nebo Glazarovou a celé to šoupli do Karviné. Pro didaktické účely je to čistočistý naturalismus. Pokud jej máte rádi (Zolu mám rád!), běžte i přes veškeré mé naříkání do toho.

Četl jsem již před pár lety a ztotožňuji se s názorem, že je to spíše ženský román, který muži asi tak intenzivně nepožívají. Nicméně téma, lokace a duch doby byly pro mě originální.

Románová kronika ztraceného města léta 1894-1921

Nebylo jednoduché se začíst, autorčin styl psaní pro mě nebyl ideální. Sice se hodí k době, o které je psáno, ale špatně se mi to četlo. Co se týče děje, ten byl zajímavý, osudy postav se vyvíjely velmi rychle a byly až neuvěřitelně propletené. V první části knihy se mi líbila postava Barbory a Julky, ale čím víc jsem četla, tím víc se pro mě stávaly nesympatickými. Oproti tomu Ludwig mi zprvu přišel nemastný neslaný a nakonec z toho všeho vyšel asi nejlépe.

Nejvíc mě asi zaujala pasáž, kdy ženy absolvovaly pravidelně několikadenní poutě do Polska pro sůl. To musela být neskutečně těžká doba. Ale lidé si pomáhali, nezištně, i když se třeba ani neznali. Zároveň rodiny trpěly neustálým strachem o muže, kteří od nevidím do nevidím fárali v dolech za pár drobných, aby je uživili. Nejednomu z nich se tato práce stala osudnou a šachta ho pohřbila.

Naopak nejméně mě zaujalo meziválečné období, samá politika a nevraživost mezi Poláky a Čechy. To se mi četlo špatně a přiznám se, že jsem pár odstavců dokonce přeskočila, bylo to zdlouhavé.

S recenzí Šikmého kostela jsem si dávala na čas, potřebovala jsem si utřídit myšlenky. A asi i díky tomu z původně zamýšlených třech hvězdiček upouštím a hodnotím čtyřmi. I přes to, že jdu možná malinko proti proudu (málokterý čtenář hodnotí jinak než plným počtem).

Knížku doporučuji, rozšířila mi obzory. Ale po takovém obrovském ohlase, který má, jsem čekala malinko víc. Nijak mě to emocionálně nezasáhlo.

Tato kniha mi byla velmi blízká, jelikož má rodina právě od šikmého kostela pochází a už jako malá jsem ráda poslouchala příběhy jak zde ještě moje maminka jako malá řádila na zahradě své babičky. Bylo mi velmi smutno, když jsem zjišťovala, že toto "ztracené" město není v podvědomí mladých lidí, v některých případech i mých vrstevníků. Přitom to není tak dávno co domy v tomto městě ještě stály, při představě že má maminka ještě toto město zažila.

Je to opravdu skvělá kniha, která navíc záslužně provádí osvětu o daném kraji a úseku dějin. Jak autorka zmiňuje v doslovu, plno událostí se v literatuře ani učebnicích nikde nepopisuje. Kdo ví, kdyby to autorka alespoň takto nezaznamenala z vyprávění pamětníků, tak by se znalosti o solné pouti nebo polsko-české nenávisti ve dvacátém úplně vytratily. Obraz kraje je taktéž fascinující a za mně dokonce krásnější než třeba ten v Žítkovských bohyní.

Nad čím lze trošku žehrat, je že rozdělení do kapitol podle hlavních postav je nedůsledné a spíš takové dekorativní. Hlavní postava je většinou Barbora a její děti a to i tehdy, když jsme například v části Julka. Nebo že je to celkem pálka na city a kniha se hodně soustředí na to negativní. I když postavy zažívají hezké časy, tak to je jen zmíněno a zase se čte jen o tom těžkém a bolestném. Já bych se teda nezlobila, kdyby to bylo více vyvážené trochou štěstí. Hlavně začátek se mi proto emočně těžko četl.

Kniha si ale určitě zaslouží vydržet a číst dál. Je to jedno z nejpovedenějších děl, co v české literatuře máme.

Zaraďujem sa medzi nadšencov a obdivovateľov tohto diela.
S akou precíznosťou zasadila autorka príbeh do skutočných reálií, skutočného prostredia, dejinných udalostí a uviedla historické postavy. Píše ľahko, veľmi pekne štylisticky, dobre sa to číta, pričom príbehy nás zasiahnu a dlho po prečítaní doznievajú v mysliach.
Ako väčšina čitateľov, tiež som nemala žiadne informácie o danom mieste a období, vygooglila som si preto históriu, spoznávala osobnosti, podnikateľského mága Heinricha Larischa-Mӧnnicha, objaviteľa liečivej vody baróna Bessa, lekára MUDr. Degrého a mnoho ďalších historických postáv. Zistila som, že dodnes existujú kúpele Darkov, oboznámila som sa s krutou a vrtkavou históriou Halíča, doteraz mne neznámou. Autorka sem veľmi prirodzene zasadila svoj príbeh, až má čitateľ pocit, akoby sa tu narodil, tu prežil svoje detstvo, lásky, životné tragédie a tu musel bojovať až do konca.
Veľmi pekný román, odporúčam všetkými desiatimi.

Mnoha lidmi opěvovaná kniha - takovým se zpravidla bráním. Ale když mi přinesla kamarádka všechny 3 díly až pod nos, pustila jsem se do čtení. A nelituji. Oceňuji hned několik věcí.
1. Styl psaní-velice čtivé, postavy jsou dobře zapamatovatelné a i když jsem se ke knize vrátila po několika týdnech, hned jsem byla v obraze.
2. Pro mě mnoho nových informací. O historii daného kraje a způsobu života tamních obyvatel jsem opravdu mnoho nevěděla.
3. Postavy - žádní 100% klaďasové ani záporáci. Lidi z masa a kostí, jejichž chování i přístup k životu má svou příčinu.
Takže za mě jednoznačně doporučuji !

Upřímně jsem vůbec netušila o čem kniha je, o to víc jsem se pak začetla, a s vděčností za to, v jaké době žijeme dnes knihu dočetla. Za mě je příběh velmi autenticky a poutavě napsaný. Rozhodně budu pokračovat i v dalších dílech.
Je vidět, že autorka pro psaní kniha hodně studovala.
Životy lidí dané doby jsou popsány za mě velmi detailně, použitý jazyk se mi moc líbil a historie je velmi obsáhlá.

27.12.2025

Zapojila jsem se do výzvy a znovu přečetla I. díl knihy Šikmý kostel, který jsem měla možnost jednou navštívit i hornické muzeum a bylo vidět, jak v důsledku získávání uhlí strádala příroda i jeho původní obyvatelé.


Velmi přínosná kniha, seznamující nás s prostředím hornické vesnice, která v důsledku těžby uhlí, byla podkopána a zanikla. Zůstal jen kostel, který má poškozenou statiku, ale připomíná nelehké osudy hornických rodin, žijících v této osadě. Kniha nás zavádí do osudů několika rodin, které se těžký životní osud snažili společnou pomocí a blízkostí překonat. Velké díky autorce za toto obsáhlé dílo!

Moc hezký historický román a i zajímavý. Moc mě tato kniha bavila. Měla jsem dokonce i husinu.

Dlouho jsem se na ni chystala a pustila jsem se do ní po besedě s autorkou. Pohltila mě od první stránky. Život, který si dnes snad ani nedokážeme představit. Těžký, tvrdý, nelítostný. Barbora se stane vdovou a musí se postarat o všechny své děti. Odstěhovat se, změnit práci, protloukat se životem. První díl Šikmého kostela nás seznámí s celou její rodinou, ale také s Ludwikem a jeho životním osudem. S Julkou, která je Barbořinou oporou, ale má své vlastní starosti. Nemohla jsem přestat číst a těším se na další díl.

Ač bichle, tak nesmírně čtivá, zajímavá, těžko odložitelná. Život, který ač relativně nedávný od naší doby, ale přesto tak odlišný: těžký, ale prosvětlený drobnými vědomými radostmi. Beletristický příběh, avšak o to víc zajímavý, že je prorostlý historickými událostmi.

11.12.2025

Nenáročné čtení, kde ovšem nebyla nouze o pár pořádných zvratů. Líbil se mi styl psaní i náhled do tehdejší doby, jak strašně odlišně lidé žili a uvažovali, jak byli neskutečně trpěliví.

Kolem knihy jsem spíš dlouho kroužila, protože mě málo která kniha psaná stylem rodinné kroniky chytila a vážně bavila. Ale tady se tak naštěstí stalo. Od začátku mě bavilo to prostředí, ty zvyky a vůbec vše okolo života havířů z té doby. Kdo mi bohužel vůbec nepřirostl k srdci, byla Barbora. Chápu, že to neměla lehké, ale její postupná zahořklost a neustálé sekýrování mě opravdu otravovalo a byla jsem ráda, že se postupně román víc soustředil na ostatní postavy a ona šla do pozadí. Ač může kniha působit pochmurně, mě právě ta surovost bavila a hodlám si přečíst i další díl.

06.12.2025

Nejvíce mě zaujaly popisy života havířů a jejich rodin, jaká byla jejich práce, jejich starosti a problémy. O spoustě věci jsem slyšela poprvé a byly pro mě hodně překvapivé. Práce na rešerších musela byt obrovská a dlouhá.