Šikmý kostel
Karin Lednická
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/428618/bmid_sikmy-kostel-3Jk-428618.png
5
6751
1608
Šikmý kostel série
1. díl >
Románová kronika ztraceného města, léta 1894–1921. Podtitul knihy lapidárně shrnuje příběh o někdejší pastevecké vesnici, která vystavěla svůj rozkvět na těžbě uhlí, aby o století později zašla na úbytě – také kvůli těžbě uhlí. Dnes už z výstavných budov a vznosné katedrály nezbylo nic. Jen šikmý kostel, který strmě a varovně ční do pusté krajiny. Kniha začíná obrovským důlním neštěstím roku 1894, které drsně zasáhlo do života obyvatel celého kraje. Patří mezi ně i hrdinové této knihy, jejichž pohnuté osudy můžeme po následující čtvrtstoletí sledovat. Barbora, Julka a Ludwik jsou představiteli tří naprosto odlišných dějových linií, které se však na mnoha místech proplétají a vytvářejí plastický obraz polozapomenutých časů, jejichž drsnost je pro dnešního čtenáře v mnoha ohledech téměř nepředstavitelná. Každý z hrdinů čelí životním výzvám po svém: někdo se jim trpně poddává, jiný se snaží uchopit šance, které mu kvasící doba nabízí. Do všech osudů však opakovaně a nemilosrdně zasahují velké dějiny, které úsilí obyčejného člověka mohou snadno proměnit na prach. Anebo ne. Příběh je vystavěn na skutečných událostech, z nichž mnohé doposud nebyly v české románově tvorbě zpracovány. Vyprávění ubíhá v dramatickém tempu a natolik autenticky, že se děj před očima čtenáře mnohdy mění na film zaznamenávající i to, co donedávna zůstávalo skryto ve třinácté komnatě české historie.... celý text
Přidat komentář
Píše se rok 1894. V těžebních dolech dochází k obrovskému neštěstí, přichází zde o život stovky mužů. Rodiny zůstávají bez otců, bratrů, kamarádů... Takový osud potkal i Barboru a její příbuzné. Jak se s celou životní situací vypořádá? Ocitne se sama se svými dětmi, musí zaopatřit živobytí, aby je dokázala uživit.
Ještě se mi nestalo, abych byla uplakaná začátkem knihy. V tomto románu nejde jen o život jedné rodiny, zde se odehrává mnohem více, příběh zachází hlouběji a s příchodem války dokáže situace ještě zamíchat kartami.
Tento historický román mě zasáhl. Možná o to více, že jsem rodačka z Karviné, i když jsem tam strávila pouze 6 let svého života. Vzhledem k tomu, že tato kniha je autorčinou prvotinou, smekám před paní Lednickou. Nejen že nám všem přiblížila dokonale historii tohoto kraje, ale zároveň dala nahlédnout do těžkého života prostých lidí s ním svázaných. V dnešní době mnozí z nás jednoduše neumí pochopit, proč se zachovali tak či onak. Určitě bych nezpochybňovala způsob jednání postav v knize. Lidé v té době mysleli jinak, jejich životní priority byly jiné než jaké máme dnes. Byli věřící. Velmi se mi líbilo vyprávění v starém stylu, mluva místních. Vždyť stejným dialektem se na karvinsku mluví i dnes. Chtěla jsem historický román a dostala jsem ho. K tomu závdavkem mnoho mě do teď neznámých historických faktů.
Poučné příběhy naší historie sepsány krásným a poutavým způsobem, to dělá z této knihy to, čím je.
Prostě pecka! Prvotina od Karin Lednické, která začíná cestou karwinských žen do polské Wieliczky pro sůl a velkým důlním neštěstím roku 1894. Vypráví osudy několika havířských rodin a přibližuje čtivým a věrohodným způsobem život na přelomu století. Spojuje skutečné události s románovou fikcí. Kdo by třeba neznal Stodolní? Už v předválečné době bylo okolí vyhlášené např. tzv. Šalerkou, hostincem s nechvalně známou pověstí vykřičeného domu, kam se jezdili chlopi i z Karwiné.
„Něprum se my stavime do stare Galerky, ma tam dobre pivo a gryfne kelnerky,“
Přestože mi tematika hornictví a dolů není úplně blízká, kniha mě bavila. Už mě čeká v Neoluxoru druhý díl.
Opravdu krásná knížka, navíc podtržená skvělým přednesem Vilmy Cibulkové. Přináší nejen zajímavý příběh, ale též důležitá historická fakta, která nám profesoři dějepisu kdysi zatajili, asi protože jim nezapadala do kontextu hodin přednášených v duchu černobílých středoškolských osnov. Další adept na zařazení mezi povinnou školní četbu.
Knihu jsem měla v merku hodně dlouho. Očekávání byla, vzhledem k enormnímu ohlasu čtenářů, hodně vysoká a to nebývá většinou dobře. Kniha mě vyloženě nezklamala, ale chyběla mi tam svižnost. Někdy mi přišlo, že vyprávění převažuje na úkor přítomného děje. Některé pasáže byly rozvláčné, pomalé .... Ne vždy to bylo špatně, ráda jsem si přečetla i o běžném dni obyčejných lidí, který je nám dnes vzdálený pomalu stovky světelných let, ale kniha ve mně nebudila nutkavost číst dále.
Na druhou stranu oceňuji zvolené téma, které vyneslo zpět na povrch zapomenuté dějiny. Ani já jsem netušila, co se ve zdejším regionu dělo. Dokonce mě kniha podnítila si dohledávat některé další informace- např. podle map nejkratší pěší cesta do Wieliczky je 130 km. Což je pro mě naprosto nepředstavitelné. Je neuvěřitelné, co vše dříve lidé vydrželi. Jak byli silní nejen po fyzické, ale i psychické stránce. Opravdu těžké osudy. Hned si člověk váží toho, co má. Sice brbláme na kdeco, ale proti nim jsou naše důvody naprosto chabé. Tak si říkám, kolik z nás by dokázalo se tehdejšímu životu přizpůsobit (včetně dětí, kteří od raného věku museli pomáhat).
Přestože jsem zdejší kraj navštívila pouze jednou v rámci dovolené (největší zážitek komentovaná prohlídka dolu Michal v Ostravě se skvělým průvodcem-bývalým horníkem, mohu jen doporučit), mám pro tuto česko-polskou oblast slabost. Oba moji rodiče pochází z pobělohorských exulantů - Čechů, kteří po staletí kvůli víře žili v oblasti Ostrzeszów-Wielki Tabor a do vlasti se vrátili až po 2 sv. válce. Nářečí užívané v knize mi tak bylo velice blízké. Některé výrazy dodnes používáme. Celkově mi byl děj v knize blízký a vyvolával spoustu nostalgických vzpomínek na dětství spjaté s prací v hospodářství. Na druhou stranu havíře měl v rodině jen přítel (právě z této oblasti, ale název dolu nevím), a o to víc mě zajímalo dozvědět se něco víc o jejich těžké práci. Práce havířů je tu však zmíněná spíše okrajově.
Suma sumárum: knihu určitě doporučuji přečíst, ale asi je lepší k ní nepřistupovat s vysokým očekáváním. Je napsaná docela dobře, jen mě tam chyběla čtivost, ale to je - vzhledem ke komentářům níže- spíše jen můj problém. Jelikož je to ale prvotina, tak zhluboka smekám.
Neuvěřitelné příběhy z naší historie, kterou mnoho z nás ani nezná - nemohla jsem se od příběhů postav odtrhnout.
Dle ohlasů jsem se na knihu moc těšila, protože tolik chvály a pozitivních recenzí, co se na mne valilo, jsem dlouho neviděla, tak jsem věřila, že si z téhle knihy "sednu na zadek". Otevírala jsem jí s nadšením a obrovským očekáváním. Jenže.... Ono to nebylo ani náhodu tak skvělé, jak jsem si malovala. Příběhy hrdinů Barbory, Julky, Ludwika a dalších jsou silné, tak silné jak si dnes málokdo umí představit. Neměli lehkého nic od živobytí, přes starost o jídlo, děti a k tomu častá úmrtí živitelů při závalech. Jsou tam fakta, která vás dostanou, padne brada a donutí se zamyslet. Na druhou stranu styl vyprávění a popisy nejsou až tak perfektní, jak jsem si představovala. Zapojení doložitelných faktů ze života tehdejších lidí jsou zajímavým oživením vyprávění rodinných historií a vývoje dalších a dalších generací. A jako s Barborou kniha začíná, tak s ní i končí. Těším se na další díl, který už mám doma, ale nebudu se do něj pouštět hned, jak jsem měla v plánu, udělám si menší pauzu. Podobných knih na toto téma (historie, těžký život, první světová válka, boje, bída, a podobně) jsou momentálně a trhu mraky a tohle je kroniková kniha podobného charakteru, akorát se věnuje místu, které upadá v zapomnění, a to je Karwina. A zapomínat by se nemělo.
Nemějte přehnaná očekávání, berte příběh tak, jak jde, vzpomínejte a knihu si užíjete. Pokud budete mít jako já přehnané nároky předem, o hodně se připravíte.
Tato kniha mě uchvátila od první stránky. Jsem z Ostravy, měla jsem pratetu Julku a dědeček, bývalý havíř, mi zpíval "Siedzi mucha na stienie". Některé výrazy z knihy sama používám v běžném životě a slyším je všude okolo. Navíc kniha je psána velmi čtivě, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Přidávám si ji mezi srdcovky a moc se těším na další díly.
Této románové kronice jsem se poměrně dlouho výhýbala, za prvé kvůli tomu poprasku okolí ní, který zase ožil vydáním druhého dílu a za druhé jsem si myslela, že to nebude nic pro mě. Pravdou je, že mě příběh hned od začátku chytl za srdce a četl se mi překvapivě dobře.
Kniha sleduje osudy lidí v jedné ztracené vesnici, kdy hlavními vypravěči je Barbora, její kamárka Julka, mladý Ludwik a Barbory dcera Barka. Asi vás moc nepřekvapí, že osudy vyprávěčů v podstatě tvoří jeden příběh.
Přestože se mi kniha po většinu času dobře četla a držela mě v napětí co ještě hlavní protagonisty čeká, po jejím dočtení prostě nejsem presvědčená, že chci číst další díl. Kniha mi připomínala Rybí krev od Jiřího Hájíčka, ale jak jsem po dočtení Rybí krve měla chuť sáhnout po další knize od autora, u Šikmého kostela to bohužel nenastalo.
K této knize jsem se dostala na základě pozitivních recenzí, moc jsem si o ní nezjišťovala, prostě jsem se do ní vrhla. A byla jsem nadšená. Četla se mi příjemně, příběh se mě mockrát dotknul, ale hlavně chci vypíchnout, jak moc cením přiblížení této blízké minulosti - jak časově, tak místně. Je známým faktem, že ve škole se při výuce historie mnohé musí opomenout, ale opravdu mě překvapuje, že já třeba osobně se poprvé setkávám s tímto tématem z naší vlastní historie až ve 21 letech při čtení románu. Autorce tleskám a knihu moc doporučuji!
Líbí se mi, že autorka pro nás, čtenáře, “objevila” tento polozapomenutý kraj a jako by vyplnila prázdné místo v literatuře. Píše krásně “postaru” a důkladně o regionu, který jiní spisovatelé dřívější doby ještě nepopsali. Nikomu asi nebyl tak blízký, jako právě jí. Cítím v té knize emoce a vztah k tomu regionu a to je velmi silné a přesvědčivé. Postavy a příběhy pomáhají vykreslit, jak se tam žilo, ale samotný děj není v této knize to nejdůležitější.
Při čtení mi automaticky naskakovala píseň Jarka Nohavici Kdybych se narodil před sto lety... Krásně napsaná kniha o těžkých osudech rodin z karvinské oblasti. Člověk si uvědomí, o co lehčí život v současné době vedeme. Také musím přiznat, že jsem se nikdy nezamyslela nad osudy Čechů i Poláků v této oblasti po vzniku republiky po roce 1918. O těchto událostech jsme se ve škole rozhodně neučili. Už se těším na druhý díl a další osudy hlavních hrdinů.
Ze začátku mě to moc ani nebavilo, postupně jsem se víc a víc chytala. Cesko-polský konflikt jsem znala jen povrchně, takže toto mě zaujalo. Hezký příběh, ačkoli ze začátku se mi některé věci zdály nelogické.
Ke knize jsem se dlouho nemohla dostat, přestože jsem četla jen samé přívětivé recenze. Okamžik, který rozhodl, bylo Noční mikrofórum s autorkou. Do pár dnů ležela kniha na mém nočním stolku. Nezklamala mě. Je to velmi silný příběh, často jsem nedokázala knihu odložit. Na druhý díl se velmi těším, ale zároveň mám mírné obavy (dle slov autorky čeká hrdiny období/doba, která toho moc radostného a dobrého nepřinesla).
Ani nevím kolik dát*. Možná moje nejdelší kniha, co jsem četla - než jsem ji dočetla. Příběh dobrý, ale prostě se to táhlo, bez akce-reakce... Ale asi to bude tím, že jsem zvyklá na jiné žánry.. Tak to knihou asi nebude :) Dávám 3*
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) česko-polské vztahy hospodářská krize podle skutečných událostí horníci, havíři Karviná vznik ČSR (1918) důlní nehody Orlová Těšínsko, Těšínské Slezsko
Autorovy další knížky
| 2020 |  Šikmý kostel |
| 2021 | Šikmý kostel 2 |
| 2022 | Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie |
| 2024 | Šikmý kostel 3 |
Kniha Šikmý kostel je v
| Právě čtených | 262x |
| Přečtených | 9 557x |
| Čtenářské výzvě | 3 143x |
| Doporučených | 864x |
| Knihotéce | 1 437x |
| Chystám se číst | 2 008x |
| Chci si koupit | 570x |
| dalších seznamech | 30x |
Každý kraj má svou náturu a každá doba své trable a i radosti a na to bychom neměli zapomínat. Lidé žijící v tomto kraji a v době, kdy se příběh odehrává, se mohou zdáti být povahou zhrublí, tvrdou prací zocelení, ale v duši laskaví. Tak to alespoň na mě v knize působilo. Kromě příběhu, který stojí za to si přečíst, jsem získala i zajímavé historické informace, mnoho jsem nevěděla. Postavy jsou tak živě charakterizovány, že máte pocit, jako byste je znali, jako by to byly vaši sousedé. Jejich osudy vám stoprocentně nezůstanou lhostejné. Budete jim chtít pomoct, dozvědět se více, číst další díl.