Ursulina

Hluboký sníh se mi líbil o kapánek víc, ale tohle byla taky slušná jízda. Jo jo, víc takových čtivých a napínavých děl, pane spisovateli.

Za mě mnohem povedenější kniha, než Hluboký sníh. Čekala jsem pokračovaní a od začátku jsem přemýšlela, co se z toho vyvrbí. Postupně jsem se do knihy tak zakousla, že jsem nedokázala přestat číst. Bravurní, i když ne úplně uvěřitelné (aspoň pro mě).

Osudové zvraty vznikají z nepatrných náhod...

Kdo je bájná Ursulina? Jde pouze o pověst, nebo příšera skutečně žije a rozsévá smrt?

Příběh o temných zákoutích lidské duše, o tíživých tajemstvích, neviditelných hrozbách, o odsudcích, traumatech, bolestech duše a osamění. O policistech, právnících, neřádech, krutosti a čirém zlu.

Byla jednou jedna policistka...
Byl jednou jeden policista...

A hluboko v lese jeden karavan.

Možná svému osudu nemůžeme uniknout. Ať tak, či tak, osud má vymyšlené, co s námi bude...

URSULINA.
Bájná nestvůra ožívá a rozsévá smrt...
Nebo ne?

Příběh o lásce, přátelství, vině, bolesti, trýznivých rozhodnutích, lžích, fotografiích, vraždách, krutosti, životě i smrti. O šikaně, zlu, moci a bestialitě.

Napínavé, zajímavé, děsivé, dojemné a čtivé. I pro mě byl konec šok. Bolestivý šok.

Bolavý a drsný příběh o tajemstvích, vině a trestu. Naprosto famózní a překvapivý thriller.

Vrrr... Vrrr...

Mnohem lepší než první díl. A na konci mi slza ukápla.

Napínavé a krásně čtivé. A ten konec mě asi opravdu dojal. Bravo, pane spisovateli.

Brian Freeman je knížku od knížky lepší. Tyhle jeho tajemné příběhy mám radši než detektivky s Frostem. Už se těším na Hluboký sníh

Po nadšení z Hlubokého sněhu jsem se těšil na to, že bude příběh hlavní hrdinky pokračovat. Takže jsem ani chvíli neváhal a pustil se do Ursuliny. Brzy mě však nadšení opustilo. Tohle určitě není další díl. I když se určité propojení postav v závěru ukáže. Zahraniční zdroje to také uvádí jako samostatné romány. Takže asi snaha podchytit čtenáře Hlubokého sněhu. Co mi však vadilo nejvíc je to, že v románu psaném v ich formě by měl být hrdina zcela otevřený a nic před čtenářem netajit. To není tento případ.

Pochvalných komentářů je tu dost, připojuji se, není co dodat. Je to špičková dvoudílná řada! Na základě Vašich komentářů jsem si dva dny udělal čas na čtení a zhltl to najednou. Doporučuji číst popořádku!

Kniha mě bavila, kdo je Ursulina mě opravdu překvapilo. SPOILER jen mi přijde divné, že nikdo nepátral po matce odložené dívky? To si to nikdo nedal do souvislosti? A proč údajnou vraždu dcery nehodila na Ricka? To mi přišlo hodně nereálné, přiznat vraždu dítěte, kterou jsem nespáchala.

Brian Freeman v této knížce opět dokázal, jak bravurně pracuje s napětím a čtenářovou zvědavostí. Máme tu pár rozsápaných mrtvol a relativně uzavřenou komunitu okresu Černého vlka, kde si lidé myslí, že se navzájem dobře znají. Máme tu příšeru... a hlavně, máme tu osobní tajemství (množné číslo) Rebeccy Toddové a jedno z nich mě dráždilo už od začátku knihy. Tak v polovině jsem začala tušit...ale radost ze čtení mě to nezkazilo. Prima oddychové čtení a takto doporučuji.

Hluboký sníh jsem nečetla, ale Uršulina je prequel a tak si myslím, že to nijak nevadí. Styl, který mi přišel jako takový hodně dlouhý zpovědní dopis pro dceru se mi vlastně líbil. Je tu zajímavá atmosféra hornického maloměsta, která ještě umocňuje všechno to napětí. Ale k některým detailům děje jsem měla určité výhrady. Přesto budu doporučovat.

Vůbec bych po těch úvodních pár desítkách stránek nečekala, jak mě ten příběh chytne. Jak se z toho pro mě ne úplně zajímavého začátku najednou stane téměř neodložitelná kniha. A přesně tak to bylo, dočetla jsem pak téměř na jeden zátah. Bezva detektivka.

Opět velmi čtivé a napínavé až do samotného konce..
Děsivá legenda ožívá... A rozsévá smrt.
Temné tajemství, které nakonec Rebeccu postaví před nesnesitelně bolestnou volbu, jež navždy změní (nejen) její život..
Tento díl ze série je však zároveň i zpovědí, jež objasní klíčovou záhadu, kterou autor vložil do thrilleru Hluboký sníh..

Tak jak Hluboký sníh byl veliké nadšení, tak jsem z Ursuliny malinko zklamaná. Začátek parádní, napínavý děj, atraktivní téma a záhadné souvislosti..., ve druhé třetině jsem byla rozčarovaná, co že se to tam děje a konec překvapil. Kniha se četla dobře, nicméně spousta detailů do sebe nezapadá a závěr byl dost přitažený za vlasy. Přesto zůstává Freeman mým oblíbeným autorem.

Moc ráda bych vyjádřila, co se mnou udělalo v závěru těch pár posledních řádků a hlavně poslední slovo, ale nedostává se mi slov.
Knihy jsem četla postupně, Hluboký sníh a teprve poté Ursulinu, takže odhalování a počínání bájné Ursuliny bylo napínavé a chytlavé. Nehodnotila jsem slovíčkaření, ale to jak do sebe oba díly zapadly a jaký utvořily celek.
Před co mě autor postaví, jsem opravdu nečekala. První díl bez druhého a opačně, by prostě nebyl tak dokonalý, ...takhle to bylo famózní!

Ursulina či Hluboký sníh... Za mě určitě Hluboký sníh, ale abych Ursulině nekřivdila. Kniha je čtivá i detektivní linka zajímavá, to že si Rebecca někdy protiřečí budiž, ale některé pasáže by dle mého matka dceři nikdy nenapsala tak jak to bylo napsáno v knize. Jsem ráda, že jsem četla v pořadí Hluboký sníh pak Ursulina. Pokud autor plánuje nějaké další knihy série Shelby Lake, ráda si je přečtu.

Na Ursulinu jsem se moc těšil, Hluboký sníh byl skvělý zážitek a tak jsem byl zvědavý co ději předcházelo. No, zklamání bylo poměrně velké. Už jenom forma vyprávění matky dceři mi nesedla a celá kniha na mě působila hrozně ukecaně. A když vyšlo najevo, že máma své dceři, kterou tak moc miluje, vlastně polovinu knihy lže aby jí pak sdělila že to dělala pro ni, to jsem prostě nepochopil. Myslím že pravda, ať jakkoliv bolí a je nepříjemná, je vždycky lepší než lež. A proto mě zklamal i Tom že celou dobu dokázal mlčet. Jediné v čem nelhala bylo nakonec zabití Rickiho, což bych ji ale zase vůbec nevyčítal. To byl opravdu parchant který si to zasloužil. Závěr byl dojemný ale zase jsem se ptal, proč Rebecca nešla s pravdou ven? Bylo by to určitě lepší než se dál trápit. No, třeba bude ještě závěrečný třetí díl o Ursulině.

Hluboký sníh byl pro mě fan-tas-tic-kým zážitkem. A po něm (nebo před ním?) přichází Ursulina. A všechno, co v Hlubokém sněhu bylo fan-tas-tic-ké, je v Ursulině "jen" velmi dobré.
Tak především Shelby je o tolik lepší a vnímavější vypravěčka, než byla její matka!
Zadruhé téma zmizení malého chlapce je pro mě zajímavější než vražda právníka zastupujícího důl ve sporu se zaměstnankyněmi. Příliš mnoho krve, příliš mnoho detailů, bez kterých bych se obešla. Příliš mnoho vyhrocených scén, kterým se třeba i dalo předejít.
Zatřetí mě vlastně až zklamalo objasnění případu. Já ráda postupuji spolu s vyšetřovatelem, přemýšlím, kdo je vrah, spekuluji, spřádám teorie, obviňuji, mýlím se, uhodnu. Když se autor nakonec vytasí se zcela nečekaným řešením, k němuž nedal čtenáři v průběhu děje žádné indicie, beru to jako podvod na čtenáře. A vypravěče pak mám za někoho, kdo mi celou dobu lhal nebo přinejmenším něco zamlčoval. (Rebecca ke všemu nelhala jen mně, ale v dopise i své dceři.)
Samotný konec mě dostal (i když jinak než oslovení "mladá dámo" v samém závěru Hlubokého sněhu), ale trochu mě mrzí, že byla objasněna ta záhada "tajemného dítěte v košíku", že Tom po celou dobu VĚDĚL.

Skvělé čtení. Koktejl napětí, omylů, bezpráví a příkoří, lásky a obětování. Moc se mi líbí, jak se postupně vše spojuje a rozplétá. Konec trošku překvapivý, ale super