Sestry Blueovy

22.08.2026

Je to za mnou.
A ač to ubýhalo rychle, nejsem z toho na větvi.
Plytké, americké, nanynkovské, jdoucí po povrchu.
S velkým potenciálem.
Nejvíc mi vadilo, jak náběhu na vážnější a sakra důležitá témata podkopl nohy autorčin jazyk.
Sestry od sebe byly ve věkovém rozpětí a šlo aspoň u nejstarší posunout laťku víc a nepsat všechny jedním stylem.
Je mi to líto, protože jsem spatřila silné pasáže, dialogů mi pár zůstane v hlavě a jako oddechovku budu doporučovat.

Čekala jsem víc mravenčení a to jsem nedostala.

Kniha pro mě byla zklamáním a čtení se neúnosně vleklo. Příběh, který se na první pohled tváří jako hluboký psychologický román, bohužel zůstává jen na povrchu.
Místo propracované psychologie postav a napínavých zvratů jsem zbyl předvídatelný děj s otřepanými frázemi typu „ztrácím tebe a vlastně i sebe“. Kniha nedokázala ničím překvapit, protože každý další krok hrdinek byl jasný.
Pravděpodobností j nejsem cílová skupina, ale pokud hledáte skutečně hutné psychologické drama s nečekanými zvraty, tady ho spíše nenajdete. Za mě bohužel v slabé.

Velmi smutný, dramatický příběh o čtyřech sestrách, z nichž jedna náhle zemře. Příběh vypráví o vyrovnávání se se ztrátou milované sestry Nicky. Nechybí zde prvky alkoholismu, drog a násilí. Kniha postupně rozplétá všechna tajemství sester a učí se, jak se vypořádat s traumaty z minulosti a s nástrahami běžného života.
Dávám pět hvězdiček, kvůli ději, který mě naprosto pohltil, ale od samotného konce jsem čekala trošičku víc.

Myslím, že u této knihy chybí štítek "toxic" a "toxické vztahy". Vlastně celé to čtení bylo řádně toxické, šlo tam hlavně o vztahy, ale že bychom se dostali někam do hloubky mi nepřišlo. Tuto autorku už ne-e.

Čekala jsem asi něco jiného, ale zklamaná úplně nejsem. Četlo se to dobře, víc než na děj se kniha zaměřuje na psychologii postav a jejich vyrovnávání se se ztrátou.

Velmi mě zaujala anotace knihy, nicméně mám pocit, že v anotaci bylo řečeno skoro vše, co se v knize odehrálo. Čekala jsem asi trochu víc děje, ale autorka se zde zaměřila víc na psychologii postav, což určitě není špatně, jen jsem nebyla příběhem moc pohlcená.

Udělala jsem si volné odpoledne a toto je typ knihy, který se mi hodil na odpočinek. Příběh je pěkný, ale že bych si z něj sedla na zadek...

Knihu jsem přečetla půl roku poté, co můj brácha spáchal sebevraždu. Několikrát mě rozbrečela, velmi mi pomohla s truchlením jen tím, že si jím prochází i sestry v knize. Krásně vykresleno pouto mezi dospělými sourozenci se všemi stinnými stránkami.

Těšila jsem se na Sestry Blueovy moc. Autorka nám postupně ve 3 liniích o 3 sestrách, kterým ještě jedna chybí, rozplétá jeden těžký rodinný příběh. Coco nám postupně přibližuje, jak se každá ze sester svým způsobem vyrovnává ze ztráty té poslední. Kniha graduje až v okamžiku, kdy se všechny setkají v New Yorku, ve svém doma, a konečně dojde ke konfrontacím, otevřením a vyčištěním starých ran. Čekala jsem, kdy do příběhu vstoupí rodiče sester a interakce s matkou pro mě byla v textu velkým oživením. Celkově jsem trošku zklamaná, že kniha nedosahuje kvality autorčiny prvotiny. I tak to byl příjemný zážitek, děkuji.

Moc se mi líbil nápad na příběh, 4 sestry, sesterské pouto, ale občas mi to přišlo až moc ošklivé na to, že to jsou dospělé ženy, konec byl trochu patetický, ale knížka mě bavila, určitě můžu doporučit. Poslech byl příjemný, interpretka si pěkně hrála s hlasem v dramatických chvílích, to mě bavilo.

Kniha je hodně postavená na atmosféře a emocích. Velký děj tady člověk moc nenajde, spíš sleduje životy jednotlivých sester a jejich vztahy. Pro někoho to může být pomalejší čtení, ale pokud vás baví příběhy o rodině a vztazích, může vás to docela vtáhnout.

Nejsilnější stránkou knihy je podle mě styl psaní. Coco Mellors píše velmi čtivě a místy opravdu krásně popisuje smutek, sourozenecké vztahy i to, jak lidé zvládají těžké životní situace každý po svém. Postavy jsou dost nedokonalé a často dělají špatná rozhodnutí, ale právě díky tomu působí docela realisticky. Minulý rok jsem od autorky četla Cleopatra and Frankenstein, která mě moc nebavila a postavy mě neuvěřitelně štvaly, ale Blue Sisters se mi tentokrát dostala mnohem víc pod kůži.

Na druhou stranu ne každému budou sestry sympatické a některým čtenářům může vadit pomalejší tempo nebo to, že příběh nemá úplně výraznou zápletku.

Celkově je to spíš náladová kniha o rodině, ztrátě a hledání sebe sama než klasický dějový román. Pokud máte rádi příběhy o komplikovaných rodinných vztazích, určitě to zkuste!

Román o třech sestrách, které původně byly čtyři. Každá si nese své nemalé problémy, které se tou ztrátou prohloubily. Každá se s tím pokouší vyrovnat jinak. Kniha mě vtáhla do děje hned od první stránky, četla se výborně a probouzela ve mně touhu číst dál a zjistit, jak to celé dopadne. Nebylo to úplně nepředvídatelné, ale to vůbec nevadilo. Původně jsem nečekala nic zvláštního, takže se pro mě jedná o milé překvapení.

Do čtení knihy jsem se někdy až přemlouvala a to jen z důvodu, abych ji co nejdříve dočetla. Zdlouhavý, natahovaný popis vztahu sester a jejich soukromí, někdy až zbytečně detailní s lehkým dotykem vztahu k rodičům. Silně depresivní čtení vzhledem k totální neschopnosti rodičů, která udala mizerné tempo ve vývoji jejich dcer a následky této neschopnosti byly trvalé.

Nebylo to špatné čtení, ale že by to ve mně něco zanechalo, se říct nedá. Je to klasická spotřební literatura bez větší hodnoty, ale jakkoliv tento můj soud zní přísně, je to jen můj názor a chápu, že se někomu může kniha hodně líbit. Kdybych na knize měla něco vypíchnout, tak vykreslení sesterského vztahu se vším, co k němu patří, psychologie postav ale trochu pokulhávala. Líbily se mi i stručné popisy okolí a věcí.

Neurazilo, nenadchlo. Polovina stránek by stačila. Měla jsem pocit, že je to takový pokus o psychologický román, ale stala se z toho trochu červená knihovna.

Nesmírně citlivě napsaný příběh o sesterství, rodinných vztazích, různých druzích závislosti, ale také naději a dobrých koncích.
Jsem ráda, že jsem rok 2026 začala právě tímto příběhem.

Čtyři sestry, každá má svou životní cestu i svou třináctou komnatu. A když jedna z nich zemře, je pro ostatní opravdu těžké se s tím vyrovnat. Je tu rivalita i láska. Je to chvílemi syrově drsné, ale zároveň citlivé, plné lásky i pochopení. Na tento titul mě nalákal komentář Mandlevest a já jí děkuji. Byl to pro začátek roku opravdu krásný čtenářský zážitek.

Super kniha, která postupně odkrývá příběhy jednotlivých sester i celé velké rodiny. Všechny sestry mě bavily i jejich osobní příběhy. Každá to měla těžké, ale jinak. Naštěstí pochopily, že spolu jsou silnější než jednotlivě.

Tohle byla opravdu unikátní kniha, moc krásně se to četlo. Bavily mě příběhy všech sester, každý tak jiný, ale všechny zajímavé. Dlouho jsem nečetla tak pěknou knihu, která by mě bavila od začátku do konce.