Šestnáct způsobů, jak bránit opevněné město

Tak tohle teda bylo něco. Od první stránky do poslední stojí tato kniha za přečtení.
Hlavní hrdina je největší “sympaťák”. Pokud si ho oblíbíte, tak knihu odložíte až jí přečtete. Úžasný humor, místy černý, místy suchý. A k tomu hromada sarkasmu.
Vřele doporučuju.

Byrokratic fantasy - tak bych pojmenoval subžánr, který nám zde servíruje K. J. Parker, tedy fantasy alter ego humoristy Toma Holta. Dalo by se mluvit i o ledgerpunku nebo bureaupunku, protože nejde o příběh patřící do běžných fantasy škatulek s hrdinstvím a magií, ale jde o svět prošpikovaný byrokracií, řemeslnými technikáliemi, antihrdinstvím a cynickým humorem. Je to ten typ knihy, kdy již po přečtení prvního odstavce okamžitě poznáte, zda je pro vás nebo nikoli.
Navíc má tento klenot hned tři díly! Planeta9 - kde je pokračování?

Vážně bych si přál napsat, že jde o román, který na víc jak čtyř stech stranách popisuje dobývání nedobytného města. Zápletka jak dělaná pro řádně heroickou fantasy. K. J. Parker (alias Tom Holt) ovšem důmyslně obchází zaběhnutá klišé a skrze vyprávění pragmatického hrdiny převrací koncept toho co je epicky hrdinské a co obyčejná vypočítavost.
Právě postava plukovníka ženistů Orhana dělá příběh tak atraktivní. Jeho pohled na válečnou mašinérii je prost nějakých ideálů a víc, než o záchranu lidských životů mu jde především o ten jeho vlastní. Přesto je nakonec dohnán k zodpovědnosti, o kterou nejenže nestojí, ale ani pořádně neví, jak si s ní poradit. Nemluvě o tom, že při obraně je třeba spolupracovat s různorodými lidmi, a to je často boj ten nejtěžší. Obzvláště, když se komplikuje všechno, na co jen šáhnete.
Šestnáct způsobů, jak bránit opevněné město nabízí dobrodružství, které pobaví stejně jako dojme; komplexní, uzavřené a nutící přemýšlet nad pochybnou historií, minulou i budoucí.

Dokonalé, vtipné, zábavné, cynické a skvěle napsané. Hlavního antihrdinu si nelze neoblibit. Planeta 9 opět trefa do černého. O tom, jak je kniha sama o sobě pěkná, ani nemluvím.

Občas se mi stává, že když někde zahlédnu nějakou knihu vzhledově a začtu se do obsahu, tak už předem vím, že tohle bude přesně ten skvost, který se mi bude dokonale skvít ve sbírce. A přesně tak to u této knihy je. Alternativní středověk, příběh Orhana, který prostě přijal svoji pozici a snaží se zachránit město, které je mocně obléháno. To vše komentuje řádně chytře a absolutně cynicky. Celý ten děj je tím nesmírně originální a nahlíží na námět tak, jak asi ještě nikdo nikdy nikde. Prakticky dokonalý zážitek. A to jak obsahem, tak i provedením knihy, která je prostě nádherná.

Naprosto nádherně vytvořená kniha, myslím fyzicky.
Obsah je nečekaný. Než se člověk zorientuje v tom, kdo je Robur - imperiál - modrokožec či některá z mlíčňáckých ras, to je kapku zmatek, tak na osmdesát stránek. Než si člověk zvykne na to, jak Orhan uvažuje... ale pak jenom zírá, na co všechno se dá při obraně Města přijít. Postavy uvěřitelné, venkoncem sympatické, i ten nepřítel. Moc dobře napsané. Nečekaně a chytře.

Asi takto by napísal Gemmellovu Legendu J. K. Jerome. Neváľal som sa od smiechu povedľa postele každú druhú stranu, ale vyškerený som bol permanentne. Hoci mi občas v hlave zaznelo: Eeeech, veď to je ako dnes v skutočnosti. Držal som hlavnému hrdinovi palce. Aj autorovi, ktorý si občas vypomohol barličkou účelovosti. Lenže, keď stvoríte hrdinu, ktorý si pravidelne vypomáha podliezaním a obchádzaním pravidiel, prečo by sa ich mal držať jeho tvorca, že? Proste som sa bavil a svoje literárno-kritické oko nechal odpočívať v pokoji.
Ešte musím spomenúť spracovanie knihy po technickej stránke. Tu sa zas moje estetické oko zavrtelo nadšením. Za toto vyslovujem špeciálnu pochvalu pred nastúpeným plukom ženistov ;)).

Přátelé a nepřátelé. . . to sedí.

Orhan mi silně připomíná Samuela Elánia.

Parádně jsem se bavila. Skvělé počtení. Uprostřed jsem se trochu zasekla, nemohla jsem se smířit s tím, kam se zápletka dostala, ale ano, mělo tak být.
Pak už to zase běželo, byla jsem moc zvědavá, jak to vše dopadne.
Bavily mě technické detaily, humor, všechno.
Jsem ráda, že se ke mě kniha jako narozeninový dárek dostala.

Skvělá kniha pro někoho, koho baví strategie, kdo má rád svět naruby, kde dějiny nejsou takové, jak je známe, ale přece všem těm narážkám a vtípkům rozumí. Zkrátka kniha přesně podle mého gusta. Dala bych čtyři a půl hvězdy a tu polovinu ubírám za konec, kdy asi autorovi došly nápady a zděsil se z toho, že bude muset vymyslet, jak dopadla přehršel skoro hlavních postav. Vypořádal se s tím problémem krátce a drsně. ;)

Na tému veľkolepých vojenských akcií, ktoré spasili neraz celé ríše, sa toho popísalo už veľa. A som si celkom istá, že sa toho ešte veľa popíše. O tých chrabrých hrdinoch, ich nesebeckých činoch a o skutkoch takých veľkodušných, že o nich budú spievať ódy ešte o stovky rokov neskôr. No a potom je tu Město, v srdci cisárstva, ktoré čelí obliehaniu, no v dohľade nie je nikto, kto by ho mohol zachrániť. Až kým na výkalovej bárke nepripláva Orhan so svojou pártisícovou jednotkou. Hurá, veď je to plukovník! Žiaľ, velí ženistom.

No a to, čo sa tam všetko stihlo stať, nad tým občas až ostal rozum stáť. Orhan mi to približoval veľmi nespoľahlivým spôsobom. Svojím vlastným ironickým šarmom takým pichľavým, že nad tým aj moja vnútorná cynická obluda občas dvíhala obočie. Vďaka tomu vznikol v istom smere klasický počin napísaný tak neklasicky, že je vlastne až jedinečný. Ostrovtipný, pichľavý a situačne humorný spôsobom, ktorý som vyslovene žrala a nemohla sa toho nasýtiť. Kde sa plánovalo za pochodu, funkcie sa rozdávali za pekné slovo a všetko sedelo na bedrách v podstate mafiánskych výpalníkov. A som si celkom istá, že je to všetko vlastne realistickejšie ako tie príbehy o nesebeckých veľkolepých činoch. Asi preto je ten text vlastne taký ironický, že.

V každom prípade, dobré to bolo. Vlastne vynikajúce. Zhltla som to ako malinu a chcem viac.

Mlíčňák Orhan, méněcenný příslušník mnohonárodnostního říšského společenství, zachraňuje hlavní město císařství před armádou složenou z vojáků opovrhovaných podrobených národů. Ač jeden z nich, pomáhá privilegovaným Roburům, kteří se na něj stále koukají skrz prsty. Ženista Orhan sype z rukávu jeden nápad za druhým a na každý problém najde řešení. Bavily mě Orhanovy netradiční metody i jeho sociální vztahy. Jen jsem se nějak nemohla dopočítat, kolik mu je vlastně let a jak je stará Aichma.

Nejak mi to nesedlo. Vypravec (a hlavni hrdina v jednom) ma tempo i humor, ale neustale jsem se citil zahlcen detaily, svet mi pripadal jen jako historicka parafraze bez nejake hlubsi imerze a po 50 stranach jsem knihu odlozil.

Příjemně odsýpající vyprávění o obléhání Města (autor má zjevně rád Řím i Konstantinopol a tak je prostě smíchal do jednoho, jen mu asi víc vyhovovala volnost alternativního světa bez magie).

Vypravěč sympatický a nespolehlivý lhář a hajzlík, jen jsem měl problém vyznat se v jeho motivacích.

Někoho jistě zklame konec, který vám nepoví, jak to s Městem vlastně dopadlo.

Super příběh, sice je to fantasy, ale časově jsem si ho (podle hejblátek) pro sebe zařadil jakoby do dob počínajícího úpadku velkolepé římské říše. Suchý humor velitele ženistů, který se nechtěně stane velitelem obleženého města, mi vysloveně sedl a knížku jsem přeletěl během pár dnů.
A na závěr přidávám citát, který by se mohl sekat do kamene: "Fakta nejsou demokracie; pokud něco není pravda, tak to není pravda, i kdyby všichni hlasovali, že to pravda je."
Dávám plnou palbu a doporučuji.

Orhane, ty proradnej červe, kdy jsi mě dostal a na co?

Absolutně luxusní záležitost.
K Zeměploše a Kobkanýrům můžu přidat další vtipnou fantasy, která mě neskutečně bavila. A jak to tak vidím, vyhledám si další knihy autora.

Orhan je chytrý, má spousty fascinujících nápadů, většinu času uvažuje prakticky... A vynechá šanci na záchranu kvůli nějakým prapodivným ideálům. Protože je prostě zvyklý dělat, co jen může. No tak si přečtěte, jak ubránit město plné znesvářených frakcí, když řetěz velení nefunguje, korupce sežrala, co mohla, a nepřítel je daleko chytřejší, než vy:D

(SPOILER) Opět děkuji Planetě9. Nejen vzhledem je kniha skvělá, ale i obsahem. Pro mě osobně zas něco trochu jiného.
Jistě hlavní hrdina je fňukna, ale zároveň správný hajzlík.
Bevilo a to moc, škoda toho konce, ten je zbytečně useknutý, i když to má svůj důvod.
4,5* a jen tak dál devítko

Království, které vzdáleně připomíná Říši Římskou v největším úpadku se rozrostlo do takové míry, že je již problém kontrolovat veškeré své vazaly a barbary za hranicemi. Jsou to nicméně jednotlivé, vzájemně soupeřící, menší kmeny. Od těch nikdy problém nehrozí, že ne?! Základní premisu tedy dobře známe a není zcela překvapivá. Využívá ji mnoho příběhů různých žánrů. Dokonce i řazení pod Fantasy může být sporné, ale nějáké ty prvky zde jsou.

Vypravěčem příběhu se stává Orhan, nadaný sirotek z barbarského kmene, který se postupně propracuje na hlavního inženýra armády. Zároveň jde o prospěchářskou a poměrně do sebe zahleděnou postavu. Jeho vyprávění je tedy třeba brát s rezervou.

Postavy- Celý příběh sledujeme Orhanovým zrakem. Království z něj učinilo otroka, ale postupem času mu byl umožněn postup v řadách armády. Shodou okolností je on jediným, kdo může zabránit vyplenění hlavního města. Samozřejmě za podpory vystrašeného obyvatelstva a hrstky svých armádních inženýrů. V příběhu vystupuje pár dalších postav, žádná ale není nijak zvláště vykreslená či propracovaná tak, aby vás více zajímala.

Worldbuilding- Jakési menší kulisy příběhu tu jsou, ale vcelku zbytečné. Valná část příběhu se odehrává v hlavním městě před kterým stanuje nepřátelské vojsko. Koho baví různé technické pojmy, páky, závaží a celkově fyzika, bude si hovět. Technická stránka je poměrně rozvinutá.

Příběh – Nepřátelé útočí, velení obránců uteklo nebo jsou mrtví a my sledujeme počínání zbylých chudáků. (Podobně jako třeba v The Legend nebo nějáké té Midkemii)

Plusy – Technická stránka. Humor, pokud vám sedne. Styl vyprávění, pokud vám sedne. Pár nečekaných a zajímavých obranných taktik. Konec, pokud vám sedne.

Minusy – Občas moc technické. Humor, pokud vám nesedne. Styl vyprávění, pokud vám nesedne. Konec, pokud vám nesedne. Minimální worldbuilding a sem tam Deus ex Machina.