Šestnáct let beze stopy

Děkuji @zonerpress_redakce za poskytnutí recenzního výtisku.

Říká se, že čas dokáže mnohé rány zahojit, ale některé zůstávají otevřené navždy. Šestnáct let beze stopy od Gillian French je thriller o sesterském poutu, ztrátě a pravdě, která dokáže přinést klid — i bolest zároveň.

Shaw Connollyová pracuje jako analytička otisků prstů a každý den nahlíží do temných zákoutí lidské povahy. Přesto ji ze všech hrůz nejvíc poznamenala ta, která zasáhla přímo ji – zmizení mladší sestry They. Po letech se jí začne ozývat neznámý muž jménem Anders Jansen. Tvrdí, že o Thee ví víc, než kdokoli jiný, a nutí Shaw znovu čelit minulosti, před níž se tak dlouho snažila utéct. Anders zná detaily z jejího života a jeho hovory se brzy mění ve výhrůžky. Navzdory strachu a nebezpečí se Shaw odmítá vzdát – protože tentokrát je blíž pravdě než kdykoli předtím.

Kniha má bezpochyby zajímavý námět, ale její zpracování mě bohužel příliš neoslovilo. Tempo děje je pomalé a místy vyloženě ubíjející, přičemž čtyři sta stran působí zbytečně nataženě. Řada scén i dialogů by si zasloužila výrazné zkrácení, protože se dlouho přešlapuje na místě a skutečně zásadní posun v ději přichází až překvapivě pozdě. Záhada kolem zmizení They sice funguje jako hlavní motiv a drží čtenáře u knihy, ale napětí se buduje jen sporadicky a často vyšumí dřív, než stihne zapůsobit. Telefonáty mezi Shaw a Andersem patří k nejzajímavějším momentům knihy, které konečně přinášejí potřebnou dynamiku, zatímco samotná Shaw i většina vedlejších postav zůstávají spíš ploché a jejich potenciál zůstává nevyužitý. Detailní pasáže o práci s otisky prstů sice působí autenticky a odborně, ale v takovém množství děj spíš zpomalují, než aby mu pomáhaly. Finále je sice svižnější a akčnější, jenže přichází příliš pozdě na to, aby dokázalo výrazně zlepšit celkový dojem.

Pokud máte rádi příběhy o zmizení a nevadí vám velmi pomalé tempo, můžete téhle knize dát šanci. Jestli ale hledáte svižnější a napínavější čtení, doporučil bych spíš Návrat Ellie od Emiko Jean, také vydaný u Zoner Pressu, který na mě působil výrazně povedeněji.

Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s nakladatelstvím Zoner Press za účelem recenze.

Už je to šestnáct let od doby, co zmizela Shawina mladší sestra Thea. Shaw už nepochybuje o tom, že je mrtvá, ale nedokáže se smířit s tím, že neví, co se jí stalo a kde je pohřbená. Každou volnou chvíli věnuje tomu, aby to zjistila, což jí ničí život. A nejhorší ze všeho je, že ví naprosto přesně kdo je vrah, protože jí pravidelně volá a vysmívá se jí. Jenže chybí důkaz.

Styl psaní se čte dobře, ale popravdě jsem v něm postrádala určitou plynulost. Nejde o to, že by věty byly krkolomné, nebo na sebe jednotlivé události nenavazovaly, to vůbec. Ale jako celek na mě příběh nepůsobil uhlazeně.

Z hlediska psychologie se mi příběh líbil, bylo opravdu zajímavé sledovat, co se děje v mysli hlavní hrdinky a jak se vypořádává s určitými věcmi. Ať už to byla reakce na telefonáty od vraha její sestry, nebo to, jak její zmizení ovlivňovalo její současný život. Ale přestože jsem si tuhle část opravdu užila, tak kvůli tomu, aby byla taková, jaká je, mi v příběhu chyběla větší dávka napětí a nějaký velký zvrat a bohužel to bylo opravdu hodně znát.

Jelikož hlavní hrdinka byla forenzní analytičkou otisků prstů, nechybělo v knize ani něco málo o tomhle povolání. Moc jsem si tyhle střípky užila a mrzí mě akorát to, že toto téma nedostalo v knize trochu víc ucelenějšího prostoru.

Postavy jsou popsané do nejmenších detailů a hlavní hrdinka obzvlášť. Ostatně jinak to ani nejde, když je kniha především o ní a o tom, jakým způsobem reaguje na některé věci. Díky tomuto příběhu se jí v podstatě dostaneme do hlavy.

U knihy Šestnáct let beze stopy postrádám akci a překvapivé zvraty, ale jsem neskutečně nadšená z toho, jak je z hlediska psychologie příběh neskutečně hluboký a zajímavý. Pokud vám tedy nevadí nedostatek akce a dáváte přednost spíš příběhu založeném na psychologii, určitě se po knize poohlédněte.

Kniha by byla výborná, kdyby byla o něco kratší. Shaw se živí jako analytička otisku prstů, takže řeší mnoho případů. Je taková hezky od rány, má svůj smysl pro humor, je chytrá a odhodlaná.
Thea je jako temný mrak, který ji nedá spát a dá se říct, brzdí i v kariéře. Společně s otcem pátrání nechtějí vzdát. Má ještě další sestru, která se ale od všeho distancuje, čemuž jsem se vlastně ani nedivila. I manžel už toho všeho má dost. Anders je taková poslední kapka.

Anders je opravdu ukázkový psychopat, ze kterého běží mráz po zádech. Ví co říct, aby člověka zasáhl na to správné místo. Je ale schopný vraždit? To jsem si nebyla dlouho jistá.
Celkově mi v příběhu chybělo větší napětí a spád, neměla jsem pocit, že by se děj někam výrazně posouval. Chvilkama nebyl nějak extra záživný a čtení mi trvalo pomerně dlouho. Nicméně bylo zajímavé nahlédnout do profese, kterou dělala Shaw. Taková mravenčí práce.
Závěr vygradoval ve správné finále.

Co když se po letech objeví nová stopa?

O ČEM KNIHA JE:
Shaw Connollyová by mohla mít skvělý život. Má pěkný dům, dvě děti, práci, která ji naplňuje, manžela… jenže je tu TEN stín z minulosti, který všem kazí život.
Shaw měla dvě mladší sestry a jedna z nich, Thea, před šestnácti lety beze stopy zmizela. Co se s ní mohlo stát? Kde by mohla být? Na tyhle zničující otázky nikdo nezná odpověď.
Jednoho dne začne Shaw volat muž, který tvrdí, že měl ve zmizení její sestry prsty.
Jde jen o nějaký krutý vtip? Nebo by opravdu mohl něco vědět?
A jak daleko je Shaw ochotna zajít, aby zjistila, co se s Theou stalo?

CO JÁ NA TO:
Šestnáct let beze stopy je psychologický thriller odehrávající se v americkém státu Maine. Hlavní postavou je Shaw Connollyová, žena se specifickým smyslem pro humor, která se neúvně snaží zjistit pravdu o své sestře.
Kniha nabízí zajímavou zápletku a oceňuju, že je z příběhu cítit rozdílnost vzpomínek na Theu i na to, co se dělo kolem neustále volajícího muže.
Shaw je skvělá postava, moc se mi líbila a rozhodně si nedovedu představit, jak bych se cítila a reagovala v její situaci.
Nevadí mi, když má thriller pomalejší rozjezd, v tomto případě to ale bylo hodně pomalé i na mě. Navíc jsem se občas zadrhla u nějaké věty a musela jsem ji číst víckrát, což mi čtení docela narušovalo. Možná bych také z popisu knihy vyjmula slovo napínavý, protože místama jsem se sice nemohla odtrhnout od čtení, ale napínavý thriller si představuju jinak. V závěru příběhu si jednou věcí nejsem jistá.
Zápletka je zajímavá, ale z mého pohledu by příběhu prospělo, kdyby byl trochu kratší a svižnější, případně kdyby v něm bylo o nějakou tu akčnější scénu navíc.

KOMU BY SE MOHLA LÍBIT:
Všem, co mají rádi psychologické thrillery s pomalejším rozjezdem.