Šest historií venkovského života
Jang Ťiang
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/362174/bmid_sest-historii-venkovskeho-zivota-ASf-362174.jpg
4
15
3
V červenci 1970 byla spisovatelka a překladatelka Jang Ťiang spolu s manželem a dalšími kolegy z Čínské akademie společenských věd poslána na převýchovu do školy pro kádry 7. května. Šest historií venkovského života tvoří šest vzpomínek na těžké a nezřídka absurdní chvíle, které zde během dvou let zažila. Kulturní revoluce (1966–1976) byla pro většinu vzdělaných lidí v Číně rozčarováním a obdobím ponížení, v řadě horších případů i utrpení. Mnohým přinesla naprosto zbytečnou smrt. Je to období, ke kterému se ve své tvorbě neustále vrací řada čínských autorů. Jang Ťiang odkazem na tradiční čínské dílo Šest historií prchavého života dodává svým Šesti historiím další rozměr, a čtenářům tak odhaluje další úhel pohledu na Kulturní revoluci.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 2017 , VerzoneOriginální název:
Gan xiao liu ji , 1981
více info...
Přidat komentář
Nikdy bych nevěřila, že něco takového prohlásím o vzpomínkové knize z let „převýchovy“ během Kulturní revoluce, ale tahle kniha je prostě naprosto kouzelná. Většina čínských knih, které jsem v poslední době četla, byla plná špíny, násilí, zloby a bezmoci. Já to chápu, nestěžuju si, úplně tomu rozumím, ale Jang Ťiang napsala něco úplně jiného.
To je dáma, která prožila v Číně bezmála sto let, 1911 – 2016, to musel být neuvěřitelný život. Ve své útlé sbírce vzpomínek na nucený pobyt na venkově sice zmiňuje smrt, dřinu a strádání, ale činí tak jen letmo, mimoděk, jako dotykem motýlího křídla. Zato se podrobně věnuje popisu své zelinářské zahrádky, popisuje humorné historky o lejnu (doslova), lyricky líčí své bloudění opuštěnou krajinou, na mnoha místech odkazuje na klasickou čínskou literaturu, cituje básníky a stydí se. Ta kniha je nesmírně osobní a pocitová, je jako impresionistický obraz něčeho ošklivého, ale nádherně namalovaný. Ona dokáže ve vší té ošklivosti vidět úplně jiné věci, jak sama stojí mimo ošklivost a nad ošklivostí. Je to i něžný příběh, neříká nic výslovně, ale z jejích úvah a drobných starostí přímo čiší láska k jejímu muži, kterého „převychovávali“ nedaleko, ale přesto jinde. Oběma už bylo přes šedesát, fyzicky na tom nebyli úplně nejlíp, ale i vprostřed zmaru si zachovávali podivuhodnou vnitřní integritu, to je patrné zejména ve vzpomínce šesté, O absurditě: Falešná pomluva.
Pro mě ta kniha po tom všem byla jako pohlazení. Pro někoho jiného to nejspíš bude úplně jinak. Ale to nevadí, stejně si ji přečtěte, stojí za to.
Skoro povinná literatura pro ty, komu se stýská za režimem, který tu byl před rokem 1989, i když do takových extrémů snaha o převýchovu tzv. pracující inteligence u nás nikdy nedošla. Kniha neoslní způsobem podání, který je záměrně velmi střídmý, skoro by se dalo říct suchý (i když o to víc vyniknou ostrůvky ironického humoru), zato obsah stojí za to. Další z knih, které člověku umožní si naplno uvědomit, jak dobře se tady v té naší malé zemičce máme.
Štítky knihy
eseje Čína 20. století čínská literatura čínská kultura
Šest historií venkovského životaKniha Šest historií venkovského života je v
| Přečtených | 20x |
| Čtenářské výzvě | 3x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 7x |
| Chystám se číst | 18x |
| Chci si koupit | 2x |
Můj problém s knihou spočívá v tom, že jsem ji začal číst hned po dočtení Čtyř knih (Jen Lien-kche). Proto jsem od knihy očekával něco úplně jiného. Povídky nepopisují brutalitu nebo psychické strádání vězňů. Naopak, autorka líčí zážitky z každodenního života, v němž ono tíživé prostředí místy (viz hraní divadla nebo povinné sledování filmů) na čtenáře vykoukne. Povídky prostupuje lítost intelektuálů, kteří jsou odtržení od svého světa a na venkově jsou nuceni mařit čas. Hodnocení, které udílím činím na základě svých dojmů, a rozhodně nesvědčí o špatné kvalitě této knihy. Naopak si myslím, že je mnohem vyšší, ale na poprvé mě kniha zkrátka nezaujala.