Seržant
Miroslav Žamboch
Realita světa obyvatelného lidmi je křehká, síly chaosu, magií živené nestability, nadány vlastní inteligencí číhají na sebemenší příležitost, jak zvrhnout rovnováhu ve svůj prospěch. Zákony lidí jsou neúprosné a ne vždy spravedlivé, vše je podřízeno jedinému: Zachovat svět. Hranice střeží vojáci a ti i přes nejmodernější techniku a nejsofistikovanější válečnou magii umírají často a rychle. Navíc, ne vždy nebezpečí přichází zevnějšku. Nezapomeňte, musíte dobře vědět, co použít – zda meč, zákopnickou lopatku, velkorážnou karabinu nebo svůj mozek. Zmýlit se nesmíte ani jednou, protože v tom případě jste mrtví. Krátký úryvek: Mluvíš jako svalnatí hrdinové ze špatných příběhů, kteří na konci vždy vítězně odcházejí s krásnou dívkou v náručí. Ale já jsem svalnatý hrdina a moc bych si přál, abych odešel se svou dívkou v náručí.... celý text
Přidat komentář
Asi nejlepší kniha od M. Žambocha, co jsem četl!!!
Dokonce se mi líbila víc než Bakly a Koniáš!
Snad seženu i zbylé 3 díly...
Knize jako takové dávám 5 *, protože je to Žambochovina klasického střihu, na nic si nehraje a dobře odsejpá. Jen bych rád podotkl, že autora obálky i toho, kdo ji schválil, měli by bičem hnát z bran města, protože porno-style ženština je fakt úděsná a vrchol nevkusu a musel jsem se přemáhat, abych jen za to jednu * nesundal.
Čteno již podruhé, jednak v rámci výzvy a za druhé, proto, abych si oživil svět, ve kterém se odehrávají další tři knihy tohoto autora. Je to síla, že je to téměř 20 let, co jsem to četl poprvé.
Žambochovy knihy mám rád a tento svět se mi líbí, takže se na další pokračování moc těším.
Pár knížek jsem od Žambocha už četl a vždy mě na nich bavilo to propojení s hlavní postavou. Bohužel, v této knize se nějak nekonalo. Začátkem jsem se musel docela prokousat, pak už se to jakž takž dalo. Ale i tak to bylo místy trochu nudné, celkově hodně předvídatelné a někdy celkem nesmyslné. Takový řekněme průměr, na Žambocha zklamání.
V roce 1997 vyšla na svou dobu famózní tahová strategie Spellcross, která si vzala na paškál tehdy aktuální téma konce milénia a s ním spojenou apokalypsu. A ve hře skutečně nastala, ale ne tak, jak si různé Y2K počítačové viry asi představovaly, ale mnohem romantičtěji, kdy k nám přes magické portály přitáhli draci, Orkové, černokněžníci a další temná verbež, která nás s pomocí magie chtěla vyhladit ze světa. Vojenská technika slavila absolutní neúspěch a destrukci na všech frontách. O tom byly sepsány mnohé příběhy, jejichž útržky jsme mohly číst v přiloženém manuálu ke hře. Dokázaly přivodit depresi, zmar i husí kůži na minimalistickém prostoru.
A ten prostor/námět dle mě mistr Žamboch vytěžil parádně a postavil na něm jeho vlastní fantaskní svět, který se dle mnohých útržků v knize velmi často prolíná s naší realitou. Nebýt občasných nadlidských výkonů (klidový běh 10 km lesem pod půl hodinky apod.) a zakomponování magie, tak se příběh z vojenského prostředí na pohraničí válečné zóny mohl klidně odehrávat někde na blízkém východu.
To co do knihy všechno dostal, je poctivě namíchaný koktejl hardcore military, mysteriózní detektivky, romantiky, krvavých rituálů, tajemna něčeho velkého v pozadí a sympatických postav. Prostě parádně funkční svět, se svými zákony, logikou, bytostmi, kde se po staletích relativního klidu připravuje nová doba temna pro lidské obyvatele. Úplné pohlazení po duši, nejen pro milovníky stařičkého Spellcrossu. Skvělé to drží pohromadě a vygraduje to nekompromisním finále, které byť příběh pro zatím uspokojivě uzavírá, tak i zároveň nechává prostor a smysl pro již vyšlou budoucí trilogii. Absolutní paráda a jde se číst manuál ke hře (:
Tajemný, temný svět ve kterém prakticky všechno, včetně života a smrti ovládá černá magie. Příběh je to drsný a vypráví nám ho seržant Lancelot. Pomocí jeho očí máme možnost sledovat, jak se před námi odhalují ta nejtemnější tajemství. Děj je sice lehce předvídatelný, ale bavilo mě to moc. By to můj třetí Žamboch a zatím jednoznačně nejlepší. Audioknihu načetl velice dobře pan Zdeněk Velen.
Tak jsem to dočetla.
Nevím, no.
Nemohla jsem se nějak začíst.
Nemohla jsem se nějak zamilovat do Lancelota ani do Filla.
Nemohla jsem se nějak prokousat dějem.
(SPOILER)
Jako wau! Nejsem žádný fanoušek military literatury, ale jako fanda Žambocha, jsem si řekla, že to dám. No a vyplatilo se. Autor silné mužské postavy prostě umí.
Jsem ráda, že jsem četla nejprve Seržanta a pak až trilogii Veterána. V Sežantovi mi přišly jednotlivé aspekty tohoto nového světla vysvětleny mnohem lépe. Taky jsem si zvykla na celou řadu jednání, která (ač je kniha psaná z pohledu první osoby) postava vynechá nebo neprozradí. Sice je to pro čtenáře chvílemi náročné, ale aby nebyla vyzrazena pointa a dostavil se aha efekt, to za to stojí.
Stejně tak, že jsou pro mne popisované bojové situace značně nepřehledné, kvituji nakonec s povděkem, jelikož právě jejich chaotičnost a nepřehlednost Vás vtáhnou do děje tak, jako byste tam byli taky.
No a pak je tady fakt, že celou řadu věcí jako čtenář odhalíte mnohem dříve než na ně přijde postava. Tak například doktor, o kterém nikdo nic neví, cigarety jako předpis od lékaře, důvod úmrtí na statku atd. za tohle nakonec strhávám jednu hvězdu
Taky jste někdo přemýšlel nad tím, jak by to dopadlo, kdyby Lancelot na začátku nepřikázal ošetřit Filla? A jak to, že to s jeho schopnostmi vůbec tak moc schytal?
Četl jsem až po Veteránské trilogii. Je tam vidět ten fakt, že jde o knihu z Žambochových začátků, ale stejně tak je tam mnoho z toho, co se mi na Bronštejnovu dobrodružství tak líbilo. Byť jsem tedy čekal, že příběh bude o něčem jiném, když se v hodnoceních trilogie tak často na Seržanta odkazovalo. Krom zmíněných hlavních hrdinů si vybavuji snad jen ty sopky s vědomím a samozřejmě tanky.
Čte se to každopádně fajn, záležitost na dvě tři odpoledne. Přidávám se ke čtenářům, kteří si víc užili první polovinu knihy, ale i ta druhá nezklamala. Přirovnání tvorby knihy autorem k pejskovi a kočičce vařící dort mi přijde zbytečně kruté, tady výsledek chutná. Je to ale spíš takový předkrm. Rád bych někdy ochutnal i hlavní chod v podobě Lancelotovy výpravy do Pustin. :)
fantastické. Paradoxne po skoro 20 rokoch vyšli tri výborné pokračovania (veľmi voľné, odohrávajúce sa o dvesto rokov). kde každá kniha je hrubá ako 2x seržant, ale pritom Seržant je... Seržant. Možno menej detailný ako pokračovania, ale prepracovaný a naozaj veľmi dobrý.
ten úvod bol slabší a dlho som sa nechytal, ale potom sa to celkom rozbehlo. Pobavilo ma ako prepašoval českú vlajku do príbehu....
Tento pribeh bol pre mna velmi specificky a nikdy som sa k nemu nevratil : pacilo sa mi to, ale mal som strasne vela otazok co by mohlo nasledovat. Po 20 rokoch sa mi vyplnilo prianie a Zamboch dopisal rozsiahlu trilogiu, ktora tuto knizku presahuje niekolkonasobne (5x-6x). A tak som sa k nej vratil a uz som aj zabudol, aka naslapana vec to je. Nie je nutne citat pred tou novou trilogiou, ale cloveku tak aspon nic neunikne.
Knížka mi dávala smysl až do momentu, kdy se že Seržanta stal kapitán. Konec me nenadchl a nemám pocit uspokojení z příběhu.
Žamboch je další z autorů scifi na české scéně, který psát umí. Má ovšem takový osobitý styl co se obsahu týče. Mnohokrát si pokládate otázku jaký styl to vlastně čtete, když už se nastavíte na fantasy najednou přejde kniha do scifi, za chvíli po té už jste zase v akčním trháku. Kniha je takový tematický chaos.Čtenářům, kteří jsou úzce žánrově nastavení bude kniha zřejmě dělat potíže. Děj má ovšem spád a akcí zrovna taky nešetří, takže pokud někomu sedne styl bude se bavit.
Velke plus patri konci. Nechci uvadet spoilery, ale ten me mile prekvapil. Jinak cela knizka je takova ta "klasika" na dane tema. Neprebyvalo ani nechybelo v podstate nic a dobre se to cetlo, jen jsem v tomto smeru uz asi sectelejsi a presycena, ze me nic moc nevyvede z miry, abych si rekla "wow, to je uplne jiny, nez jsem doted cetla".
Toto je vylozene muj nazor a rozhodne nechci dojem z knizky nekomu kazit. Bude se libit, Zamboch tady neni nejak zdlouhavy v popisech scen, takze dej odsypa, fanouskovi nebo novackovi v teto scene knizka rozhodne prijde k duhu a oceni ji asi lepe nez ja.
Moje úplně první "žambochovka" a zároveň jedna z nejlepších s vymazleným překvapivým závěrem, dávajícím nekromancii úplně nový rozměr.
Miroslav Žamboch stvořil v Seržantovi podivuhodný svět chaosu, magie, moderních zbraní, vojenských strategií a tajemných sil, usilujících o přetvoření všeho a všech k obrazu svému. Přestože tempo nikde neztrácí na své údernosti a dechberoucími sekvencemi se kniha jen hemží, po celou dobu četby jsem měl problém přijít Žambochovu pojetí militantní fantasy na chuť. Nemohu si pomoct, ale ve světech, ovládaných magií, vidím meče, dýky, krvežíznivá monstra, naduté bohy a neohrožené svalnaté bojovníky mnohem raději než parní tanky, rychlopalné gatlingy, ochranné štíty a armádní důstojníky, ať už jsou takoví nebo makoví. Jistě, i seržant Lancelot Giewitz sem tam použije proti svým protivníkům meče či holé pěsti, jenže v Joudzou to působí jako zpitvořený klon, násilím naroubovaný na základní matrici. Srovnával jsem se s tím opravdu těžko a klidně bych si ony šavlovačky odpustil, ale jinak musím přiznat, že jsem si Žambochovu jízdu užíval.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2007 |  Drsný spasitel |
| 2009 | Na ostřích čepelí |
| 2003 | Bez slitování |
| 2004 | Ostří oceli |
| 2010 | Čas žít, čas zabíjet |
Kniha Seržant je v
| Právě čtených | 6x |
| Přečtených | 516x |
| Čtenářské výzvě | 20x |
| Doporučených | 25x |
| Knihotéce | 178x |
| Chystám se číst | 40x |
| Chci si koupit | 14x |
Mno... osciluju mezi 2 a 3 hvězdami, nakonec dávám tři za povedený konec. První polovina knihy byla příšerná nuda, pak to začalo konečně odsejpat a závěr byl fajn. Nicméně, postavy jsou prvoplánový až prostoduchý, svět nedává moc smysl a vůbec mám dojem, že si tu autor honí... ego ještě víc, než je v tomhle žánru obvyklý. Navíc, těch WTF momentů bylo na můj vkus trochu moc (a to snesu hodně). Ve chvíli, kdy hrdina pohledem do jiné reality spatří Emila Zátopka a Alberta Einsteina, jsem musela knihu zahodit a jít si něco nalít. Přirovnání k pejskovi s kočičkou sedí dokonale, bohužel břicho z toho dortu taky trochu bolí. Přídavek s díky odmítnu.