Senzační holka
Jan Suchl
Román vypráví příběh Máši, která se přestěhuje k dědečkovi na samotu u lesa. Jednak si s ním rozumí daleko líp, než s rodiči, jednak děda chová hucula jménem Koník a jezevčíka Filipa. Máša přírodu miluje. Pracuje v lesní školce, aby mohla jít na školu a stát se lesní inženýrkou. Spolu s jezevčíkem zachrání malé srnče, na vyjíždce s koněm poznává sympatického Adama. ... celý text
Přidat komentář
07.03.2012
volné pokračování románu senzační trio, který vypráví o osudovém setkání Adama a Máši
Autorovy další knížky
| 1973 |  Červená Karkulka |
| 1987 | Pohádky z iglú |
| 1972 | Cesta končí pod Huascaránem |
| 1987 | Vteřiny mezi životem a smrtí |
| 1977 | Modré jezírko |
Kniha Senzační holka je v
| Přečtených | 37x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Knihotéce | 15x |
| Chystám se číst | 1x |
| dalších seznamech | 1x |
Nalezeno svého času v českobudějovické nádražní knihovně, a tak jsem si knížku vzala s sebou do vlaku. I když je určena spíše mladším ročníkům, četla se mi dobře. Jednoduchý příběh, život na hájence, v lůnu přírody, rozvíjející se vztah dvou mladých lidí.
Vlastně životní osudy hlavní hrdinky mají blízko k tomu, co v mládí prožívala moje generace – život na vsi, nebo dokonce na hájence u dědy (hájenka pro mě byl sen, který se konal aspoň o jedněch prázdninách u známých mojí spolužačky, dodnes na to ráda vzpomínám), práce venku (na zahradě, na poli nebo v lese), na chození po zábavách nebyl moc čas ani peníze a ani nás to moc netáhlo... a když už, tak žádné ponocování!
Telefon jen pevná linka, kterou neměl zdaleka každý (a leckde nebyla ani telefonní budka, chodilo se volat třeba od sousedů nebo z JZD), vrcholem elektroniky byl kazeťák, později walkman, naopak počítače, tablety a podobné vymoženosti jsme neměli, neb to buď ještě neexistovalo, anebo nebylo k dispozici pro běžné uživatele... Zato těch táboráků nebo podzimních ohníčků s opékáním brambor, koupání, třešní, sladkého hrášku a vařených kukuřičných klasů, ořechů v zelené slupce, sládnoucích švestek, koupání v řece, běhání naboso... toho všeho jsme si užívali plnými doušky. Z výletů, táborů a vandrů jsme posílali pohlednice a dopisy, které leckdy dorazily až v době, kdy už jsme byli zpět doma :-). A rodiče to přežili! Dnešní mládeži to musí připadat jako z doby před 100 lety... :-).