Sen Ockerwee
George R. R. Martin
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30347/bmid_sen-ockerwee-30347.jpg
4
239
62
G. R. R. Martin píše skvělé SF a skvělé fantasy. Takže je nejvyšší čas, abyste se přesvědčili, že stejně brilantně umí psát i horory. Sen Ockerwee je fascinující upíří příběh zasazený do doby a prostředí, které známe od Marka Twaina: na starou Mississippi, jejíž vody brázdí veliké a hrdé kolesové parníky. Navíc to není jen mistrně vystavěný a napínavý příběh o souboji se zlem, ale také dokonalá ukázka spisovatelské virtuozity. Martin tu téměř marnotratně do jediné knížky zasadil celou řadu postav, jako jsou kapitán Abner Marsh nebo Mrzout Billy Tipton: postav, na které se po dočtení knihy rozhodně nezapomíná. Putují po kalných a mlhami zahalených vodách Mississippi až do míst tak děsivých, že strach o život je tam tou nejmenší z jejich starostí...... celý text
Přidat komentář
Skvělá atmosféra, skvělé postavy, skvělý příběh. Čili skvělá kniha. Moje první setkání s G. R. R. Martinem mimo Píseň ledu a ohně, a hned takový zážitek. Tak nějak tuším, že to nebude náhoda. Kam se nechám zavést příště?
Moc zajímavé prolnutí historie a fantasy. Prostředí povodí Mississippi, nóbl kolesových parníků a plantáží v okolí bažinatých bayou bylo vykresleno naprosto perfektně, stylově a neskutečně romanticky. Je to pro mě asi první kniha z tohoto prostředí, kterou mám za sebou a určitě nemusí být poslední.
Kapitán Abner Marsh i Joshua York jsou výborné postavy, skvěle napsané a zpracované. Bavili mě i "záporáci", zejména Billy. Možná by bylo fajn mít o něco více propracovaných postav. Vykreslení upírů není sice bůhví jak originální, ale je krásně syrové a romantické tím správným způsobem. Oceňuji i překlad, který se skvěle vypořádal se slovní hříčkou.
Na negativnější straně vah je poslední čtvrtina knihy. Úplný závěr je sice moc povedený, ale celou poslední část jsem měl pocit, že autor už jen zbytečně natahuju a recykluje témata. Kdyby se celý závěr přesunul o několik kapitol dřív, uvažoval bych asi i o plném skóre. Mimo to jsem párkrát zaregistroval nějaké nelogičnosti, ale nic, co by mi bránilo si příběh užít.
Dávám tentokrát silné 4/5 a moc rád jsem se seznámil i s jinou Martinovou tvorbou, než Písní ledu a ohně. Rozhodně tato kniha stojí za pozornost a zejména pokud máte rádi upíry, je to naprosto jednoznačný must read.
Tak tomu říkám brutální kniha. Brutálně nevyrovnaná. Martin skvěle nastiňuje atmosféru předválečného amerického Jihu. Ty parníky a otroky prakticky vidíte. Jenže pak toho začne být nějak moc. Příliš popisů, příliš brzdění, příliš opakování. Pokud ani upíři nedokáží dostat do vašeho románu akci, někde je chyba. Vždyť ti fešáci mezi sebou bojují intenzivním zíráním! Jako vážně, sakra fix? Jenže pak si postavy začnou povídat a je to zase ten Martin, kterého máme rádi. Je to chytré, vtipné, povedené. Celkově ale není Sen Ockerwee (body za pokus o překlad, ale tohle je lehce trapné) světoborným dílem. Na pár cest do práce zabaví, ale to bude tak vše.
Tento příběh o upírech na řece Mississippi se líbil zde opět bojovalo dobro se zlem
Upíři, jak mají být. Žádní Cedrikové-homo-"batmani" (při vší účtě k Andymu Warholovi), ale pořádní evil-junkie-volume-666 feťáci (opět při vší účtě k Drellovi, lol). No, trvalo mi delší dobu, než mi došlo, že žádná řeka Ockerwee ve skutečnosti není, ale stálo to za to.
A to jsem téměř opustila myšlenku, že bych se k Martinovi ještě někdy vrátila po všech těch nekonečných a nedokončených Hrách o trůny. Ale tohle je něco úplně jiného, tak moc jiného, že mu chci znova dát šanci, protože Martin psát umí. Tady mi to připomněl.
(SPOILER) „A Abner Marsh zůstal sám, jako byl vždycky.“ Začiatok som si vychutnával. G.R.R. Martin sa do toho fakt oprel. Mám rád južanskú literatúru a tešil som sa na každú nasledujúcu stranu. Nasával som atmosféru. Vzduch sa „tetelí horkem“, obrovskú hladinu rieky brázdia člny a veľkolepé kolesové parníky, prístavy sú plné ľudí. Začiatok je proste fakt radosť čítať. Treba dodať, že „začiatok“ v tomto prípade trvá dlho, keďže kniha má cca 430 strán a prvých sto je ozaj nádherných a hypnotických. Svoje robí i nepredvídateľný príbeh, o ktorom som nič nevedel, takže ma dostal do kolien nielen geniálny nápad s vampírskym parníkom (!), ale tiež súboj „dobrých“ upírov s tými skazenými. Užíval som si jednotlivé zvraty, ako i pomerne nečakané úmrtia. Mal som síce chaos v postavách, je ich fakt veľa, ale postupne som sa medzi nimi začal orientovať lepšie a ku koncu už to bolo v pohode. Za to môže aj to, že mnohé boli v tom čase už po smrti, ehm. Martin sa každopádne i vďaka tomu konečne začal sústrediť len na tie najzaujímavejšie. Žiaľ, ako som spomínal kniha má 430 strán, čo je veľa. Nejde o to, že tempo začína stagnovať. Ako som písal, najviac sa mi páčil práve úvod, počas ktorého sa „nič“ nedialo, „len“ autor opisoval život na rieke a všetko s tým súvisiace. Akonáhle sa v strede začali diať rôzne veci, paradoxne ma to začalo nudiť. Miestami som bol až otrávený, pričom Martinov robustno-ornamentný štýl ma až mierne ubíjal. Je to síce vysoká škola literárnosti, Martin si labužnícky vychutnáva a na jazyku necháva prevaľovať každé jedno mizerné slovo z každej jednej mizernej vety, ale ako sa vraví, čoho je moc, toho je priveľa. Nepomáha ani fušerina na strane postáv (strieľajú bez mierenia, výmena kajút á la Tom a Jerry bez uistenia sa, že skutočne zabili toho, koho mali atď.). Našťastie, akonáhle som nad knihou zlomil palicu a vravel som si, že ju dočítam už len z povinnosti resp. zotrvačnosti, autor zase príjemne spomalil, príbehu skvele pomohol niekoľkoročný odstup a zrazu to začalo byť „starecké“, melancholické, nostalgické a smutné a to je presne to, čo v knihách zbožňujem. Je to zároveň o tom, ako sa zmenila doba, železnica strieda vodnú dopravu, mnohí starí morskí vlci dávno zomreli a nahradila ich nová generácia, svet sa mení.
Ze začátku jsem se bál, že to bude pouze přehršel informací o kolesových parnicích a paroplavbě, naštěstí tomu tak není a vše rečené je pečlivě a promyšleně zúročeno v dalším dějí. Co za mě ale dělá tuhle knihu, jsou dvě věci. První je, z velké části i díky těm úvodním popisům, dokonale pohlcující génius loci, kdy je člověk při četbě opravdu přítomen na velkých a přepychových parnicích, v přístavních městech a dalších místech. Druhou, za mě nejsilnější devízou příběhu, jsou postavy. Postavy, které jsou skvěle napsané, každá se svým úhlem pohledu, každá se svými přesvědčivými argumenty. Postavy natolik silné a zajímavé, že člověk prostě nemůže nejít s nimi. A i když vrchol skutečně přijde někde za polovinou knihy a konec sám mohl být přeci jen silnější, tak mi bylo velkou ctí připojit se k plavbě na Snu Ockerwee.
Pro mě unikátní vhled do tvorby tohoto autora. Krásně vymyšlené postavy, velmi autentické prostředí paroplavby - přímo to na mě dejchlo tou atmosférou starý, otrokářský a surový Ameriky ;)
Nejsem tedy úplně znalý upírské literatury, tudíž nemůžu jako ostatní usoudit zda je to tématem smysluplné a dotažené. Napsané je to ale skvěle, četlo se to velmi příjemně, jen bohužel vrcholu dosáhne kniha někdy kolem strany dvě stě a zbytek už je jen takový nemastný neslaný dovětek. Skoro jakoby se Martin snažil to vést trochu jinak než klasický příběh na dobráky a zlosyny, ale úplný konec byl těžce předvídatelný. Mrzout Billy Tipton ukázka nechutného kripla, typ záporáka který vykrystalizoval až v autorově opus magnumu Písni ledu a ohně.
Nejlepší na knize byl kapitán Marsh, jeho láska k parníkům a právě děj zasazený do 19.stol. Jinak mi to přijde hodně nedotažené, unilé, jako by to psal na sílu, jen aby se trefil do upírské tématiky? Nevím, ale očekávala jsem více.
Dlouho mi ležela v knihovně a jsem rád, že jsem si na ni už udělal čas.
Martin mě opět vtáhl do děje a přenesl jsem se do doby parníků a kouzla té doby. Vypravování z Marshova pohledu mi navodilu tu atmosféru, kterou plavení se na parníku určitě mělo a věřil jsem té postavě tu jeho lásku k tomu řemeslu.
Celkově Marsh a Tipton, potažmo všechny lidské postavy mi přišly lepší než ty upírské. Víc uvěřitelné. Damon byl takový hodně nevýrazný a Joshua velmi bázlivý.
První polovina knihy mě bavila víc a s příchodem Juliana na parník už to bylo horší. Klidně by mi stačilo cestování Marshe a Yorka na parníku s různými jinými zápletkami.
Nejvíc podobná této knize mi přijde asi Anno Dracula.
S hodnocením si nejsem jistý, chtěl bych dát 3,5, ale to zde nejde a nechat u této knihy jen 3 hvězdy mi přijde málo, na to jak mě bavila, tak budu zaokrouhlovat nahoru.
Ak budete čítať túto knihu, zabudnete na romantických upírov ala,, twililight sága"Sú to bytosti staršie ako ľudstvo samé a nepôsobí na nich cesnak či svätená voda. Ľudí lovia ako ľahkú korisť. No raz sa narodí upír, ktorý toto všetko chce zmeniť... Chce žiť s ľuďmi v mieri a preto chce zjednotiť svoju rasu. Kdo by bol povedal, že bude k tomuto poslaniu potrebovať,, starého riečneho vlka", kapitána schátralej flotily Abnera Marsha, ktorý celý svoj život venoval rieke Missisippi. Tá zohráva v tomto príbehu jednu z hlavných úloh.
Román je spíš než čistokrevný horor mix fanstasy a historie, hororovějších scén je tu jen pár. Nejlepší na románu je jeho zasezení do druhé poloviny devatenáctého století a atmosféra paroplavby po Mississipi. Hlavní postavy jsou velice dobře napsané a zapamatovatelné. Příběh mohl být hodně dobrý, ale přijde mi nedotažený - zezačátku hodně pomalý a místy naopak zbytečně rychlý.
Kniha mi přišla neradostná, těžkopádná a nebavila mne, proto nedočteno - ačkoli autor je můj miláček. Ostatně: Četli jste někdo Písečníky? Né? Tak honem! :)
Nebylo to zlý, ale občas mi přišlo, že autor vymýšlel děj, jen aby prostě něco napsal. Občas jsem se v tom ztrácel, takže jsem přetáčel stránky dopředu, abych věděl, zda se bude něco dít.
Bylo to hezký a příjemný čtení. Jak prostředí parníků na Mississipi, tak zasazení do druhé poloviny 19. století. Téma upírů mám rád, ale tady snaha o jejich reálné pojetí působí obyčejně a hlavně nedotaženě.
Možná proto, že autor to prozradil už na začátku. Vůbec se nesnažil o tajemnou atmosféru. Hned je jasné o co jde. Jenže stejně se nic neděje. Začátek je pomalý. A pak se začnou objevovat zbytečně uspěchané dějové zvraty.
Sice díky tomu vzniká napětí a je to víc akční, ale mě se to blbě čte. Chci si čtení užívat a ne kroutit hlavou nad tím co se děje. Dlouho se mi to zdálo jen dobrý. Teprve až za polovinou se to začalo zlepšovat.
Objevují se zde zajímavé nápady a myšlenky, ale jen tak mimochodem. Autor většinu z nich nerozvíjel do hloubky. To je škoda. Na podobné téma jsem četl Pevnost (Wilson) a Říše strachu (Stableford) a oboje se mi zdá lepší.
Oboje je propracovanější. Autoři víc rozvedli své pojetí upírů. A víc rozepsali související myšlenky. Jen pozor, Říše strachu je už hodně specifická.
Sen Ockerwee patří mezi knihy, které jsou při čtení průměrné a zapůsobí až po dočtení. Asi proto to má tak vysoké hodnocení. Skončíte se čtením a dávno zaniklý čas parníků ve vás nějakou dobu zůstává.
Navíc si autor pomohl oddechovou pasáží, kdy dočasně přerušil hlavní děj. Díky tomu to získalo sentimentální nádech. Atmosféra není hororová, ale díky postavám smutná a skličující. Tak jsem to vnímal já.
Postavy jsou napsané dobře. Ty hlavní jsou idealistické a zásadové a chtějí uskutečnit své sny. Jenže svět se ani o jedno nestará. A pak není nic horšího než nevyplněný sen, který jste měli na dosah.
Je to úplně jiné než jsem čekal. Nejsem fanoušek autora a co mi zde vadí, je asi to, co u něj mají ostatní rádi. Délka nakonec nevadí, o to silnější jsou dojmy po dočtení. Ale ty hloupé dějové zvraty a kulhající logika… 75% 3,5*
Jak je možné, že kniha založená spíše na akci, než popisných pasážích, dokáže ve čtenáři navodit tu správnou říční atmosféru? G. R. R. Martinovi se podařilo na několika stovkách stran vrátit na řeku Mississippi její dřívější ruch. Vpustil na ní kolesové parníky a do nich nechal nastoupit roztodivné postavy lidské i upírské rasy s řemeslně propracovanými charakteristikami. Měnící se zbarvení řeky dle denní doby, bahnité mokřady (bayou) v odlehlých zákoutích, spodní proudy, nebezpečné mělčiny, vykřičené loďařské čtvrti měst na březích, vůně dřeva spalovaného v kotlích, bavlníkové plantáže se specifickou architekturou domů, ale také s otrokářstvím, jako negativní stránkou americké historie. Ač by se to mohlo podle anotace zdát, nečekejte žádné „lekačky“. Je to román s více vrstvami, které se vám postupně pospojují v jakousi poctu Bramu Stokerovi (Dracula) a Marku Twainovi (Dobrodružství Toma Sawyera atd.) v originálním Martinově stylu. Sen Ockerwee je parník, na kterém není radno v noci vycházet z kajuty, přesto dny plavby na něm byly parádní zábavou. 4,5 hvězdy.
Štítky knihy
upíři lodě horory parníky Mississippi plavba po řece
Autorovy další knížky
| 2000 |  Hra o trůny 1 |
| 2017 | Hra o trůny |
| 2019 | Oheň a krev |
| 2014 | Rytíř Sedmi království |
| 2015 | Svět ledu a ohně |
Kniha Sen Ockerwee je v
| Právě čtených | 7x |
| Přečtených | 309x |
| Čtenářské výzvě | 16x |
| Doporučených | 15x |
| Knihotéce | 198x |
| Chystám se číst | 155x |
| Chci si koupit | 74x |
| dalších seznamech | 7x |
Po hořkosladkém GoT zážitku jsem si chtěla spravit chuť. Nebylo tedy zbytí a sáhla jsem po parníkové upířině. Jasně, tenhle kousek napsal Martin ještě před samotnou GoT ságou, proto tady není ta šílená rozpracovanost jednotlivých rodů, činů a pohnutek (i když tady nechybí ono slavné detailní popisování jídla). Plavba Snem Ockerwee byla velice milou odpočinkovou knihou, která mě utvrdila, že Martin je skvělý spisovatel a o originální nápady nemá nouzi. Tak se uvelebte, otevřete si neoznačenou "lahev červeného" a nechte se unášet vlnami samotné Mississippi.