Šel jsem světa kraj...
Mario Appelius
Pohádka? Nikoli. Filmový pás života, který se odvíjí před našimi zraky. Spisovatel a novinář, jeden z nejúspěšnějších autorů své země, který obohatil italskou literaturu asi dvaceti svazky, se zpovídá svým čtenářům, odhaluje s vzácnou, někde až krutou upřímností, záhyby svého srdce a své duše. Otcovský dům, učednická doba chlapce - plavčíka, Egypt, Indočína, Čína, Hongkong, bývalá bašta britského impéria, Filipiny, Německá Východní Afrika, Sudan, Francie, nová, obrozená Italie činorodé vůle, Argentina, léta dobrodružství i tvrdé práce, splněné sny a touhy i hořká zklamání. Appeliova kniha, která v Itálii vyšla již v pátém vydání, není jen vyprávěním velkého reportéra a jemného ironika, nýbž také dílem básníka, jehož tryskající cit se snoubí s nepřeberným bohatstvím slova. Jedinečně šťastné spojení životopisu a cestopisu. Nakladatelství Orbis získalo pro český překlad kresby malíře Franty Bezděka, které umocňují křehkou a přece mužnou krásu této knihy.... celý text
Literatura světová Cestopisy a místopisy
Vydáno: 1944 , OrbisOriginální název:
Da mozzo a scrittore
více info...
Přidat komentář
Autorovy další knížky
1941 | Za velikou zdí |
1943 | Hřbitov slonů |
1944 | Šel jsem světa kraj... |
1942 | Děla a kvetoucí třešně |
1940 | Černá sfinga |
Kniha Šel jsem světa kraj... je v
Přečtených | 1x |
Knihotéce | 3x |
Chystám se číst | 1x |
Tak u téhle autobiografie jsem se hodně nasmál. Mario Appelius byl rozený dobrodruh, bystrý pozorovatel a vtipný vypravěč. Jeho otec byl vojenským atašé, přesto už v 9 letech poprvé utekl z domova, v 15 byl plavčíkem a o rok později jako černý pasažér plul do Saigonu, aby procestoval celý svět. Byl ale také zapálený fašista a rasista. Příhody z Asie a Afriky byly výborné, Paříž nudná, konec knihy je pak oslavou italského fašismu. Nejtemnější byla kapitola Ostrov kokosových palem, kde M.A. se svými kumpány, ozbrojeni revolvery a bičem, honí do otrocké práce v pralese malý nárůdek domorodců na filipínském ostrůvku Roroquí.
"Můj otec četl algebraické pojednání jako román, zatím co jeho syn Mario se narodil bez matematických buněk ... Ještě dnes, kdykoliv si vzpomenu na nejmenší společný násobek, představuji si jej jako druh jakéhosi obrovského polypa s dlouhatánskými chapadly. Kořeny a mocnitelé jsou pro mě kabalistickými pojmy. Stejnou záhadou pro mne zůstalo, jak lze rozdělit kosočtverec nebo kouli bez nože, sekery nebo pily."