Sedmikostelí
Miloš Urban
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/1031/bmid_sedmikosteli-0AI-1031.jpg
4
742
150
Podtitul: Gotický román z Prahy. Kniha je oslavou Prahy, její gotické architektury a svým způsobem je obžalobou moderní doby, která se k odkazu předků chová hůře než macešsky. Čte se jedním dechem, ačkoliv tempo vyprávění není nijak strhující. Do příběhu jsou vkládány poznámky o architektuře, minulosti a drsné přítomnosti. Prakticky od počátku tušíme, kdo by za tím mohl stát, jsou nám známy i důvody a leckdo je přijme. Odbočky od děje, které jsou v knize časté, děj neruší, ale příjemně doplňují. Hrůznost některých scén jen dává tušit konec, který je stejně překvapivý jako celá kniha. 2. vydání (dotisk)... celý text
Přidat komentář
Do knihy jsem se začítal dost těžce. Množství odboček, úvah, předlouhých popisů, retrospektiv, popisů halucinací/vidění, to mě až mučilo. Také defilé podivných a ještě podivnějších postav v celé knize, ani tomu jsem nepřišel na chuť. Děj se na mne vleče příliš pomalu, zajímavých či vtipných myšlenek nebo postřehů je málo, bizarností naopak moc, detektivní linka utopená, navíc brzy odhadnutelná, a to ostatní mě tak nezaujalo. Přitom středověk je mé oblíbené období a gotiku zbožňuji.
Logikou knihy samé – jak je sama gotika někdy strohá a krásná v jednoduchosti, decentnosti, tak přesně taková kniha není. Možná jsem jen čekal mnoho, možná jsem na podobné fantazie příliš racionální, chladný psí čumák.
Stále si myslím, že Miloš Urban patří k nejzajímavějším představitelům (kvalitní) české literatury a jeho knihy se vyplatí číst, protože vesměs přinášejí mimořádný čtenářský zážitek a pozoruhodné nápady, témata a obrazy, ale zrovna tato kniha mi příliš nesedla. Je to jen můj subjektivní pocit; rád a ochotně budu souhlasit s tím, že se jedná o literárně kvalitní, zdařilý a poutavý román. Postavy jsou ve své neobvyklosti pečlivě prokresleny (většina z nich mi však byla velmi protivná - a zejména hlavní hrdina), děj je zajímavý (byť jsem měl pocit, že místy logicky lehce drhne), počet vražd se uspokojivě zvětšuje (byť morbidnost zdála se mi místy poněkud samoúčelná), prostřihy do minulosti poutavé (leč jistě nepůvodní). Co se nedá knize upřít, je autorův vynikající, svébytný a neopakovatelný vypravěčský styl, zaujatost (či snad posedlost?) pražskou sakrální architekturou, genius loci dokonale přenesený a převtělený do vyprávění. Popisy kostelů a příběhy jejich osudů (protože i stavby mají své příběhy a osudy) jsou poučené mistrovské miniatury. Byť mám jasné světlo temné gotiky rád, vznosné oblouky gotických staveb obdivuji a zákoutí duše středověkého člověka plná strachů z neznámého a iracionálního mě fascinují, kdybych si měl vybrat jednu knihu Miloše Urbana k druhému přečtení, po této bych již nesáhl.
Neuveritelne zajimavy autor a jeste zajimavejsi kniha. Musim se popidit, zda se nekdy prelozila do anglictiny (a pokud ne, rozhodne by byla dobrym adeptem).
Urbanuv styl psani je vzdelany a inteligentni, atypicky a velmi specificky. Snove sceny, prolinajici se se skutecnosti, popisove casti, hlavni pribeh, to vse obepjate nadhetnou znalosti historie a architektury je necim neskutecnym.
Pravda, je to kniha nepatrne narocnejsi a asi se nehodi pro barbiny a novaky, ale je na tak vysoke urovni, ze doufam, ze se jednou stane ceskou klasikou a expanduje i za hranice. Subjekt by si to rozhodne zaslouzil.
Kdybych tuhle knihu neměla přečíst do školy, asi bych se k ní nikdy nedostala. Zpočátku jsem k ní přistupovala trochu skepticky, protože takové knihy obvykle nečtu. Historie, gotika, architektura - takové věci mě nikdy moc nezajímaly. Jediné, co mě na anotaci zaujalo, byla ta detektivní zápletka, na kterou jsem se těšila. První strany zcela upoutaly mou pozornost, líbilo se mi také líčení Květoslavova dětství a mládí. Následně přibyly nové, záhadné postavy, vraždy v Novém městě a mohlo to být i celkem napínavé, jen kdyby v knize nepřibývalo popisů - popisů kostelů či vizí, kterým jsem nerozuměla. Často jsem se v ději ztrácela, nepoznala jsem, kde začíná skutečnost, kdy vize. Nejvíce bych tedy knize vytkla ony rozvleklé a opravdu nudné popisy, občas jsem pár vět i přeskočila. Jazyk knihy byl krásný, po téhle stránce Urban rozhodně nezklamal. Některé scény byly opravdu brutální, ale tolik mi nevadily, spíš přidaly na zajímavosti.
Z dějového hlediska šlo o zajimavou knihu, spojení podzimu, záhadných postav, tajemných kostelů a vražd bylo originální a vše se hezky propojovalo. Hlavní postavy přidaly knize na zajímavosti. Květoslav Švach byl muž, jenž v životě nepoznal štěstí, kvůli svému jménu ztratil důstojnost a byl zesměšňován. Matyáš Gmund byl fanatik, který by udělal cokoliv, aby se prokázal jako správný dědic svého rodu. Oba milovali dobu Karla IV., nebyli spokojeni s dobou, ve které žili a kritizovali současný svět.
Po detektivní stránce kniha ale dost zklamala. Asi tak po první třetině knihy mi bylo jasné, kdo za těmi vraždami stojí. Byla jsem si jistá, že můj tip je rozhodně správný a nemýlila jsem se. Závěr knihy mě překvapil, opravdu bych něco takového nečekala.
Čtení knihy mě přinutilo otevřít si Google mapy a "procházet" si Prahu tam. Byl to zajímavý zážitek, který mi rozšířil obzory a ukázal mi, kolik jsem toho v Praze ještě neviděla. Kdybych nebydlela v Praze, asi by pro mě ta kniha tolik zajímavá nebyla.
Po Urbo Kune druhý Urban. Prvotní dojmy trochu rozpačité, hm, gotika, historie, hm, to mě asi moc nezajímá, ale historie Prahy, oukej, to by šlo. Květoslav (po Mikuláši z Urba by mě zajímalo, jestli si Urban obvykle volí neobvyklá jména svých hrdinů) je nedostudovaný historik, bývalý policajt s větším šrapnelem, nejspíš panic a celkově divný patron. Pár týdnů nemůže sehnat práci a potlouká se po svém oblíbeném Novém Městě. Jedno větrné, studené listopadové odpoledne ho doslova vrhne do víru dění kolem záhadných vražd, středověké Prahy, kostelů; historie obyčejného člověka, a života jednoho naprosto neobyčejného rytíře, světa nedostupných žen a pocitů zklamání a nedostatečnosti ze sebe samého. Život tohohle podceňovaného nýmanda se postupně rozvíjí ve sled neskutečných a fantasmagorických událostí, které vyústí v závěr tak dokonalý, a závěrečnou myšlenku tak znepokojivou... Ne vždy se mi četlo snadno, někdy jsem se musela vracet v textu, protože to není úplná oddechovka na odpoledne, třeba když se stěhoval k Matyášovi, snahu vyznat se v této pasáži jsem prostě vzdala. Akorát mě dost štve ta ošklivá obálka vydání z nakladatelství Argo, pardon, ale co to má být? Je však dost jisté, že nutně musím obejít většinu kostelů a jiných míst! Asi si k tomu budu muset najít literaturu a historii a vůbec, víc takových knih, které donutí k hledání dalších knih a zdrojů a map... Jsem pražský chodec, ale očividně začátečník.
Doposud Miloš Urban nepatřil k mým oblíbencům, „Santiniho jazyk“ a „Přišla z moře“ se mi nelíbily, „Stín katedrály“ tak napůl.
Takže jsem tak moc nečekala – a byla jsem hodně překvapená.
Úžasná atmosféra uliček Albertova a návrší Větrova a Karlova, magické kouzlo gotických kostelů, zvláštní antihrdina, jehož slabosti a neumětelství mi byly někdy až neuvěřitelně blízké, poetický krásný jazyk v kontrastu s brutálními scénami, sugestivní popisy stavebních památek, ovšem ze zvláštního, do absurdna vygradovaného pohledu, snové, až ujeté scény, kde nemá smysl si říkat – to by se přece nemohlo stát, protože do tohoto příběhu prostě patří.
Co mi v jiných knihách Urbana vadilo a rušilo, tady to dohromady neuvěřitelně fungovalo...
Úplně jsem knize propadla, četla jsem ji s mapou v ruce, nakukovala do pražských zákoutí pohledem 'Google street wiew', vyhledávala informace o popisovaných kostelích, o stavební koncepci vytvoření pražského „Nebeského Jeruzaléma“ Karlem IV. a o svatém kříži pěti novoměstských kostelů a o dodnes asi ne zcela jasném symbolu spojení jejich obdobně osmibokých kostelních věží, z nichž ne všechny se dodnes dochovaly.
Úplný konec už mi trochu neseděl, ale na mém hodnocení to nic nemění.
A už se těším, jak v návaznosti na knihu vyrazím na toulky Karlovem a Albertovem, na kostely se budu dívat úplně jiným pohledem a na Karlově náměstí se pokusím představit si uprostřed rušné ulice neexistující, relativně nedávno odstraněnou kapli Božího těla.
„Zdalipak víte, kdy zemřel pražský chodec?... Nuže, pražský chodec zemřel, když město rozťala magistrála. Od té doby tu chodí pěšky jen staromilští blázni – vy, já, Rozeta, Raymond a pár dalších. Jde nám o život, a přece si nedáme pokoj. Ostatní se opevňují v autech, a můžeme se jim divit? Dohnal je k tomu pud sebezáchovy, jsou bez sebe hrůzou, že je někdo jiný přejede.“
Zřejmě nesdílím autorův názor, že středověk je nejlepší historické období, chvílemi mi to přišlo dost zmatečné a vůbec by tam nemusela být ta detektivní část, ale kniha je rozhodně čtivá a jsem celkem zvědavá jak to pan Strach natočí
Zrovna jsem dočetl knihu a co k ní říct. Kdo zná oblast okolo Sedmikostelí, tak si vše dobře dokáže představit. Děj i námět se mi líbil, hlavně to prolínání do minulosti. Co se mi bohužel dost nelíbilo bylo dlouhé až rozvleklé popisování věcí. Celkově lze říct, že to zas tak špatné nebylo
Kniha mi byla doporučena mojí ,,šéfovou". A protože v ,,Sedmikostelí" se denně pohybuji, tak mě upoutaly popisy této lokality - byly fantaskní a přesto tak reálné. Bohuže příběh samotný pro mě skrýval té fantazie moc.
,,Šéfová" snad promine, ale já knihu dočetla jen z úcty k ní.
Je to moje první kniha od tohoto autora a zatím zůstane i poslední.
Jediné, co si z této knihy pamatuji je jednorožec na patologii. A to si budu pamatovat ještě dlouho. Pro mě hodně velká fantazie.
Kniha je tak ,,jiná", že toto musím ocenit jednou hvězdou navíc.
Vůbec mi knížka nesedla. Vůbec nepochopím oblibu tohoto autora. Druhá kniha od Urbana a poslední.
Knize bych snad vyčetla jen z mého pohledu zdlouhavý popis památek. Nejsem z Prahy a popisovaná místa neznám, měla jsem tudíž problém se do děje zcela ponořit. Jinak námět i děj mi přišel velmi zajímavý, kniha určitě stojí za přečtení, obzvlášť jestli jste z Prahy.
Z knihy jsem rozpacita, znovu bych si ji rozhodne neprecetla... Za me pro "neprazaka" zajimavy popis stare Prahy a nahlednuti do prazske minulosti... Jinak pritazene za vlasy...
Nejspíš nedokážu tuto knihu adekvátně ohodnotit. Bylo to s ní jako na houpačce, místy jsem text hltala jak Otesánek mamku s taťkou, místy jsem se musela přemlouvat, abych kapitoly nepřeskakovala. Jak již někdo napsal, je celkem očividné, kdo je vrahem, ale konec byl pro mě jako rána kladivem.
Po Hastrmanovi další literární bonbónek. Až se budu chtít odměnit,přečtu si ji znova.
Krásné,poetické,mrazivé,střelené a přitom tak hrozně hluboce lidské.
Mé první setkání s Urbanem. Protože reklamy na jeho knihy mě s velkou pravidelností míjí při jízdě na eskalátorech, když mi v knihovně padlo oko na obálku knihy s jeho jménem, rozhodla jsem se ho zkusit. Jeho příběh má zvláštní atmosféru, je hutný, někdy se čte trochu ztěžka, ale přitom má okouzlující poetičnost a něčím vás okouzlí a vtáhne. Donutí vás při procházce Prahou koukat na město jinak a hledat pozůstatky dob minulých i s jejich mrazivou historií. V současné české literatuře rozhodně zajímavý a osobitý autor, možná ne pro každého, ale bylo to příjemně mrazivé setkání.
Místy přitažená za vlasy a plná nepřehledných popisů, místy naivní a předvídatelná, ale celkem fajn čtivá knížka na pár večerů. Pozitivum: Naladí k návštěvě popisovaných kostelů.
Ke knížce jsem byla vlastně navedena :) Zprvu (pouze první odstavec) mě květnaté popisování prostředí rušilo a bála jsem se zda-li ji vůbec dočtu. Leč druhým odstavcem jsem se do knihy "zažrala". Nakonec jsem se v podrobných popisech našla, Albertov, Karlák, Kateřinskou, Viničnou, Na Bojišti... jsem procházela / někdy spíše prolétávala na přednášky. Přesně jsem si vybavila sezení v příkré posluchárně Hlavova ústavu ( i ony těžké černé závěsy). Schody na Albertov z ulice Ke Karlovu jsem (vlastně jsme) většinou sbíhali na poslední chvíli, to když se honily minuty do začátku přednášky. A podzimní šustění listí jsem tak znovu slyšela. Schody z Apolinářské byly nejkrásnější v předlétí. Ačkoliv my jsme spíše hleděli do skript a po okolí se moc nerozhlíželi.
Děj napínavý, vážně mě zajímalo jaké "strašné" jméno vypravěč vlastní, že se za něj stydí. Krásně namixované dějiny, architektura, kriminalistika, tajemno v jednom. Moc se těším a držím palce, aby se záměr zdařil a kniha byla zfilmována
Autor v mnohém navazuje na gotické romány psané od poloviny 18. stol. v době preromantismu a romantismu. Oblíbené byly především v Anglii - proto jedna z postav románu čte Otrantský zámek.
V díle nechybí tajemno, nadpřirozené jevy, horor - morbidní popisy vražd. Děj je situován do prostředí Nového Města pražského, především do kostelů, které se tam nacházejí. Popisy kostelů jsou prokládány úvahami o architektuře a historických událostech, které vedly k necitlivým zásahům a přestavbám původně gotických staveb.
Autorův vyprávěcí styl je velmi čtivý, psaný krásnou a květnatou češtinou. Popisy staré Prahy jsou působivé. Jsem zvědavá, jak bude tento román působit na filmovém plátně.
Štítky knihy
Praha vraždy gotika středověk tajemství pátrání v minulosti gotické romány katolické kostely
Autorovy další knížky
| 2001 |  Hastrman |
| 1999 | Sedmikostelí |
| 2008 |  Lord Mord |
| 2005 | Santiniho jazyk |
| 2003 | Stín katedrály |
Kniha Sedmikostelí je v
| Právě čtených | 14x |
| Přečtených | 1 053x |
| Čtenářské výzvě | 125x |
| Doporučených | 51x |
| Knihotéce | 275x |
| Chystám se číst | 197x |
| Chci si koupit | 12x |
| dalších seznamech | 6x |
Nic zajímavějšího jsem ještě nečetla... I když zpočátku trochu složité, rychle jsem pronikla do děje a brzo měla pocit, že i já procházím ulicemi Nového Města a velmi intenzivně jsem vnímala atmosféru, která byla opravdu mistrovsky vykreslená. Dokonce jsem opakovaně během četby brala do ruky mapu Prahy pro lepší orientaci.