Sebrat klacek
Petr Borkovec
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/465040/bmid_sebrat-klacek-iOG-465040.jpg
4
62
10
Petr Borkovec vypráví pěkným jazykem, přitom obyčejně a jednoduše k pochopení. Má bohatou slovní zásobu a žádná věta se neopakuje. Ačkoli některé povídky obsahují mnohem zajímavější příběh než jiné, atmosféra je cítit z každé stránky. Čtete – a i když máte sto chutí četbu prokládat jinými knihami, nakonec to ani jednou neuděláte. Právě v tom spočívá tajemství Borkovcových próz. Jak píše kritik Jan Štolba v jiné souvislosti: „Hrany světa hrubnou a dřou, jsou otřískané, osahané k nepoznání. Nějak tím vším však musíme projít.“... celý text
Přidat komentář
Tahle kniha se mi bude spatne hodnotit, protoze na povidky nejsem. Asi nebyla spatna, ale me nebavila. Nektere povidky byly mile, jine jsem nepochopila a proc mam cist o tom, jak babicka, ktera neni babicka, vrazdi kotata, uz vazne nechapu...
...a po přečtení nepřesouvám do přečtených. Zůstává v ,,právě čtu". Začínám znovu, tak úžasné čtení to je.
Petr Borkovec je beze sporu jednou z nejvýznamnějších person současné české literatury. Musím se přiznat, že jsem se dost styděla, že jsem žádný jeho text ještě nečetla a jsem moc ráda, že jsem tento svůj rest skrze Sebrat klacek konečně napravila. Nejsem si sice jistá, zda je vhodné začínat jeho prozaickou tvorbou, když dominuje na poli poezie, co už ale… Sbírka mě udivila (ač neměla) svou poetikou a smyslem pro hru se slovy. Autor naprosto všední věci popisuje naprosto nevšedně, s takovou všímavostí a hloubkou. Činnosti, které každý z nás dennodenně vykonává a nevěnuje jim pozornost v Borkovcově podání ožívají a navozují pocit, jako bychom je právě prováděli. Vzpomínky na dětství, na vesnici, na pozorování brouků jako by patřily samotnému čtenáři. Kniha výrazně působí na emoce a smysly, všimla jsem si, že velmi často na ty sluchové, což je právě možná jedním z těch tajemství autentičnosti. Byť Sebrat klacek doslova podbízí k tomu myslet si, že se jedná o autobiografii, autor tuto domněnku víceméně popírá. Za mě sbírka, která by neměla nikoho minout a těším se, až se do Borkovcovy tvorby ponořím hlouběji.
P. B. Sebral klacek a začal mě s ním šťouchat do žeber. Vyšťoural že mě zvídavost, vzpomínání, poťouchlost, masochismus číst dál a dál. Usínala jsem s ním, zdálo se mi o něm, probouzela jsem se s ním. Jo, a jezdili jsme spolu tramvají.
Četlo se to moc hezky, i když si ze mě často dělal srandu a já mu to baštila i s navijákem.
Chtěla bych taky znát tolik slov a názvů. A taky bych chtěla jít do Café Fra a číst víc poezie. A chtěla bych číst další a další stránky, i když vlastně myslím, že takhle toho vlastně bylo tak akorát - od všeho něco.
Obrazy, dojmy, vzpomínky. Hodně mě to probudilo k životu.
Po večerním čtení této knížky mívám krásné sny s venkovskými motivy a vzpomínkami na dětství. Díky, pane autore!
Výňatek ze slovníkového hesla:
Borkovec, Petr, básník, prozaik, zakladatel a čelný představitel nového žánru českého venkovského podivna
Už delší dobu mám pocit, že PB/PS svoje čtenáře (a ještě více čtenáře, kteří nejsou jeho) testuje. Že zkouší, kam až může zajít. Zjišťuje, co všechno mu ještě projde. Že všechny ty odvalený kameny, všechny ty užovky a brouci, všechny ty utopený koťata, babičky nebabičky, smažený ptáci, stažený králíci a utopený hvězdy jsou jen od toho, aby se mohl pěkně pohodlně opřít, popíjet červený víno (nevím proč červený, zkrátka to tak vidím) a ve společnosti pana Erika se všem těm uhranutým inteleguánům smát a smát.
A u mě mu to prochází hladce jako nůž máslem nebo kudla rybím břichem. Jsem pořád stejně uhranutá a před každým posledním odstavcem zatajím dech a pak se slastně staženým krkem, když to zase přijde, vydechnu. (Anebo se směju a pak čtu nahlas a pak znovu potichu a pak si říkám, jak málo slov těm, co vědí, jak věci říct, stačí na to, aby je řekli. A jak to navíc někteří dokážou tak, že přitom prožíváte ono příjemněnepříjemno, docela jako když vám kočka olizuje ruku.)
Být odvážná, vytočím telefonní číslo z klece s andulkami a pana básníka se zeptám: "Pane Borkovče, dobrý den, víte, že mám spoustu opravdu pohledných a mladých přítelkyň, které by s vámi mnohem raději dělaly úplně jiné věci, než vás četly?" A aniž bych čekala na odpověď, pokračovala bych: "A které by radši knížky plné vašich fotek než písmenek?" A po tomhle dělu na vrabce bych mohla položit v porovnání naprosto neškodnou, leč podstatně zásadnější otázku: "A pane Borkovče, neděláte si z nás tak trochu úplně prdel?"
Ještě, že odvaha nikdy nebyla moje silná stránka.
Dobré, ale přeci jen ne tak dobré jako Petříček, kterého jsem četl nedlouho předtím. Sebrat klacek je takový víc vzpomínkový a někdy až rozpustile lyrický. Ale i tak dobré počtení a Borkovec opět předvádí protivný (ve smyslu jdoucí proti očekávání) impresionismus v té nejlepší podobě.
Přestože jsem velkou část těchto sebraných textů již četl, tak to můžu shrnout jednoduše – radost číst. Tyto prózy překvapují i podruhé.
Zase je to moc pěkně roztříděno tematicky, zhruba bych to pojmenoval jako texty přírodní, texty vesnické, texty literární a texty ostatní. Byť každou prózu by bylo škoda nějak sortovat, neb každá překypuje specifičností.
Vybroušený jazyk, bystré pozorování, úchvatné popisy, barvité vzpomínky. Borkovec píše o tom, co vídám při procházkách a jsem bezradný s tím, jak bych danou skutečnost pojmenoval. A přitom jsou to takové zdánlivé malé věci – střevlíci, šípky, remízy, dvorky, klacky.
Oddíl druhý mě snad nadchnul nejvíc. Už z předchozího souboru víme, že Borkovec moc rád fabuluje a zde to přechází mnohdy do bizarních, či dokonce surrealistických poloh. Lehnutí si do záhonu s rajčaty, přespání v úlu, minerály přeměňující se v hady.
Třetí oddíl zabrušuje to literárních témat, od atmosféry antikvariátů, oblíbených básnířek po vesnický book club. A co jsem zapomněl a je to rozhodně součástí Borkovcovy poetiky – humor. Nutno říct specifický, ale minimálně próza Poezie NDR nutí pousmát každého.
A v oddíle čtvrtém už je to takový mix – Itálie a s ní pojídání drozdů, chovatelka hadů nebo ježdění s autobusovým řidičem (což lehce připomene jeden z dřívějších Borkovcových textů o ježdění se záchranářem zvířat).
Samotný název knihy mi trochu vrtá hlavou, ale možná odkazuje k řeči či psanému projevu – klacek jako prvotní nástroj ke psaní, zaznamenávaní. A nebo taky ne. Každopádně Sebrat klacek ukazuje, že jde na svět pohlížet jinačím způsobem, než tím, který je považován za konvenční. Každý text umí překvapit a vtáhnout. Přesně jak píše Pavel Zavadil na zadní straně obálky; přesně do těch znepokojivých krajin by se člověk chtěl po přečtení vypravit. Chtěl by si založit jazykovou poradnu na břehu řeky, chtěl by jezdit s autobusáky, chtěl by si lehnout do rajčat. Ale co víc, možná by občas nejen v těch místech rád vyskytl, ale možná by rád byl toho místa součástí – být střevlíkem, slepýšem v remízu či rajčetem v záhoně.
A ještě – všiml jsem si již v předchozí sbírce, že jsou využívány jisté pasáže z Herbáře. Zajímalo by mě, zdali jsou ty básně z Herbáře rozvíjeny, či zda jako první vznikla próza a daná pasáž z ní byla "odstřihnuta". Každopádně to není žádná recyklace, spíš to vidím jako ten rozvinutý motiv z jiného textu.
Víc pozorovat, míň přemýšlet. Míň přemýšlet, víc pozorovat.
Zbídačený remíz, do něhož mrholí a který každou chvíli krátce zalije jarní šílené slunce. Pojďme si ten hlouček křovin, posvátný hájek mezi poli rozebrat! Je to tak úzký a zoufalý proužek divočiny, že se vejde pod laboratorní sklíčko, pod zamlženou hlaveň mikroskopu. Polní ostrov v Petriho misce – s jedním bažantem a jedním promoklý zajícem. Tak rychle, jaro teprve začíná a stromky jsou ještě holé a keře přehledné, suchá tráva chřestí a bílé kameny v ní svítí a zhasínají. Průsvitný, spořádaný remízek – nachystaný pod skalpel! Rychle, nežli pojede pantograf do města. Tam musíme, i když je nakažlivé nádherné předjaří, máme přece práci!
(s. 21)
Štítky knihy
česká literatura české povídky Magnesia Litera
Část díla
- Autobiografická povídka o autorovi
- Co je nového v oddělení hadů?
- En scen ur ett äktenskap
- Erik, já a dvě mámy
- Jazyková poradna na Zelený čtvrtek
Autorovy další knížky
| 2021 |  Sebrat klacek |
| 2017 |  Lido di Dante |
| 2018 | Herbář k čemusi horšímu |
| 2019 | Petříček Sellier & Petříček Bellot |
| 2012 | Milostné básně |
Kniha Sebrat klacek je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 65x |
| Čtenářské výzvě | 6x |
| Doporučených | 7x |
| Knihotéce | 18x |
| Chystám se číst | 67x |
| Chci si koupit | 12x |
| dalších seznamech | 1x |
Posloucháno jako audio na ČRo. Kdo nepochopil krásu obyčejného života, bývá dost ochuzen. On pochopil a děkuji autorovi za poetické lidské vyprávění. Kdo hledá akční krimi/drame, nechť hledá jinde.:-)