Sebevražedné jednotky

27.10.2023

Knížka je pojata trošku šířeji. Zahrnuty jsou i jednotky, kde sice byla velmi vysoká pravděpodobnost úmrtí, ale primárně se nejednalo o sebevražedné oddíly. Například rychlé italské čluny měly v přídi výbušninu, zhruba 90 metrů před cílem zablokoval řidič kormidlo, vyskočil a využil malého skládacího prámu v zadní části lodi, aby ustál tlakovou vlnu výbuchu. Podobně miniponorky, které byly často určeny pro útok v chráněném přístavu, jakmile v něm ale došlo k výbuchu lodě, tak mohla posádka počítat s tím, že bude díky hlubinným pumám zabita. Na druhé straně se autor věnuje například živoucímu torpédu (kaiten), kde se opravdu nepočítalo s tím, že by mohla posádka přežít. Knížka je podrobná, ale velmi čtivá, dozvíme se o sebevražedných jednotkách v jednotlivých armádách, ve vzduchu, na moři, tak i na zemi. Vše je doplněné obrazovou přílohou, srovnávacími tabulkami (kde jsou uvedeny rozměry, hmotnost, typ motoru, nálož, počet vyrobených kusů atd.). Nechybí ani nákresy, jak daný prostředek vypadal, a to včetně umístěné posádky, díky tomu si lze hned představit, jak to vypadalo. Rozebrány jsou pak případy, jak, kdy a s jakým úspěchem byly sebevražedné prostředky použity.

Čas od času se v knížce vyskytl nějaký ten překlep. Někde se třeba liší jméno prostředku na obrázku a v textu nebo třeba v tabulce je dvakrát stejné záhlaví (například počet lodí poškozených kamikadze a počet lodí potopených kamikadze), ale každopádně čísla jsou správná. Nejsou to nijak zásadní nedostatky (ani časté), z textu vždy vyplyne správná varianta. Celkově bych hodnotil 90 %.