Ovečky a vlci

I třetí díl byl moc pěkný. Jsem ráda, že mi knihovnice knihy doporučila. Spisovatelka bude moje oblíbená.

Celá série byla úžasná, třetí díl mi ale sedl nejméně. Chyběl mi Ivan, a nejen on. Kam se poděly téměř všechny postavy z předešlých dílů? Doufám, že vzhledem k věku mnohých z nich neplatí cimrmanovské "kampak se nám ti čerchmanti schovali? Neschovali se, milé děti, umřeli..." Z původních postav zůstali jen Chroust a jeho žena a v pár scénách také Šárčina matka. Patrik, kterého jsem si oblíbila, schází.
Z nových postav je nejvýraznější Bety, ta mi ale vůbec sympatická nebyla. Její záliba v ženatých mužích, která v jednom případě přešla v jakousi posedlost, možná měla působit jako odlehčení dvou hlavních dějových linek, Šárčiny osamělé a Honzovy existenciální, mně ale připadala povrchní, stejně jako kýčovité romány, které Bety psala.
Šárka se učí žít nejen bez Ivana, ale také v novém prostředí šumavské samoty, potýká se s nepřijetím od ostatních členů vesnice, kteří mě tedy velmi vytáčeli, postupně si k nim ale nalézá cestu. Zaujala mě postava místního faráře - amatérského malíře. Kolem Šárky se přirozeně vyskytují i muži a Šárka bojuje s pocity, zda Ivana novým vztahem nepodvede. A také tu řádí krvelačná bestie…
Kniha se odehrává v průběhu celého roku, každé roční období má svoji kapitolu nazvanou podle slovanských bohyň: Morana, Vesna, Živa, Oseň.
Konec mě potěšil a hezky celou sérii uzavřel. Rozhodně bych nepřirovnávala k Patriku Hartlovi, který ve svých knihách jen klouže po povrchu, atmosféra, psychologie postav a především pěkný styl mu nic neříkají.

Úžasně citlivě napsané, lidské, ze života. Vřele doporučuju. Skvělé zakončení série. Šárka mi bude chybět

Kniha se mi libila, cetla se dobre, jsem rada, ze dava nadeji na lepsi zitrky.

Třetí díl - opět pěkné vyprávění, dozvídáme se, jak se Šárka vyrovnává s Ivanovou smrtí a co vše zažívá, když se rozhodne bydlet na samotě v domě, který zdědila po manželovi. Vyskytuje se zde opět Honza Chroust a další nové postavy a jsou zde zajímavé úvahy o čase.
Jediné, co mě nepříjemně překvapilo, bylo množství různých překlepů a dokonce jedna a tatáž osoba, kterou hledá Chroust, se na str. 208 jmenuje Sára Dobrá a na str. 252 Sára Černá.
Je to škoda, protože jinak naše plzeňská autorka píše opravdu moc pěkně a těšila bych se i na další pokračování, abychom věděli, jak se Šárce daří v novém vztahu.

"Pochopil jsem, že člověk má jenom dvě možnosti. Buď se zbláznit, nebo začít brát věci tak, jak jsou, ať jsou sebehorší."

Mě se líbily všechny tři díly. Každý měl něco jiného co mi dal. Tento byl vážnější, ale asi to bylo to co jsem zrovna potřebovala. Co však vytknu je celkem dost nesrovnalostí v uběhlém čase přes ty tři knihy, ve věku postav, atd.

Krásný, krásný krásný... A to hodnotím celou serii. Uculovala jsem se a zároveň i skoro brečela. Posílala jsem dceři ofocené stránky o Volarech a Soumarském mostě. (jsem z Volar). Potřebovala jsem se dostat z ,,vlny,, Aljaška od K. A. Tucker a tohle mne z ní dostalo. Určitě to nebude porvé co jsem tuhle serii četla. A teď jdu hledat nějaké jiné knížky od spisovatelky

Pořád jsem přemýšlela, čí tvorbu mi styl knihy připomíná, uživatelka Knihomůra to popsala přesně - Hartl kultivovanější.
Jakoby se autorka nemohla rozhodnout, zda bude psát knihu filozofickou (linka Chroust), nebo obhroublou a pikantní (linka náruživé Bety). Do toho dejte Šumavu, výuku bluegrassu a country, přidejte napínavé bouřky. Ale možná by neškodila lepší redakční práce, těch hrubek a věcných chyb je opět požehnaně.
To si fakt nemůžou vygooglit, že to, co vede jezdeckému koni od huby, nejsou opratě, ale otěže?

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.
Pro mě příjemné překvapení v tom našem českém rybníčku. Kniha je sice třetím dílem ze série Schovávaná (Schovávaná, 2022; Tichá pošta, 2024; Ovečky a vlci, 2025), ovšem zakončení příběhu Šárky se dá číst i samostatně. Sice z recenzí vyznívá, jako díl nejslabší, ovšem u mě vyvolávala to, co za mě dobrá kniha má. A to, že nepouštím knihu, a když, tak nerada, vyvolává spoustu emocí, snadno se sžijeme nejenom s hlavní hrdinkou, ale i s ostatními postavami.
Hlavní hrdinka Šárka se po smrti partnera se svou dcerkou Amálkou a psem Benem snaží poskládat roztříštěné střípky života, na který doposud byly zvyklé a cesta je zavede na šumavskou samotu u česko-německých hranic. Spolu s místním farářem, kamarádkou Bety, pedagogem Chroustem, který řeší své existenční a existencionální drama, nově nabytým sousedským rančerem Romanem, místním provozovatelem bistra – Vlčákem, místí cikánskou čarodějkou Ramonou snaží sžít s prostředím, balancovat s novou situací, novými překážkami, intenzivními a reálnými starostmi, kdy může jít a jde o život. A ano, je konkrétní scéna, kterou nedoporučuji číst v MHD, pokud nechcete zavdat příčinu k otázkám, proč vám tečou slzy, a co se vlastně stalo.
Po dlouhé době psaní v er-formě nic neubralo na intenzitě, vnímání postav a pocitu, že se to může stát každému a tím pádem tedy zlidštění a zreálnění příběhu. Stavba vyprávění je příjemná na čtení, i přes neznalosti předchozích dílů zde není hluchého místa ani přehršel zbytečného připomínání a odkazování právě na dřívější dějové linky. Což neubírá na faktu, že si je nyní, jako čtenář, chci najít a přečíst!
Suma sumárum: velice ryzí, syrové, lidské a vřele lze doporučit.

“Psychiatrická léčebna a České dráhy byly zřejmě jedinými institucemi, ve kterých čas přestal mít jakýkoliv význam.”

“Lidi jsou ve svý podstatě dobráci, jen se prostě občas chovají jako svině.”

Kam se ztratili všichni ti lidi z předchozího dílu? Jakože po sedmi letech najednou nemá bratra? Kde je Ivanova dcera a její záletný manžel? Kde jsou všichni Ivanovi kamarádi? Kdybych to četla jako knihu bez jakékoli návaznosti, tak bych si toho samozřejmě nevšimla. Ale já předtím četla Tichou poštu…
Ale i tak dobrý, doporučuji. A nakonec si jdu přečíst díl první (ten předtím v knihovně neměli :D)

Nejslabší díl.
Spíš by mě zajímalo, co bylo po narození Amálky ,ty roky spolu ,než "profnukanej " poslední dil

Na Soumarský most jezdíme každé léto, do Volar to mám kousek, do Stožce jezdím vlakem několikrát do roka. S Králem Šumavy p. Hasilem jsem se jako desetiletá osobně setkala. Zkrátka knížka mi byla velmi velmi blízká! Krásně inteligentně napsáno, místy jsem se i zasmála. Velmi zdařilá trilogie!

Tak trochu jako Hartl. Jen malinko kultivovanější.

I když jsem předchozí dva díly nečetla, tak to vůbec ničemu nevadilo. Kniha se četla velice dobře, vtáhla mne do děje, bylo to takové ze života. Autorka píše moc pěkně, dokáže krásně popsat místa a dialogy. Bylo to takové pohlazení po duši. Alespoň pro mne. Přeji si, aby paní spisovatelka napsala spoustu podobných krásných knížek. Určitě si je velice ráda přečtu.

Ovečky a vlci příběh Šárky – teď už vdovy pokračuje ve třetím díle, zůstala sama se sedmiletou dcerkou a těžko se s tím vyrovnává. Z města odejde na Šumavu do míst na samotu odkud pocházel její manžel. Poutavé vyprávění, které čtenáře nepustí. Dávám 5 hvězd, začtěte se také, doporučuji.

Ovečky a vlci: Třetí díl od Terezy Herzogové, jsem dostala v rámci spolupráce – stejně jako předchozí dvě knihy. Po dočtení Tiché pošty jsem se nemohla dočkat pokračování, a moje očekávání se naplnilo. Opět skvělý příběh, plný emocí – těch krásných i těch bolestivých, se kterými si autorka umí mistrně poradit. Její popisy scén i vnitřních pochodů postav jsou neuvěřitelně živé a přesné.

Šárčin příběh mě znovu vtáhl a nepustil. Přiznávám bez okolků, že mě děj chvílemi opravdu vytáčel – ale právě to je důkaz, jak silně na mě působil. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout, protože jsem neustále doufala, že se vše nakonec obrátí k lepšímu.

Jsem moc vděčná, že jsem měla možnost si knihu přečíst. Cítila jsem se jako součást příběhu, který působí až překvapivě opravdově – jako by byl alespoň z poloviny založený na skutečnosti.

Vřele doporučuji. Myslím, že všechny tři díly mají přesně to, co má dobrá kniha mít.

Kniha začíná tím, čeho jsem se bála. Je to už v anotaci. Já ji nečetla a jsem ráda, protože jsem absolutně nečekala, kam nás děj zavane. Šárka je velmi svérázná hned od začátku, její dcera je skvělá a opět dostaneme příběh od více vypravěčů. Bety je taková maličko karikaturní, ale je s ní sranda. Pojišťovák měl jeden hlod za druhým a já si mnoho citací nejen od něj uložila. Farář na mě působil jako takový starý ouchyla, ale vlastně milý týpek, jen ta oslovení!... Kolikrát jsem se během čtení zasmála! Zároveň je to ale velmi pomalý a hloubavý díl. Šárka hledá své místo a sama sebe. Podobně je na tom Chroust. Dlouho jsem čekala, až se to hrozné přežene a přijde zlom. Samozejmě se nám ale dostane i nějaké naděje, že po temnotě přijde opět světlo. :) Přiznám se, že tenhle díl je za mě nejslabší, i když pořád super a neskutečně čtivý. Já mám ale radši živější, akčnější knihy. Mně to filozofické hloubání zas tolik neříká, pro někoho to ale může být ta přidaná hodnota. I pro mě ale byla kniha plná krásných a zajímavých myšlenek. Když jsem se začetla, bylo to jako bych se vrátila ke staré známé. :) Vůbec by mi nevadilo, kdyby příběh pokračoval dál, zároveň se ale můžu spokojit s myšlenkou, že od teď žijí všichni šťastně až navěky. :) Moc děkuji autorce za poskytnutí recenzního výtisku.

Nečetla jsem předchozí dva díly, a i tak jsem do děje a postav zaplula v pohodě. Četlo se to hezky, plynule, velmi zábavné a chytré dialogy a celkově mi to přišlo krásně napsané, autorka umí. Byla to taková letní limonáda, ale perfektně zpracovaná a s moudrými myšlenkami.

Jedná se o 3. díl ze série SCHOVÁVANÁ.

Kniha je rozdělena do 4 částí nazvaných podle jednotlivých bohyň: MORANA, VESNA, ŽIVA, OSEŇ.

Po dočtení Tiché pošty jsem se pustil do četby knihy Ovečky a vlci. Když jsem si přečetl anotaci na zadní straně, tak jsem byl hodně smutný, a rozhodně jsem určitou událost neočekával hned na počátku knihy.

Román OVEČKY A VLCI lze číst samostatně bez předchozích dílů, ale myslím si, že pokud se rozhodnete začíst číst tuto sérii, je lépe ji číst chronologicky.

Šárka odjíždí na Šumavu, kde zdědí chalupu. Seznamuje s novými lidmi a není to pro ni vůbec jednoduché ve všech směrech.

Šárka je Šárka a hned v počátku se dopustila určité věci, která mi vyrazila dech, ale nakonec jsem to dokázal pochopit.

Líbily se mi také kapitoly HONZY a jeho dobrodružství.

Tento díl se mi ze všech dílů líbil nejvíc. V tomto dílu se oproti předcházejícím dílům nachází více filozofování o životě a smrti, o čase, což bylo zajímavé a k zamyšlení.

Autorka umí také dobře popsat přírodu a čtenář má chuť okamžitě se do těchto míst podívat, dýchne na něj, alespoň na mě určitě, atmosféra daného místa.

Autorka v jednotlivých dílech popisuje také různé architektonické památky a její popisy jsou také pěkné a jdou k jádru věci.

Celou sérii SCHOVÁVANÁ hodnotím pozitivně, i když mám určité výhrady ohledně chování Šárky z předchozích dílů. Jsem zvědavý, jestli se jedná o závěrečný díl z této série, anebo bude autorka pokračovat ve čtvrtém dílu. Teoreticky by se dal napsat další díl, těžko říct, jak se autorka nakonec rozhodne.