Sbohem, přízraky

Sbohem, přízraky https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/428699/bmid_sbohem-prizraky-c4P-428699.jpg 4 86 27

Ida se živí psaním fiktivních příběhů do rádia. Před lety se přestěhovala ze Sicílie do Říma, kde žije se svým manželem Pietrem – ten jí poskytuje oporu a něhu, ale z jejich vztahu již veškerá vášeň vyprchala. Teď se vrací do rodného domu, z něhož matka udělala skanzen, aby jí pomohla s prodejem. Stačí překročit práh a znovu se ponoří do traumatické minulosti: když jí bylo třináct, její otec beze stopy zmizel. V 6:16 ráno jednou vstal a odešel navždy. Otec, který není ani živý, ani mrtvý, se pravidelně objevuje v jejích nočních můrách a dokonce se jí začne zjevovat jako přízrak za bílého dne. V dusné atmosféře kulminuje i napětí mezi Idou a její matkou. S vědomím, že každý je přeživším svých vlastních bitev, si přiznává, že přesun do Říma byla pouhá snaha utéct před přízraky, obsesemi a vnitřními démony. S maximálním úsilím je nakonec přemůže – a cestou nazpět symbolicky pohřbí svého zmizelého otce. Její hodinky konečně ukazují 6:17.... celý text

Literatura světová Romány
Vydáno: , Odeon
Originální název:

Addio fantasmi , 2018


více info...

Přidat komentář

Weruschka
30.04.2020 1 z 5

Kniha me nebavila, nedocetla jsem.

blaninka
18.04.2020 3 z 5

Málokdy se mi stane u knihy z Odenu, že bych si pohrávala s myšlenkou ji nedočíst. Nevadí mi pochmurná atmosféra - záměrně nepíši pochmurný děj, protože děj je právě to, co mi zde jaksi scházelo. Hlavně první polovina/třetina knihy mě prostě nebavila. Při čtení druhé půle jsem nakonec rozhodnutí vytrvat nelitovala, přesto jde z mého pohledu o průměrný text, s pro me obtížným vcítěním se do chování postav. Držení svých traumat v sobě před nejbližším okolím není nereálný jev, pokud se tak ale chová většina postav, jde pro mě o těžko uvěřitelný svět.


Sabča92
02.04.2020 3 z 5

Nevědět je častokrát horší, než přijmout definitivní rozsudek. Hlavní hrdinka ztratila otce, ale netuší, co se s ním stalo. Zkrátka zmizel. Její mysl je plná všemožných scénářů, které se mohli přihodit. Velmi zajímavý příběh dcery a matky, který nemá příliš velký děj. Jde jen o to, zda konečně nechají otce jít a půjdou taky dál, či nikoliv.
Kniha založená na myšlenkách, vzpomínkách a teoriích. Za mě průměr. Neurazila, ale ani nenadchla.

petrarka72
01.04.2020 3 z 5

Průměrná kniha o ztrátách a loučení.

kilometr
02.03.2020 3 z 5

"....a vytáhnu ven červenou plechovou krabici.Oběma rukama ji naposledy tisknu na rozloučenou a hodím ji do moře,které ji přijme.6:17." 60%.

adorjas
02.03.2020 4 z 5

SPOILER
Kniha bola neúprosná v zmysle prežívania hlavnej hrdinky. Ida má síce pred 40-kou, ale aj po 23 rokoch sa ťažko zmieruje so stratou otca, ktorý ju a jej matku jedného dňa jednoducho opustil. Vypol ráno budík, umyl si zuby, obliekol a proste odkráčal z rodinného domu na Sicílii. Nikto ho odvtedy nikdy nevidel...A táto udalosť sa vlečie Idiným životom doteraz. Ona tvrdí, že to je dôvod, prečo majú s manželom taký vzťah aký majú, to je dôvod , prečo nikdy nechcela mať deti, to je dôvod, prečo je ku svojmu okoliu taká, aká je. Na druhú stranu tu máme Idinu matku, ženu pred 70-kou, ktorú síce manžel opustil, ale ona nepodriaďuje absolútne svoj život tejto udalosti a snaží sa žiť. Postupne sa cez Idu dozvedáme o ich ďalšom vývoji v živote a zároveň postupne vidíme deštrukciu, ktorú otec v Ide napáchal a jej neschopnosť normálne a adekvátne komunikovať so svojím okolím.

Ako protipól vidíme Idinu matku a jej priateľku z detstva, ktoré Idu konfrontujú s jej správaním, ale je im to málo platné, až pokiaľ to aj Ida nezačne reflektívne uvedomovať. Na konci knihy, prichádza aké-také vyrovnanie sa s dlhoročnou skúsenosťou , dokonca kniha končí nádejou, že odteraz život Idy povedie trošku svetlejším smerom.

hatikva
20.02.2020 4 z 5

Komorní příběh z péra italské autorky přibližuje čtenáři vnitřní dialog úspěšně etablovane autorky rozhlasových her, ve kterých se vypořádáva s traumatem z dětství. Deprese a následný odchod jejího otce do neznáma je pro hlavní hrdinku zdroj mnoha obsesi a halucinaci, které narušují jinak spokojený osobní život hlavní hrdinky
Je nutné čelit minulosti, umět uzavřít určitou životní kapitolu, abychom mohli vnímat nové výzvy a užívat si to, co máme. Hlavní postava tohoto románu je toho typickým příkladem