Sběratelka sirotků
Ellen Marie Wiseman
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/436442/bmid_sberatelka-sirotku-tzw-436442.jpg
4
457
131
Zatímco svět oslavuje konec Velké války, blíží se další hrozba – španělská chřipka. Nová hrůza dolehne i na Filadelfii, kde žije třináctiletá německá imigrantka Pia, jejíž otec narukoval do americké armády, ale stále se ještě nevrátil domů. Město se ocitá v karanténě, objevují se znamení nákazy a lidé nosí masku, za níž skrývají nejen strach z nákazy, ale temnější úmysly… Jak Pia zjistí, když musí zanechat brášku samotného a shánět potraviny. Bernice Grovesová zešílela z žalu, když ztratila kvůli chřipce vlastní dítě. A rozhodne se pro něco strašlivého: rozervat rodiny v jejich nejzranitelnější chvíli a vytvořit nové, dokonalé Američany…... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2021 , Ikar (ČR)
Originální název:
The Orphan Collector , 2020
více info...
Přidat komentář
Celou dobu mi přišlo, že jedinou snahou knihy je hrát čtenáři pořádně na city a tahat tím pádem z klobouku jedno klišé za druhým. Čekala jsem trošku větší drama a dění z dob španělské chřipky, ale je to jen o pomatené obchodnici s dětmi a malé holce, co sice opravdu dojemně pátrá po bratrech, ale je to hrozně předvídatelné. Od autorky jsem četla obě předešlé knihy a bohužel jede podle poměrně stejného vzorce. Kniha se dobře čte, to jí nemůžu upřít, ale některé části se vlečou a sice se odehraje nějaké to drama, ale čtenář si může přesně domyslet jak to dopadne a nesplete se.
Místy je to navíc opravdu kýč jak bič a "překvapivá" fakta čtenáře mohou trknout dávno předtím než to trkne Piu. Ale to už bude autorčiným stylem, který opakuje podle všeho ve všech svých knihách. Místy to bylo zajímavé čtení, i ten námět je poutavý a věřím, že se něco podobného klidně mohlo dít, ale celkově to na mě působilo jako moc veliký tlak na city. Ona schopnost, kterou Pia má, uvěřitelnosti taky nepomáhá. Za mě jde o nejslabší knihu od autorky. Jednou stačilo.
Po čtení knih od autorky, jsem i od této opět čekala emoční lunapark a taky jsem ho dostala. Musím napsat, že na mě to jako nasílu napěchované emoce nepůsobilo. Příběh plynul a jak gradoval, tak s ním ve mně gradovaly i emoce, což z mého subjektivního názoru dává smysl. Stejně jako se vám místy udělá špatně z toho, čeho je někdo schopný, tak přijdou momenty, kdy vás kniha dokáže pohladit po duši a vy nemusíte ztratit víru v lidi (ačkoliv je příběh smyšlený). Z toho důvodu mi všechny části dávají asi ještě větší smysl. Od autorky za mě stále vede pro tvoje dobro, ale pořád budu tuto knihu ráda doporučovat.
Já se omlouvám, ale tohle byl kýč jak bič. Čtivý, dobře napsaný, ale pořád kýč, který hraje na city, ždímá slzy a bohužel je i předvídatelný. Na základě nadšených ohlasů jsem si nedávno od autorky pořídila Tmavé stěny Willardu, ale už se mi do nich ani nechce.
Tohle zase byla emoční nálož, zvláště poté, co jsme si před nedávnem prožili v souvislosti s covidem, daleko více jsem se dokázala do atmosféry smrtelným virem ohroženého města vcítit. Jelikož tato kniha nebyla první, co jsem od autorky četla, trochu jsem tušila, co mě čeká. Nevyhledává jednoduchá témata a nemá tendenci je přikrášlovat. V této knize, jak píší i někteří v komentářích níže, sice přijde, po opravdu drsné více jak polovině příběhu, zlom k relativně lepšímu, ale i tak příběh dívky jménem Pia, statečné a nezdolné, Vám nedá vydechnout. Krutokrásná kniha, výborně napsaná. A opravdu překrásná obálka k tomu.
Další autorčina emoční nálož.. Pie i Finnovi jsem hrozně fandila celou dobu, je mazec, čím si oba prošli pro "obyčejné" přežití a hledání sebe sama a rodiny.. Doporučuji a těším se na novou knihu autorky..
Silný a místy až děsivý příběh z konce 1. sv. války. Musím přiznat, že jsem se do knihy začetla natolik, že jsem Pie držela palce a bylo mi líto, co všechno v životě musela prožít.
Četla jsem v druhé vlně covidu. Možná proto, mě kniha docela zasáhla a nutila přemýšlet a dohledávat o období španělské chřipky informace. Poutavý děj, příjemně vyprávěný, někdy i docela zdlouhavě, ale pořád nutilo číst dál. Je to moje první kniha autorky, a snad ne poslední.
Kniha se čte moc dobře, ale některé pasáže jsou dost rozvleklé a neuškodilo by jim zkrácení. Navíc celkově je příběh poměrně odhadnutelný, nestane se tam žádný velký a neočekávaný zvrat. A ke konci se už téměř mění v červenou knihovnu.
Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, ale podruhé už bych se k ní nevrátila. Získala jsem vhled do historických událostí na počátku minulého století, velmi živě jsem si připomněla počátky epidemie covidu u nás před několika lety a zároveň jsem si mohla užít příběh ze života mladé ale zodpovědné dívky, která si musela umět se vším sama poradit, protože jí nezbyl nikdo z rodiny, kdo by jí pomohl.
Kniha mi ale nepřinesla nic vyloženě nového ať už mluvíme o stránce příběhové či literární.
Autorka na stránkách této knihy představuje část našich dějin, o které se moc nemluví. První třetina příběhu je opravdu dost surová a téma španělské chřipky je jimi hodně nasáklé. Autorka se toho opravdu nebála a já při některých scénách musela odvracet oči od stránek.
Celé tempo vyprávění je mírně rozvleklé, díky tomu ale se čtením strávíte víc času a téma stihnete dostatečně vstřebat.
Jedinou výtku mám ke konci, kvůli kterému musím i ubrat hvězdičku z hodnocení. Bylo to uspěchané a vůbec se to nehodilo ke zbytku knihy. Čtenář cítí, k čemu příběh směřuje a bylo by lepší, kdyby autorka víc vysvětlila, jak to přesně celé bylo.
Knížka vám ale určitě doporučuju, pokud chcete něco vědět o španělské chřipce nebo máte rádi historické romány, s Ellen Marie Wiseman neuděláte chybu
Kniha není špatná, a kdyby se netýkala tak závažného problému, jako byla epidemie, o které víme, kolik stála životů, pak bych tuto knihu zařadila spíše pro náctileté, ale ti zase dnes nečtou.
Děj se dal velice snadno odhadnout, některé pasáže byly psané stylem, jako by autorka mluvila k malým dětem, naivně popisuje některé momenty, přitom čtenář už dávno zná pravdu a lze snadno odhadnout pokračování.
Trochu mi vadil i šestý smysl hlavní hrdinky, pokud někdo takovým darem disponuje, zde to ale bylo opět popsané značně naivně.
Knihu jsem dočetla a neříkám, že bych považovala četbu za ztrátu času, to ne, ale asi jsem ji četla v období, kdy jsem na "jednoduché čtení" měla rozpoložení.
Kniha ve me vyvolavala velmi chmurne pocity a tak nejak se mi necetla uplne rychle a dobre. Ke konci uz to bylo lepsi, zacetla jsem se a chtela se dozvedet, jak to cele nakonec dopadne. Silena predstava!
Za me asi nejslabsi z knih autorky. Pro me byla druha polovina knihy cela neuveritelna. Zajimave tema prodeje sirotku a preprodej deti a jejich ztraceni, nicmene od okamziku, kdy je Pia premistena na vypomoc uz jsem jen cekala konec.
Tato kniha diky covidu čekala na přečtení dlouho, protože přeci jen čist o rouskach, karantenach a podobnych vecech clovek nechce kdyz se to skutecne deje...
Kniha určitě stoji za přečtení, čte se moc hezky, i když tema neni lehke, ale jsem rada ze zapletka je cista fikce a opravdu se to nedelo i kdyz kdo vi...
Kniha byla velmi čtivá, má zajímavý děj.
Začátek byl naprosto hororový, lidé umírající na epidemii, rozkládající se mrtvoly v bytech, hladovějící děti.
Hodně smutné čtení bylo vyprávění ze sirotčince.
Paní Hudsonová byla tak milá,až to bylo k nevíře.
Naopak Bernice byla zosobněné zlo.
Pia, hlavní postava, trpělivá, snášenlivá i obětavá. Všechno čím si prošla, jí pomohlo stát se člověkem kterým se stala.
Moc dojemná a surová knížka a určitě se podívám po dalších knížkách od autorky.
Kniha se mi cetla celkem tezko, hned ze zacatku mi to tak moc pripomnelo Covid situaci, ze jsem myslela, ze knihu odlozim. Nakonec jsem rada, ze jsem to neudelala. Tak jak sestra Wallisova me hodne nikdo nes…silny pribeh.
Román o hrůzách pandemie španělské chřipky, která vypukla ve Spojených státech na sklonku první světové války, by na mě silně zapůsobil i v případě, že bych nic podobného nezažila, ale protože mám proticovidová opatření a strach z neznámé nemoci z posledních dvou let ještě čerstvě v paměti, číst Sběratelku sirotků bylo o to náročnější.
Trošku mě mrzí, že téma španělské chřipky autorka relativně brzy opustila. Myslela jsem, že šíření nemoci a její následky budou pro příběh stěžejní, ten se ale točil spíše kolem hlavní hrdinky, třináctileté Pii, která se po vypuknutí pandemie ocitne v sirotčinci a snaží se dostat zpět domů ke svým dvěma malým bratrům. Je to tedy spíše příběh o ztrátě blízkých a o zlu, které číhá v každém z nás.
Ačkoliv válka ani nemoc nehrály v příběhu tak velkou roli, jak jsem původně předpokládala, přesto byl příběh opravdu silný a nezapomenutelný. Osud Pii a jejích bratrů mě dojal, a to i proto, že byl postaven na reálných historických událostech. Bylo skvělé dozvědět se o této části historie a rozhodně je to něco, na co bychom neměli zapomínat.
Od této knihy jsem se nemohla odtrhnout, velmi mě zasáhla. Naprosto děsivý příběh s šílenou hlavní postavou. Často se píšou příběhy o válce, ale tohle byla moje prvotina o Španělské chřipce. Bylo hodně zvláštní, se o epidemii dozvědět více vzhledem ke covidu. Nicméně tohle není kniha jen o chřipce, ale o neskutečné lásce k dětem a zároveň o velké krutosti lidí, kteří by se o děti vůbec starat neměli. Za mě jedna z Top knížek letošního roku. Moc doporučuji, ale je nutné si připravit kapesník.
Pravda, velmi nekomfortní čtení, stejně jako Willard a Pro tvoje dobro. Na to, že bývá Wiseman označována za autorku knih pro ženy, má nadstandardní smysl pro vystižení drsných až drásavých skutečností a pro kruté detaily... Myslela jsem, že na mne budou nejvíce působit fakta o epidemii španělské chřipky, která v roce 1918 trvala v zámoří, konkrétně ve Filadelfii, jen necelý rok, přesto změnila chápání světa, jak ho všichni znali a uvrhla ho do chaosu a hrůzy. Válka se postarala o ledacos, ale tak bezprostředně smrt mezi civilním obyvatelstvem neúřadovala nikdy... Ale ač bezdětnou, drtily mě osudy dětí - a daleko nejděsivější pro mne byla ne životní nejistota a beznaděj u Pii, ale bytostná bigotnost a xenofobie u Bernice. Tak konkrétní a srozumitelný popis následků nenávisti vůči všemu, co neznám, co mne podle mých představ ohrožuje a co nepovažuji za sobě rovné či alespoň srozumitelné, a tak to eliminuji, převychovávám, předělávám k obrazu svému, si člověk hned tak nepřečte. Navíc zde emoce stříkají z každého řádku, i když popis faktů je víceméně věcný. A spousta věcí mi docházela a dochází postupně...
Štítky knihy
Amerika osudy lidí 1. pol. 20. století přistěhovalci, imigranti společenské romány sirotci sirotčince karanténa pandemie španělská chřipka
Autorovy další knížky
| 2016 |  Tmavé stěny Willardu |
| 2018 | Pro tvoje dobro |
| 2021 | Sběratelka sirotků |
| 2023 | Ztracené dívky z Willowbrooku |
Kniha Sběratelka sirotků je v
| Právě čtených | 11x |
| Přečtených | 561x |
| Čtenářské výzvě | 56x |
| Doporučených | 39x |
| Knihotéce | 298x |
| Chystám se číst | 442x |
| Chci si koupit | 104x |
| dalších seznamech | 6x |
Knihu jsem si koupila úplnou náhodou, když mě zaujal název. Ovšem nečekala jsem takovou nálož emocí. Osobně nemám knize co vytknout. Ani ten "šestý smysl" mě neotravoval.. jakožto milovníka fantasy. Určitě doporučuji k přečtení.. autorka píše skvěle a překlad je parádní. Tolik pocitů jsem u čtení dlouho neměla, naposledy u knihy Hana. Možná pro někoho příliš kýč a ždímání, ale jestli se chcete se svými myšlenkami na pár hodin dostat mimo realitu, sáhněte po téhle knize. :-)