Sběratel sněhu
Jan Štifter
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/386106/bmid_sberatel-snehu-SxY-386106.jpg
4
709
213
Dominik opatrně sbírá sníh do sáčku, aby v mrazáku uchoval jeho přítomnost. Jenže ta je stejně prchavá jako život špinavého kluka, kterého Dominik vídá jako zjevení každou noc u postele, majitelky starého deníku i všech, kteří kdysi obývali budějovický lágr. Tři časové linie, tři generace a tři různé osudy se prolínají v jeden strhující příběh, v němž se vrací lidé z dávných dob, protože minulost zůstala nedořešená. Budějovický novinář Jan Štifter zaujal již dvěma novelami: Kathy a Café Groll, v nichž se na pozadí místních událostí dotýká obecně lidských témat. V románu Sběratel sněhu do jisté míry navazuje na svou prvotinu Kathy, v níž pátral po osudech své „ztracené“ babičky Kateřiny. Sběratel sněhu líčí v několika prolínajících se časových rovinách a na základě archivních dokumentů i českobudějovické architektury události odsunu a poválečných let, které se nám jako drobné střípky skládají do plastického obrazu toho, jak to možná bylo, možná nebylo, ale určitě nemělo a nejspíš nemuselo být. Do děje nás Jan Štifter svým stylem psaní vtahuje od prvních stránek – živým, místy až surovým líčením osudů dvou (nebo vlastně tří) chlapců, v němž jako by si předsevzal, že znovu postaví dávno zbořené budovy.... celý text
Přidat komentář
Tato kniha si u mě na přečtení počkala poměrně dlouho a tak to, že od jejího otevření a dočtení posledních řádků uběhlo sotva pár hodin, mluví za vše. Možná sehrálo roli, že jsem neměla žádná očekávání, ale všechny tři příběhy mě opravdu strhly. Autor dokázal trefně popsat nejen prostředí starých Budějc (ano, jsem rodačka), ale i vykreslit atmosféru dané doby, jež mezi sebou tak pěkně kontrastovaly, popsat charaktery postav a vztahové zápletky (které se opakují, jak je lidstvo staré a každý v tom někoho poznal), a to celé v podstatě na pár stránkách. A plus to všechno dávalo smysl a na konci do sebe krásně zapadlo.
K téhle knize nenacházím přirovnání. Úžasně vygradovaná kronika několika rodin, několika budějovických lokalit, čtyř historických období, soužití tří národů. Třicátá léta, válka, padesátá léta, 2017. Autor se ve všech těchto dobách bezpečně pohybuje, přesvědčivě vypráví a popisuje, postupně čtenáře vyvádí z počátečního chaosu a nezadržitelně postupuje k osvobozujícímu závěru. V ČB jsem strávil deset let a místa dějů mi ožívala před očima (Rožnov, Pražská, Rudolfovská, Dlouhý most, Perla, Mariánské, hospody, atd.).
Lehká jihočeská duchařina? Ne, těžký kalibr, namířený nemilosrdným osudem!
95 % (zatím 325 hodnotících s průměrem 88 %).
P.S.
Audiokniha, skvěle načtená (Jaromír Meduna, Jiří Schwarz, Jakub Saic).
Jsem tak nadšená, že se mi nedostává slov... Kde začít?
Tři samostatné příběhy, tři časové roviny, které na první pohled mají společné jen místo - město České Budějovice. Po začtení se vám začne odkrývat více spojovacích prvků, které se ovšem protnou až na samotný závěr vyprávění. Hltala jsem hlavně osudy Františka a Jenůfky Pumprlových z třicátých let, ale neméně zážitky tří kamarádů Ády, Karlose a Josefa z let padesátých. Dominikova linie ze současnosti mě tak trošku nadzvedávala, ale to asi jen proto, že je ta dnešní doba taková jiná - čučet do mobilu nebo na bednu, chlastat, žít ze dne na den a nesměřovat nikam...
V Budějovicích jsem byla nejdál na vlakovém nádraží, ale autor popisuje prostředí a ulice tak věrohodně, že jsem s kluky lítala po Šmídovně i po poštovním skladu - úplně jsem se tam viděla! No a postavy, nejen ty hlavní, jsou vykresleny tak autenticky, že je prostě vnímáte jako skutečné (třeba Buzeranti se svým gramofonem - prostě geniální).
Za mě jednoznačně úžasný počin! Těším se na autorovy ostatní knihy.
Recenze na tuto knihu jsou vesměs extrémně pozitivní. Moje očekávání byla vysoká, ale nakonec přišlo spíše zklamání a Sběratel sněhu se pro mě stal spíše průměrný. Příběh je dobře vymyšlen a mohl by být i dobře vystavěn, ale vše na mě působilo extrémně uspěchaně. Nedokázala jsem si k postavám vytvořit žádný vztah a tak mi jejich osudy byly poměrně jedno. Hlavní hrdina nejstarší časové linky na mě působil jako kdyby byl silně inspirován Dannym Smiřickým, bohužel ne příliš povedeně. Oceňuji to, jakým způsobem byl upraven jazyk pro jednotlivé doby, které se v knize objevují. Být z Budějovic, možná bych knihu ocenila více.
Kdeže loňské sněhy jsou... Stejně jako život. Mezi prsty jej nezachytíme. Povedeně propletené osudy míjející se v časových rovinách napříč stoletím. Pro mne ovšem naprosto uvěřitelné příběhy. Vždyť i já, věčný tulák, jsem nejednou musela konstatovat, "jak je ten svět malý" a občas kroutím hlavou nad rozdanými kartami, které někdy začnou dávat smysl třeba až po letech... Takže tak do půlky knihy jsem poctivě tápala kdo, proč či kde, než do sebe začaly jednotlivé střípky mozaiky zapadat. Ale luštění této hádanky mě bavilo, tím spíš, že příběhy samotné jsou vcelku přímé. Mimochodem, Štifter není žádná veselá kopa. Bez ohledu na zvolenou dobu, ze všech rovin příběhu kouká smrt, smutek, rakve, válka, žal, nevěra. I když ten povedený páreček z dnešní doby stojí fakt za to. Štifter má evidentně smysl pro humor, byť cynický a nakonec tak nějak neveselý. On to taky není žádný humoristický román. A věřte nebo ne, u poslední kapitoly jsem měla husí kůži :-).
Ze začátku jsem měla trochu problém s tím, kdo je kdo, i kvůli časovým rovinám. Byly tam pasáže, ze kterých mi bylo smutno, obecně to byla smutná kniha. Ale i tak se mi velice líbila a byla jsem opravdu napnuta.
Zpočátku jsem se nemohla začíst - tím, že se příběh ještě dostatečně nerozběhl, se mi pletla jména. Navíc jsem postupovala pomalu, na tento příběh to bylo opravdu příliš pomalé tempo. A do třetice všeho nepovedeného jsem na s. 32 narazila na první tiskovou chybu (zájmeno mu místo jí), na s. 79 mě praštilo do očí odpudivé slovo hyhňá a na s.102 mě velmi pobouřilo sloveso štimovat.
Ještě týž den jsem knížku dočetla a ocenila plným počtem hvězd. Jsem moc ráda, že jsme si ji do knihovny pořídili právě na základě ohlasů tady na databázi, takže děkuju všem pochvalným komentářům. Pravda, až když jsem si knihu sama přečetla, překvapilo mě, kolik komentářů vidělo u Dominikovy postele někoho jiného než já . . .
Poděkování nakladatelství Vyšehrad:
za odvahu vydat lokální příběh (i když koneckonců lokální je snad každý) - ale zkuste sehnat předešlé autorovy knihy z nakladatelství Pikador;
za nápaditý formát a za krásné provedení knížky (ty tři citované omyly ráda odpouštím);
za ty "letopočtové" záložky - aby mezi námi bylo jasno (překvapilo mě, že jen ta první se posouvala v čase, i když je to tak nějak logické).
A poděkování autorovi: pro mě jedna z mála knih, kde jsou ti špatní (pomýlení, nechápaví, zlí) a ti dobří (rozumní, spravedliví, tolerantní) JEN lidé, občané, jednotlivci, každý sám za sebe. Ne Němci a Češi, ani naopak.
Knížka nabitá atmosférou. Nejvíc mě bavila ta atmosféra 50. let. Ale krásně je zvládnutý i jazykově rozdíl mezi kdysi a dnes.
Nejlepší postava - Josef...
S výhradou, že se moc často střídaly časové roviny, že jsem se místy trochu špatně orientovala, jsem myslela, že dám tak 80%. Ale - jak tak u mě bývá - rozhoduje konec - a za ten si zaslouží kniha plný počet!
Musím jedině doporučit.
To je tak zvláštní kniha, přečetla jsem za víkend. Moc se mi líbila, ale vůbec si nevím rady s komentářem. Tak jsem nahlídla, co píší ostatní čtenáři. Nakonec nemusím psát nic, protože hopla napsal výstižně to, co si myslím. Lépe bych to nenapsala.
Musím zkusit ještě některou z dalších Štifterových knih, ale už teď vím, že jsem našla dalšího autora který se stane mým oblíbeným.
Čtenářská výzva 2020 - 17. Kniha ve které se odehrává svatba nebo pohřeb
Opravdu zajimava knizka, ktera me ze zacatku celkem potrapila a to mnozstvim postav, nevedela jsem, kdo patri ke komu a co ten dela a s kym. Ale uprostred me vtahla a precetla jsem ji jednim dechem, fakt parada.
Knížka psaná neobvyklým, ale strašně zajímavým stylem. Pořád mě něco nutilo číst dál a dál. A taky mě potěšilo ,že je nejedná o klasický příběh s koncem "žili šťastně až do smrti"
Časové posuny nejsou v románech příliš vzácné, ale aby každá z rovin byla psána jiným stylem, to už za výjimečné považuji. Obdivuji v tomto ohledu autora, že navzdory té rozdílnosti dokázal vytvořit tak kompaktní dílo. Každá z vrstev jako by přitom byla určena jiné skupině čtenářů a přesto není ono přesouvání nepříjemné. Příběh má silnou atmosféru. Každá doba je vykreslena velmi barvitě, s množstvím autentických detailů. Celkový dojem by mi mohly zkazit snad jen některé gramatické chybičky, které asi nebyly překlepem a unikly i editorce. Konkrétně šlo o záměnu I-Y ve slovech: "hyhňá se" (str. 79) a "štimovat" (str. 102 a 162). Každopádně se již těším na Světlo z Pauliny :-).
A ještě dva citáty na jedno téma:
"Vzpomínky fungujou jako hulení, nesmíš to přehnat, pak je ti blbě..."
"Něco ho tlačí na hrudníku, jsou to vzpomínky a je mu z nich těžko. Možná z toho mívají lidi v jeho věku infarkt. Z těch vzpomínek, když jsou moc těžké a srdce je už neunese."
/přečteno v papírové formě/
Skvěle psaná kniha. Nešlo se odpoutat. Kniha má dobře řešené časové dění a tedy člověk nemusí přemýšlet, kde se právě nachází. Příběh a téma je velmi neobvyklé, velmi mě to zaujalo.
Pěkná knížka se zajímavým příběhem,dobře se četla.....stylem vyprávění mi trochu připomínala knížky od paní Mornštajnové.
Precetl jsem za jedno odpoledne/vecer. Prekvapil mne styl vypraveni v ruznych casovych rovinach, dost mi to sedlo. Doporucuji cist jako knizku (ne e-book), je moc fajn do ruky a je tam i super graficky figl s casem jednotlivych kapitol.
Tři kamarádi, kdy jeden z nich je mrtvej (to přece není spoiler, je to hned v druhý kapitole) ... to je prostě dokonalej námět pro příběh odehrávající se v jednom městě a třech časových rovinách. Skvělá kniha.
Zprvu jsem měl problém vyznat se v časových linkách a jednotlivých postavách, o to více mě pak kniha příjemně překvapila. Strhující a poutavé čtení!
Zajímavé, ale nesedlo mi to. I když je příběh dobrý, tak mi vůbec nevyhovovala forma. Toto nebude můj autor...
Štítky knihy
duchovno přátelství partnerské vztahy česká literatura rodina rodinné vztahy Sudety ságy České Budějovice poválečné odsuny Němců
Autorovy další knížky
| 2018 |  Sběratel sněhu |
| 2022 | Paví hody |
| 2016 | Café Groll |
| 2020 | Světlo z Pauliny |
| 2014 |  Kathy |
Kniha Sběratel sněhu je v
| Právě čtených | 10x |
| Přečtených | 945x |
| Čtenářské výzvě | 252x |
| Doporučených | 62x |
| Knihotéce | 225x |
| Chystám se číst | 542x |
| Chci si koupit | 113x |
| dalších seznamech | 6x |
Dobře vystihnuté postavy, dobře vykreslené příběhy, které ilustrují svoji dobu (ten aktuální je nejslabší). Dobře se četlo, zajímavě propletené, barvité. Já vlastně vůbec nevím, co bych knize vytkla - jen to, že se mě v tom celku nějak nedotkla, nepromluvila na mě, nepřemýšlela jsem nad ní po dočtení, přestože tragických osudů obsahuje dost. Nevím, čím to je. Proto hodnotím 4/5.