Sběratel
John Fowles
https://www.databazeknih.cz/img/books/59_/59818/bmid_sberatel-q7b-59818.jpg
4
889
162
Hlavním hrdinou, osobitého a experimentálními prvky nabitého „psychothrilleru“ z roku 1963, je psychopatický sběratel motýlů Frederick Clegg, jenž hříčkou náhody získá nemalý obnos, díky tomu si zakoupí nový dům, kam unese a kde vězní krásnou a nadanou studentku malířství Mirandu Greyovou – nechci jí ublížit, chce ji jen vlastnit. Struktura této Fowlesovy prózy je vybudována na střídání dvou působivých vnitřních monologů a především Mirandino vyprávění, jež je pro celou knihu ústřední, vyjevuje děs a absurditu celé situace – stále jasněji se totiž ukazuje, že není vůbec jisté, kdo je zde vězeň a kdo věznitel. Klinicky přesná studie chování člověka a výstavba románu s paralelou k Shakespearově Bouři fascinuje nejen svou bizarní zvráceností, ale i jako alegorie dobra a zla nebo studie niterných muk a vnitřního pekla vychýlené obsese, sublimované do hrozivých a pro okolí nebezpečných libůstek.... celý text
Literatura světová , Romány , Thrillery
Vydáno: 1988 , Odeon
Originální název:
The Collector , 1963
více info...
Přidat komentář
Upřímně téhle knize nemůžu dát žádné "hvězdičky", protože ve mně zanechala dost rozporuplné pocity. Není pochyb, že autor je velice dobrý a kniha je psaná poutavě. Bylo mi řečeno, ať si to přečtu, že je to "výborný kousek". Zvolila jsem nakonec audioknihu a nevím, jestli jsem neudělala chybu, výsledek byl totiž o mnoho víc autentičtější (a odpornější). Co mi (asi přirozeně) vadilo, byl příběh. Je mi z toho fyzicky špatně, pro mě je totiž omluvitelnější, když je někdo deviant a dělá to z jeho čiré zkažené vyšinuté radosti, ale když si někdo něco takového ospravedlňuje a snaží se to velmi často zaonačit za gentlemanství nebo že "jiní by dávno využili situace", apod., zvedá se mi žaludek (ne, že by se mi z jiného devianství žaludek nezvedal, ale tohle je pro mě prostě velké sousto, často tam byly pasáže, kdy únosce vyloženě považoval svoje jednání za JEDINÉ správné). Je taky na pováženou, co se to vlastně honí v hlavě autorovi při psaní takového díla :) .. Pohled zajatkyně se mi zdál často nesmyslný a až příliš odlehčený, nebyla vůbec sympatická a teď, když nad tím přemýšlím, možná ani neměla být. Kdyby autor chtěl, abychom nějak přehnaně soucítili s obětí, napsal by to jinak. Naopak mě lehce vyvádí z míry, že lidé často soucítili s únoscem.. Podle mého názoru je to kousek pro tolerantnější lidi, mě to znechucovalo a rozčilovalo.
Na Sběratele jsem se chystala docela dlouho a měla jsem vysoká očekávání. Ty se také naplnila a já odkládala knihu s otevřenou pusou... no skoro. Konec jsem totiž trochu čekala, ale nevím jestli to bylo kvůli tomu, že jsem nedávno četla knihu, která skončila úplně stejně (nechci jmenovat, ať někomu nespoileruju). Ta ovšem byla zasazena do současnosti a byla v některých ohledech mnohem méně stravitelná než Sběratel.
Jak tu ale někteří už psali, část kterou vypráví Frederick je zajímavější. Pro mě byl i víc sympatický, jestli se to tak dá říct. Zvláštní bylo, že jsem celou dobu myslela, že je to starší muž a on zase ve výsledku zas tak starý nebyl. Ten pocit ale plynul hlavně ze stylu jeho vyprávění, to jak se vyjadřoval atd. Mirandino vyprávění mě nebavilo hlavně z toho důvodu, že se stále vracela do minulosti a ta mě zrovna nezajímala. Nutno ale zmínit, že Miranda a její deníkové záznamy poskytly pohled na situace z té druhé strany, která si nemyslí, že je to normální.
Fowles umí naladit atmosféru tak, že má člověk pocit, že plánuje s Frederickem, jako by seděl v jeho hlavě. A to je podle mě v psychologických románech to nejdůležitější, protože když se člověk nedokáže vcítit a pochopit chování postavy, tak pak vyprávění nemá takovou sílu. Už se těším až si od tohoto autora přečtu něco dalšího, protože jestli tohle je debutové dílo, tak jaké musí být jeho další knihy?!
Sběratel aneb Co by se stalo, kdyby Prosperova kouzla nebyla tak mocná a Miranda padla do rukou Kalibanových. A taky Fowlesova pocta Shakespearovi. (Nebo pomsta?) Díky doslova ďábelské možnosti vidět do hlavy devianta najednou není všechno tak jednoznačné, protože jsou chvíle..., jsou určité chvíle..., vlastně spíš jen vteřinové momenty, kdy Kaliban by snad opravdu mohl být Ferdinandem. (Zvlášť v podání Jaroslava Plesla, protože v tomto případě jsem dala přednost audioknize a udělala jsme dobře.) No ale není, a za to, kdy jsme si to mohli třeba jen na vteřinu myslet, nás Fowles pěkně vytrestá. Přijdou totiž mnohem delší chvíle, kdy se čtenář chvěje fyzickým odporem a zhnusením a otřásá se při představě, že i v jeho ulici může žít takový napohled normální chlapík. Vyvést z rovnováhy, to tedy Fowles umí hodně dobře. A když už jsem se zmínila o audioknize: Dokáže si někdo představit Lucii Pernetovou jako dlouhovlasou blondýnu? Mně to tedy nešlo a každá zmínka o vlasech hrdinky na mě působila jako ten slavný zcizovací efekt. Ale když si vzpomenu na Francouzovu milenku, myslím, že Fowles by proti tomuhle obsazení – s tímhle účinkem – vlastně vůbec nic neměl.
Část první, kterou vypráví únosce je zajímavá. Druhá část se mi líbila již méně. Miranda mi přišla v určitých částech velice hloupá a nechápu jak v takové situaci mohla takhle smýšlet. I když kdo ví, jak by člověk reagoval,že?
Ty části, které vypráví únosce, pro mě byly zajímavou návštěvou v hlavě psychopata. Tomu není co vytknout. A konec to ještě vylepšil - skoro jsem měla husí kůži. Bohužel mě moc nenadchly ty části, které vypráví unesená. Samozřejmě mi jí bylo líto, i když ve mně nedokázala zrovna vzbudit sympatie. Ale nechtělo se mi věřit, že by opravdu přemýšlela tímto způsobem. Ovšem co já vím, jak bych v tak extrémní situaci přemýšlela já. Mám dojem, že kdyby celá kniha byla napsaná jen z pohledu únosce, vůbec by to nevadilo. I tak je to pro mě celkem dobrá jednorázová kniha.
Skvěle napsaná knížka, oba úhly pohledu - únosce i oběti, psychologie obou, vývoj zločince od začátků, skvělé. Ale bylo to tak deprimující!
Tak tomu říkám horor. Pořádný psycho. Původně jsem knížku vůbec nechtěla číst, protože nejpopulárnějšího a vychvalovaného Fowlesova Mága jsem kvůli přebytku slov prostě nedala. Sběratel byl ale ve slevě a zrovna jsem nevěděla co číst...udělala jsem moc dobře.
Kniha, na kterou se nezapomíná.
Kniha se mi líbila, ale čekala jsem od ní asi víc. Vyprávění z pohledu "Kalibana" mě bavilo, vtáhlo mě do děje, ale vyprávění Mirandy mi přišlo někdy až naprosto zbytečné. Když psala, ohledně únosu, tak se to četlo dobře, ale často, když popisovala svoje zážitky a vzpomínky, tak jsem je jen přelétala skoro jen pohledem, jak mě to nudilo. To bych z knihy naprosto vypustila, její myšlenky na minulost byly nezajímavé a hlavně, než jsem se v nich také vůbec zorientovala. Prostě takový průměr.
Tohle je fakt silná knížka. Vůbec bych se nedivila, kdyby někdo tak šílený byl i ve skutečnosti a nedokážu si představit, kdyby se to opravdu stalo. Knížka je staršího data, ale myslím si, že zanechala v literatuře silnou čáru. Vůbec se nedivím, že jsme měli toho i na povinné četbě v češtině. Musím říct, že je to jedna z mála z kategorie "povinné četnní ve škole", která mi něco dala a dokonce jsem se k ní vrátila.
Knížka je napsaná fakt skvěle a myslím, že v době kdy byla napsaná (ikdyž i v dnešní) si lidi nedokázali představit, že by se to stalo ve skutečnosti. Je to kontroverzní téma.
Silný příběh, který doporučuji si přečíst určitě!!
Ještě teď se třesu při pomyšlení, že se to opravdu může stát - kdykoliv, kdekoliv, komukoliv. Úchylný šílenec, vlastně jeden z "normálních lidí", trochu zaláskovaný, trochu nejistý zavře ženu "svého srdce" do vězení a chce ji vlastnit. Román byl napsán před více než padesáti lety, ale jeho příběh je stále živý a věčný, doporučuji.
Už je to nějaký pátek, co jsem knihu četla, a pořád ji mám v paměti. Úžasná, i když tak trochu úchylná :-) Brousím si zuby, až si ji dám znova. A to o mnoha dílech říct nemůžu.
Brr, tolik let uběhlo a i přesto si jasně vzpomínám, jak je tahle kniha děsivá. Málokterá kniha mě dostala do kolen. Doporučuji
Tak jestli jsem za posledních xy měsíců četl něco, o čem bych mohl říct, že je to "masakr," tak je to přesně tahle knížka. Moc často se mi nestává, že by mě jen tak něco dostalo, ale Fowles si dokáže tak perfektně a bravurně pohrát s dialogy, že už od samého počátku knížky, kdy pozorujeme syrovou hru na kočku a myš mezi Fredem a Mirandou, jsem tu a tam prostě musel knihu zaklapnout a jít pryč to rozdýchat. Až takové peklo to někdy bylo. Je to odporná kniha, ale zároveň tak napínavá, čtivá a čímsi zajímavá, že ji musím dát plný počet...
PS: pokud nechcete, aby vám na mysli vytanuli všichni možní démoni, kteří někde v zákrutu mysli číhají, tak si ponechejte posledních dvacet stránek na ranní či odpolední dobu :)
Úplně náhodou se mi dostala do ruky, zaujala mě, protože mi o ní brácha vyprávěl. A protože jsem tak zvědavá a musím mít všechno hned, tak jsem si ji ještě to odpoledne dala do čtečky. Pro mě docela výzva, ještě moc anglicky neumím, ale zkusila jsem to. Četla jsem jedním dechem, až do půlnoci, kdy jsem měla strach si jít vyčistit zuby. Během knihy se u mě vystřídalo spoustu emocí občas jsem měla i pocit, že se dusím, nejvíc při pomyšlení, že ztratíte svobodu, jste zavřeni v nějaké místnosti a nemůžete ven. Jako tvrdohlavý člověk bych to nepřežila ani minutu, mlátila bych kolem sebe a bylo by mi špatně z toho, že jsem zavřená a nemůže ke mně slunce. A další odporností by bylo, že tam pořád leze ten blázen s tácem, úplně neschopný porozumět tomu, že je monstrum, co všechno ničí. Jo, a nejvíc mě naštval ten konec. Věřím ve spravedlnost, doufala jsem, že dobro nakonec zvítězí nad zlem...A ono to dopadne jak to dopadne. Copak je tohle spravedlivé? Pořád si říkám, že mi tam chybí další dvě stránky!
Tak tohle bylo něco. Výborný psychologický román, na jehož konci jsem napětím a zděšením ani nedýchala a několikrát jsem knihu musela odložit, abych si "odpočinula". Divnej týpek unese inteligentní mladou holku a drží ji ve sklepě, přičemž doufá, že v ní vzbudí lásku. Děsivé na tom je, kolik podobnejch podivínů mezi náma asi žije, a kolik by se jich projevilo podobně, kdyby, slovy Fredericka, měli prostředky. Miranda touží po svobodě a nejprve se jí daří svým věznitelem manipulovat, časem jí dochází, že jí nestačí intelektuálně, lidsky, ani jako muž. Obdivovala jsem její vůli k životu a to, že se navzdory vší hrůze nevzdala, proto mě konec hodně zasáhl.
A taky si nepamatuju, že bych někdy nějakého záporáka nenáviděla tolik, jako Fredericka.
Sběratel. Knižku som hltala ani nedýchajúc a meravá od hrôzy. Prišla som na koniec (– no to snáď nie!), donútila sa ako-tak upokojiť, vrátila som sa na začiatok a okamžite si ju prečítala znovu. Ani nedýchajúc a meravá od hrôzy. Vzalo ma to. ... Sila.
Príbeh o dvoch protipóloch, o svetle (Miranda) uväznenom v temnotách (Frederick).
Miranda je plná života, príťažlivá celou svojou osobnosťou, imponujúco nezlomná a odhodlaná napriek podmienkam, v ktorých sa ocitla a strachu, aký prežívala. Sledujeme jej dozrievanie – podvedome využila nedobrovoľnú izoláciu (telo je lapené, duša nie) a uvedomila si kadečo, čo je obvykle prekryté vplyvmi prostredia, povinností či spoločnosti iných ľudí.
Frederick je jej pravý opak – bezcitný, absolútne mu chýba empatia, pohŕda životom a ani si to neuvedomuje. Drží v zajatí a umŕtvuje.
Je to jeden príbeh písaný z uhlov pohľadu dvoch hlavných postáv (ostatných ľudí, ktorí patrili do ich životov predtým, než sa Frederickov a Mirandin osud spojili v starom dome, poznáme len prostredníctvom ich rozprávania). Nedalo sa vyhnúť porovnávaniu týchto zápisov a nevnímať tragické a priepastné rozdiely medzi nimi (čo pripisujem Fowlesovmu citu pre ľudské povahy a spisovateľskej brilantnosti). Rozdiely medzi prázdnotou („Není to člověk. Je to prázdný prostor v lidské podobě.“) a jej pravým opakom. Miranda najprv ani nedokáže pochopiť, že niekto taký vôbec môže existovať. Aké to len je, hľadať niečo, čokoľvek – a nenájsť vôbec nič, iba slepo tápať a zistiť, že vás má v moci prázdnota, do ktorej sa obyčajne bojíte čo i len šliapnuť?
Obdivujem myšlienku a vyzdvihujem jej spracovanie, tiež autorov ´plný´ štýl (ani slovo navyše) a prirodzené plynutie deja, ktorý svojou naliehavosťou rezonuje v mysli a duši ešte veľmi dlho. Miranda Greyová je jedinečná knižná postava, prirástla mi k srdcu a nikdy na ňu nezabudnem.
Hovorí sa, že lúč svetla prežiari akúkoľvek temnotu. Žiaľ nemusí to tak byť.
„Myslím, že nic nepotlačuje. Není co potlačovat.“
Docela mě překvapilo, jak některé komentáře tak trochu fandí Frederickovi. Miranda je namyšlená, Fredericka trápí, ponižuje…
Ano, Miranda je levicová intelektuálka bojující proti vodíkovým pumám (je počátek šedesátých let!), zaměřená tak trochu na sebe a na svoje jedině správné názory (upřímně, kdo v jejím věku takový tak trochu nebyl?). Ve vztahu s Frederickem má ale navrch opravdu jen zdánlivě; je vězenkyně se vším všudy s malou nadějí na změnu, zato s obrovskou nejistotou, co bude. Její intelektuální povýšenost nad Frederickem je jen chabou zbraní a vzpomínky na zvláštní vztah s GP (tam je naopak Miranda ta intelektuálně nejistá) jsou jen únikem z hodně drsné reality.
Frederick Clegg je zato psychopat se vším všudy a speciálně jím vyprávěné části jsou neuvěřitelnou sondou do hodně ujeté mysli, která je logická, milující a empatická jen zdánlivě. Což se naplno ukáže v závěru.
Moc pěkně napsaná kniha, teď když čtu Misery od Kinga, tak mi přijde, že obě knihy mají stejné nosné téma.
Mlčení jehnátek,thrillery či jiné detektivní pátrání nechte spát,čeká vás čtenářský zážitek sociálně existenční psychologický Sběratel od Johna Fowlese. Budete je nenávidět,bude vám jich líto,bude se vám chtít oběma opovrhovat,bude to jako na houpačce,samé protiklady tak jako oni dva. Víra bude otřesena,nenávist a zlost přemužou přesvědčení. Najdete něco ze sebe z obouch postav,něco co vás semkne v pochybách a možná nenechá spát dokud se nedostanete do skličujícího syrového závěru. Existenční komorní psychologické,psané tak podmanivě,vyvolávající přitom pocity krásného pestrého motýla do sítky lapeného a přitom tak pomíjivě ve zlomku okamžiku navždy ztraceného. Beznaděj situace,emoční vypětí bezvýchodnosti z dvojího pohledu tak rozdílných lidí nad propastí pruměrnosti a na druhé straně touhou žít. I když jak vlastně žít ??
Spisovateluv potencionál je tu takřka na třista stránkách využit zpusobem před kterým smekám libovolnou pokrývkou hlavy včetně rádiovky.
Štítky knihy
zfilmováno anglická literatura thrillery posedlost psychologické thrillery únosy
Sběratel
Kniha Sběratel je v
| Právě čtených | 6x |
| Přečtených | 1 203x |
| Čtenářské výzvě | 89x |
| Doporučených | 118x |
| Knihotéce | 317x |
| Chystám se číst | 520x |
| Chci si koupit | 86x |
| dalších seznamech | 9x |
Tuto knihu jsem poslouchala jako audio už před časem - a byla fakt hodně dobrá! Napětí se stupňuje s každou minutou poslechu a trvá až do úplného konce, který ale mohl být na můj vkus aspoň o něco optimističtější - ale to asi neměl autor v plánu, jinak by to nenapsal takhle ;-). Nechte se však překvapit sami, knihu rozhodně doporučuji!