Sběrači borůvek

Na knihu jsem se hodně těšila, ale trochu mě zklamala. Vleklý děj. S knihou Kde zpívají raci se nepodobá.

Kniha se mi líbila,příběh indiánské rodiny.

Kniha se mi moc líbila. Osobně mi vůbec nevadí, že anotace prozradila závěr. Není to detektivka. Autorka nádherně popisuje jak prostředí, tak lidské povahy a pocity postav. Já jsem si to strašně užila.

Už, když jsem četla anotaci, opět pomohla Wikipedie, orientovat se, kde se děj této krásné knihy odehrává a hlavně, kdo jsou , domorodý indiánský kmen Mikmaků, o kterých pojednává jedna dějová linka. Rodina Mikmaků, která přijede do amerického Maine sbírat, jako každý rok, borůvky. Jeden rok zmizí najednou jejich čtyřletá dcera Ruthie. Tato tragédie postihne celou rodinu. Každý se se smutkem a trápením vyrovnává jinak. Nejvíce si to vyčítá bratr Joe.

V Meine vyrtůstá malá holčička Norma. Rodiče ji sice milovali, ale připadalo mi, že Norma více tíhne ke své tetě. Starosti jí dělaly její živé sny se vzpomínkami, které mozek vytěsnil.

Vůbec mi nevadilo, že od začátku čtenář chápe souvislosti, krásně se střídaly kapitoly z života Normy a Joea s rodinou. Skoro 50 let jejich života v radostech, smutku, tajemství, emocích a rodinných vztahů i tradic zasadila autorka do krásného místa.
Krásná kniha s poutavou obálkou.

Dočetla jsem, ale úplné mě to nechytlo. Děj je rozvleklý, psaný utahaně.

Pro mě to bylo jedno velké zklamání. Podobu s knihou Kde zpívají raci vidím jenom v obálce, jinak vůbec v ničem.

Na knihu jsem se těšila, protože se mi moc líbila kniha Buď jako řeka a Kde zpívají raci. Kniha mé očekávání moc nenaplnila a nemyslím, že ji lze srovnávat s výše uvedenými. Vlastně jsem na jednu stranu byla ráda, že se děj dlouho nedrží pocitů ze ztráty a jde dál. Na druhou stranu mi tam něco chybělo. Nějaká jiskra či jak to nazvat. Začátek se mi četl dobře, pak to sklouzlo do průměru a konec se mi líbil, jsem ráda, že nebyl useknutý. Více mě bavily kapitoly o Normě. Kniha, která se čte vcelku snadno, ale neláká mě ji někdy číst znovu.

Smutnỳ příběh jedné indiánské rodiny,které se ztratí dcera a vyrůstá v druhé rodině,a až do smrti druhé matky neví nic o původní rodiny.Ani jednu zmínĕnou knihu jsem ještě nečetla,ale tenhle příběh byl jiný než ostatni ktere čtu.,ale v dobrem smyslu.Vypravĕní Joea a Normy jak se se všim vyrovnali a žili jsi své životy bylo pěkné a zároveñ i smutné s čím si si museli projit,ale konec byl smutno- pěknỳ(nevím to jinak napsat:).)Doporučuju.

Autorčina první a jediná kniha se mi moc líbila. Oba příběhy byly zajímavé a hezky dotažené do konce. Trošku mi to připomínalo Steinbeckův pro mě dokonalý román Na východ od ráje. Užila jsem si to.

Byla jsem na tuhle knihu neskutečně natěšená, ale bohužel nenaplnila moje očekávání. Postavy na mě působily spíš ploše a děj, i když zpočátku zajímavý, se místy zbytečně vlekl a působil až příliš předvídatelně, takže jsem zůstala tak trochu zklamaná. Oceňuju ale, že autor dokázal upozornit na historické i současné bezpráví páchané na původních obyvatelích Kanady – právě tahle linka byla pro mě tou nejsilnější a vlastně jedinou, která mě dokázala plně vtáhnout. Takový čtenářský mix nadšení a zklamání, kdy si říkáte: „škoda, potenciál tam byl.“

Číst tuto knihu je jako sbírat borůvky. Na začátku nadšení a elán a zvláštní chut něčeho nového . Pak ale přijdou nedozrálé a kyselé plody. Svůj příběh vyprávěný ve dvou pohledech Normy , příšerné to jméno a Joe. Ten ve svém vyprávění neustále přeskakuje z minulosti do součastnosti a to jen tak po odstavcích a za jeho chování zaslouží nakopat. Žádná postava z toho příběhu není štastná a spokojená , hrabou se v minulosti lpí na rodině, která se ale rozpadá a už neslepí , každý z nich se něčím trápí a ničí život druhým-
Musím jen souhlasit s výstižným komentářem od cabalenky, ona to napsala za mě.
S Raci ani Řekou opravdu nemá nic společného , od borůvek se prsty jen umazaly na začátku a pak už jsem jen vyhlížela konec řádku .
Kniha má nádherný obal a desky a čte se dobře.

Ohodnotila jsem čtyřmi hvězdami - příběh zajímavý, četlo se dobře, ale takové "těžké". Oba hlavní hrdinové, i jejich blízcí, prožívali své tragické osudy - chybělo mi tam alespoň pár šťastných chvil, trochu pozitivna ...

Román Sběrači borůvek mě vtáhl střídavě do obou časových linek,i když to bylo takové poklidné čtení,bylo nabité hrůzou ze ztráty dětí,soudržností rodiny,láskou,vírou a nadějí.Já doporučuji.

Sběrače borůvek jsem vzala do ruky v době, kdy jsem asi potřebovala něco lehčího a veselejšího než toto - zejména úvod se mi četl nesnadno (částečně i proto, že jsem sama matkou čtyřleté holčičky), není zde žádná napínavá zápletka či srdceryvná love story... Přesto knihu zavírám s příjemným pocitem - především poslední kapitoly opravdu milým pohlazením po duši.
S romány Buď jako řeka a Kde zpívají raci, které jsou zmíněné v anotaci, toho ale Sběrači dle mého názoru mají společného pramálo - zde jde především o rodinná a osobní dramata hlavních hrdinů a příroda tu nehraje nijak zásadní roli (a vlastně ani ta borůvková pole nemají žádný klíčový význam - stejně tak by se děj mohl odehrávat kdekoliv, kam sezónní dělníci zavítají za prací). Řeka i Raci jsou za mě naprostý top mezi současnou americkou literaturou; Sběrači už ale toliko ne...

Příběh se mi líbil, kniha se dobře četla, přečteno na jeden zátah. Doporučuji.

Co říct? Kdybych tuto knihu vynechala, udělala bych dobře. Vysoké hodnocení a slibný rozjezd mě motivovaly ke čtení. Bohužel celý příběh je uvedený v anotaci a za celou dobu nepříjde jediný opravdový zvrat, jediné překvapení, nic. Dvě hvězdičky dávám za část knihy která mě rozesmutnila - a to popis, jak běloši kradli ve jménu dobra děti indiánů a dàvali na je převýchovu do internátu na dlouhé roky.

01.07.2025

Slibovala jsem si další silný příběh jako Buď jako řeka, ale tohle nebyl můj vkus. Detektivní zápletka se ztratí hned v anotaci a celkově mi to přišlo o ničem, napsané na sílu a bez větší myšlenky. Co bych vyzdvihla byl příběh Ruthie, kde jsem se na ni dokázala navázat a příběh procítit. Joe mě nechával naprosto chladnou a celá ta série katastrof se mě skoro nedotýkala. Škoda...

Knížka "Sběrači borůvek" se četla velmi dobře. V roce 1962 při sběru borůvek zmizí beze stopy čtyřletá Ruthie. Jako poslední ji viděl její šestiletý bratr Joe. Celá kniha je napsaná z pohledu Joeo a z pohledu Normy. A my od začátku víme, že Norma je vlastně Ruthie, to mi trochu vadilo. Nejdříve jsem chtěla dát nižší hodnocení, ale ne, tato knížka si zaslouží plný počet. Amandě Peters se na prvotinu podařilo napsat knihu, která vás zaujme a nepustí. Spolu s Normou prožíváme dlouhých 50 let. A jen my víme, že sny, které ji trápí jsou vzpomínkami na život, který ji byl ukraden. Najde pravdu? Přečtete si knihu, doporučuji.

Tak zajímavý námět, ale zpracování mě nenadchlo. Vše je jasné předem a pak celou knihu provází všemožné tragédie a nešťastní lidé až to vygraduje ke "šťastnému" konci. Ale oproti ostatním si mě ani závěr nezískal. Průměrné čtení. Škoda.