Saturnin se vrací
Miroslav Macek
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366026/bmid_saturnin-se-vraci-dge-366026.jpg
3
939
343
„Slavná humoristická kniha, která baví již několik generací čtenářů, pokračuje!“ Nevypočitatelný sluha Saturnin a jeho vynalézavost, pragmatičnost a netypický postoj k životu jsou zpět. A zároveň i všechny postavy, které jste si zamilovali: nesnesitelná teta Kateřina, krásná slečna Barbora, mudrující doktor Vlach, rozmazlený Milouš a laskavý, ale šibalský dědeček. Jaké jsou jejich nové eskapády, které jim Saturnin uchystá? Vzpomeňte si na knihu svého srdce a opět prožijte idylické léto u dědečka plné neuvěřitelných historek, gagů a komických příhod, jak je mistrně podává Miroslav Macek v pokračování Jirotkova nejslavnějšího humoristického románu.... celý text
Přidat komentář
Není to pokračování, není to originální a není to ani moc vtipné. Zklamání.
Přiblížení se stylu původního Saturnina - OK, proč ne. Ale když už si pan autor dal takovou práci se stylem, proč si ji nedal i s vymýšlením příběhu? On tam totiž vlastně žádný není (klidně čtěte dál, kde není příběh, nemůže být spoiler): je léto; na každé stránce se dozvíte, jak úžasná je slečna Barbora; teta Kateřina komunikuje příslovími a strýc František motivačními citáty; Milouš je zamilovaný; doktor Vlach sarkastický; dědeček roztomilý; Saturnin pohotový. Plácá se to od snídaně k večeři, aniž by se stalo cokoliv, co by to celé někam posunulo.
Panu Mackovi se sice podařilo navodit podobnou atmosféru, jakou měl původní Saturnin, ale za Jirotkovým humorem to silně pokulhává. Vtipy jsou vesměs nepůvodní - trochu jako ve stylu Kameňáku.
Už to bylo slabší, jak příběhem, tak vtipem, ale stále si myslím, že jako doplnění od jiného autora je to dost dobré.
Já vám nevím, mně to jaksi nejde.
To se nedá.
Je to cizí a ty kresby tomu taky nepomáhaj. Číst o tom, že na každým řádku je Barbora v něčem nebo někdy úžasná a dokonalá a on z ní uch*ává mě nudí stejně jako mě obtěžuje číst, že teta Kateřina během jedné chvíle asi 100x zakvílela.
Souhlasím, že kniha byla stejného rázu jako Saturnin nicméně přeci jen klasika je klasika. Některé pasáže již nebyly tak humorné ale u jiných jsem se pobavila. Především přirovnání byla skvělá a traumata s Milošem a tetou Kateřinou také pobavily.
Do čtení jsem se pouštěla trochu s obavou, nedovedla jsem si představit pokračování Saturnina. Myslím, že pan Macek se úkolu ujal dobře (a obdivuji jeho odvahu se do něčeho takového pouštět). Knížka plynula příjemně a v podobném duchu jako Jirotkův Saturnin, dobře se četla.
Saturnin je dílo geniální - nonšalantně vtipné, prvorepublikově noblesní, psané s lehkostí a obsahující přesně odváženou míru nadsázky. To vše a mnohé další Mackově Saturninovi chybí, a bohužel mnohé naopak přebývá. Místy jsem se nevyhnula pocitu trapnosti; autor neváhá recyklovat obecně známé anekdotické příběhy (všetečný kocourek!), téměř doslova cituje pasáže Jirotkova Saturnina, a vlastně se drží i kostry původního příběhu. Vše a všichni se do roka a do dne vrací. Autor pořádně zatlačí na pilu, a tak vše musí být třeskutě zábavné, zkarikované až do nepříčetnosti, čtenář je zahnán do kouta a očekává se od něj, že se bude bavit, smát se od ucha k uchu, ba i za břicho se popadat. Nic z toho se mi bohužel nepodařilo. Přemítám nad tím, proč toto dílko vlastně vzniklo?! Pro potěchu čtenářů, které okouzlil originál? Anebo jako zábavná hříčka, kterou si chtěl autor naplnit své (nemalé) literární ambice? Dávám dvě hvězdy - a spíš za odvahu (nebo mám napsat za drzost?!).
Psát tzv. volné pokračování kultovních příběhů je vždy riskantní a málokdy se povede. I tady platí, že snaha se cení, ale oslnění nečekejte.
+ Způsob psaní se vcelku věrohodně podobá originálu.
+ Kapitoly jsou krátké, svižné, rychle a snadno se čtou.
+ Milouš dostal více prostoru a jeho vývoj není nezajímavý.
- Kniha se pouze drží osvědčeného vzorce původní knihy, nemá ambice příběh jakkoli a kamkoli posunout dále.
- Některé vtipy postupem času přestávají být vtipné.
- Příšerné ilustrace a ne zrovna povedený font celkový dojem z knihy spíš kazí.
Suma sumárum - nenadchne, neurazí. Jako oddechovou četbu pro jeden dva volné večery ale lze doporučit.
Hodně mi vadily opakující se repliky. Kdyby to bylo použito dvakrát třikrát... Ale tady se to opakuje neustále, a to dokonce v celých odstavcích (viz třeba ten o západu slunce). Je to zkrátka jen urputná snaha napodobit Jirotku za každou cenu. I když není to úplná katastrofa.
Pan Macek se velmi nevděčné role zhostil velmi dobře. Byl jsem mile překvapen kvalitou pokračování Jirotkova díla. Kniha se četla skoro sama, bavil jsem se, ale... abych parafrázoval reklamu, "tohle není Jim Beam". Knize prostě "NĚCO" chybělo a můžu mhouřit oči, jak chci, lepší hodnocení, než 4 hvězdy, prostě nedám. Není a nemůže to být Jirotka. Ději schází nějaká "přidaná hodnota". Je to vtipné, je to laskavé, ale pořád někde uvnitř hlavy cítím, že to prostě není ono.
Jedna z mála knih, co jsem nedočetla. Původního Saturnina od Jirotky mám moc ráda, ale tohle pokračování mi přijde špatné. Je to opakování vtipů z předlohy, ale tak nějak neobratně a když je to navíc moc časté, přestává už to být i vtipné. Jazyk také napodobuje originál, ale přišlo mi, že tady se autor někdy do rozsáhlých souvětí úplně zamotává. Nejvíc mě mrzelo, že se i z jednání postav vytrácel smysl. Například v úvodu (spoiler!) , kdy Saturnin zkazí tetě Kateřině svatbu špatným hudebním doprovodem, už ani není jasné, proč to dělá. V původním Saturninovi mají různé potyčky důvod, většinou jsou žertíky naúčet tety Kateřiny reakcí na její chování. Tady je to už jen takové záškodnictví.. A navíc byla většina epizod dost předvídatelná.
Četla jsem Jirotkova Saturnina, viděla jsem i mini seriál a musím říci, že obojí velice povedené. A tak jsem se těšila na dílko Saturnin se vrací od M. Macka. Poslechla jsem si audioknihu namluvenou panem Vladykou a bohužel mě téměř vůbec nebavila. Bylo to jako, řekněme, jakési karaoke na populární a velmi povedenou knihu. Ani trochu jsem se s touto napodobeninou neztotožnila a dílo v tomto provedení se mi popravdě jeví poněkud nešťastným.
V první řadě bych chtěl projevit radost z nápodoby autorského stylu Jirotkova Mackem, přesto na několika místech došlo k formulacím, které bych dokázal lehce upravit, aby lépe napodobovaly Jirotkův styl. Naprostá většina větných konstrukcí a přirovnání však jako by z oka vypadla původnímu tvůrci poněkud atypického sluhy Saturnina, jehož postavu, dle mého názoru, Miroslav Macek trochu zkazil - jako byla v prvním díle narážka na to, že Saturnin byl v minulosti kromě povolání sluhy též několik let tenisovým trenérem v Nizze, v pokračování se výrazně rozrostly zmínky o jeho dalších minulých povoláních - kupříkladu majitel fotoateliéru, řiditel kynologického ústavu u Luzernu, učitel klavíru ve Vídni - s časovou dotací pár let u každého, když navíc připočítáme, že byl minimálně několik let nedospělým a pak sluhou na nejméně čtyřech postech, trenérem, cvičitelem psů, učitelem klavíru a fotografem, přičemž o všech výše zmíněných oborech projevuje nereálně hluboké znalosti, mimoto je projevuje i v záležitostech antiky, letectví a automobilů (je poněkud v rozporu s původním dílem, že Saturnin najednou umí řídit vůz, přestože v prvním díle se projevil jako řidič značně neschopný; nevěřím, že by jeho záměrem bylo poškodit dědečkův automobil a trafiku, neboť se přes svůj způsob humoru a občasné lži projevuje jako řádný a loajální sluha); Macek přidává také Saturninovo jakési motto: "Narodil jsem se, abych byl šťastný, ne normální." Zkrátka, postava Saturnina byla, z mého pohledu, pozměněna do přespříliš nereálných tvarů, ale psychologie ostatních postav byla, dle mého názoru, dobře dodržena. Spousta popsaných situací poněkud křečovitě připomíná první díl a z mého pohledu příběh lehce pokulhává za jazykovou stránkou textu, teta Kateřina by asi poznamenala, že opakovaný vtip není vtipem.
Kniha se mi četla dobře. Bylo to přesně to,co jsem teď potřebovala. Jemný humor, oddechovka po těžkých tématech války.
Musím říct, že klobouk dolů spisovateli. Do druhého dílu se mi moc nechtělo, protože po takové době napsat druhý díl, aby to čtenáře nerušilo, aby si neřekl, že už to je úplně jiná kniha. A hlavně, že to nepsal ani stejný autor. Když se tohle všechno připočte, tak by to mohlo mít ještě větší hodnocení.
Takže kdo četl první díl vřele doporučuji i tento druhý. Přísloví tety Kateřiny a humor sluhy Saturnina je pořád stejný. ☺
Audiokniha, dárek
Snažila jsem se zaposlouchat, ale stále se nade mnou vznášela představa zubařského křesla a kolem lítaly pohlavky.
Pan Macek odvedl celkem slušnou práci, ale já mám ráda originalitu a opakovaný vtip není pro mě vtipem.
Co mám dělat s tímto fantem, na který teď právě myslím?
Odkaz…
P.S: Audioknihu tedy odkazuji ostatním spoluobčanům. Najdete ji ve veřejné knihovně.
Štítky knihy
rodinné vztahy svatba první republika, 1918-1938
Autorovy další knížky
| 2017 |  Saturnin se vrací |
| 2020 | Saturnin zasahuje |
| 2021 | Saturnin se představuje |
| 2018 | Ona, oni a já aneb Vychovatelem snadno a rychle |
| 2018 | 3x na horké stopě |
Kniha Saturnin se vrací je v
| Právě čtených | 24x |
| Přečtených | 1 375x |
| Čtenářské výzvě | 275x |
| Doporučených | 30x |
| Knihotéce | 333x |
| Chystám se číst | 181x |
| Chci si koupit | 29x |
| dalších seznamech | 6x |
Jirotkův Saturnin je moje nejoblíbenější kniha. Trochu jsem se bála pokračování, moc se mi do toho nechtělo, ale nakonec jsem to riskla...neměla jsem to dělat, opravdu se to nepovedlo, měla jsem problém knihu dočíst.