Saturnin se vrací
Miroslav Macek
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366026/bmid_saturnin-se-vraci-dge-366026.jpg
3
939
343
„Slavná humoristická kniha, která baví již několik generací čtenářů, pokračuje!“ Nevypočitatelný sluha Saturnin a jeho vynalézavost, pragmatičnost a netypický postoj k životu jsou zpět. A zároveň i všechny postavy, které jste si zamilovali: nesnesitelná teta Kateřina, krásná slečna Barbora, mudrující doktor Vlach, rozmazlený Milouš a laskavý, ale šibalský dědeček. Jaké jsou jejich nové eskapády, které jim Saturnin uchystá? Vzpomeňte si na knihu svého srdce a opět prožijte idylické léto u dědečka plné neuvěřitelných historek, gagů a komických příhod, jak je mistrně podává Miroslav Macek v pokračování Jirotkova nejslavnějšího humoristického románu.... celý text
Přidat komentář
Dlouho jsem zvažovala, zda si pokračování mojí oblíbené knihy vůbec přečíst, přeci jen autor už je jiný. Zvědavost nakonec zvítězila a jsem za to ráda. Od knihy jsem příliš neočekávala, prostě jsem chtěla vypnout a užít si hezké knižní odpoledne a přesně to se mi splnilo - dokonce i pár úsměvů se mi na tváři objevilo.
Jak už píšou čtenáři přede mnou, je to formálně podobné Jirotkovi, ale tak nudné a dokola se opakující, že se to nedalo vydržet do konce. Kdyby autor vybral jen to nejlepší a zkrátil knihu na čtvrtinu, tak by se to dalo, ale takto ne. Poslouchám audioknihy v rámci procházky na čerstvém vzduchu a někdy, i když se mi ven nechce, jdu jen pro to, abych si užil pokračování rozposlouchané knihy. U této knihy jsem se přistihl, že se mi nechce jít ven ne proto, že by bylo špatné počasí, ale že se mi nechce poslouchat tato audiokniha.
Zpočátku jsem byla nadšena, jak se Miroslavu Mackovi podařilo napodobit styl čtenáři tak oblíbeného Jirotkova humoristického románu. Jenže mé nadšení netrvalo dlouho. V každé kapitole se odkazuje na snad všechny detaily z původního saturnina, což od poloviny knihy působí velmi únavně, až jsem měla chuť toto dílko odložit, jak mě to neustálé opakování iritovalo. Děj příběhu je v podstatě stejný, stejná parta (plus podivnými nevtipnými průpovídkami hýřící novomanžel tety Kateřiny) tráví letní dovolenou v dědečkově sídle, podniká odtud výlety. A neustále se vzpomíná. Postavy se tu vlastně nevyvíjí, krom Milouše, který ztrácí svou blazeovanost šviháckého mladíka a po zapřažení do práce se zamiluje a nakonec se z něj vyklube docela sympatická vedlejší figura, navíc s básnickými sklony. Ano, občas se mi zvedly koutky v pobaveném úsměvu, ale jinak šlo o naprosto zbytečně nastavovanou kaši. A ilustrace? Brrr. Ztvárnění slečny Barbory, na kterém vypadá jako ošetřovatelka Annie Wilkisová z Kingova románu Misery nechce zemřít, Saturnin vypadající jako žabák přišláplý na rozpálenou vozovku, děkuji ne. Raději knihu. Ovšem jinou.
Hele jo, fakt jsem se párkrát pousmála až zasmála a tu saturninovskou dobu nebo náladu to vystihlo povedeně. Škoda, že to nepřineslo nový příběh a bylo to jen takový nastavení originálu, ale povedené nastavení.
Připomínalo mi to Divoké sny Maxipsa Fíka. Kniha nemá děj. Nesouvislé příběhy mnohdy bez konce spojují jen "nejkrásnější oči / ústa slečny Barbory" a "Chtěl jsem se Saturnina zeptat,..." To ale nestačí. Nejhorší jsou návraty na každou cenu.
Fakt jsem se bavila. Pro mě je to vtipná oddychovka a líbí se mi rozšíření party starých známých o strýce Františka, to je dobrej řízek :))).
Netvrdím, že jsem se nezasmál, naopak, v knížce je docela dost míst, kdy se vám koutky úst, ať už chcete nebo nechcete, pozvednou, ale chybí tomu nějaký příběhový rámec, který by izolované, rozdrobené gegíčky a vtípky pospojoval do uceleného tvaru. Škoda…
Dal jsem jen čtyři kapitoly audioknihy, v půli páté unuděně vzdal. Autor se snaží psát Jirotkovským stylem, to se mu daří ale jen formálně. Chybí tomu šťáva, duch - nevím jak to líp popsat. Jirotkova Saturnina si s oblibou přečtu i popáté a furt se při něm uchechtávám, tady nuda a jen marné očekávání - v další kapitole to už bude lepší, chytne mě to. Nechytlo.
Dlouho jsem se rozmýšlel nad tím, jaký komentář dám k této knize. Na rovinu musím přiznat, že mě neskutečně bavila a to od první chvíle. Proto se opravdu hodně divím, že má na DK tak nízká hodnocení. Já nejsem moc zastáncem předělávek a pokračování z pera a myslí jiných autorů, ale tohle se dle mého názoru hodně povedlo. Sám autora nemám v oblibě, protože si jej pamatuji z dob, kdy šťoural v politice a musím přiznat, že tehdy si to u mě jako člověk dost rozházel. O to více jsem byl překvapen, jak skvěle se zhostil napsání pokračování Saturnina. Kniha se čte velmi dobře, je vtipná a svědčí o inteligenci a jemném humoru autora, který navázal na nezapomenutelný a kultovní originál. Takže budu asi v menšině, ale mně se to opravdu moc líbilo a pane Macku, ač Vás nemám v lásce, klobouk dolů :)
V knize je pár vtipných a hezkých momentů, ale bohužel většinou jde opravdu o odkazy a někdy dokonce repliky z původního románu. Co mi opravdu vadilo byl neustále se opakující motiv - "Chtěl jsem se zeptat, ale..."
Co napsat?
Vykradený příběh (úspěšného autora Jirotky), přidáno několik nových situací rádoby Jirotkovým stylem a jazykem.
Autor mě nepřekvapil, myslím, že jeho životní filozofie spočívá (řečeno slušně) na "vypůjčování si".
Poslouchala jsem jako CD. Přiznávám, že jsem od autora čekala daleko víc, už od začátku jsem se ale hodně nudila, na rozdíl od Saturnina mi ani nepřišla vtipná. Zdá se mi, že autor jen profituje na "známé značce" a snaží se z toho vytěžit maximum. Soudím jako většina čtenářů - originál má zůstat originálem a toto pokračování působí až příliš šroubovitě. Zdá se mi to, nebo je to jen můj dojem, že Mackův styl nemá žádnou "šťávu"? Jeho kniha "Ona, oni a já aneb..." na mě totiž působila úplně stejně. Ale možná mu ještě zkusím dát šanci :-)
Saturnin je legendární klasika a pokračování se mu nemůže rovnat. Vyprávění samo o sobě není špatné, ale povětšinou je to přepis známých vtipů nebo vzpomínání na první díl. Proto to na mě trochu působí jako "vykrádání" úspěšného příběhu. Kdyby autor v tomto duchu napsal jinou knihu, jistě by dopadla lépe.
Co říct k této knize? Originál od Jirotky je prostě originál. Na druhou stranu je to pokračování po mnoha letech a je od jiného autora, který v době prvního vydání originálu ještě ani nebyl na světě. Přihlédnu-li k těmto okolnostem není kniha špatná. Autor se snaží napodobit styl, což se mu do jisté míry daří. Úsměvné to je, pobaví to a někdy jsem se i zasmál. Ve srovnání s jeho dílem Ona, oni a já aneb Vychovatelem snadno a rychle je to nohem lepší - lépe napodobňuje Jirotku a nepoužívá známé vtipy (snad až na dva případy). Jako lehkou oddchovou knihu na léto bych to neodsuzoval.
Původní Saturnin je moje srdcovka, ale bohužel toto pokračování je jen recyklace situací a monologů. Možná je to tím, že jsem přečetl nejprve původního Saturnina a na to navázal hned tímto pokračováním, ale bohužel tato kniha mě vysloveně zklamala. Snažila se tak urputně kopírovat styl předlohy, že nepřinesla vlastně nic nového.
Ačkoliv se jedná o pokračování, je velmi zdařilé. Dokonce je i snad lepší než původní kniha.
Děkuji všem přede mnou, že mi potvrdili můj dojem. Nic originálního, žádné nečekané vtipné situace.
Štítky knihy
rodinné vztahy svatba první republika, 1918-1938
Autorovy další knížky
| 2017 |  Saturnin se vrací |
| 2020 | Saturnin zasahuje |
| 2021 | Saturnin se představuje |
| 2018 | Ona, oni a já aneb Vychovatelem snadno a rychle |
| 2018 | 3x na horké stopě |
Kniha Saturnin se vrací je v
| Právě čtených | 24x |
| Přečtených | 1 375x |
| Čtenářské výzvě | 275x |
| Doporučených | 30x |
| Knihotéce | 333x |
| Chystám se číst | 181x |
| Chci si koupit | 29x |
| dalších seznamech | 6x |
Na knížku jsem se těšila, no Jirotka to není, ale i tak jsem se velmi bavila, knížka sice nemá nějaký ucelený děj, je to prostě popis prázdnin u děděčka, autor se snaží napodobit styl pana Jirotky. Jako víkendové čtení na chalupu ideální.