Satanská bible
Howard Stanton Levey
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/138409/bmid_satanska-bible-4k3-138409.jpg
3
445
91
Autor, věhlasný americký satanista a myslitel, objasňuje filozofii satanismu s pronikavostí, které se nedopracoval nikdo z jeho předchůdců. Vysvětluje, proč satanismus nehlásá falešný altruismus, ani nepřikazuje, aby člověk miloval bližního svého - když miluje především sebe. Satanismus je výrazně egocentrická filozofie založená na přesvědčení, že lidské bytosti jsou v podstatě sobecká a mnohdy i násilnická stvoření, která dbají především na vlastní prospěch. Satanismus pochopil, a nestydí se veřejně hlásat to, co se kolem nás dnes a denně děje, ale co my si nepřejeme vidět a raději setrváváme v iluzích: Nevítězí ten, kdo má pravdu, nýbrž ten, kdo má moc. Nežijeme v pohádkové krajině, kde jsou dobré skutky odměňovány a která oplývá mlékem a strdím, ale ve světě atomových bomb, v němž se musí každý postarat sám o sebe. Moderní satanistická církev vznikla poslední dubnové - Valpuržině - noci roku 1966. Hlavním účelem bylo shromáždit skupinu podobně smýšlejících sympatizantů, nikoli obnovit dávné rituály "černé mše" odvozené od křesťanských bohoslužeb.... celý text
Esoterika, astrologie, okultismus , Náboženství
Vydáno: 2012 , Baronet
Originální název:
The Satanic Bible , 1969
více info...
Přidat komentář
Myslím, že na světě je jen málo knih které by poskytovaly tak neuvěřitelně tvrdý střet představ s realitou, jako je Satanská bible. Už jen když se řekne ten název, člověk si představí v kůži(nejlépe lidské) vázaný, tlustý grimoár plný oplzlostí a popisů krvavých rituálů. A pak berete do ruky tenkou brožurku malého formátu, začnete číst a...a nic. Satanská bible je vcelku neškodný manifest vymezující se proti některým konzervativním názorům, trochu dětinsky kope do křesťanství a rádoby morálky a zazní v ní i několik motivačních a psychologických postřehů, které dnes můžete znát z řady jiných knih o osobním rozvoji. To celé, co kniha hlásá je vlastně filosofie "vědomého sobectví" očividně vycházející z Nietzscheho a klidně by se bez toho ďábla i obešla. Napsané je to vcelku šikovně, že se s tím v mnoha ohledech vlastně ani nedá nesouhlasit. Ale revoluční knihu zla, kterou když si budete číst v tramvaji, tak se lidé budou křižovat a odsedávat si, v tom opravdu nehledejte(na to existují daleko zrůdnější knihy - třeba Taryho svět nebo O čem sním když náhodou spím apod.)
Tato kniha byla napsána před více jak půl stoletím, přináší pohled na satanismus jako na filozofii. Na počátku se dočtete o Satanském devateru a poté je kniha rozdělena defacto do čtyř knih odpovídajících čtyřem živlům: Knihy Satanovy (oheň), Luciferovy (vzduch), Belialovy (země) a Leviathanovy (voda) . Jako studijní materiál k poznání jiného náboženství to vůbec není špatné dílo.
"Oplácejte ránu ránou, pohrdání pohrdáním, odsouzení odsouzením - a k tomu štědře přidané úroky z úroků. Oko za oko, zub za zub vždy čtyřnásobně, stonásobně! Staňte se pro svého protivníka zosobněním hrůzy, a až vám půjde z cesty, bude o něco moudřejší a bude mít o čem přemítat. Tak si získáte respekt mezi všemi stavy a váš duch - váš nesmrtelný duch - bude žít, ne v nějakém nedosažitelném ráji, ale v hlavách a tělech těch, jejichž respekt jste si získali."
Chodím občas na pivo s jedním moderním satanistou a tento moderní satanista mi právě LaVeyovu knihu vřele doporučoval. Možná s očekáváním, že číst něco takového, jakožto dobrý syn své katolické matky církve, rázně odmítnu. Ale podporovat obraz katolíků jako přešlechtěných pokojových květinek, které upadnou do mrákot při představě, že by Satanskou bibli byť jen vzali do ruky, jsem nechtěl. A taky jsem byl docela zvědavý...
Po celou dobu čtení téhle knihy jsem se nedokázal donutit ji brát vážně. Sorryjako. Přišlo mi to prostě celé celkem legrační a takové vlastně i milé, jako když si malé děti hrají na mafiány nebo na vyvolávání duchů, nebo trochu větší děti s vážnou tváři provozují nějaký ten LARP. Já vím, Baudelaire si už dřív všiml, že "největší trik, jaký kdy ďábel provedl, bylo přesvědčit svět, že neexistuje" a také Chesterton upozorňoval na to, že když budeme brát ďábla jako legrační postavičku, přehlédneme jeho nebezpečnost. Ale stejně...
Satanská bible svými postoji dost vychází z Nietzscheho a jeho přesvědčení o tom, že člověk má právo uspokojovat své vášně, touhy a potřeby bez zvláštních ohledů na druhé. Tím není nijak převratná a vlastně tím není ani příliš vzdálená od různých současných seberozvojových knih. Její podvratnost má spočívat ve vymezení se vůči Bibli, ale kontroverzní dialog s reálným křesťanstvím nevede. Jasně, částečně se vymezuje vůči maloměšťácké morálce a náboženskému pokrytectví v USA na konci šedesátých let, kterou si identifikuje s křesťanstvím jako takovým. Ale křesťanství moc nerozumí, vytváří si z něj karikaturu, na kterou pak jakoby-odvážně útočí. Jenže porazit slaměného panáka, to žádný výkon není. Když třeba píše, že "katolíci věří, že protestanti přijdou do pekla", nepíše pravdu. A když zesměšňuje katolickou představu o nebi jako o místě, kde se bude v nudném nicnedělání jen drnkat na harfu, stává se sám trochu směšným - taková "představa o katolické představě" by se dala shovívavě chápat u malých dětí někde na pískovišti, u dospělého člověka to zarazí.
(Přesto jsem výše popsané pasáže četl se zájmem. Jednak bylo zajímavé vidět jak katolická církev vypadá z pohledu odjinud. A také jsem se neubránil otázce, jestli si za mnoho těchto odsudků nemůže křesťanstvo svým necitlivým veřejným angažmá vlastně samo. No, myslím, že často může, v Americe šedesátých let i v Česku dnes.)
Můj postoj k poselství téhle knihy je nakonec podobný jako k Nietzscheho úvahám - totální pocit nekompatibility. A smutek z toho, že sdílení vzájemně tak odlišných světonázorů nejspíš není možné, není to v lidských silách. Vím, tvrzení, že dávat je krásnější než brát a dávat sebe je vůbec to nejkrásnější, to opravdu zní jako prázdné klišé a alibi slabých a neúspěšných. Nikomu to neberu.
Na Satanskou bibli jsem si nečekaně vzpomněl 30. dubna. Valpuržinu noc (největší svátek satanismu) jsem totiž nestrávil někde u ohně, ale byl v Itálii součástí slavnostního skládání věčných řeholních slibů své karmelitské přítelkyně, které jsem na její výslovné přání absolvoval v roli ministranta. A viděl zblízka jak Lásku ve tváři své megaoblíbené sestřičky, tak radostnou víru karmelitek, kterých tam bylo tolik, že jsem je ani všechny nespočítal. Proč to tady zmiňuju? Protože to byl tak hmatatelně krásný a mimořádně čistý zážitek s trvalým otiskem do dalšího žití mnoha účastníků, že prostě nevěřím, že je možné něco podobného zažít na satanské mši. Ne, nevěřím.
Jistě, žít jen pro prosazování sebe je možné, nehodlám to odsuzovat - ostatně, i mnozí nominální křesťané tak fungují a minimálně sklony k tomu má skoro každý -, ale jsem si jist, že bytí pro druhé v dobrovolném svobodném sebedarování je zásadně plnějším uskutečňováním smyslu našich životů.
"Kdykoliv si lež zbuduje trůn, nechť je bez lítosti a žalu napadána, neboť pod vládou falše se nemůže nikomu dařit dobře."
Kdy jindy to číst než dnes, je Valpuržina noc, pár minut po půlnoci!
Na Bibli svaté většina lidí neshledává nic špatného, tak proč by se Satanská Bible měla zakazovat?! Čti, co chceš a udělej si na věc svůj názor! Biblické desatero je uznávaným vzorem chování, ale proč by Satanské devatero mělo být odmítáno?! Žij svobodně, dodržuj pravidla, neubližuj slabším! Věříš-li tomu, čti dál, nevěříš-li, nech tak!
*knihu jsem četla v 17 letech, tohle je recenze z té doby*
Musím se přiznat, že knihu jsem četla s jinou obálkou, měla jsem ji půjčenou z knihovny. A ta obálka (černá s červeným pentagramem s hlavou kozla) mi k tomu přišla vhodnější. I když tato taky není špatná.
Myslím, že Satanskou bibli by si mohli přečíst i lidé, kteří se o tohle nějak nezajímají, nebo kteří to odsuzují, protože si myslím, že předává některé důležité myšlenky. Je to poměrně malá knížka a je přečtená poměrně rychle. Samozřejmě to má své mouchy, má jich to víc, ale objevují se zde některá důležitá poselství, např. že člověk by se měl spoléhat sám na sebe, že bychom si měli sebe vážit, že pozitivní přístup vede k dobrým věcem, že bychom neměli ubližovat druhým, .. Naproti tomu jsou zde i negativa a nějaký ten bizárek, u kterého jsem se spíš tak pozastavila nebo pobavila, některá tvrzení z Bible (nebo přinejmenším jedno) jsou tam trošku překroucená, aby se to Antonovi hodilo do krámu, ale základní myšlenka je dobrá. Je to tedy "náboženství" nebo filozofie hodně ofenzivní, dost to útočí na křesťanství, trošku i na ostatní náboženství a hlavně církev. Také je satanismus hodně egocentrický, ale říká, že bychom neměli ubližovat druhým. Na konci u enochiánských klíčů mi přišlo, že se tam už (mimo ty úvody) opakovalo vesměs to samé, ale přeskákala jsem to rychle.
Celkově si myslím, že satanismus má své nedostatky, ale určitě byste mu měli dát šanci a nezatracovat ho podle stereotypů a různých kravin, které jste o něm povrchně slyšeli.
Četl jsem ve čtrnácti, a nijak zvlášť mě to - navzdory očekávání- nezaujalo. Respektive to zklamalo má pravděpodobně příliš velká očekávání. Nečekal jsem pouhou opozici ke křesťanství, ale něco zcela nového. Organizované náboženství je vždycky svým způsobem zlo. Pak jsem to četl znovu ve dvaceti a už se mi to zdálo lepší... Přišlo mi to jako taková slabší, populárně-naučná vykrádačka Nietzscheho a spol.,ale pár užitečných a pěkně formulovaných myšlenek tam samozřejmě je (*Satan není láska vyplýtvaná na nevděčníky*) & není to tak zvrhlé, nechutné a nesmyslně si protiřečící, jako je z velké části *originální* Bible Svatá, která v ní obsažené dobré myšlenky taktéž vykradla jinde. Doplňte si vzdělání. Navíc LaVey sám byl minimálně solidní hráč na klávesy, což se o zástupech lidí, kteří psali a revidovali Bibli Svatou říct pravděpodobně nedá, lol. Bigbít! Jo! Celkově lepší průměr.
Ke knize jsem se dostala relativně zajímavým způsobem v pubertálním věku, kdy vzrostl můj zájem o vše, co nespadá do standardních osnov studenstva. Dílo je samo o sobě zajímavé, protože odráží velké množství psychologických efektů patrných na každém z nás. Převážně se otírá o téma ega a jeho uchopení, což autor podává velmi zajímavým způsobem. Mě obecně ale vždy přišlo zbabělé a alibistické nacházet v sobectví omluvu v podobě upřímnosti. Samozřejmě, že podstata člověka není založená na altruismu a bezelstnosti, ba dokonce ani na sounáležitosti bez očekávání, které je ve výsledku projevem sobeckého jednání. Naším úkolem je snaha o to, být lepší - tak prosté to je. V závěru nikdo, ani autor nechce žít ve světě, v němž se lidé přestanou snažit probouzet v sobě to nejlepší. Abych mu nekřivdila - on to ani netvrdí. Ovšem, v jakékoli civilizované společnosti bude skupina těch, kteří budou mít neustálou potřebu být v opozici. Je to psychologický fenomén, který nám dává pocit výjimečnosti. Autor se musí stavět do opozice náboženství, jelikož by se v opačném případě neměl o co opřít. V závěru, kniha nepřichází s novými ani přelomovými myšlenkami, nabízí nám určitý pohled na nás samotné a záleží také pouze na nás, jak s tím naložíme. Dílo je nebezpečné v rukou neukotveného jedince, který hledá odpovědi, nikoli otázky.
Četl jsem to dávno, v době hledání. Stejně jako spousta jiných náboženství sice nabízí nějakou ucelenou strukturu pojímání světa, ale tím, že se neustále snaží být v opozici ku křesťanství a zároveň ustavuje velmi podobnou strukturu a rituály si mě nezískala. Přijde mi že je vlastně fuk, jestli na první místo postavím sebe podle satanské bible, nebo se přidržím desatera a budu milovat bližního JAKO SEBE SAMÉHO. Každý, bůh i ďábel je egoista. Ale za přečtení to stálo.
Kniha, která nesedne úplně každému. Zastávám názoru, že prvně si knihu musím přečíst pak kritizovat. Tady nebudu vyzdvihovat ani kritizovat. Stejně jako byla povinnost přečíst si bibli, přečetla jsem si i druhou stranu mince.
Tato kniha určitě vytvořila dva tábory: ty co jí odsuzují jako naprostý nesmysl a ty co jí holdují. Já osobně moc neočekával a proto jsem byl hodně překvapen myšlenkami, nad kterýma doteď občas přemýšlím a tím jak skvěle vystihuje dnešní dobu. Určitě se k ní budu ještě vracet a mohu doporučit všem co se o esoteriku a okultismus zajímají.
Tak jo, k tomuhle jsem se hodně dlouho nedokázal dokopat, ale jděme do toho. Satanská bible mi tak trošičku provokativně pro ty lidi co mi občas přijdou do pokoje stojí vedle Bible na pravé straně a Koránu na straně levé. (Mimochodem, čistě ze sociologického hlediska je zajímavé, že většina lidí je zaražená Koránem a mnohem méně Satanskou biblí.) A aby byl efekt dokonalý, vedle bible stojí Mein Kampf a vedle něho Anarchokapitalismus. Nu a myslím si, že efekt skutečně dokonalý je.
Tak, dost duchaprostého plkání a teď ke knize. Předem je důležité si jako vždy říct o formátu knihy. Jedná se o jakéhosi druhu filosofický spis, který je ovšem – zjevně pro dosažení poněkud intimnějšího, osobnějšího efektu – psán relativně emotivně. Všude se vám to hemží vykřičníky a citově zabarvenými slovními spojeními. Hlavně pak v první knize. Zde je nutné zmínit, že kniha nemá jednotnou strukturu. Je dělena na čtyři knihy plus Enochiánské klíče. A co z toho má pro normálního člověka opravdu smysl číst? Úvod, Knihu Satanovu a Knihu Luciferovu. Dále Bible obsahuje ještě Knihu Belialovu a Knihu Leviathanovu, ty číst smysl má, pokud vás baví různé kuriozitky. A klíče… Asi jako číst si Žalmy. Pokud vám nikdo nevymyl mozek, bavit vás to rozhodně nebude.
Ale co kniha přináší? Jak jsem řekl, pokud si přečtete první dvě knihy, je to celkem zajímavý filosofický spis. Po devatenáctém století plném okultních kroužků které mezi sebou prostřednictvím zlého slova bojovaly, konečně přišel někdo kdo se rozhodl svou náboženskou vzpouru postavit na filosofii s celkem přijatelným základem. Zajímavé je, že kniha vlastně neobsahuje ani kapku nihilismu, to na čem stojí, to je neohedonismus, který sice možná postrádá morální základ filosofického charakteru, ale mohli bychom říct, že stojí na základě etickém, na takovém, který hledí hlavně na člověka a jeho život. Tak bychom si vlastně mohli spojit LaVeyovský satanismus s existencialismem, ale časem bychom zjistili, že je to omyl. Existencialismus (nebo alespoň to, co za existencialismus běžně považujeme, ten sartreovský a camusovský) vychází z apriorního předpokladu, že bůh, ani jiné „nadskutečné“ síly neexistují. Samozřejmě, mohli bychom argumentovat, že Satan je vnímán jako jakási metafora a klíče jsou pouhou mantrou ve stylu východních náboženství, která slouží ke koncentraci a blablabla… Ale notak, když už do toho šel LaVay a začal si tohle zbytečné divadélko, pojďme do toho také. Takže satanisté (a když říkám satanisté, myslím tím vždy ty, kteří se řídí LaVayovou knihou) přišli s revolucí, která by je odvedla od dosti absurdní představy boha, ale s revolucí, která vede k bohu, akorát zadními vrátky. To jak idiotská tato myšlenka je, to nebudu rozebírat, bylo by to spíše na nějakou plodnou debatu. A místo toho, aby se osvobodili od nadpozemských patlanin, přišli s další, která stojí pouze na tom puberťáckém principu vzpoury proti něčemu, co se stalo konvencí. Zlatá beat generation, ta alespoň pro své chování nepotřebovala žádného Satana.
A více ke knize asi neřeknu. Raději zopakuji příměji: kniha má filosofický základ, který je celkem rozumný a který může přinést člověku nevzdělanému v konvenční filosofii zajímavé podněty a některé konkrétní citáty by mohly být považované za docela chytré, ale jenom někdy a zbytek je jen nezajímavý a hloupý balast.
Závěrem si dovolím maličko se rozčílit. Vždy mě fascinovala ta tendence okultistů, spiritistů, ezoteriků a ďáblologů, jak by řekl Eco, ale i satanistů přivlastňovat si jména. Ano, judeo-křesťanská tradice nás k tomu tak trochu dokopala, protože to dělala dřív s polyteistickými náboženstvími, ale stejně. Proč sakra z Leviathana dělat pekelné kníže, když i v bibli představoval de facto prstě velrybu? To, že autor biblického textu Job velryby neznal nás nenutí k tomu abychom z nich dělali zatracená pekelná stvoření, ne? To s Luciferm je také při nejmenším nejisté a když na seznamu „pekelných jmen na prvním místě stojí Abaddon, zdá se mi to upřímně dost sebemrskačské. Buďme k sobě upřímní, ve Zjevení Hospodin (haha) vypouští na svět zhoubné rány (v tomto případě se jedná o druhou sedmu, polnice) a jeho děti bojují proti Satanovi, ten sice může být považován za součást „plánu“, bůh je všemohoucí (další potupa pro satanisty), ale sotva ho můžeme dávat na stejnou stranu s věcmi, které zapříčinil v daný moment sám Bůh. Pročež Abaddon musí být nutně považován za anděla bezezbytku a rozhodně není padlý anděl. Vážně satanismus tak moc postrádá jakoukoliv svébytnost?
Pod pojmem "satanismus" si leckdo představí mnoho věcí, ale není pevně dáno, že to musí být támhle to, či ono apod. Satanismus může s sebou nést pálení kostelů a ničení všeho živého, jak si mnozí představují, ale Anton zde předvádí jiný typ satanismu a v podstatě ho reformuje a přetváří ho spíše ve filozofii a v "lidštější" formu.
Satan je zde víceméně popisován, jako symbol vzdoru vůči křesťanství a celkově náboženskému pokrytectví a odmítá se mu podvolit. Mě osobně se třeba líbí, že neuznává křesťanský způsob nastavení druhé tváře, poněvadž mi přijde nesmyslné a nesprávné takto konat a v této knize se právě píše, že naopak by se dotyčný měl bránit a měl by konat dobro jen vůči těm, kteří si to opravdu zaslouží a neplýtvat dobro na nevděčníky.
Pak však kniha také obsahuje různá kouzla a zaříkávadla, která pro mě ale ruší autenticitu celé knihy, jelikož se celou dobu v podstatě tváří, jako hodnověrná a smysluplná filozofie pro selsky smýšlející lidi. Ač se zajímám o okultismus a nevadí mi temné umění, pro tuto knihu je to trošku fatální problém, který jak už jsem popsal, ruší autenticitu knihy a může mnoho lidí zklamat a veškeré to poselství, o nutnosti rozumu apod. jakoby bylo najednou vágní. Toto pak donutí čtenáře přestat knihu vnímat vážně.
La Veyánský satanismus není nic moc jiného než spletenec různých tupých rituálů smíšených s povrchní ideologií. Ačkoliv se první část satanské bible čte fakt svižně a dobře, nejedná se o nic jiného, než o tzv. Nietzscheho pro debily. La Vey prostě bez patosu a bez možnosti nad něčím se pořádně zamyslet na vás chrlí svá moudra o křesťanství a církvích (se kterým se dá v mnoha věcech souhlasit) a vyzdvihuje egoismus, nic víc, nic míň. Konečné zhodnocení: Ačkoliv kniha krásně zdobí knihovnu, osobně preferuji zajímavější formu okultismu, která je zakomponovaná v literatuře 18. a 19. století, popřípadě výplody z šílené mysli Aleistera Crowleyho.
Satanská bible, musel jsem tě přečíst, protože to byla skoro povinnost. Aspoň pro člověka který poslouchal Root a Törr. Aby zjistil co to ten satanismus je, nebo by měl být. Takže jsem od své temné kamarádky sehnal výtisk tohoto skvostu. Udělal jsem si večer čas a ponořil se do čtení.
Čekal jsem, že se hned ponořím do dějin satanismu a čarodějnic. Taky jsem čekal spousty temného čtení o vnitřních démonech a nechutných částech lidské duše. Které je možno porazit pomocí pána pekel. Jenže to tak nebylo. Nezjistil jsem nic zajímavého, krom pár maličkostí, které se vztahovali k mládí a životu LaVeye. Chápu, že v sedmdesátých letech to mohlo být kontroverzní, ale dnes už ne.
V prvom rade si treba uvedomit, ze autor silno reaguje na krestansku cirkev. Dielo sa sklada z dvoch casti. Jedna je teologicka a druha prakticka. Myslim ze v dnesnom cloveku by mal pan LaVey viac privrzencov co sa logiky myslenia tyka. Cirkev je postavena na tom, ze clovek je tvor egoisticky, ktory ma svoje potreby a mal by ich uspokojovat. V zasade s nim suhlasim. Druha cast knihy, kde sa nachadzaju opisy ritualov a podobne nemusi byt pre vsetkych citatelov zaujimava, myslim ze tu sa najde len niekto, kto sa venuje magii.
Štítky knihy
Kniha Satanská bible je v
| Právě čtených | 8x |
| Přečtených | 651x |
| Čtenářské výzvě | 12x |
| Doporučených | 18x |
| Knihotéce | 209x |
| Chystám se číst | 91x |
| Chci si koupit | 44x |
| dalších seznamech | 5x |
Byť s LaVeyovými myšlenkami a vnímáním světa nesouhlasím, musím uznat, že jeho satanismus je vlastně tvrdým odrazem reality a animálních pudů, které jsou v každém z nás. Mnoho z jeho postřehů o náboženstvích nebo společnosti i dávají smysl, ale jindy jde zpozorovat, že má pořád ono černobílé americké vnímání, které rozděluje na my a oni. Jde to i vidět na tom, jak podporuje zlobu a nenávist, kterou musí jedinec proti svému nepříteli obrátit stonásobně. Nic proti tomu, aby člověk myslel na sebe (společnost tak bohužel přeci jen funguje), ale prožitky a smyslnost byly součástí i různých pohanských rituálů a ty přes své propojení s přírodu byly přeci jen přirozenější než tahle smutná odezva na křesťanství.