Preludia & nokturna
Neil Gaiman
https://www.databazeknih.cz/img/books/69_/6908/bmid_preludia-a-nokturna-5Jo-6908.jpg
5
670
97
Sandman, velký Morpheus, pán snění, je při nešťastném magickém obřadu uvězněn na Zemi. Po letech se mu sice podaří ze zajetí dostat, nabírá síly a pomalu dává své království dohromady, ale ještě ho čeká dlouhý boj o své symboly moci, než jejich noví majitelé nadělají více škody.
Literatura světová , Komiksy , Fantasy
Vydáno: 2002 , Crew
Originální název:
Preludes & Nocturnes , 1995
více info...
Přidat komentář
Nejlepší věc, co jsem četl v poslední době. Je to natolik komplexní zážitek, že mi nemůže radost zkazit ani několik sofistikovaných názorů outta subculture bez kontextu, zde. To už je taková klasika, že se může ke všemu vyjadřovat každý a pak to někdy končí, jak to končí :)
Gaiman je genius. Vlastně není, zdejší někteří ho nedocenili! Měl by se z toho poučit a udělat to jinak, podle nich! :D
Konečně, Pískomuži, jsme stanuli tváří v tvář...
A vůbec to nebylo špatné setkání. Gaiman střílí jeden nápad za druhým, žádná zhovadilost pro něj není dostatečně zhovadilá, aby ji nešlo ještě vyšperkovat a žádný obskurní DC superhrdina dostatečně obskurní, aby jej nešlo použít/zrecyklovat.
Nicméně... jsem čekal kapku víc. Do téhle knížky jsem šel jako do svatého textu komiksového žánru, kterého bych se měl dotýkat jen v rukavicích, posvěcených Kolegiem Stana Leeho a Billa Fingera, a číst jej, mrskaje se nedovařenými špagetami se slovy „NEJSEM HODEN!"
Nebylo to špatné, bylo to dost jiné – takový grafický román jsem do nynějška namoutě ještě nečetl. Ale zkrátka něco mi tu chybělo – možná to bude tím přílišným rozkročením, rychlým stylem řešení nebo záporákem, který je zajímavý až na konci (byť povídka 24 hodin s jeho účastí je více než fajn). Je pravděpodobné, že tady si Gaiman s týmem ještě ověřovali nahuštění míče a góly začnou padat až příště... Každopádně tu šanci mu dám, nicméně tento díl ponechávám bez *.
Četl jsem pár kousků Sandmana už někdy v pubertě - a už tehdy zaujal. Dokonce natolik, že i po více než deseti letech jsem si vybavil základní kostru děje (je vždycky skvělé, když toto kniha dokáže). Ačkoli seriály a filmy dle knih spíše nevyhledávám, v tomto případě dle ohlasů půjde o čestnou výjimku; a jelikož kniha má vždy přednost, rozhodl jsem si osvěžit paměť. Dýchlo to na mě ještě mocněji, než v minulosti.
Příběh jako takový je v podstatě jednoduchý... a současně vůbec. Už jen díky tomu plně spadá do mého vkusu. Snad jediným slabým místem je pokus naroubovat do příběhu i Ligu spravedlnosti, což alespoň vyznívá komicky, když nic jiného. Naopak některé další charaktery (zdravím, Johne Constantine!) mi zde mimořádně seděly. Stejně jako všechny ty hororové vibes, které pro mě dílo dělají mimořádně čtivým. Ale především - je to psáno s obrovskou fantazií a nebojí se to (ze své podstaty) zkombinovat cokoliv.
Vynikající rozjezd, tady není nad čím váhat.
Seriál se mi libil, ale komiks? To je docela něco jiného. Úžasný pribeh, neskutečné ilustrace a čas Vám ubíhá. Jesteze ma tolik dilu. Tak honem na další.
Tento komiksový příběh je děsivý a okouzlující zároveň. Gaimanova fantazie je obdivuhodná a celý příběh se nepodobá ničemu, co jsem dosud viděla nebo četla. Je to jako sen. Nejdříve jsem viděla seriál Sandman, který mě okouzlil, tak jsem se postupně pustila do knih. A knihy mě okouzlily svojí hloubkou minimálně stejně jako seriál. Obdivohodné je, že i když se jedná o svět fantazie a snů, tak hlavní slovo nakonec mají naprosto lidské vlastnosti a celkem obyčejní lidé. Postava samotného Sna i dalších Endless je bezvadně vystavěná a vymyká se jakýmkoli hrdinským stereotypům. Knihy i seriál bych doporučila komukoli, kdo má chuť se zasnít. Nebudete se chtít z těchto temně krásných snů probudit.
Když jsem dal několik dílů seriálu, došlo mi, že si s komixu už pamatuju jen střípky, hlavně souboj v Pekle. Který se imo seriálu povedl o něco lépe...
Napadá mě ale, že Sandman možná čeká ještě na nějaké nové médium, něco interaktivního mezi filmem a komiksem. Něco, co by ho zároveň rozhýbalo i dovolilo zastavit. Prakticky každá stránka vás totiž dovedou donutit k zamyšlení, k úvahám a pohledu do nikam, aby si mozek zpracoval věci, které vás předtím vůbec nenapadly. Seriál tohle substituuje volným tempem, kdy záběry vyplňuje jen pár jednoduchých prvků doplněných Sandmanovým monologem.
Stylová, bizarní a dumající mytologická jízda je rozhodně jeden z těch kusů, které se hodí otevřít po čase znova. Tehdy, když už jste prošli dalšími sny a možná i nějakou tou smrtí;-)
Rozbehol sa serial, (mimochodom vyborny... vazne! s uctou k predlohe, vyborny casting, triky, estetika komiksu)
A tak som si zobral zase do ruky Sandmana, mam kolorovane vydania. A nelutujem jedine euro. Boze to je tak dobry komiks. Ako... milujem Hellboya, Loba, Hellblazera aka Constantina, Myty, mam rad stryka Skrblika a kacerov, mam rad Liberty Meadows a RedMeat... hocico...lenze k tomuto sa proste musite vracat s laskou. Ak mate radi temno, mystiku, mytologiu, taky ten obrovsky zapas dobra so zlom o ludske duse a podobne ptakoviny.... Je to neopakovatelny zazitok prejst postupne tymi asi 10 knihami.
Po seriálu jsem prostě potřebovala přečíst komix. Prostě jsem musela. Komix se mi líbil ale seriál je o dosti lepší za mě tedy.. Postava Morfea je v knize obludna a opravdu taková jaká má být a nelíbíl se mi bála jsem se ho... Ale v seriálů ho naopak vystihli více což oceňuji (přidali mi kapku sexy vzhledu) což bylo o mluhem lepší.. Komix hodnotím i přesto plným počtem hvězdiček jelikož prostě srdeční záležitost a kdo nepochopí ať ani nečte.. 5 ⭐
Přestože jsem dlouho přemýšlel o čtení Sandmana, nějak jsem to pořád odkládal, a nakonec jako první viděl seriál. Překvapivě mi to nijak neublížilo a možná jsem si knižní verzi o to víc užil. Oproti seriálu je totiž mnohem logičtější, vše je tam dobře vysvětleno a příběh má podle mě i trošku lepší smysl. Hodně věcí je stejných, ale seriál pak nabízí i nějaké komiksově zkrácené scény trošku rozebranější, takže to je taky plus, ale hlavní je, že proti seriálu komiks rozhodně není vleklá nuda.
Dominuje taková ta klasická kresba, která je pro Gaimanova díla typická, i když se čas od času mění kvůli různým autorům, ale základ tam je zcela typický. Někomu taková kresba může vadit, já jsem si už zvykl a je pro mě opravdu téměř až archetypální pro Gaimanovu tvorbu. Plně pak chápu tvrzení, že jde o jeden z nejzákladnějších komiksů světa, protože tohle je prostě bomba, kterou si musí přečíst každý, kdo chce ve světě komiksu něco vědět. Tenhle příběh je krásný, zajímavý, místy zábavný, jindy mytologicky zvídavý, originální i klasický. Mísí se v něm prakticky všechny emoce a má jak dobrou akci, tak krásnou výstavbu příběhu a pozadí, stejně tak "nudnější" scénky jsou dostatečně atraktivní, aby si čtenáře udržely.
Samotný příběh je pro mě pecka a musím opět říct jediné slovo, Gaiman. Moderně pojaté fantasy, které v sobě snoubí mytologii, historii a fantazii, kterou kombinuje s prostředím 20. století a hlavně moderním narativem. Ne nadarmo se mi jeho knihami a komiksy začíná plnit knihovna. Premisa příběhu je dost dobrá, místo Smrti zajmete Sen a co pak s tím... Zbytečně se ale nezatěžujeme vězením a spíš řešíme, co se vše děje potom, co je potřeba vše napravit a vrátit do starých kolejí. Morfeus se tak nestřetává jen s vězněním samotným, ale i následky a změnami, které se mezitím staly. Pátrání po relikviích je super a knižní verzi musím uznat, že i poslední kapitola se Smrtí nebyla nudná a měla smysl. Takže paráda, těším se na další díl, který se mi už v seriálu moc nelíbil, takže si spravím chuť. :3
Po shlédnutí seriálu, který se mi upřímně líbil, jsem se musela pustit do komiksů, ale počítala jsem s tím, že to nebude tak dobré jako seriál. Mýlila jsem si, v tomhle ohledu se mýlím často. Nedokážu posoudit, jestli je lepší seriál nebo komiks, ale po dlouhém uvažování jsem se spokojila s tím, že ani jedno dílo není horší nebo lepší, obě mají něco do sebe.
Na začátku jsem se dost ztrácela. Možná to bylo jen tím, že komiksy nečtu tak často, ale první kapitola mi přišla zmatená a kdybych neviděla seriál, asi bych jí nepochopila. Nicméně všechno je později vysvětleno, takže to nevidím jako velký problém. Kresba mi ze začátku neseděla ale později jsem si na ní zvyknula a začala se mi velmi líbit. Když píšu tento komentář, už mám za sebou další díly v barevné verzi ale tuhle knihu jsem četla černobílou. Barvy tomu dodaly šmrnc, to musím podotknout.
Moje teorie zní, že Gaiman neumí napsat něco špatného. Zatím jsem spokojená snad se vším, co jsem od něho četla.
(SPOILER)
Musím přiznat, že komiksy moc nečtu, tento mě ale nadchnul. Seriál mě dostal ke knize a z obojího jsem nadšená (i když k seriálu jsem měla jisté výhrady). Nejlepší věcí na knize je nepochybně nápad a jeho zpracování. Opravdu jsem byla moc nadšená z toho, jakým směrem se příběh ubíral. Od začátku do konce. Wow. A nečekaně jsem v knize našla i několik věcí, nad kterými je třeba se zamyslet.
Mimo jiné se ilustrátoři na knize pořádně vyřádili a design vypadá moc dobře.
Ke knize mám jen jednu výhradu. V komiksu nemusel být odkaz na jiné postavy od DC. Chápu, že chtěli tvůrci upozornit na své jiné práce a jejich světy prolnout. Za mě ale kouzelný příběh Morfea a akční život Ligy spravednosti (pokud se teda nepletu v postavách) vůbec nesedí k sobě. Autoři od této části mohli klidně upustit a příběhu by to nijak neuškodilo.
Dávám pět hvězdiček za snový příběh a jeho zpracování *****.
Sandmana si chci přečíst už léta a neustále jsem to odkládala, až seriál mě přiměl konečně se do něj pustit. Takže jsem četla víceméně souběžně. Černobílé vydání, které máme v knihovně už léta. Skvělé, postupně pojedu dál. Gaiman je prostě... Gaiman. Ta jeho fantazie je vtahující, báječná, neskutečná.
Skvělé jako vždy. To je prostě Neil Gaiman. Co musím vyzdvihnout je Neilovo umění zklidnit čtenáře dějem, a pak ho naprosto šokovat nějakou brutální scénou nebo smrtí. Vzhledem k tomu, že mám za sebou i seriál, tak jsem celkem překvapená, jak komiksový Sen umí být nemilosrdný nebo neempatický. Nechci samozřejmě říct, že by nebyl vůbec, jen ten seriálový sen je asi pro publikum "líbivější".
Neil Gaiman, mistr imaginace. Mít tak jeho hlavu! Komiks mám ještě v černobílém vydání z roku, ehm, už se ani nepamatuju jakého. Ale pokaždé, když ho otevřu, zase se v tom příběhu pána Morfea a jeho sourozenců Věčných ztratím. Teď s příchodem seriálu bylo nutné otevřít první dva díly znovu a byla jsem opět vtažena do děje a moc jsem nevnímala okolí. A ty sny potom!
V komiksu vnímám vždycky dvě roviny logicky.
Psanou a obrazovou. A zatím na mě obě rovnoceně způsobily u Zámku a klíče a všech prací Lemireho.
Tady jsem byla nejdřív převálcována scénářem…protože Gaiman.
Ano TEN Gaiman- Koralina, Oceán na konci uličky nebo Kniha hřbitova.
S Neilem to mám tak, že prchám do jeho světa, když potřebuji zahrát na strunu dětských strachů a správně se bát, jak to jde jen s ním.
Tato věc ale v dětských rukách nemá co dělat.
Kresba je mistrovská s citem pro detail.
Je tu násilí, drsný jazyk i peklo. Do kterého bych Neila následovala tisíckrát.
A hlavně mytologie a odkazy na ní.
Z mého pohledu někdy chaotické, nevíš, kde se nacházíš, hodně to skáče, ale koho to zajímá? Mě určitě ne, protože ten dokonalý svět, jehož si součástí od prvního okénka? Ty postavy? To zneklidnění, které tebou projíždí u některých pasáži? To očekávání, které příběh buduje a následná jízda?
Wow!
„Lidmi jsme proto, že umíme vytvářet nové světy. (…) protože než se člověk pustí do přetváření světa, musí si nejdřív vymyslet, čím by se ten nový svět měl lišit od toho stávajícího. Lidmi jsme proto, že máme představivost, ne proto, že jsme inteligentní.“ (Terry Pratchett)
Fantazie je nedílnou součástí lidské podstaty a Neil Gaiman to jen potvrzuje .
A tak jsem si s ním začala taky – se Sandmanem, s jedním z prvních komiksů, jehož hlavní postavou je Pán snů, jeden z prvních Sedmi, cynický, trochu namyšlený, a vždy vznešený Věčný, jež je vládcem říše snů. Sandman se stal pevnou součástí Gaimanova světa – stvořeného z toho našeho – z míst, věcí, lidí – z jejich pocitů, myšlenek, způsobů chování, které autor bedlivě pozoruje a ve své hlavě (obdařené obdivuhodně mimořádnou fantazií) z nich pak spřádá svou vlastní realitu – světa paralelního, a právě jeho nedílnou součástí Sandman, je.
Stejně, jako když spíte a hlavou se vám prohánějí a prolínají sny, se Sandman prolíná skrze jednotlivé příběhy – on je to, co je spojuje. Není to žádný akční hrdina, ale bytost, která tu (v daném časoprostoru) byla ještě dřív, než lidé stvořili své bohy, a bude tu (spolu s ostatními Věčnými) až do úplného konce ....
"My Věční jsme služebníky živých - nejsme jejich pánové. My existujeme, protože oni v hloubi svých srdcí vědí, že existujeme. Až z tohoto vesmíru odejde poslední živý tvor, náš úkol bude splněn."
.. je Věčný, a je víc než bůh, je něčím, jako samotným principem snění, a taky má svou vlastní říši, ale pozor, i pro něj platí určitá pravidla, kterými se musí řídit, možná právě proto, je právě teď, na začátku příběhu, jeho říše v troskách ...
Gaimanova mytologie, musím říct, mě ohromila, mám už s ní své zkušenosti (Anansiho chlapci, Američtí bohové, Nikdykde), ale jako začátečník ve světě komiksu (první byla tedy Koralína), jsem se asi právě stala v této gaimanovské podobě – Sandman je úžasně zpracovaný grafický román s hororovými prvky a dějem zasazeným někde na pomezí reality a fantazie – jeho trvalou obdivovatelkou.
Příběh se začíná … Sen (vysoký, bledý, rozcuchaný muž s vizáží rockera) uprchne ze zajetí a nastoupí cestu za znovuzískáním svých artefaktů (váček s pískem snění, rubínový klenot, helma) a za obnovou říše Snění (tou nepopsatelnou snovou krajinou, kterou tvoří všechny sny všech bytostí ve vesmíru), na své cestě, za svým posláním, se mění, a tak získává i různé podoby (je přeci Věčný), musí tu totiž vždy v nějaké podobě být …
„ale teď jsem celý zesláblý a vyčerpaný klopýtal po okrajích snového času“
„Vaše Výsosti, princi Morfee, … připravil jsem Vám jídlo, … to jsem já Vaše důstojnosti, Kain, dodavatel krváků, krve, hromobití a prvotřídních nočních můr.“
… k čemu by se asi tak jinak jedinec zmítaný existenční krizí, když neví kudy kam, mohl upnout?
Víte co, myslím, že je to vážně tak, že my lidé (ve světě bez boha – jak nám to vysvětlil pan Nietzsche), prostě něco, k čemu se „upnout“ potřebujeme, staré tradice, staré mýty už nefungují, tak možná proto máme tak rádi všechny tyto novodobé mýty a legendy (vysvětlující po svém moderní běh světa) … a ty gaimanovské se vážně povedly … příběh Sandmana je totiž, kromě všech dalších kvalit, skoro dokonale čistou syntézou – dobra a zla – snad u každé z postav, u každé ze situací, totiž zjistíte, že má svůj rub i líc!
A i všechny ty odkazy na staré (zašlé, zaniklé) příběhy, mytologie (Morfeus, Hypnos, Hádes, Orfeus a další postavy z mytologie řecké), kulty (Pískař, jež přináší sny – germánský kult), a další písně, a jiné texty (bibličtí Kain a Ábel, trojjediná čarodějka, apod.) … já si užila opravdu snad úplně všechno!
„Každý má v sobě tajný svět. Myslím každý. Všichni lidé na světě – bez ohledu na to, jak jsou zvnějšku nezajímaví a nudní. Uvnitř mají všichni nepředstavitelné, skvělé, nádherné, hloupé, úchvatné světy ... Nejen jeden. Stovky. Možná tisíce.“
(Neil Gaiman – Sandman: Hra o tebe).
Počáteční skepse z trochu bláhového a nic neříkajícího začátku se přetočila brzy v zážitek. Originální příběh, který má své kouzlo, svět i nějaké odlehčení. Trochu jsem se bál dle obálky kresby a barev, ale ty se nějak ukázaly být v podobném stylu jako jakékoliv DC. Což byl nakonec aspekt, který mi nejvíce vadil. Že světy byli propojeny s DC a cíleně tam byli vtipy o Batmanovi, postavy z JLA a přímo tam máme Constu a Lucíka. Trochu bláhově jsem žil v tom, že Dream žije ve svém vlastním světě, který nedoplňuje již profláknutý svět. Ve výsledku to tolik nevadilo, ale bylo to menší zklamání. Určitě si vyhlídnu další díla. Gaiman u mě konečně válí.
Normálně komiksy nečtu, ale dlouho jsem o tomto přemýšlela právě kvůli Gaimanovy. Nečekala jsem to, no Dream se mi zalíbil a jdu shánět další díly. Vůbec mi nevadí drsnější momenty, naopak když už nějaký ten komiks čtu, tak ať mě trochu šokuje.
Skvělé Gainmanovy nápady doplněné kresbou odpovídající atmosféře. Přesto se nemůžu zbavit dojmu, že formát psaných povídek by příběhům slušel víc. Takhle to, pro mě, bylo trochu zkratkovité a zejména u prvního příběhu mírně zmatené.
Štítky knihy
sny komiksy Sandman DC Comics Vertigo Comics
Část díla
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nikdykde |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2001 | Američtí bohové |
| 2017 | Severská mytologie |
| 2007 | Koralina |
Kniha Preludia & nokturna je v
| Právě čtených | 10x |
| Přečtených | 959x |
| Čtenářské výzvě | 73x |
| Doporučených | 90x |
| Knihotéce | 340x |
| Chystám se číst | 223x |
| Chci si koupit | 91x |
| dalších seznamech | 9x |
Samozřejmě jsem šla nejdřív do seriálu a pak až do komiksu.. ale sakra, proč jen? Seriál byl tak výbornej a tohle.. tohle bylo snad ještě lepší.
Miluju to, naprosto. A to jsem si nemyslela, že by mě to kdy mohlo tak chytnout.. i když, proč ne, vždyť Gaimana naprosto miluju a mám doma skoro celou jeho tvorbu.. je to bezkonkurenční. A já se moc těším na další díl!