Samotín
Ladislav Fikar
Ve sbírce Samotín se lyrický subjekt vrátil do času dětství, prvních lásek, k blízkým mrtvým. S velkou smyslovou intenzitou i myšlenkovou hloubkou vyslovil Fikar zejména téma opuštěnosti, okouzlení i žal z bytí. Poetický svět a hodnotový řád Fikarových básní ustaluje zvláště okruh vracejících se očistných, takřka archetypálních motivů (studánka, oheň, džbán, píšťalka, sad, pták, prsten, vlasy apod.) i užívání slov–zaklínadel. Obraz, eufonie, nápověda a významová zkratka spoluutvářejí jak rytmicky proměnná, zlomkovitá vzpomínková pásma s náznakem milostného příběhu, tak i písňové miniatury, určené ke konejšení dítěte (oddíl Na malou flétnu). ... celý text
Samotín se asi nezařadí mezi mé nejoblíbenější knihy, ale zase nemůžu říct, že by mne čtení této sbírky vysloveně nebavilo. Lyrické motivy včetně Fikarových vzpomínek a touhy vrátit se do dob dětství byly krásné a přitom tak smutně bolestné - bůh ví proč mne to okouzlovalo.
Konečně po dlouhé době poezie, u níž jsem věděla, o čem vlastně básník píše, takže za mne z tohoto hlediska určitě plus.
Autorovy další knížky
1992 | Samotín |
2005 | Pod čarou |
1988 | Kámen na hrob |
1960 | Na zemi vyšlo plno lamp: Čínská lidová poezie Velkého skoku |
Kniha Samotín je v
Přečtených | 24x |
Doporučených | 1x |
Knihotéce | 5x |
Chystám se číst | 8x |